Světová výstava 1958

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dominantou Bruselského Expa 1958 se stalo Atomium

Světová výstava EXPO 1958 (zkráceně také Expo 58) byla světová výstava konaná od 17. dubna do 19. listopadu 1958Bruselu. Nejznámějším symbolem výstavy se stalo Atomium – 102 m vysoký model základní buňky krystalové mřížky železa. Expo 58 je jednou z nejslavnějších výstav – navštívilo ji 42 milionů lidí. Byla první velkou světovou výstavou po druhé světové válce.

O účasti Československa na Světové výstavě v Bruselu, plánované na léto 1958, rozhodla československá vláda 26. října 1955. O rok později začala výstavba pavilónu, jehož součástí byl i malý kulturní sál, pro který dosud neexistoval program. Podle původní představy Ministerstva školství a kultury, které se staralo o kulturní produkci na výstavě, se měl kulturní program skládat z dokumentárních filmů o životě, kultuře a práci v Československu a z koncertů předních českých a slovenských hudebníků. Tím měl být naplněn požadavek vlády využít expozice k prezentaci země. Ke změně této koncepce přispěl nejspíše sám Alfréd Radok, když podal na ministerstvo „vlastní velkolepou vizi“.

Československá účast[editovat | editovat zdroj]

Jedním z českých exponátů byla socha Nový věk Vincence Makovského
Budova restaurace ze Světové výstavy 1958 v pražských Letenských sadech přestavěná na kanceláře

Pro Československo byla výstava velmi úspěšná. Získalo Zlatou hvězdu a dalších třináct ocenění. Expozici „Jeden den v Československu“ navrhl Jindřich Santar, který spolupracoval s Jiřím Trnkou, Antonínem Kybalem, Stanislavem Libenským a Janem Kotíkem. Mezi oceněnými byla kolekce zlatých šperků s českými granáty, kterou vytvořil Jan Nušl a jeho žáci, mj. Alena Nováková.

Pavilon[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Československý pavilon na Světové výstavě 1958.

Za nejlepší pavilon byl vyhlášen jednoduchý, ale moderní a elegantní československý pavilon Františka Cubra, Josefa Hrubého a Zdeňka Pokorného. Pozornost vzbudila moderně architektonicky řešená restaurace, dále Laterna magika i celková koncepce exhibice. Hlavní cenu v mezinárodní filmové přehlídce získal vědecko-fantastický film Karla Zemana Vynález zkázy.[1] V době přípravy československé expozice došlo v Československu k určitému kulturnímu uvolnění. Komunistické vedení státu dalo autorům poměrně značnou volnost a ti to zpravidla považovali za jedinečnou příležitost ke svobodné tvorbě. Vládní výbor pro přípravu expozice řídil František Kahuda, který obhajoval uměleckou svobodu tvůrců výstavy a podporoval ambiciózní projekty, jako byla slavná Laterna magika nebo Polyekran Josefa Svobody. Československý pavilon navštívilo šest milionů lidí.[1] Expo 58 zahájilo postupnou liberalizaci v Československu (ukončenou okupací Československa a normalizací); až do 90. let trvala rozmanitost výroby.

Pavilon byl spolu s přičleněnou budovou restaurace po výstavě převezen do Prahy a znovu sestaven v tehdejším PKOJF (nynějším Výstavišti Praha). Od roku 1960 sloužil Bruselský pavilon zejména k instalaci řady krátkodobých výstav. Během Všeobecné československé výstavy 1991 byl v jeho prostorách vystaven mj. měsíční kámen. Ovšem 25. října 1991 pavilon zničil požár a jeho ruina byla bez náhrady stržena.[2]

Restaurace byla instalována v pražských Letenských sadech, přičemž harmonické místo a vyhlídková terasa poskytovaly návštěvníkům nádherný výhled na město. V roce 1964 byla prohlášena kulturní památkou. V roce 1990 byl provoz restaurace ukončen. V roce 1992 byl letenský pavilon spolu s historickým centrem Prahy zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Objekt, který byl v majetku státu, začal chátrat a byl vydražen v malé privatizaci. Poté několikrát změnil vlastníka a chátral do roku 1997. V roce 1997 získal zdevastované torzo památkově chráněné stavby rakouský investor a začal s nákladnou rekonstrukcí (1997–2001).[3][4] Shodl se s nájemcem, že exteriér bude rakonstruován do původní podoby a v interiéru se pokusí zachovat co nejvíce původních prvků. Mezi lety 2001 a 2020 sídlila v pavilonu reklamní agentura.[5][6]. V roce 2021 byl pavilon rekonstruován a jeho přízemí slouží jako výstavní síň renomované aukční síně a galerie Adolf Loos Apartment and Gallery.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Nejlepší pavilon na Expo 58.[7]
  • Film Karla Zemana Vynález zkázy získal Velkou cenu Expa 58.
  • Sousoší Nový věk, zvané původně Atomový věk, získalo Velkou cenu Expa 58.
  • Zlatou medaili získal fotograf Jan Lukas.
  • Kinoprojektor Meopton 3-4 získal zlatou medaili Grand Prix.

Sedm sekcí[editovat | editovat zdroj]

Na ploše 200 ha, která byla rozdělena do 7 sekcí, se nacházelo více než 150 výstavních pavilonů z 52 zemí celého světa.

Expozice byla rozdělena do sedmi různých sekcí:

  • Třetinu výstavy (asi 66 ha) zabírala Belgická sekce – celkem 28 pavilonů bylo věnováno především belgickému obchodu a průmyslu.
  • Další třetinu (asi 47 ha) zabírala Zahraniční sekce. Celkem zde vystavovalo 46 zemí. Převážnou část tvořily expozice USA, SSSR a Francie.
  • 8 ha zabírala sekce Belgické Kongo se sedmi pavilony a tropickou zahradou.
  • 1,5 ha s pěti pavilony představovala Mezinárodní sekce s expozicí mezinárodních organizací.
  • Folklorní sekce na ploše 5 ha byla věnována restauracím, bistrům, kavárnám a obchodům s upomínkovými předměty.
  • O zábavu se starala sekce Atrakce.
  • V sekci Restaurace bylo několik prvotřídních restaurací i množství malých kaváren a barů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MF DNES, Expo 2010, Mimořádná příloha o světové výstavě v Šanghaji, 3.5.2010.
  2. Bruselský pavilon na Výstavišti v Praze. In: Stavbaweb [online]. 25. 10. 2011, 24. října 2011 (ČTK) [cit. 23. 9. 2022]. Dostupné z: https://www.stavbaweb.cz/bruselsky-pavilon-na-vystavisti-v-praze-6745/clanek.html
  3. KSANDR, Karel. Plzeňská restaurace PRAHA – EXPO 58, nebo kanceláře Bestia triumfans 2000? Za starou Prahu: věstník Klubu Za starou Prahu. 2000, č. 1–2. ISSN 1213-4228. Dostupné také z: http://stary-web.zastarouprahu.cz/kauzy/expo/expo1.htm
  4. KSANDR, Karel. Přestavba restaurace PRAHA – EXPO 58 aneb dokončená likvidace kulturní památky. Za starou Prahu: věstník Klubu Za starou Prahu. 2001, č. 3. ISSN 1213-4228. Dostupné také z: http://stary-web.zastarouprahu.cz/kauzy/expo/expo2.htm
  5. [1], Web Praha neznámá, Seriál z Letné – pavilon Expo 58
  6. [2] Archivováno 26. 4. 2019 na Wayback Machine., Blog Praga-magica – Bruselská restaurace na Letné
  7. MF DNES, Expo 2010, Mimořádná příloha o světové výstavě v Šanghaji, 3. 5. 2010.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠOVÁ, Emilie a ŠIMŮNKOVÁ, Karolína. EXPO '58: příběh československé účasti na Světové výstavě v Bruselu. Praha: Národní archiv, 2008. 165 s. ISBN 978-80-86712-64-2. [Organizační příprava, stavba československého pavilonu, výstavní libreto, jednotlivé části expozice, doprovodné akce aj.]
  • Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let. [Praha]: Arbor vitae, 2008. [12] s. ISBN 978-80-87164-07-5.
  • FLAŠAR, Martin. Poème électronique: 1958: Le Corbusier, E. Varèse, I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 162 s. Spisy Masarykovy univerzity v Brně, Filosofická fakulta, č. 409. ISSN 1211-3034. ISBN 978-80-210-5945-0. Přístup také z: https://digilib.phil.muni.cz/node/13165
  • HAVRÁNEK, Vít et al. Bruselský sen: československá účast na světové výstavě Expo 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60 let: [Galerie hlavního města Prahy, 14.5.2008-21.9.2008, Moravská galerie v Brně, 21.11.2008-1.3.2009. [Praha]: Arbor vitae, ©2008. 367 s. ISBN 978-80-87164-03-7.
  • CHVÁLOVÁ, Olga. Laterna magika z hlediska technických proměn. Olomouc, 2010. 143 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Luboš Ptáček, Ph.D. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta, Katedra divadelních, filmových a mediálních studií.
  • MERTOVÁ, Martina a ŠVÁCHA, Rostislav. Byli jsme světoví!: Expo Brusel, Montreal, Ósaka z archivu architekta Miroslava Řepy: pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc = We were world-class!: Expo Brussels, Montreal and Ósaka from the archive of the architect Miroslav Řepa: collection insights Olomouc Museum of Art. Překlad Simon Gill. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2022. 37 s. ISBN 978-80-88103-90-5.
  • PASEKOVÁ, Dana. Naše umělecká řemesla v Bruselu. Umění a řemesla. 1958, č. 1, s. 11–18.
  • Průvodce výstavou současnou i minulou: 1891 – 1991. Praha: Iris, 1991. 171 s. ISBN 80-900173-6-3.
  • SANTAR, Jindřich. EXPO 58: Světová výstava v Bruselu. Praha: Státní nakl. krásné literatury a umění, 1961. 547 čb., 36 barev. fot., 30 kreseb Jan Černý, obr. část sest. a uprav. František Cubr.
  • SUCHÝ, Ondřej a VLASTNÍK, Jiří. Magická Laterna a kamera pana Wericha. Praha: Brána, 2008. 142 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7243-364-3.
  • Život v rytmu atomu: výstava věnovaná 40. výročí československé účasti na Světové výstavě EXPO '58 v Bruselu: Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, [Veletržní palác, 18. 12. 1998 –28. 2. 1999.] V Praze: Národní galerie, 1998. [24] s. ISBN 80-7035-200-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]