Bruselský styl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století. Název je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu a který motivoval československou společnost k hledání nového vizuálního stylu v architektuře a užitém umění. Obecněji ho lze definovat jako měkký modernismus.

Tramvaj Tatra T3
Trolejbus Škoda T11
Miska, výrobce n.p. Plastimat, 60. léta
Nádraží v Bílině - interiér v pozdním bruselském stylu

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Bruselský styl vznikl jako návrat k autentické tvorbě po dekádě stalinského socialistického realismu, který znamenal pro umělce a architekty nucené začleňování ideologického podtextu do díla, dodržování stanovených forem a přísnou cenzuru.

Absolutnost změny paradigmatu přitom ukazuje na totalitní prostředí, v němž ke změně došlo. V otevřené společnosti by tradicionalismus, ač politicky podmíněný, pravděpodobně nemohl být beze zbytku zavržen.

Uvedený styl představuje latentní problém jak v otázce vztahu architektury a módy, tak vzhledem k neurčitosti vymezení samotného pojmu. Jde přitom o univerzální neurčitost, jak dokládají dobové kritické reakce na styl EXPO 58 v západní Evropě.

Bruselský styl se oproti tomu vyhraňuje orientací na emocionální působivost (použitím jasných pastelových barev). Typické je použití skla, ať už na fasádách, v mozaikách, reliéfech či neonových světelných reklamách.

Mezi nově použitými materiály můžeme řadit keramiku, vlnitý plech, eternit, plastické hmoty, umakart, laminát a nátěry ve výrazných barvách.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Prvotním impulzem pro vznik tohoto stylu byl zánik socialistického realismu jako oficiálního výtvarného směru. Ve vzniklé uvolněné atmosféře byla připravována československá účast na EXPU 58, která byla později v celosvětové konkurenci oceněna Zlatou hvězdou pro nejlepší expozici. Pavilon Československa sestával ze dvou objektů, jejichž autory byli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Prvním objektem byl samotný výstavní pavilon, druhým restaurace. Ta byla po skončení výstavy převezena do Prahy na Letnou, kde stojí dodnes. V roce 2001 byla chátrající budova diskutabilně rekonstruována pro administrativní využití. Pavilon byl přemístěn na Pražské výstaviště, kde na začátku 90. let vyhořel a byl stržen.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

První polovina šedesátých let se stala dobou vystřízlivění a vyzrávání. Přispěla k tomu i ekonomická a společenská krize zastíraná oficiální deklarací z roku 1960, že Československo vybudovalo socialismus.

Tím byl bruselský styl překonán směrem k minimalistickým, brutalistickým či technicistním tendencím šedesátých let, byť dozvuky "bruselu" byly pro část české architektury příznačná ještě v normalizačních letech.

Designové ikony bruselské doby[editovat | editovat zdroj]

S bruselským stylem jsou spjaty i ikony průmyslového designu:

Příklady architektonických realizací[editovat | editovat zdroj]

Tvarosloví: trojúhelníky, lichoběžníky, spirály, paraboly, kónické tvary. Hojně se využívají lanové střechy, skořepinové klenby, závěsné skleněné fasády, konstrukce s předpjatého železobetonu, panely z betonu i vlnitého plechu pěnoskla, nebo umělých hmot.

  1. Československý pavilon na Světové výstavě 1958 - František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný
  2. Restaurace při Československém pavilonu na Expo 58 - dtto

kulturní domy:

  1. kulturní dům v Příbrami od Václava Hilského
  2. kulturní dům v Ostravě od Jaroslava Fragnera
  3. kulturní dům v Jihlavě od Vladimíra a Věry Machoninových

areály a pavilóny:

  1. elektrotechnická a strojní fakulta ČVUT Františka Čermáka a Gustava Paula
  2. areál Československé televize na Kavčích Horách
  3. pavilon Z na brněnském výstavišti Zdeňka Alexy, Zdeňka Denka, Zdeňka Pospíšila a Milana Steihausera
  4. pavilon X na brněnském výstavišti Antonína Ševčíka a Radka Russe
  5. administrativní budova u vstupu brněnského výstaviště Miroslava Spurného
  6. pavilon A olomouckého výstaviště Petra Braunera
  7. pavilon 01 libereckého výstaviště liberecký ateliér 7
  8. pavilon F libereckého výstaviště Miroslava Masáka
  9. experimentální bytový okrsek Praha Invalidovna - Josef Polák, Vojtěch Šalda a kol.
  10. asanace Mladé Boleslavi podél Hlavní třídy
  11. úprava Strahova v rámci II. československé spartakiády

věžové domy/hotelové domy/hotely:

  1. věžový dům v Ostravě-Porubě Aloise Vašíčka a Františka Novotného na půdorysu dvou odvrácených Y s připojenou kruhovou výsečí
  2. hotel International v Brně Miloše Kramoliše, Arnošta Krejzy a Viléma Kuby
  3. hotel Continental s půdorysem Y v Brně Zdeňka Řiháka, Aloise Semely a Vladimíra Kovářika
  4. hotelový dům Perla v Českých Budějovicích - Böhm B., Škarda J., Jarolím Bohumil
  5. kolektivní dům v Litvínově Evžena Linharta a Václava Hilského
  6. hotelový dům v Olomouci Tomáše Černouška, Karla Doláka a Jiřího Zrotala
  7. věžový dům ve Vsetíně

nádraží:

  1. nádraží v Berouně
  2. nádraží v Bílině
  3. nádraží v Duchcově
  4. nádraží v Havlíčkově Brodě
  5. nádraží v Havířově
  6. nádraží v Chebu
  7. nádraží v Klatovech
  8. nádraží v Oldřichově u Duchcova
  9. nádraží v Ostravě-Vítkovicích
  10. nádraží v Žďáru nad Sázavou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let, "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1372-4. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]