Bruselský styl
Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století. Název je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu a který motivoval československou společnost k hledání nového vizuálního stylu v architektuře a užitém umění. Obecněji ho lze definovat jako měkký modernismus.
.jpg)
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Bruselský styl vznikl jako návrat k autentické tvorbě po dekádě stalinského socialistického realismu, který znamenal pro umělce a architekty nucené začleňování ideologického podtextu do díla, dodržování stanovených forem a přísnou cenzuru.[1]
Absolutnost změny paradigmatu přitom ukazuje na totalitní prostředí, v němž ke změně došlo. V otevřené společnosti by tradicionalismus, ač politicky podmíněný, pravděpodobně nemohl být beze zbytku zavržen.
Uvedený styl představuje latentní problém jak v otázce vztahu architektury a módy, tak vzhledem k neurčitosti vymezení samotného pojmu. Jde přitom o univerzální neurčitost, jak dokládají dobové kritické reakce na styl EXPO 58 v západní Evropě.
Bruselský styl se oproti tomu vyhraňuje orientací na emocionální působivost (použitím jasných pastelových barev). Typické je použití skla, ať už na fasádách, v mozaikách, reliéfech či neonových světelných reklamách.
Mezi nově použitými materiály můžeme řadit keramiku, vlnitý plech, eternit, plastické hmoty, umakart, laminát a nátěry ve výrazných barvách.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Prvotním impulzem pro vznik tohoto stylu byl zánik socialistického realismu jako oficiálního výtvarného směru. Ve vzniklé uvolněné atmosféře byla připravována československá účast na EXPU 58, která byla později v celosvětové konkurenci oceněna Zlatou hvězdou pro nejlepší expozici. Pavilon Československa sestával ze dvou objektů, jejichž autory byli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Prvním objektem byl samotný výstavní pavilon, druhým restaurace. Ta byla po skončení výstavy převezena do Prahy na Letnou, kde stojí dodnes. V roce 2001 byla chátrající budova diskutabilně rekonstruována pro administrativní využití. Pavilon byl přemístěn na Pražské výstaviště, kde na začátku 90. let vyhořel a byl stržen.
Zánik[editovat | editovat zdroj]
První polovina šedesátých let se stala dobou vystřízlivění a vyzrávání. Přispěla k tomu i ekonomická a společenská krize zastíraná oficiální deklarací z roku 1960, že Československo vybudovalo socialismus.
Tím byl bruselský styl překonán směrem k minimalistickým, brutalistickým či technicistním tendencím šedesátých let, byť dozvuky "bruselu" byly pro část české architektury příznačné ještě v normalizačních letech.
Designové ikony bruselské doby[editovat | editovat zdroj]
S bruselským stylem jsou spjaty i ikony průmyslového designu:
- automobil Tatra 603 designérů Františka Kardause a V. Popeláře
- tramvaj Tatra T3 designéra Františka Kardause
- autobus Škoda 706 RTO designéra Otakara Diblíka
- elektrická lokomotiva řady 230 designéra Otakara Diblíka
- trolejbus Škoda T11
- porcelánové servisy a figurky Jaroslava Ježka
- lampička DRUPOL č. 21616 od designéra Josefa Hůrky
Příklady architektonických realizací[editovat | editovat zdroj]
Tvarosloví: trojúhelníky, lichoběžníky, spirály, paraboly, kónické tvary. Hojně se využívají lanové střechy, skořepinové klenby, závěsné skleněné fasády, konstrukce z předpjatého železobetonu, panely z betonu i vlnitého plechu pěnoskla, nebo umělých hmot.
- Československý pavilon na Světové výstavě 1958 - František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný
- Restaurace při Československém pavilonu na Expo 58 - dtto
- kulturní dům v Příbrami od Václava Hilského
- kulturní dům v Ostravě od Jaroslava Fragnera
- kulturní dům v Jihlavě od Vladimíra a Věry Machoninových
divadla:
- Městské divadlo Zlín (původně Divadlo pracujících) Františka Rozhona, Karla Řepy a Miroslava Řepy
areály a pavilóny:
- elektrotechnická a strojní fakulta ČVUT Františka Čermáka a Gustava Paula
- areál Československé televize na Kavčích Horách
- pavilon Z na brněnském výstavišti Zdeňka Alexy, Zdeňka Denka, Zdeňka Pospíšila a Milana Steihausera
- pavilon X na brněnském výstavišti Antonína Ševčíka a Radka Russe
- administrativní budova u vstupu brněnského výstaviště Miroslava Spurného
- pavilon A olomouckého výstaviště Petra Braunera
- pavilon 01 libereckého výstaviště liberecký ateliér 7
- pavilon F libereckého výstaviště Miroslava Masáka
- experimentální bytový okrsek Praha Invalidovna - Josef Polák, Vojtěch Šalda a kol.
- asanace Mladé Boleslavi podél Hlavní třídy
- úprava Strahova v rámci II. československé spartakiády
věžové domy/hotelové domy/hotely:
- věžový dům v Ostravě-Porubě Aloise Vašíčka a Františka Novotného na půdorysu dvou odvrácených Y s připojenou kruhovou výsečí
- hotel International v Brně Miloše Kramoliše, Arnošta Krejzy a Viléma Kuby
- hotel Continental s půdorysem Y v Brně Zdeňka Řiháka, Aloise Semely a Vladimíra Kovářika
- komplex činžovních domů Perla v Českých Budějovicích – Böhm Bohumil, Škarda J., Jarolím Bohumil
- hotelový dům v Olomouci Tomáše Černouška, Karla Doláka a Jiřího Zrotala
- věžový dům ve Vsetíně
nádraží:
- Beroun
- Bílina
- Duchcov
- Havlíčkův Brod
- Havířov
- Cheb
- Klatovy
- Oldřichov u Duchcova
- Ostrava-Vítkovice
- Ostrava-hlavní nádraží
- Žďár nad Sázavou
- Havířov
- Čadca
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Stavby v bruselském stylu jsou nedoceněný český unikát. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-02-15]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOLEKTIV AUTORŮ. Bruselský sen. Praha: Arbor Vitae, 2008. ISBN 978-80-87164-03-7.
- ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let, "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1372-4.
