Bruselský styl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bruselský styl je vžitý název pro výtvarný styl, uplatňující se v architektuře a užitém umění v Československu na konci 50., v 60. a 70. letech 20. století. Název je odvozen od fenomenálního úspěchu, který zaznamenala československá účast na EXPU 58 v Bruselu a který motivoval československou společnost k hledání nového vizuálního stylu v architektuře a užitém umění. Obecněji ho lze definovat jako měkký modernismus.

Tramvaj Tatra T3
Trolejbus Škoda T11
Miska, výrobce n.p. Plastimat, 60. léta
Nádraží v Bílině - interiér v pozdním bruselském stylu

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Bruselský styl vznikl jako návrat k autentické tvorbě po dekádě stalinského socialistického realismu, který znamenal pro umělce a architekty nucené začleňování ideologického podtextu do díla, dodržování stanovených forem a přísnou cenzuru.

Absolutnost změny paradigmatu přitom ukazuje na totalitní prostředí, v němž ke změně došlo. V otevřené společnosti by tradicionalismus, ač politicky podmíněný, pravděpodobně nemohl být beze zbytku zavržen.

Uvedený styl představuje latentní problém jak v otázce vztahu architektury a módy, tak vzhledem k neurčitosti vymezení samotného pojmu. Jde přitom o univerzální neurčitost, jak dokládají dobové kritické reakce na styl EXPO 58 v západní Evropě.

Bruselský styl se oproti tomu vyhraňuje orientací na emocionální působivost (použitím jasných pastelových barev). Typické je použití skla, ať už na fasádách, v mozaikách, reliéfech či neonových světelných reklamách.

Mezi nově použitými materiály můžeme řadit keramiku, vlnitý plech, eternit, plastické hmoty, umakart, laminát a nátěry ve výrazných barvách.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Prvotním impulzem pro vznik tohoto stylu byl zánik socialistického realismu jako oficiálního výtvarného směru. Ve vzniklé uvolněné atmosféře byla připravována československá účast na EXPU 58, která byla později v celosvětové konkurenci oceněna Zlatou hvězdou pro nejlepší expozici. Pavilon Československa sestával ze dvou objektů, jejichž autory byli architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný. Prvním objektem byl samotný výstavní pavilon, druhým restaurace. Ta byla po skončení výstavy převezena do Prahy na Letnou, kde stojí dodnes. Nedávno byla chátrající budova diskutabilně rekonstruována na administrativní. Pavilon byl přemístěn na Pražské výstaviště, kde na začátku 90. let vyhořel a byl stržen.

Zánik[editovat | editovat zdroj]

První polovina šedesátých let se stala dobou vystřízlivění a vyzrávání. Přispěla k tomu i ekonomická a společenská krize zastíraná oficiální deklarací z roku 1960, že Československo vybudovalo socialismus.

Tím byl bruselský styl překonán směrem k minimalistickým, brutalistickým či technicistním tendencím šedesátých let, byť dozvuky "bruselu" byly pro část české architektury příznačná ještě v normalizačních letech.

Designové ikony bruselské doby[editovat | editovat zdroj]

S bruselským stylem jsou spjaty i ikony průmyslového designu:

Příklady architektonických realizací[editovat | editovat zdroj]

Tvarosloví: trojúhelníky, lichoběžníky, spirály, paraboly, kónické tvary. Hojně se využívají lanové střechy, skořepinové klenby, závěsné skleněné fasády, konstrukce s předpjatého železobetonu, panely z betonu i vlnitého plechu pěnoskla, nebo umělých hmot.

  1. Československý pavilon na Světové výstavě 1958 - František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný
  2. Restaurace při Československém pavilonu na Expo 58 - dtto

kulturní domy:

  1. kulturní dům v Příbrami od Václava Hilského
  2. kulturní dům v Ostravě od Jaroslava Fragnera
  3. kulturní dům v Jihlavě od Vladimíra a Věry Machoninových

areály a pavilóny:

  1. elektrotechnická a strojní fakulta ČVUT Františka Čermáka a Gustava Paula
  2. areál Československé televize na Kavčích Horách
  3. pavilon Z na brněnském výstavišti Zdeňka Alexy, Zdeňka Denka, Zdeňka Pospíšila a Milana Steihausera
  4. pavilon X na brněnském výstavišti Antonína Ševčíka a Radka Russe
  5. administrativní budova u vstupu brněnského výstaviště Miroslava Spurného
  6. pavilon A olomouckého výstaviště Petra Braunera
  7. pavilon 01 libereckého výstaviště liberecký ateliér 7
  8. pavilon F libereckého výstaviště Miroslava Masáka
  9. experimentální bytový okrsek Praha Invalidovna - Josef Polák, Vojtěch Šalda a kol.
  10. asanace Mladé Boleslavi podél Hlavní třídy
  11. úprava Strahova v rámci II. československé spartakiády

věžové domy/hotelové domy/hotely:

  1. věžový dům v Ostravě-Porubě Aloise Vašíčka a Františka Novotného na půdorysu dvou odvrácených Y s připojenou kruhovou výsečí
  2. hotel International v Brně Miloše Kramoliše, Arnošta Krejzy a Viléma Kuby
  3. hotel Continental s půdorysem Y v Brně Zdeňka Řiháka, Aloise Semely a Vladimíra Kovářika
  4. hotelový dům Perla v Českých Budějovicích - Böhm B., Škarda J., Jarolím Bohumil
  5. kolektivní dům v Litvínově Evžena Linharta a Václava Hilského
  6. hotelový dům v Olomouci Tomáše Černouška, Karla Doláka a Jiřího Zrotala
  7. věžový dům ve Vsetíně

nádraží:

  1. nádraží v Berouně
  2. nádraží v Bílině
  3. nádraží v Duchcově
  4. nádraží v Havlíčkově Brodě
  5. nádraží v Havířově
  6. nádraží v Chebu
  7. nádraží v Klatovech
  8. nádraží v Oldřichově u Duchcova
  9. nádraží v Ostravě-Vítkovicích
  10. nádraží v Žďáru nad Sázavou

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠEVČÍK, Oldřich; BENEŠ, Ondřej. Architektura 60. let, "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1372-4.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]