Kulturní dům

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kulturní dům v Kyjově

Kulturní dům (zkratka KD, lidově kulturák) je název kulturně osvětového zařízení, zavedený po únoru 1948. Stavby kulturních domů se staly základnou pro politickou agitaci, osvětovou činnost a v dobovém slovníku nedílnou součástí budování vyspělé socialistické společnosti. Kulturní domy se měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a zároveň jejich dominantou. KSČ plánovala, že osvětová činnost postupně přejde na společenské organizace sdružené v Národní frontě, na národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva.[1]

V letech 1959-1989 sloužily kulturní domy k organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. hromadné oslavy svátku MDŽ, plesy, taneční zábavy, koncerty, divadelní představení), k propagandě socialistických myšlenek (schůze politických organizací, oslavy státních svátků), kulturně zájmové činnost (např. folklórní soubory, akce PO SSM), měly reprezentovat obec a nahradit jejich dominanty kostelů, přičemž se staly příjmovou složkou státního rozpočtu.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Se zakládáním celé řady spolků v druhé polovině 19. století vznikla také potřeba společných potkávacích prostor a center k uspokojování kulturních potřeb, které byly v každé obci rozdílné. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty a kdy se započalo s budováním socialismu, došlo také na budování veřejných staveb, sloužících socialistické kultuře. Kulturní dům se měl podle komunistických plánovačů stát společenským a klubovým střediskem pro všechny obyvatele vesnice či města. Základní funkcí KD bylo naplňování osvětové práce, která se stala „součástí budování vyspělé socialistické společnosti”.[1]

Definování osvětové práce a kulturního domu[editovat | editovat zdroj]

Základním stavebním kamenem se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti, následně pak Usnesení vlády č. 3 z roku 1961, které rozpracovalo zásady rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD). To celé dotvářela československá státní norma č. 73 5252 „Projek­tování kulturních domů“. Výsledkem normovaných staveb KD mělo dojít k celostátnímu sjednocení a k vytvoření podkladu pro typizaci. Zároveň stanovila kategorie KD.[1]

Podle umístění[editovat | editovat zdroj]

  • vestavěné KD
  • přistavěné KD k budově jiného účelu
  • samostatné KD

Podle velikosti sálů[editovat | editovat zdroj]

  • kategorie I. – do 100 sedadel
  • kategorie II. – od 101 do 400 sedadel
  • kategorie III. – nad 401 sedadel

Podle charakteru[editovat | editovat zdroj]

  • v sídlištích všeho druhu
  • v rekreačních oblastech

Československá státní norma - projektování kulturních domů[editovat | editovat zdroj]

Univerzální typ kulturního zařízení - kulturní dům[editovat | editovat zdroj]

Kulturní zařízení klubového typu, přičemž zahrnuje základní organizační jednotky jako osvětovou besedu, závodní klub ROH, dům kultury ROH, kulturní a společenské středisko, družstevní klub JZD.

Víceúčelový typ kulturních zařízení - parky kultury a oddechu[editovat | editovat zdroj]

Kulturní zařízení, které svým působením a vybavením stanovuje předpoklady k rozvoj krátkodobé rekreace a ke kulturnímu oddechu obyvatel velkých měst. Soustřeďuje nejrůznější formy kulturních osvětových a uměleckých pořadů, aktivního odpočinku, společenské zábavy a vzdělání.

Jednoúčelový typ kulturního zařízení[editovat | editovat zdroj]

  • divadla
  • kina

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Literatura z období socialismu[editovat | editovat zdroj]

  • Beneš, J.: Kulturní dům klubového typu. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze, 1976
  • Hromádka: Prostory pro kulturní a společenský život v ČSSR
  • Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968
  • Hromádka, M.: Státní řízení kultury. Praha: Orbis, 1975
  • ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů (platnost normy zrušena 1. 1. 1988)
  • Krasický, Antonín; Občanské stavby : stavby pro výchovu, vzdělání a kulturu; VUT, Brno, 1988; str. 138-143

Literatura po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Jírový: Osvětou k svobodě. Praha: Nipos, 2005

  • Knapík, J.: Průvodce kulturním děním a životním stylem c českých zemích 1948-1967. Praha 2011
  • Knapík, J., Franc, M.: Volný čas v českých zemích 1957-1967. Praha 2013
  • Knapík, J.: V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Marie Novotná: Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice), sonda do historie kulturních domů v období socialismu, dipl. práce 2011
  2. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/192-kulturni-dum Kulturní dům v Ústí nad Labem, 1957-64

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]