Rudolf Wels

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Wels
Rudolf Wels
Rudolf Wels
Rodné jménoRudolf Wedeles
Narození28. dubna 1882
Osek (okres Rokycany)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. března 1944 (ve věku 61 let)
koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
VzděláníAkademie výtvarných umění Vídeň
Povoláníarchitekt
RodičeŠimon Wels
OvlivněnýFriedrich Ohmann, Adolf Loos
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Rudolfa Welse na Žižkově v Praze 3, Baranova 1901/4
Rudolf Wels: Praha od Klementina (Zlatá Praha 1920)

Rudolf Wels (28. dubna 1882 Osek (okres Rokycany)1944 koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau)[1] byl český architekt židovského původu,[2] žák vídeňského architekta Friedricha Ohmanna a architekta Adolfa Loose. Tvořil v Karlových Varech, Sokolově a okolí a v Praze. Také byl návrhář skla Moser a působil i jako filmový architekt (např. film Hej rup!).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se manželům Šimonovi a Anežce Wedelesovým v Oseku u Rokycan. Matka zemřela v roce 1883 a v roce 1887 se otec oženil podruhé s Johannou Müllerovou z Kutné Hory. První dvě třídy obecné školy Rudolf vychodil v Oseku, do třetí třídy jej otec zapsal do Rokycan. V roce 1893 pokračoval ve studiu na premonstrátském gymnáziu v Plzni. Zde se mu nelíbilo a navíc byl často nemocný. Po čtyřech letech přestoupil do prvního ročníku stavební průmyslové školy. Po absolutoriu získal místo v Praze u stavitele Richtera. V Praze bydlil se svou sestrou Annou a bratrem Ottou. V roce 1901 absolvoval vojenskou službu. Dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1907 složil stavitelskou zkoušku a zapsal se ke studiu na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze. Záhy ale odešel na Akademii výtvarných umění do Vídně, kde studoval u Friedricha Ohmanna. Během studia obdržel Hansenovu a Schmidtovu cenu. Dále dostal v roce 1910 Římskou cenu (Romepreis) – stipendium ke studijní cestě do Říma. Potom navštívil i Anglii a Skotsko. V Londýně pracoval tři týdny v Kensingtonském muzeu. Z této cesty do Anglie napsal brožuru Zahradová města – The garden city motion.

V roce 1910 si změnil příjmení na Wels.[3]

Za studia se mimo jiné podílel na průzkumech, které byly shrnuty ve druhém dílu publikace Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern[4]

Po dokončení Akademie navštěvoval v letech 1912–1914 soukromé kurzy Adolfa Loose, jehož vliv byl pro jeho budoucí architektonickou tvorbu velmi značný. Wels je autorem perspektivy Loosova projektu obchodního domu v Alexandrii z roku 1910.[5]

Během první světové války sloužil v armádě v hodnosti hejtmana.

Po vzniku Československa – architekt[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu let 1920–1921 pobýval Rudolf Wels v Karlových Varech v lázních. Když se v roce 1920 oženil, rozhodl se zde zůstat trvale. V letech 1921–1922 zde přestavěl a postavil nové objekty proslavené sklářské firmy Moser. Pro tuto firmu také navrhoval řadu nápojových souprav a váz s výtvarnými dekory. Ty pak byly velice úspěšné na Mezinárodní výstavě dekorativních a průmyslových umění, pořádané v roce 1925 v Paříži.

V roce 1923 vypracoval projekt pro Hornický dům v Sokolově, kde o rok později postavil i dvě školní budovy a další stavby. Z řady jeho karlovarských staveb patří mezi jeho nejzdařilejší práce budova nemocenské pojišťovny (dnes Poliklinika) na náměstí Milady Horákové, lázeňský dům Bellevue a také budova Lázní VI.

V roce 1933 se Rudolf Wels přestěhoval do Prahy, kde založil ateliér spolu s Ing. Quido Lagusem. Ten sídlil v pasáži Stýblo na Václavském náměstí 28. S Q. Lagusem také v roce 1934 působil jako filmový architekt celkem čtyř filmů a následně spolu navrhovali luxusní nájemné domy. V jednom z nich, v Dobrovského ulici 15, pak Wels s rodinou žil až do roku 1939.[6]

V roce 1939 byl Rudolf Wels bez práce. Přepisoval a doplňil doslovem paměti svého otce Šimona Welse, později vydané pod názvem „U Bernátů“, věnoval se kreslení pražské architektury. Rodina se musela přestěhovat do Mánesovy ulice na Vinohradech.

Rodinný život a vyvraždění rodiny[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. března 1918 se v Chebu oženil s Idou Krafftovou (1894–1944).[7]

Začátkem dvacátých let žili manželé Welsovi patrně v Chebu. Narodil se jim zde první syn Tomáš Albert (1920–1988). Druhý syn Martin (1925–1942) se narodil v Karlových Varech.[8]

Jak vyplývá z příloh v databázi obětí holocaustu, rodina se v roce 1939 pokusila o vystěhování z Protektorátu. Pasy manželky i syna Martina byly na konci března 1939 vyhotoveny (Rudolf Wels již pas měl), ale k jejich vyzvednutí již nedošlo.[8] Dne 30. ledna 1942 byl Rudolf Wels s manželkou Idou a synem Martinem transportován transportem V, do Terezína a 6. září následujícího roku odeslán transportem Dm do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, odkud se již nikdo z nich nevrátil; byli vyvražděni v rámci likvidace tzv. rodinného tábora v noci z 8 na 9. března 1944.

Jeho mladší bratr Otto byl leteckým konstruktérem. V roce 1939 se mu podařilo uprchnout spolu s Rudolfovým synem Tomášem do Velké Británie.

Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]

Kameny zmizelých (Stolpersteine) v Dobrovského ulici 375/15 v Praze, upomínající na rodinu Welsovu a její tragický osud.

Na připomínku osudu zavražděných členů rodiny Welsových byly v roce 2011 před dům v pražské Dobrovského ulici 375/15 (který Richard Wels navrhl a kde bydlel) umístěny tři Kameny zmizelých.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Přístavba paláce Alfa, Praha, 1930

Mezi nejznámější stavby Rudolfa Welse patří Hornický dům v Sokolově (na kterém byla 4. 9. 2006 odhalena pamětní deska Rudolfa Welse) a Lázně VI v Karlových Varech. Lázně VI byly zbořeny v březnu 2006 kvůli špatné statice.

Mimopražské stavby[editovat | editovat zdroj]

  • 1917 Interiér domu Pekarek, Vídeň
  • 1917-1918 Návrh zahradního města, Lainz u Vídně - rozsáhlý projekt v duchu Garten City Motion pro celkem 4 000 sirotků, obsahoval obytné domy, kde měly děti žít se svými pěstouny, školy, tělocvičny, dílny, nemocnici, katolický a evangelický kostel a synagogu, amfiteátr a plavecký bazén. Nerealizováno.
  • 1919 Domy pro sklářské dělníky č. p. 886 a 888, Chodov, Hrnčířská ulice
  • 1921 Chebská bratrská pokladna (Egerländer Bruderlade), Sokolov, Jednoty 654 - budova zdravotní pojišťovny, ve které se nalézaly vedle kanceláří i ordinace, byty, garáže záchranné služby a veřejné lázně. V letech 1972-1975 zcela přestavěno.
  • 1921 Bytový dům pro dělníky firmy P. Hellmann A. G., Sokolov, ulice Dr. Kocourka, zbořeno
  • 1921-1922 Sklárna Moser, č p. 46, Karlovy Vary - Dvory, Kpt. Jaroše 19, přestavba objektu a stavba kantýny (zbořena). R. Wels byl pravděpodobně i autorem interiéru prodejny skla Moser v pražské pasáži Černá růže
  • 1923 Kolonie dělnických domků, č. p. 662-681, Sokolov, Hornická ulice [10]. Jedná se o kolonii dvaceti typizovaných domků, jejichž autorem byl arch. Kubíček.
  • 1923 Kolonie dělnických domků Habartov
  • 1923 Kolonie dělnických domků Chodov
  • 1923 Kolonie dělnických domků Nové Sedlo
  • 1923 Kolonie dělnických domků Karlovy Vary, ulice U Hornické kolonie
  • 1923 Provizorní poštovní úřad při příležitosti sionistického kongresu v Karlových Varech
  • 1923-1924 Hornický dům v Sokolově, č. p. 655, Sokolov, náměstí Budovatelů. V roce 1922 rozhodl odbor pro sociální péči hornickou Ministerstva veřejných prací o stavbě spolkových domů v některých hornických oblastech. Informace o architektonické soutěži se nezachovaly. Budova měla obsahovat: sál s galerií pro 400 osob, kinosál pro 400 osob, restauraci a kavárnu, 10 kanceláří, 12 bytů a veřejné lázně. V lednu 1923 vypracoval Wels projektovou dokumentaci v měřítku 1:200 na základě které mu byl projekt dne 22. února 1923 zadán. Definitivní detailní projekt byl schválen 31. srpna 1923. V září 1923 si ministerstvo veřejných prací vyžádalo ještě několik změn. Následně byli vybráni dodavatelé, stavební firmy Ing. Gustav Dittrich z Mostu a František Strnad Praha VII. Slavnostní otevření se konalo 4. října 1925. V průčelí se nalézá reliéf s názvem Jeden den ze života horníka, který v roce 1923 vytvořil sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer (1890 - 1962) z Karlových Varů. Reliéf má rozměry 29,15 x 2,1 metrů. V období německá okupace Čech a Moravy byl v budově umístěn krajský dům NSDAP. V letech 1968-1970 byl objekt necitlivě rekonstruován. V roce 1998-1999 byl kinosál přestavěn na sál divadelní. V roce 2006 proběhla rekonstrukce průčelí do původního stavu.
  • 1925 Návrh krematoria, Karlovy Vary - Rybáře
  • 1925 Obecná a měšťanská škola "Na Vyhlídce" (Schönwerth), č. p. 716, Sokolov, Žákovská 1
  • 1925 Lázeňský dům Rösler, Karlovy Vary, č. p. 1267, Zítkova 4, dnes dětský domov
  • 1926 Česká škola, č. p. 759, Sokolov, Komenského ulice
  • 1926 Vila ředitele dolu Jižní Lom M. Wähnera, Sokolov, zbořeno
  • 1926 Dům pro úředníky, Dolní Rychnov, Růžová č. p. 249
  • 1926 Vila ředitele Koldta, Sokolov, č. p. 772, Jiráskova 7
  • 1926 Vila ředitele, Dolní Rychnov, Chebská č. p. 241
  • 1926 Restaurace u Děpoltovického rybníka
  • Dům pro rekreaci hornických dětí z Falknova, Děpoltovice, datum realizace není známo
  • 1926 Návrh horské chaty pro turistický dělnický spolek "Die Naturfreunde", nerealizováno
  • 1927 Dům "Golden Helm" (Zlatá helma), Karlovy Vary, Vřídelní 4
  • 1927 Lázně VI. (Gasbad), Karlovy Vary, zbořeno 2006 [11]
  • 1926 Gasometer okolo Dorotčina pramene u Lázní VI. sloužil k jímání plynu z pramene č. 13 pro lázeňské účely
  • 1927 Lázeňský dům Höhenvilla (dnes Akropolis), Karlovy Vary, č. p. 1304, Jarní ulice 2
  • 1928 Návrh vzorového hornického domku, Falknov (Sokolov), nerealizováno
  • 1928 Bytový dům "Villa Heller", Karlovy Vary, Na Vyhlídce
  • 1928 Bytový dům "Gea", Karlovy Vary, č. p. 1286, Poděbradská 5
  • 1928 Obytný dům "Villa Kühnl", Karlovy Vary, č. p. 1309, Poděbradská 1
  • 1929 Obytný dům "Harder", Karlovy Vary, č. p. 1308, Poděbradská 3
  • 1929 Prázdninový domov revírní rady Falknov nad Ohří, Radošov č. p. 137. Dům byl určen pro rekreaci dětí horníků ze sokolovských dolů, dnes je zde umístěn Ústav sociální péče.
  • 1930 Návrh soudní budovy v Sokolově, nerealizováno
  • 1930 Spolupráce na projektu Adolfa Loose - úprava Hotelu Esplanade, Karlovy Vary
  • 1930 Sanatorium Bellevue, č. p. 1357, U Imperiálu 12
  • 1939 Domov důchodců karlovarské židovské obce, Karlovy Vary, č. p. 1321, Bezručova 8
  • 1930-1931 Poliklinika a Okresní zdravotní pojišťovna (Bezirks-Krankenversicherungsanstalt Karlsbad), č. p. 1313, Karlovy Vary, nám. Dr. Milady Horákové 8
  • 1931 Tiskárka "Graphia", č. p. 1359, Karlovy Vary, Milady Horákové 7
  • 1932 Přestavba domu č. p. 252, Sokolov, nároží ulic U Divadla a Kraslická. Zbořeno.

Praha[editovat | editovat zdroj]

  • asi 1926 Vila ředitele S., Praha - Bližší umístění není známo, existuje dobová fotografie.[12]
  • 1930 Přístavba paláce Alfa, Praha 1 - Nové Město, [p 1]
  • 1935-1936 Činžovní dům č p. 375, Praha 7 - Holešovice, Dobrovského 15 (spolu s Quido Lagusem) - v tomto domě také Welsova rodina žila až do nacistické okupace v roce 1939
  • 1937 1937 Činžovní dům č. p. 661, Praha 1 - Nové Město, Řeznická 19 / Školská 5 (asi spolu s Quido Lagusem)[13][14]
  • 1937-1938 Činžovné dům č. p. 2064, Praha 1 - Nové Město, Ostrovní 5 (spolu s Quido Lagusem)[15]
  • 1938-1939 Činžovní dům č. p. 741, Praha 7 - Holešovice, Veverkova 25 (spolu s Quido Lagusem)
  • 1938-1939 Činžovní dům č.p. 1901, Praha 3 - Žižkov, Baranova 4 (spolu s Quido Lagusem)

Design[editovat | editovat zdroj]

V roce 1922 vytvořil pro firmu Moser návrhy váz z černého opálového skla s japonskými motivy (draci, volavky, jeřábi). V roce 1925 vytvořil nápojovou soupravu z broušeného a zlaceného čirého skla s názvem Paříž pro Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění v Paříži. Firma Moser zde za svou expozici obdržela zlatou medaili. V roce 1926 následovala série váz Animor ve stylu Art deco s motivy afrických zvířat. Welsovi je rovněž připisována série váz Masken z roku 1928 s karnevalovými motivy.

Filmová architektura[editovat | editovat zdroj]

Pro producentskou firmu Meissner navrhli architekti Wels a Lagus stavby čtyř filmů:

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Zahradová města (The garden city motion), Praha : Čas : Rosendorf, 1911
  • Die Gartenstadt für Kinder : Vorschlag zu einer Kinderheimanlage, Wien, 1918
  • Rudolf Wels Karlsbad - Neue Architektur, 1927

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Zde sídlilo v letech 1961 - 1993 divadlo Semafor

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ing. Rudolf Wels v databázi holocaust.cz
  2. PAVLÁT, Leo. Rudolf Wels byl předním tvůrcem meziválečné architektury [online]. Český rozhlas, 2017-30-04 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 682, obraz 753
  4. OHMANN, Friedrich; MÁDL, Karel Boromejský. Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern. Svazek II. Vídeň: Schroll, 1912. 
  5. Adolf Loos: Obchodní dům v Alexandii, Egypt, 1910, perspektiva od R. Welse
  6. Pražský adresář 1937/1938, s. 1619, Rudolf a Ida Wels
  7. Matrika oddaných (židovská), Cheb, 1867-1925, snímek 124
  8. a b Databáze obětí holocaustu: Ida Weissová (příloha, žádost o vydání pasu 1934)
  9. Nakladatelství Triáda: Rodinu Welsových připomínají tři Kameny zmizelých
  10. VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. S. 709. 
  11. Lázně VI na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945
  12. Rudolf Wels Karlsbad - Neue Architektur, 1927
  13. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 531. 
  14. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 396-397
  15. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 709

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]