Mezinárodní den žen
| Mezinárodní den žen | |
|---|---|
 Státní svátek
Pracovní volno pro ženy
neoficiální svátek | |
| Oficiální název | Mezinárodní den žen |
| Jiný název | MDŽ |
| Slavený | každoročně |
| Druh | mezinárodní svátek |
| Začátek | 1975 |
| Datum | 8. března |
| Souvisí s | Den matek, Mezinárodní den dětí, Mezinárodní den mužů, Mezinárodní den nebinárních lidí |
Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ), připadající každoročně na 8. března,[1] je mezinárodní svátek, v roce 1975 uznaný Organizací spojených národů[2] jako den mezinárodní solidarity žen v úsilí za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. V České republice je MDŽ významným dnem[3] od roku 2004.
Než se zrodil MDŽ
[editovat | editovat zdroj]Podle některých tvrzení tento den připomíná protest konfekčních dělnic v New Yorku 8. března 1857. Výzkum však ukazuje, že jde o smyšlenku vedenou snahou oddělit MDŽ od jeho socialistických kořenů. Jiná verze praví, že 8. března 1908 celkem 15 000 amerických švadlenek demonstrovalo proti pracovním podmínkám a hned v květnu téhož roku americká socialistická strana poslední únorovou neděli vyhlásila Národním dnem žen.[4] Podle další variace na toto téma první oslavu Dne žen uspořádaly americké socialistky 28. února 1909 v New Yorku na návrh akvitistky Theresy Malkielové. MOP zase uvádí, že impulzem pro vznik MDŽ se stal požár v newyorské konfekční továrně 25. března 1911, při němž zahynulo 146 mladých dělnic, převážně imigrantek. Některé autorky se vracejí ještě hlouběji do historie a připomínají starořeckou Lysistratu, jiné pak Francouzskou revoluci, kdy ženy poprvé v moderních dějinách formulovaly požadavek rovného hlasovacího práva. V Česku se připomíná Vojta Náprstek a Eliška Krásnohorská, kteří se rovněž zmínili o volebním právu pro ženy.[zdroj?]
Kdo nechce specifikovat konkrétní události ve snaze vyhnout se rozporuplným tvrzením, jednoduše shrne, že MDŽ se s podporou hnutí za volební právo žen zrodil v americkém a evropském odborovém hnutí na počátku 20. století. Každopádně MDŽ vznikl jako nástroj boje za volební právo žen, přičemž v průběhu let svou náplň rozšířil o další občanské a sociální požadavky žen a kolísal od politického a feministického protestu až po apolitickou obdobu Dne matek.
Jak probíhal zrod a vývoj MDŽ na českém území? Od samého počátku byl spojen s levicovými politickými stranami.
Jak se zrodil MDŽ
[editovat | editovat zdroj]O manifestačním dnu, v němž se v mezinárodním měřítku chtěly ženy, převážně z nižších vrstev, společně ucházet o volební právo žen do zákonodárných sborů, promluvila poprvé německá učitelka Klára Zetkinová na prvním sjezdu sociálních demokratek ve Stuttgartu v roce 1907. Z Česka se ho zúčastnily Karla Máchová a Anna Steinerová jako reprezentantky Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické. Na dalším sjezdu v Kodani 26.–27. 8. 1910 (přítomna opět Karla Máchová) byl její návrh schválen.
Na obou sjezdech delegátky hlásící se k Druhé internacionále jednaly jménem proletářek, tedy námezdně pracujících žen, a vyslovovaly se pro vybudování socialistické společnosti. Zároveň navrhly, aby za svým cílem šly vlastní cestou, bez součinnosti s „měšťáckými“ ženami. (Ve středních vrstvách žen již od roku 1902 pracovala Mezinárodní aliance za volební právo žen a ve Velké Británii se o volební právo hlásily sufražetky. ) Ještě před první světovou válkou sociální demokratky k původnímu požadavku přidaly boj za ochranu matek a dětí (i nemanželských) ze strany státu, zemí a obcí, boj za osmihodinovou pracovní dobu, zákaz noční práce žen, podporu v nezaměstnanosti, státní zaopatření vdov, vzdělávání dělnic v agitační práci, rozšíření ženského dělnického tisku, zavádění školních zubních lékařů, státní příspěvky nemocenským pokladnám, zřizování porodnic, poučování žen o dětské výživě, proti militarismu aj. Konečným cílem, společně s muži, byla porážka kapitalismu.[5]
Agitační schůze za volební právo žen do zákonodárných sborů se poprvé uskutečnily v neděli 19. března 1911 v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA.[6] Rovněž další akce byly svolány na neděli, a to na 12. května 1912, 9. března 1913 a 8. března 1914. Ještě nenesly hlavičku „Mezinárodní den žen“, tím méně „svátek žen“. V českých zemích schůze s uvědomováním dělnic a služek pro boj za volební právo žen organizovala Karla Máchová, redaktorka dělnického Ženského listu.
MDŽ - 8. březen - ustaven
[editovat | editovat zdroj]Ve čtvrtek 8. března 1917 uspořádaly petrohradské textilní dělnice mohutnou demonstraci pod heslem Chléb a mír. Bezděčně tím zahájily Únorovou revoluci (poslední neděli v únoru dle juliánského kalendáře, což odpovídá 8. březnu kalendáře gregoriánského). Car Mikuláš II. abdikoval a vznikla Prozatímní vláda, která ženám přiznala volební právo.[7] Toto datum se později ustálilo. Oficiální název „Mezinárodní den žen (MDŽ)“ však stanovila až mezinárodní konference sovětských komunistek, svolaná v rámci zasedání Třetí internacionály v roce 1920 do Moskvy. [8] (Ilegálně se jí zúčastnila spisovatelka Helena Malířová.) Velkou zásluhu na pojmenování měla Alexandra Kollontajová a Klára Zetkinová, která se po válce stala členkou Německé komunistické strany a poslankyní německé Říšské rady.
Československý MDŽ v letech 1918–1938
[editovat | editovat zdroj]Při vzniku republiky Karla Máchová pro vážnou nemoc (zemřela v květnu 1920) za volební právo a další občanská práva žen již neagitovala a její stranické kolegyně v jejím duchu nepokračovaly. V následujícím dvacetiletí si sociální demokratky však kodaňský kongres jako počátek boje za volební právo žen a rovnoprávnost žen a mužů připomínaly, a to během tzv. Březnových dnů žen nebo Dnů žen, které organizovaly vždy některou březnovou neděli, podle místních podmínek. K tomu dni vyhlašovaly bojovná hesla, která určovala obsah jejich projevů, například Práci všem, Ochrana mezd a platů, Spravedlnost k ženám aj.
Pod zkratkou MDŽ a zásadně 8. března vystupovaly pouze komunistky, které tento den označovaly za „mezinárodní svátek všech pracujících žen.“ Nevystačily si pouze se slavnostními schůzemi, nýbrž svolávaly také pouliční demonstrace a v parlamentu hlasitě kritizovaly vládu. Rovněž volily hesla: Za stejnou práci stejnou mzdu, Dokonalá ochrana mateřství, Kontrola výroby a rozdělení výrobků i pro zajištění životních potřeb proletariátu, Proti rozmařilosti boháčů, založené na práci a mozolech dělnictva, Proti drahotě a obilním clům, Za práci a chléb, Za mír, proti válce aj. Ve válečných letech připomínaly MDŽ v londýnském a moskevském rozhlasovém vysílání.
Národní socialistky a lidovkyně uznávaly pouze Den matek.
Na závažnost MDŽ přistoupila také OSN
[editovat | editovat zdroj]V letech 1945–1948 udržovaly MDŽ jako významný den opět pouze členky KSČ, případně Československé sociální demokracie. Když komunistky v rámci Národní fronty žen (společné uskupení žen čtyř povolených politických stran) chtěly 8. březen 1947 vyhlásit za celostátní svátek, národní socialistky a lidovkyně se tomu vzepřely a poukázaly na Den matek. Po únoru 1948 se MDŽ stal výrazným režimním svátkem, provázeným mimo jiné kyticemi karafiátů, zatím co Den matek byl upozaděn.
Z iniciativy Mezinárodní demokratická federace žen (MDFŽ), založené francouzskými a sovětskými komunistkami v Paříži v prosinci 1945, vyhlásilo Valné shromáždění OSN rok 1975 Mezinárodním rokem ženy. [9] Od toho roku se MDŽ stal součástí života pokrokových žen v globálním měřítku. K oficiálnímu přijetí coby významného dne došlo o dva roky později – v prosinci 1977. Valné shromáždění OSN přijalo rezoluci vyzývající členské země, aby si podle svých tradic zvolily jeden den v roce jako Den OSN pro práva žen a mezinárodní mír. Většina zemí následně potvrdila právě 8. březen. [10]
V České republice se MDŽ dostal do kalendáře jako významný den v roce 2004. Podle aktuálních potřeb obrací svou pozornost i k dalším otázkám, například k právu na reprodukci, proti násilí, bezpráví páchanému na ženách aj.
Český boj za volební právo žen
[editovat | editovat zdroj]Karla Máchová, první česká kandidátka na poslankyni vůbec (leden 1908), má zásluhu na tom, že se v letech 1911–1914 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku konaly manifestační schůze za volební právo žen do zákonodárných sborů. Bylo to v době, kdy se sociální demokracie již zbavovala revolučního marxismu.
Boj této sociální demokratky původně začal společně se ženami středních vrstev ve Výboru pro volební právo žen, u jehož založení v roce 1905 stála Teréza Nováková. (V té době se připravovala změna volebního řádu do vídeňského parlamentu a spisovatelka nechtěla, aby ženy byly pominuty.) K první a současně poslední společné akci dělnic a intelektuálek patřila manifestační schůze žen v prosinci 1905 v Národním domě na Vinohradech, jíž se zúčastnilo na 3 000 žen a na níž se jako mluvčí sešly společně Karla Máchová, Alice Masaryková, Teréza Nováková, Františka Plamínková a Fráňa Zeminová.
Brzy po této památné schůzi se Karla Máchová z Výboru pro volební právo žen na příkaz strany stáhla, zatímco do jeho čela se naplno postavila učitelka Františka Plamínková. Sice se pokusila spojit se sociálními demokratkami, aby získala větší nátlakovou sílu, avšak Karla Máchová ji musela odmítnout. Sociální demokracie i v ženské otázce uznávala pouze třídní hledisko a od mužů ve straně měla nařízeno vyhýbat se „dámám.“ Plamínková později vzpomínala: „V zájmu historické pravdy nutno říci, že postup za volební právo žen v českých zemích by byl rychlejší a daleko snadnější, nebýt nedůvěry a resistence sociálních demokratek.“[11] Do první světové války se tedy boj českých žen ubíral po dvou cestách. Zvlášť šly dělnice, zvlášť kráčely intelektuálky.
V posledním kole boje za volební právo žen do Národního shromáždění v letech 1918–1920 zůstala Františka Plamínková, coby vůdkyně středostavovských liberálně smýšlejících žen, téměř sama. Od práva žen volit a být volena, které považovala za lidské právo, si slibovala přijímání pokrokových, humánních a sociálních zákonů pro zlepšení života všech žen. Proto v jeho prospěch lobbovala u rozhodujících politiků a právníků připravujících nový volební zákon. Těžila ze své popularity a respektu před první světovou válkou a argumentovala politickou vyspělostí žen, jež se projevila zvolením první české poslankyně do zemského sněmu v roce 1912 Boženy Vikové–Kunětické, a v neposlední řadě měla po ruce Washingtonskou deklaraci i náklonnost prezidenta T. G. Masaryka k feminismu. Sociální demokratky stály mimo.
Nikoliv usnesení v Kodani či manifestační schůze tuzemských sociálních demokratek před první světovou válkou, nýbrž Františka Plamínková má proto největší zásluhu na tom, že se v zákoně z 29. února 1920 objevil paragraf: „Právo voliti poslance přísluší všem státním občanům Československé republiky bez rozdílu pohlaví.“
Mezinárodní den žen v současnosti
[editovat | editovat zdroj]Smysl a vývoj MDŽ jako důležité platformy v boji za volební právo žen do zákonodárných sborů prošel v Království českém, ČSR a ČR složitým vývojem, nelze však k jeho sociálně demokratickým zakladatelkám dodatečně přibrat příslušnice emancipačního hnutí žen středních vrstev. Oba proudy měly sice společného jmenovatele - volební právo žen – avšak slučovat je, jak se často děje, je ahistorismus. Františku Plamínkovou nelze spojovat s MDŽ.
Něco jiného je současnost, kdy OSN svým usnesením před 50 lety udělala tlustou čáru za minulostí. Její dokument umožňuje, bez ohledu na dějinné etapy a politickou příslušnost, v různých zemích každoročně k 8. březnu soustředit pozornost na nejpalčivější otázky žen v přítomnosti.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku International Women´s Day na anglické Wikipedii.
- ↑ International Women's Day 8 March [online]. www.un.org [cit. 2016-03-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NATIONS, United. Background | International Women's Day [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 8, 2020. (anglicky)
- ↑ Mezinárodní Den žen se slaví již 100 let. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-03-08 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Proč se slaví Mezinárodní den žen? Připomíná boj newyorských švadlen za rovnoprávnost. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-03-08 [cit. 2026-03-07]. Dostupné online.
- ↑ ŽENSKÝ LIST, redaktorka Karla Máchová. Mezinárodní konference socialistických žen. Ženský list. 1907 č. 17, 20 a 21 a, roč. 1910 č. 24, 35, 37, 41 a 42.
- ↑ Stoletý MDŽ součástí kampaně OSN proti násilí na ženách. Ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2011-03-08 [cit. 2018-03-10]. Dostupné online.
- ↑ ŽENSKÝ LIST, redaktorka Marie Majerová. Ženský list. Roč. 1922, čís. 9, s. 14.
- ↑ UHROVÁ, EVA. Pět ženských medailonů. 1. vyd. Praha: Mediasys, 2025. 272 s. ISBN 978-80-11-05767-1. S. 189–190.
- ↑ VLASTA, týdeník pro ženy. Mezinárodní demokratická federace žen. Vlasta. 1974 - různá čísla, roč. 1975 - různá čísla.
- ↑ International Women's Day +2. International Women's Day +2 [online].
- ↑ UHROVÁ, Eva. Radostná i hořká Františka Plamínková. 1. vyd. Praha: Mediasys, 1914. 345 s. ISBN 978-80-260-7207-2. S. 89.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KAPLANOVÁ, Temma. On the socialist origins of International Women's Day [online]. S. 163–171. Feminist Studies 11, No. 1 (1985). Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-15.
- UHROVÁ Eva, Radostná i hořká Františka Plamínková, Mediasys, Praha 1914
- UHROVÁ Eva, Pět ženských medailonů, Mediasys, Praha 2025
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezinárodní den žen na Wikimedia Commons
