Den upálení mistra Jana Husa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Den upálení mistra Jana Husa
Iluminace upálení Jana Husa v Jenském kodexu
Iluminace upálení Jana Husa v Jenském kodexu
SlavenýČeskoČesko Česko
Druhstátní, církevní
Význam a smyslPřipomenutí upálení kněze a reformátora Mistra Jana Husa během kostnického koncilu v roce 1415.
Datum6. červenec
Oslavybohoslužby

Den upálení mistra Jana Husa je státní svátek České republiky dle § 1 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.[1] Každoročně dne 6. července připomíná upálení kazatele a reformátora Mistra Jana Husa, ke kterému došlo v roce 1415 na kostnickém koncilu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jan Hus.

Mistr Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Kalvína a Zwingliho. Jan Hus od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi a v roce 1411 jej exkomunikovala ze svých řad.

K odkazu Jana Husa se hlásili husité a později i další církve a společnosti vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více než 90 % obyvatel českých zemí nekatolické a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců.

Vznik svátku[editovat | editovat zdroj]

K první oslavě Mistra Jana Husa došlo v roce 1416, nedlouho po smrti Jeronýma Pražského. Přes snahy Zikmunda Lucemburského, který se prostřednictvím svého bratra Václava IV. i papežského legáta (inkvizitora Jana Dominici) snažil osobnost Jana Husa vymazat z paměti národa, se den upálení Mistra Jana Husa připomínal pietními akcemi a bohoslužbami věřících v celé zemi. Den 6. červenec se stal lidovým a neoficiálním svátečním dnem. Na sněmu dne 29. ledna 1524 navržený „svátek M. Jana Husi i jiných dědiců českých“ uzákoněn nebyl.[2] Po nástupu Habsburků na trůn se Ferdinand I. pozval v roce 1556 do země jezuity.

Jezuité[editovat | editovat zdroj]

Po téměř třicetiletém působení v českých zemích upevnili jezuité svou moc a prostřednictvím svého nejzarytějšího obránce víry generálního vikáře Jiřího Bartholda Pontanuse z Breitenberka zaútočili. Pontanus si stěžoval u papeže Řehoře XIII. na bludný a zlý Husův den a se svými stížnostmi uspěl. Koncem roku 1584 byly zabaveny vytištěné kalendáře, došlo i k zatčení tiskařů a pokusům zastrašit univerzitní profesory, ale pohoršení veřejnosti bylo tak veliké, že se po třech letech Husův památný den do kalendářů vrátil.[3] Za zmínku stojí i to, že Pontanus navrhoval Vatikánu různé náhrady Janova svátku, například jím vymyšlený svátek nazvaný „karlštejnské ostatky“. Později, v dobách zákazu Husova památného dne, prorazili jezuité s kultem Jana Nepomuckého.

Rudolfům majestát[editovat | editovat zdroj]

Po vydání Rudolfova majestátu v roce 1609 byla (dočasně) prolomena jezuitská cenzura a 6. červenec byl v kalendářích „všeobecným dnem husitským“.[4]

Doba pobělohorská[editovat | editovat zdroj]

Po staroměstské exekuci v roce 1621 pobouřily veliké oslavy Husova svátku papežského nuncia Carlo Caraffu natolik, že doporučil Ferdinandu II., aby dal vymazat jméno Jana Husa z kalendářů a přikázal pro den 6. července zavírat kostely, což císař v roce 1622 učinil.[5][6] Rok 1621 byl nadlouho posledním rokem, kdy se osobnost Jana Husa legálně připomínala...[2] ale např. ještě v roce 1635 jezuité žádali císaře, aby poslal vojsko na obyvatelé Dašic na Pardubicku, kteří se příkazům nepodrobili.[3]

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 se rozhořela Marmaggiho aféra kvůli plánovanému zrušení svátku Jana Nepomuckého a zavedení památného dne Jana Husa, protože papežská kurie Vatikánu nechtěla akceptovat právo českého lidu rozhodovat o svých státních svátcích. V roce 1925 se 6. červenec stal památným dnem, v roce 2000 pak českým státním svátkem.[7] Jako svého svatého mučedníka (spolu se sv. mučedníkem Jeronýmem Pražským)[8] jej uctívá česká starokatolická církev [9][10] a pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).[11] Pro Církev československou husitskou patří výročí jeho smrti k významnějším svátkům. Jan Hus bývá hodnocen jako předchůdce protestantské reformace. V 19. století začal být díky národnímu obrození vnímán jako jedna z velkých postav českých dějin. Organizovány byly poutě na místa spojená s Husem i husitstvím (včetně dvou velkých poutí do Kostnice v letech 1868 a 1883), hojně byly též budovány pomníky Mistra Jana.[12] Tradice Jana Husa byla podporována i po vzniku Československa v roce 1918. Především ve spojení s husitstvím byla posléze zneužívána komunistickým režimem,[12] ale tento památný den si komunisté žádnými akcemi nepřipomínali. V kalendářích byl pro 6. červenec (kromě Jana Husa) nezřídka připomínán i Mezinárodní družstevní den.[13][14] Nicméně jako státní svátek bylo výročí upálení Jana Husa vyhlášeno až v roce 2000.

Uzákonit tento den jako český svátek byl velmi tvrdý a dlouhý proces, ale osobnost Jana Husa připomínali a jeho odkaz rozšířili do všech končin světa exulanti a Moravští bratři proto, aby nebylo na Jana Husa nikdy zapomenuto.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 245/2000 Sb. ze dne 29. června 2000,. www.mpsv.cz [online]. [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 
  2. a b https://is.muni.cz/th/k67bh/MASARYKOVA_UNIVERZITA.pdf (str. 24)
  3. a b František Michálek Bartoš: Mistr Jan Hus v bohoslužbě a úctě podobojí a v podání prvého století po své smrti: s dějinami svátku 6. července a otiskem nepochybných. Praha 1924, s. 11–12
  4. Hejret, J.: Mistr Jan Hus. Plzeň 1901, s. 6.
  5. http://exulant.evangnet.cz/?q=system/files/ex221.pdf (str. 6)
  6. Jaroslav Motyčka, Husův památník k 6. červenci 1925, Praha: Volná myšlenka 1925, s. 51–52
  7. https://is.muni.cz/th/ggkwf/Diplomova_prace.pdf
  8. srov. Svatost Jeronýma Pražského a mistra Jana Husa
  9. http://www.starokatolici.cz/aktivity/kalendar?page=kalendar&rok=2015&mesic=7&den=6 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine, 20.11.2015.
  10. HRADILEK, Pavel. Nový starokatolický misál. Getsemany.cz [online]. Říjen 2011 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  11. http://orthodoxia.cz/sluzby-svatym.htm
  12. a b SMRČKA, J. Jan Hus v konfesijních dějinách Evropy. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 39–47.
  13. Významné dny a svátky v minulosti. Kalendář Beda [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 
  14. Kalendáře a významná výročí let 1945—1960. Kalendář Beda [online]. [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]