Český státní svátek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlasta Parkanová klade věnec u Národního památníku na Vítkově při příležitosti státního svátku 28. října 2007

Státní svátek České republiky je označení, které některým dnům přiřazuje zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Kromě státních svátků tento zákon vymezuje také ostatní svátky a významné dny. Státní svátky a ostatní svátky jsou dny pracovního klidu, významné dny jsou dny pracovními (pokud nepřipadnou na sobotu nebo na neděli). Státní svátky (na rozdíl od ostatních svátků) „mají připomínat občanům tradice, ušlechtilé cíle a dějinné zvraty, na nichž je budována česká státnost“.[1]

O některých státních a ostatních svátcích je zákonem omezena otvírací doba některých prodejen.

Seznam[editovat | editovat zdroj]

Existuje sedm státních a sedm ostatních svátků (ovšem 1. leden je zařazen v obou kategoriích současně), plus čtrnáct významných dnů. V každém roce připadají některé ze svátků na soboty a neděle, takže podle příslušného roku poskytují svátky minimálně osm (nepřestupný rok začínající sobotou) a maximálně jedenáct (nepřestupný rok začínající pondělím nebo čtvrtkem, přestupný rok začínající středou) nepracovních dnů navíc k víkendům; nejčastěji jde o deset dní.

Státní svátky[editovat | editovat zdroj]

Ostatní svátky[editovat | editovat zdroj]

Významné dny[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik Československa[editovat | editovat zdroj]

Při vzniku Československa v roce 1918 byl recepčním zákonem převzat rakousko-uherský právní řád, takže nová republika převzala stávající svátkové právo. Rakouské právo platné v českých zemích sestávalo výhradně z církevních svátků (oproti tomu právo uherské platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi obsahovalo i svátky státní). To vadilo části politického spektra, která katolickou církev považovala za relikt Rakouska-Uherska. Proto již v březnu 1919 předložila skupina levicových poslanců Národního shromáždění, vedená Václavem Johanisem a Antonínem Hamplem návrh zákona, který měl zrušit všechny církevní svátky („Mezi takovéto zastaralé přežitky patří i tak zvané svěcení církevních zasvěcených svátků“), zavést jako národní svátky významné dny českého národa 1. květen, 6. červenec a 28. říjen a snížení počtu svátků kompenzovat zaměstnancům placenou dovolenou v délce jednoho týdne ročně.[3] Tento návrh však neprošel.

Dílo Zákon č. 555/1919 Sb. z. a n. ve Wikizdrojích

Těsně před prvním výročím existence ČSR vláda navrhla zákonem zavést státní svátek 28. října: „Náleží tudíž tento den mezi nejvýznamnější dny v dějinách národa a státu československého, a bude zajisté vždy dne toho vzpomínáno s myslí nadšením vzrušenou.“[4] Při jeho schvalování ústavní a právní výbory doporučily vládě vedle tohoto zákona připravit i novou jednotnou úpravu státních a náboženských svátků.[5] Návrh zákona včetně této rezoluce sněmovna schválila na schůzi 14. října 1919,[6] čímž se 28. říjen stal prvním československým státním svátkem.

Jednotná úprava svátků však zůstávala v nedohlednu, do roku 1920 se žádná svátková legislativa nepřipravila. V novém Národním shromáždění skupina národně-demokratických poslanců vedená Aloisem Rašínem a Františkem Lukavským v září 1920 předložila návrh zákona, který měl zrušit všechny svátky s výjimkou 1. května, 28. října, druhého svátku vánočního, Pondělí velikonočního a pondělí svatodušního, přičemž motivací jim bylo zejména snížení počtu nepracovních dnů,[7] tento návrh však neprošel. V červenci 1921 pak skupina národně-sociálních poslanců navrhla, aby byl státním svátkem prohlášen 6. červenec, „jako výroční den mučednické smrti Mistra Jana Husa“,[8] téměř shodný návrh předložila v červnu 1923 skupina levicových poslanců,[9] ani jeden z návrhů však neprošel; v dubnu 1924 navíc skupina převážně slovenských poslanců vedená Florianem Tománkem interpelovala předsedu vlády, aby vláda nevyhlašovala Husův den státním svátkem: „Že vláda hodlá ho vyhlásiť za štátny sviatok, v tom je iba dráždenie náboženského cítenia katolíkov republiky a zvlášte však Slovákov – katolíkov, ktorí ani z národného ohľadu s Husom nič spoločného nemajú.“[10]

Specializovaný zákon[editovat | editovat zdroj]

Dílo Zákon č. 65/1925 Sb. z. a n. ve Wikizdrojích

Vládní návrh zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé byl předložen až v březnu 1925.[11][12] Zákon zrušil veškeré stávající předpisy týkající se svátků a za svátky označil 1. leden (Obřezání Páně), 6. leden (Tři králové), Nanebevstoupení Páně, Božího Těla, 29. červen (Petr a Pavel), 15. srpen (Nanebevzetí Panny Marie), 1. listopad (Všech svatých), 8. prosinec (Početí Panny Marie) a 25. prosinec (Narození Páně). Dále pak zavedl památné dny republiky Československé, kterými byly 5. červenec (den svatých Cyrila a Metoděje), 28. září (den svatého Václava), 6. červenec (památka Mistra Jana Husi), 1. květen (Svátek práce), a zachoval 28. říjen zavedený jakožto státní svátek již předchozím zákonem. Jelikož tento návrh se projednával společně s návrhem zákona zavádějícího placenou dovolenou pro zaměstnance, probíhala o něm v parlamentu bouřlivá diskuse, po které však byl návrh schválen v podobě připravené ústavně-právním výborem. Podoba zákona však nebyla považována za finální, zejména s ohledem na chybějící Velikonoční pondělí, svatodušní pondělí a druhý svátek vánoční (svátek svatého Štěpána), u kterých se očekávalo jejich brzké znovuzavedení.[13] Jelikož ale vláda v listopadu skončila předčasnými volbami, k novelizaci už nedošlo.

Zrušení druhých svátků velikonočních, letničních a vánočních bylo veřejností vnímáno velmi negativně a působilo značné problémy. Ve funkčním období 1925–1929 vzniklo velké množství návrhů a interpelací pro znovuzavedení těchto svátků – zpravidla vždy v období před příslušnými svátky –,[14][15][16][17][18][19][20][21][22][23][24][25][26][27][28] ale bez úspěchu, zejména kvůli nesouhlasu vládních křesťanských stran.[29] Vláda připravila návrh novely, která do seznamu svátků měla vložit Pondělí velikonoční, pondělí svatodušní a 26. prosinec, až v červenci 1928,[30][31] návrh se však nestihl projednat před předčasnými volbami v říjnu 1929. Kritika, poslanecké návrhy a interpelace tak pokračovaly i v dalším funkčním období sněmovny,[32][33][34][35] ovšem stále neúspěšně. V tomto období se také objevil návrh zásadní reformy, podle které se měl zcela opustit systém odvozený z římsko-katolických svátků a být nahrazen svátky mimocírkevními: 1. leden (Nový rok), 7. březen (narozeniny T. G. Masaryka), 28. březen (narozeniny J. A. Komenského), Pondělí velikonoční („svátek klidu a oddechu“), 1. květen (Svátek práce), pondělí o Letnicích („svátek klidu, oddechu a radosti z přírody“), 1. červen (Svátek matek a dětí), 5. červenec (Cyril a Metoděj), 6. červenec (umučení Jana Husa), 28. září (smrt knížete Václava), 11. říjen (úmrtí Jana Žižky), 28. říjen (výročí samostatnosti Československa), 1. listopad (Památka zesnulých), 24., 25., 26. prosinec (Vánoce).[36] Ani tento návrh však podporu nezískal.

Dílo Vládní nařízení o dni 28. října 1938 ve Wikizdrojích

Další, opět neúspěšné návrhy na novou úpravu svátků se tedy objevovaly i v následujícím volebním období.[37][38][39] Také se objevil (taktéž neúspěšný) návrh slovenských poslanců vedených Martinem Sokolem, aby byl státním svátkem prohlášen 30. říjen jako výročí Martinské deklarace.[40] Postupně se však schylovalo k dalekosáhlejším změnám: Mnichovskou dohodou a odstoupením Sudet skončila První republika a 1. října 1938 tak vznikla Druhá republika. Již o čtrnáct dní později vydala vláda nařízení, kterým se státní svátek 28. října 1938, který měl oslavovat dvacáté výročí vzniku Československa, stal pracovním dnem.[41] V březnu bylo konečně vyslyšeno volání po zdvojení velikonočních a vánočních svátků a 9. března 1939 vydala vláda nařízení, podle kterého se svátkem staly i velikonoční a svatodušní pondělí a druhý svátek vánoční.[42]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Dílo Vládní nařízení, kterým se znovu mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech ve Wikizdrojích

Druhá republika však trvala jen krátce, zanikla po německé okupaci v březnu 1939, po které vznikl Protektorát Čechy a Morava. V září pak začala druhá světová válka. První československý státní svátek, 28. říjen, přestal být v protektorátu státním svátkem i památným dnem po novelizaci svátkového zákona nařízením protektorátní vlády z 18. září 1939.[43] V průběhu války se pak postupně jednotlivé konkrétní sváteční dny prohlašovaly za dny pracovní (15. 8. 1940[44]), případně byly překládány na nejbližší neděli (28. 9. 1940,[45] 1. 11. 1940[46]). Načež se v prosinci 1940 některé svátky zrušily „po dobu nynější války“ zcela: Tří králů, Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Všech Svatých a Neposkvrněného Početí Panny Marie.[47] Avšak i poté se v letech 1941 a 1942 červencové památné dny (a jejich církevní oslavy) překládaly na nejbližší neděli,[48][49] takže v září 1942 vláda nařídila, že se budou zbývající památné dny (5. a 6. červenec a 28. září) překládat na nejbližší neděli po celou dobu války.[50]

Po válce[editovat | editovat zdroj]

S koncem války (de jure od 5. května 1945[51]) se přestalo užívat všech válečných předpisů týkajících se úprav svátků (s výjimkou protektorátního nařízení o zdvojení velikonočních a vánočních svátků) a na základě Benešových dekretů a následných zákonů nadále nebyly součástí československého právního řádu.[52][53][54]

Dílo Zákon, kterým se prohlašuje den 7. března za památný den ve Wikizdrojích

S blížícím se výročím narození T. G. Masaryka se objevil názor, že by se z tohoto výročí (7. března) měl stát státní svátek. Na konci února 1946 předložila skupina poslankyň a poslanců vedená F. Zeminovou návrh zákona, kterým by se tak stalo, podotýkajíc, že „je tedy letošní jaro prvou příležitostí, abychom splatili společný dluh vděčnosti velikému geniu naší vlasti“ a s vírou, že „nebude snad v naší republice čestného člověka, který by se proti tomu postavil.“ Návrh zákona byl převzat jako společný návrh zástupců celé Národní fronty, která návrh předložila ke schválení, přičemž v důvodové zprávě se uvádělo, že „Význam osobnosti presidenta T. G. Masaryka zbavuje navrhovatele obvyklé povinnosti odůvodňovati návrhy“ a že Masaryk byl mužem, „jenž přerušil tři sta let trvající nesvobodu našeho národa.“[55] Na základě názoru ministerstva vnitra a ústavně-právního výboru,[56] podle kterého „z důvodů vnitropolitických i zahraničně-politických, zejména mezinárodních zvyklostí a příčin technických, není možno počet státních svátků rozmnožovati“, byl však návrh pozměněn, aby se 7. březen nestal státním svátkem, ale památným dnem Československé republiky. Tento návrh zákona byl schvalován na schůzi 7. března 1946, přičemž tento zákon byl jediným bodem jejího programu; zasedací síň byla slavnostně vyzdobena a schůzi z lóže přihlížel prezident Edvard Beneš s manželkou. V úvodním slově schůze předseda Prozatímního Národního shromáždění Josef David vyzdvihl osobnost a zásluhy T. G. Masaryka a jeho proslov byl odměněn dlouhotrvajícím hlučným potleskem.[57] I zpravodaj ústavně-právního výboru Jaroslav Řehulka T. G. Masaryka (a Edvarda Beneše) ve své řeči vychválil, přerušován hlučným potleskem, a vyjádřil přání, „kéž v novém právním řádu, jejž budujeme, zavládne Masarykem uplatňovaný ideál mravnosti, lidskosti a bratrství“. Návrh zákona byl bez další rozpravy či pozměňovacích návrhů přijat v prvním i druhém čtení[57] a po podpisu prezidentem byl vyhlášen 26. března 1946 ve Sbírce zákonů a nařízení, čímž se počínaje rokem 1947 měl 7. březen jako „den narozenin presidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka“ stát památným dnem.[58]

Ještě před koncem roku 1946 byl projednán a schválen zcela nový zákon o úpravě svátkového práva,[59] který obsahoval zejména jednotnou úpravu svátkového práva pro celé území republiky a sjednocení pracovně-právních aspektů pro všechny zaměstnance. Kromě toho ale také s ohledem na dvouletý hospodářský plán a poválečný stav hospodářství snížil reálný počet dní pracovního volna o tři. V nové úpravě opět ze seznamu svátků úplně vypadly velikonoční a svatodušní pondělí, svátkem se však stal Velký pátek (po úpravě návrhu zákona při projednávání ve výborech na základě požadavků Slovenska); z 28. října se stal jen památný den. Podle zákona ale i památné dny (kterých nyní bylo šest) měly být dnem pracovního volna. Teoreticky tedy mělo být ročně až sedmnáct dní pracovního volna kvůli svátkům a památným dnům. Zákon však zavedl „opatření jen přechodného rázu“, když stanovil, že „po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu“ neplatí pro sedm svátků a památných dnů (jmenovitě pro svátky Tří králů, Velký pátek, Nanebevstoupení Páně, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Neposkvrněného Početí Panny Marie, 7. března a 28. září) ustanovení o pracovním volnu. Tím se z předchozího stavu třinácti státem uznaných svátků (a pěti památných dní) stalo deset dní pracovního volna (šest svátků a čtyři památné dny). To, že se oslavy pěti církevních svátků, na které doposud připadaly dny pracovního volna, budou muset, byť „dočasně“, odkládat na nejbližší neděli, při projednávání kritizovali poslanci za Demokratickou stranu, Československou stranu lidovou a Stranu slobody.[60]

Fakt, že podle nového zákona bylo velikonoční a svatodušní pondělí opět běžným pracovním dnem, se znovu, obdobně jako u zákona z roku 1925, ukázal být praktickým problémem. Proto v roce 1948 vznikla drobná novela,[61] která velikonoční a svatodušní pondělí uznala za svátky, neboť podle důvodové zprávy bylo nutné „uvést právní stav v soulad se zavedenou praxí a se stavem faktickým“;[62] při projednávání zmínil poslanec Vojanec, že „Oba tyto svátky však mají v našem národě hlubokou tradici církevní i všeobecnou a tak jsme byli svědky toho, že tyto dny prostě se nikde nepracovalo, čili tyto dny se staly svátky via facti.“[63] Rozšíření počtu dnů pracovního klidu by však podle předkladatelů bylo „v přímém rozporu s budovatelským úsilím“ a novela tak dva stávající svátky (Božího Těla a Nanebevzetí Panny Marie) přidala mezi svátky, které „dočasně“ nejsou dny pracovního klidu.

Zákon byl pak novelizován ještě jednou v roce 1949, neboť podle vlády Antonína Zápotockého způsobovaly svátky a památné dny vprostřed pracovního týdne přerušováním provozu značné hospodářské ztráty, načež vláda získala zákonné zmocnění stanovit usnesením pro jednotlivý rok přesun libovolného svátku či památného dne na náhradní volný den.[64] Tuto pravomoc vláda často používala, ale v praxi se příliš neosvědčila, neboť kvůli zmatkům způsobeným i pozdním informováním veřejnosti se stávalo, že namísto jednoho dne pracovního volna se reálně nepracovalo ani v den původního svátku, ani v den náhradní.[65]

Lidově demokratická úprava[editovat | editovat zdroj]

Úplně nový Zákon o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, který opustil stávající koncepci svátků a nahradil ji novou, „lidově demokratickou“, vznikl v roce 1951.[66] Podle důvodové zprávy měl zákon „stanovit také v Československu — obdobně jako se to stalo v ostatních lidových demokraciích — státní svátek tak, jak to odpovídá cítění lidu a charakteru naší lidově demokratické republiky, pro jejíž vznik má rozhodující význam osvobození Československa Sovětským svazem.“ Jediným státním svátkem republiky československé byl jmenován 9. květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. („Státní svátky všech zemí připadají na výroční dny událostí důležitých pro vznik státu, resp. pro vznik jeho politicko-mocenské soustavy. […] Osvobození Československa Sovětskou armádou, které vyvrcholilo osvobozením Prahy dne 9. května 1945, má rozhodující význam pro vznik lidově demokratické republiky u nás. Proto se v nové zákonné úpravě prohlašuje za státní svátek Devátý květen. Také státní svátky všech lidově demokratických států ve střední a jihovýchodní Evropě připadají na výroční dny, kdy tyto země byly osvobozeny Sovětskou armádou.“) Dále pak bylo definováno šest dalších „ostatních dnů pracovního klidu“, kterými byly 1. leden (Nový rok), Pondělí velikonoční, 1. květen (Svátek práce), 28. říjen (Den znárodnění) a 25. a 26. prosinec (první a druhý svátek vánoční). Vedle toho byly definovány „významné dny“ 25. únor („den, v kterém v roce 1948 náš lid definitivně súčtoval s reakcí a jejími pokusy o mocenský zvrat v našem státě“), 29. srpna (Slovenské národní povstání; „kdy v roce 1944 slovenský národ se pokusil setřásti jho vlastního i německého fašismu“) a 7. listopad (Velká říjnová socialistická revoluce; „k jejímuž odkazu se také my hlásíme a víme, že nebýt jejího velkého světového vlivu a mobilisačního účinku, nebylo by došlo na sklonku prvé světové války k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a k vytvoření samostatného Československého státu“) a „památné dny“ 5. července (slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj; „přinesli našemu národu pochodeň kultury z východu“) a 6. července (Mistr Jan Hus; „čímž se hrdě hlásíme k slavné kapitole našich dějin, k době husitství, kdy český národ stanul v čele tehdejších pokrokových duchovních proudů Evropy“).[67][65]

Počet dnů pracovního klidu byl tak snížen z deseti na sedm. („Jak už bylo uvedeno, vyžadují budovatelské úkoly, před nimiž stojí náš pracující lid, aby počet dnů pracovního klidu byl upraven ve shodě s hospodářskými potřebami státu a aby bylo počítáno i s prodlouženými dovolenými, na něž mají všichni pracující zákonný nárok. Uvedený počet sedmi volných dnů v roce (mimo neděle) se kryje s úpravou v Sovětském svazu.“) Při projednávání k tomuto snížení podotkl poslanec Vácha, že „náš dělník a naši pracující nejsou tím nijak poškozeni. Naši pracující těší se nejdelším placeným dovoleným v celém světě.“[65]

Bývalý státní svátek 28. října byl ponechán dnem pracovního klidu, byť již nadále nebyl státním svátkem („Česká a slovenská buržoasie poté, kdy uzmula pracujícím masám českého a slovenského lidu plody jeho boje za samostatnost a národní svébytnost, určila za státní svátek v Československé republice, napodobujíc francouzský vzor, 28. říjen, ten den, který si náš lid vybojoval, který mu tolik sliboval, ale nakonec po celém dlouhém období mezi dvěma světovými válkami tak málo dal.“); navíc již neoslavoval výročí vzniku republiky, ale jakožto Den znárodnění oficiálně připomínal výročí 28. října 1945, kdy bylo na manifestaci na Václavském náměstí ohlášeno znárodnění klíčových částí průmyslu, bank a pojišťoven na základě Benešových dekretů. („Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stala skutkem vůle lidu, prosazovaná v bojích trvajících po celá desetiletí. 28. říjen 1945 splnil tužby lidu a uskutečnil to, co po 28. říjnu 1918 vyrvala lidu buržoasie; v Československé republice se stal lid vládcem ve své vlasti a znárodněním učinil první rozhodný krok k socialismu.“) Zákon navíc umožňoval vládě pro jednotlivý rok přesunout den pracovního klidu připadající na 28. říjen na jiný den. (Oproti předchozí úpravě už tato možnost nadále neplatila pro ostatní volné dny.)

Další změny do roku 1989[editovat | editovat zdroj]

V květnu 1968 byl vyhláškou zaveden pětidenní pracovní týden a vedle nedělí se tak i soboty staly dnem všeobecného volna.[68]

Po federalizaci Československa schválila Slovenská národní rada v roce 1969 zákon, kterým se 29. srpen jako výročí Slovenského národního povstání stal státním svátkem Slovenské socialistické republiky.[69] Tento svátek na Slovensku platil až do roku 1975, kdy byl zákon zrušen.[70]

V roce 1975 totiž vláda dospěla k závěru, že vzhledem k zavedení pětidenního pracovního týdne činí stávající počet dní pracovního klidu ekonomické obtíže („po zavedení zkrácené pracovní doby a pětidenního pracovního týdne se ukázalo, že na všech úsecích národního hospodářství nebyly vytvořeny potřebné předpoklady k zabezpečení tohoto významného opatření ve prospěch našich pracujících. [...] Při napjatosti bilance v pracovních silách ve většině úseků národního hospodářství a s ohledem na náročné úkoly, které musí být zabezpečovány, kromě nejefektivnějšího a nejracionálnějšího využívání fondu pracovní doby je nezbytné hledat rezervy i v úpravě svátků v Československé socialistické republice.“). Zákonem byl proto zrušen 28. říjen jako den pracovního klidu a nadále se stal jen významným dnem („To vzhledem k časovému odstupu bude také nejlépe odpovídat současné etapě budování socialistické společnosti v ČSSR a Den znárodnění bude tím zařazen mezi ostatní významné dny našeho státu“), takže zůstalo šest dní pracovního klidu. Tento zákon také vypustil oficiální pojmenování významných dnů.[71][72][73]

S blížícím se 70. výročím vzniku Československa v roce 1988 se ÚV KSČ rozhodlo povýšit 28. října na státní svátek jako „den vzniku samostatného československého státu“. Vláda návrh schválila 19. září a jelikož tou dobou Federální shromáždění nezasedalo, byla tato změna 21. září schválena formou zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění.[74][75][76][77] Toto opatření pak bylo dodatečně schváleno Federálním shromážděním na schůzi 8. listopadu.[78]

Po listopadu 1989[editovat | editovat zdroj]

Relativně brzy po sametové revoluci vznikly snahy upravit i svátkové právo v souladu s probíhajícím demokratizačním úsilím. V dubnu 1990 tak skupina poslanců navrhla novelu svátkového zákona, která měla z dosud památného dne 5. července učinit státní svátek, „den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“, naopak 9. květen se měl ze státního svátku stát jen dnem pracovního klidu a být přejmenován na „den osvobození od fašismu“. Dále měly být zcela zrušeny významné dny 25. února a 7. listopadu (kritizované jako „oslava nastolení politického a mocenského monopolu jedné strany a devotního oslavování a uctívání státního svátku cizí mocnosti“); návrh úpravy byl chápán jako „první a nejnutnější“ s tím, že zásadní právní úpravu připraví zvláštní komise.[79] Při projednávání tohoto návrhu ve výborech a na schůzi Federálního shromáždění se ale nahromadilo několik dalších návrhů změn: Poslanec Fišera navrhl, aby byl mezi dny pracovního volna zařazen Štědrý den, ústavněprávní výbory navrhly mezi významné dny zařadit 17. listopad, výbory Sněmovny lidu navrhly přidat 5. květen (den Pražského povstání), zmiňováno bylo i datum upálení Jana Palacha. Církev československá husitská prostřednictvím poslance Vébra navrhla, aby státním svátkem byl i 6. červenec jako „výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa“ (s tím nesouhlasili zejména zástupci Slovenska). Také bylo navrženo svátek osvobození od fašismu slavit 8. namísto 9. května. Kvůli tomuto množství připomínek a chybějícímu stanovisku vlády (zejména s ohledem na ekonomické dopady zvýšení počtu dní pracovního klidu) bylo projednávání návrhu novely odloženo na další schůzi.[80] Tam byla předložena upravená varianta návrhu, později bez dalších změn schválená. Novela tak mezi státní svátky zařadila 5. červenec („den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“), Štědrý den učinila dnem pracovního volna, z významných dnů vypustila 25. únor a 7. listopad a přidala 5. květen a 17. listopad („den boje studentů za svobodu a demokracii“). Oproti původnímu návrhu zůstal státním svátkem 9. květen, pouze byl přejmenován na „den osvobození od fašismu“. Při projednávání návrhu ještě místopředseda federální vlády Josef Hromádka upozornil, že původně byl svátek Cyrila a Metoděje v českých zemích slaven v březnu a na 5. červenec ho přeložila katolická církev v 19. století jako protipól proti svátku mistra Jana Husa. Tehdejší poslanec Miloš Zeman navrhl slavit státní svátek 8. května namísto 9.; Oldřich Kužílek ve své souhlasné poznámce 9. květen označil jako den, kdy proběhl „první poválečný přesun vítězné armády do Prahy, kde již byl domluven klid zbraní“, návrh však neprošel a návrh zákona byl schválen.[81][82]

Jen o několik dní později předložil v České národní radě poslanec Lesák návrh prohlásit den upálení mistra Jana Husa (6. červenec) státním svátkem České republiky (tj. nikoli státním svátkem celé federace). Tento návrh byl projednán v mimořádném spěchu a bez dodržení běžných lhůt, neboť se jednalo o poslední schůzi ČNR před volbami 8. června. Diskuse se vedla zejména o této problematické legislativní proceduře, se kterou souvisela i neexistence stanoviska vlády ohledně ekonomického dopadu dalšího dne pracovního klidu.[83] Přesto byly návrhy ponechat schválení zákona na nově zvolené radě odmítnuty a zákon byl schválen.[84]

V květnu 1991 se stal opět aktuální návrh přesunu státního svátku osvobození od fašismu z 9. na 8. května, když příslušný návrh novely zákona předložil Miloš Zeman; v důvodové zprávě argumentoval zejména tím, že k ukončení války v Evropě došlo kapitulací německých vojsk v Remeši, která byla podepsána 7. května a vstoupila v platnost následující den.[85] V parlamentu byl návrh schválen po značné diskusi, ve které se jako protiargument objevovalo zejména to, že svátek 9. května již má v republice tradici, což je pro státní svátek zásadní. Vedle toho také poslanec Mlynárik připomněl, že spor o oslavu osvobození od fašismu probíhal již těsně po válce, kdy prezident Beneš navrhoval, aby svátkem byl 5. květen, den vypuknutí Pražského povstání.[86] Po diskusi však byl Zemanův návrh zákona schválen a státní svátek „den osvobození od fašismu“ přeložen na 8. květen.[87]

Po rozpadu Československa[editovat | editovat zdroj]

V prvním volebním období nově ustaveného Parlamentu České republiky připravili poslanci Tollner a Drápela návrh nového svátkového zákona.[88][89][90][91][92][93][94] Podle předkladatelů bylo Česko počtem svátků na jednom z posledních míst v Evropě, navrhovali proto zvýšit počet dnů pracovního klidu z deseti na třináct. Návrh jednak přeřadil svátky Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa z kategorie státních svátků mezi svátky ostatní, jednak zaváděl tři nové svátky: 6. leden (Zjevení Páně, Třech králů a vánoční svátek pravoslavných křesťanů), pondělí svatodušní a 1. listopad (Všech svatých). Dále pak mezi významné dny zařadil Den matek (druhou neděli v květnu) a 10. prosinec jako Den lidských práv; zrušil naopak významný den 29. srpna. Navíc vytvořil nový seznam památných dnů, do kterého zahrnul sedm významných historických dat: 16. leden (sebeupálení Jana Palacha), 7. březen (narození T. G. Masaryka), 9. březen (úmrtí Svatopluka I.), 28. březen (narození J. A. Komenského), 7. duben (založení Karlovy univerzity), 27. červen (poprava Milady Horákové) a 28. září (úmrtí knížete Václava). S návrhem nesouhlasila vláda, podle jejíhož stanoviska neexistovala potřeba počet svátků zvyšovat, ale přitom by takové zvýšení mělo negativní ekonomický dopad, který návrh zákona ani dostatečně nehodnotí.[95] Na základě pozměňovacího návrhu se pak měl ještě svátek 8. května přejmenovat ze „dne osvobození od fašismu“ na osvobození „od nacismu“.[96] Návrh zákona byl ale ve třetím čtení zamítnut.[97]

V roce 1997 navrhovala skupina poslanců za SPR-RSČ vedená Miroslavem Sládkem, aby se pracovní klid způsobený svátky připadajícími na úterý až čtvrtek (s výjimkou Vánoc a Nového roku) přesouval na nejbližší pondělí, resp. pátek (aby svátky vždy poskytovaly prodloužený víkend). Po nesouhlasu vlády tento návrh zamítla i sněmovna hned v prvním čtení[98] na základě návrhu Marka Bendy, podle kterého „není možné slavit státní svátky mimo dny, které s nimi jsou tradičně spjaty“, a Dalibora Matulky, který poukázal, „zda máme státní svátky proto, abychom měli pracovní volno, anebo zda máme pracovní volno, že je státní svátek“.[99]

Nový svátkový zákon[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 připravila skupina poslanců vedená Vlastimilem Tlustým návrh zcela nového svátkového zákona, neboť stále platil svátkový zákon z roku 1951, byť předchozími novelami zcela změněný. Věcně jeho návrh obsahoval jen dvě změny: měnil památný den 17. listopadu na státní svátek (avšak z jeho názvu odebral „studentů“) a rušil významný den 29. srpna, zavedený před rozdělením federace a oslavující Slovenské národní povstání.[100] Vláda se záměrem souhlasila.[101] Při prvním čtení poslanec Pavel Tollner zmínil, že by bylo vhodné zavést další významné či památné dny, jmenovitě 27. leden jako „den obětí holocaustu a den boje proti násilí a rasismu, antisemitismu a xenofobii“. Poslanec Jiří Payne podotkl, že poté, co se jako státní svátek slaví výročí popravy Jana Husa, se navrhuje přidat ještě den zabití studenta Opletala a den, „kdy byli zmláceni mladí lidé na Národní třídě“, s tím, že podle něj je to den národní hanby, na kterém není co slavit (na to posléze jako předkladatel reagoval Vlastimil Tlustý s tím, že se má slavit odvaha lidí, kteří se postavili totalitě, což je potřeba odlišit od následků). Vojtěch Filip se vyslovil proti vypuštění významného dne 29. srpna.[102]

Při projednávání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu byl návrh zákona doplněn o 28. září jako státní svátek „Den české státnosti – Svatý Václav“ a 12. březen jako významný den (výročí vstupu republiky do NATO).[103] Petiční výbor pak připravil mnohem komplexněji upravenou verzi návrhu, ve které také ke státním svátkům přidal 28. září, ale dále přesunul státní svátky 5. a 6. července do kategorie „tradičních svátků“ a zavedl devět památných dnů: 27. leden (Den boje proti násilí, rasismu, antisemitismu a xenofobii), 7. březen (Výročí narození Tomáše G. Masaryka), 28. březen (Výročí narození Jana Ámose Komenského), 2. květen (Den obětí holocaustu), 5. května (Povstání českého lidu), 29. srpen (Den Slovenského národního povstání), 26. září (vydání Zlaté buly sicilské), 13. říjen (vydání Tolerančního patentu Josefa II.) a 2. listopad (Vzpomínka všech zemřelých a obětí válek).[104] Při druhém čtení byl ale za základ projednávání vzat návrh kulturního výboru.

V rozpravě se proti zařazení svatováclavského svátku vyslovil premiér Miloš Zeman, podle kterého by oslava svatého Václava byla „oslavou servility a kolaborace“ a svatováclavskou tradici označil za tradici druhé republiky a protektorátu;[105] tento názor vyvolal rozhořčené reakce dalších poslanců, ale i souhlasné stanovisko poslance Zdeňka Jičínského; později poslanec Tlustý navrhl kompromisní variantu tím, že z názvu svátku vypustil odkaz na svatého Václava a ponechal jen „Den české státnosti“. Dále se objevily pozměňovací návrhy na zavedení dalších svátků: poslanec Jiří Karas (KDU-ČSL) navrhl mezi svátky zařadit 1. listopad (Slavnost Všech svatých) a přejmenovat první a druhý svátek vánoční na tradiční názvy Boží hod vánoční a svátek sv. Štěpána, Pavel Němec (US-DEU) navrhl zavést jako pohyblivý občanský svátek Den daňové svobody, Cyril Svoboda (KDU-ČSL) navrhl, aby se 1. leden slavil jako státní svátek „Den obnovy samostatného českého státu“ (a z názvu státního svátku 8. května se vypustila slova „od fašismu“).[106] Poslanec Pavel Tollner (KDU-ČSL) navrhl přijmout památné dny navrhované petičním výborem a dále, aby byl 1. květen vypuštěn ze seznamu svátků, neboť „máloco v období komunismu bylo tak zneužito jako 1. květen“. Vojtěch Filip (KSČM) navrhl přesunout státní svátek zpět z 8. na 9. května, nezavádět svátek sv. Václava, v názvu svátku 17. listopadu „Den boje za svobodu a demokracii“ připojit „a proti fašismu“, byl proti zavedení 12. března jako významného dne (v tom ho posléze podpořili poslanci Jičínský (ČSSD) a Recman (KSČM)) a naopak chtěl jako významný den zachovat 29. srpen.[107] Poslanec Recman navrhl jako významný den zařadit 8. březen. Václav Brousek (ODS) navrhl místo státního svátku 1. května slavit významný den „Den lásky“ (s přesunem 1. května mezi významné dny souhlasili i poslanci Tollner a Doležal (ODS)). Augustin Bubník (ODS) posléze kritizoval projednávání jako frašku a navrhl jako svátek slavit den, kdy Česko vyhrálo olympiádu v Naganu, a dále, aby „pokaždé když naši sportovci vyhrají mistrovství světa, měli bychom ten další den, kdy celá republika je na nohou, zařadit do svátků a dnů pracovního klidu, protože stejně nikdo nepracuje“.[108] Jelikož se nashromáždilo velké množství pozměňovacích návrhů,[109] hlasovalo se o nich ve třetím čtení jednotlivě; vůči verzi kulturního výboru byly schváleny jen dva pozměňovací návrhy: vypuštění sv. Václava z názvu nového svátku a zavedení státního svátku 1. ledna spolu s úpravou jména svátku 8. května. V takto upravené verzi byl zákon schválen.

I při projednávání v Senátu se debata věnovala z velké části oslavě svátku sv. Václava; vedle toho Jaroslava Moserová navrhla, aby název svátku 17. listopadu odkazoval na studenty, senátor Vízek za senátorský klub ČSSD nesouhlasil s oslavou 1. ledna jako státního svátku, neboť by šlo o oslavu rozbití Československa, a se zavedením významného dne oslavujícího vstup do NATO.[110] Přes tyto pozměňovací návrhy byl ve finále zákon schválen beze změn a po podpisu prezidentem nabyl v srpnu účinnosti,[111] takže od té doby mělo Česko sedm státních a šest ostatních svátků (ovšem 1. leden byl zařazen v obou kategoriích, celkem tedy až dvanáct dní pracovního klidu ročně) a navíc dva významné dny.[112]

Novelizace, nové svátky[editovat | editovat zdroj]

Od doby schválení svátkového zákona se projednávalo velké množství navrhovaných změn, přidávání či rušení svátků či významných dnů.

Volební období 2002–2006[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 navrhla skupina poslanců zastoupených Josefem Janečkem (KDU-ČSL) rozšíření významných dnů o 27. leden jako vzpomínku obětí nacistického režimu (výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim) a 27. červen jako vzpomínku obětí komunistického režimu (výročí popravy Milady Horákové). Vláda ve svém souhlasném stanovisku doporučila doplnit mezi významné dny ještě 11. listopad jako „den válečných veteránů“ a do zákona doplnit také pojmenování jednotlivých významných dnů (27. leden – Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, 12. březen – Den přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě (NATO), 5. květen – Květnové povstání českého lidu, 27. červen – Den památky obětí komunistického režimu).[113] Při prvním čtení návrh kritizovali poslanci KSČM Jitka Gruntová, která navrhovala úpravu pojmenování nových významných dnů s tím, že by se 27. červen mohl označovat „Den obětí studené války“,[114] a Miloslav Ransdorf, podle kterého by se do výkladu historie nemělo vstupovat akty parlamentu.[115] Při projednávání ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu vznikl pozměňovací návrh, podle kterého měl být mezi významné dny doplněn i 8. březen jako mezinárodní den žen.[116] Ve druhém čtení se ve sněmovně proti zákonu vymezoval zejména poslanec Ransdorf spolu s dalšími poslanci KSČM. Proti zavedení MDŽ jako významného dne byli Petr Pleva a Petr Bratský (oba ODS), který ho přirovnal k Mezinárodnímu dni učitelů (na počest Jana Amose Komenského), který se také neslaví. Poslanec Šplíchal (ČSSD) navrhl přejmenování Dne osvobození na Den vítězství s tím, že „Den osvobození vyjadřuje určitou pasivitu, určitou závaznost někomu, něčemu“.[117][118] I ve třetím čtení se rozprava věnovala zejména zločinům komunismu a nesouhlasu poslanců KSČM. Ve finále Sněmovna zákon schválila v podobě připravené kulturním výborem spolu s přejmenováním svátku 8. května. Při projednávání v Senátu se ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice diskutovalo několik dalších možných významných dnů či svátků (Jaroslava Moserová navrhovala Svátek matek, Martin Mejstřík Velký pátek, Jiří Zlatuška, aby 7. listopad, dříve oslava VŘSR, byl jako významný den nazván „Den zločinů komunismu“), avšak ve finále výbor navrhl jen z názvu významného dne 27. ledna vypustit druhou část a mezi významné dny nezařazovat MDŽ. V rozpravě pak senátor Mejstřík zopakoval svůj návrh pro zavedení Velkého pátku (ostatním) svátkem, avšak ani tento návrh nebyl přijat, načež senát schválil pozměňovací návrhy výboru a s nimi vrátil zákon sněmovně.[119] Sněmovna však senátní verzi odmítla a (na druhý pokus poté, co první neúspěšné hlasování zpochybnila Michaela Šojdrová) schválila původně schválenou verzi.[120] Po podpisu zákona prezidentem tak v březnu 2004 přibyly čtyři nové významné dny.[121]

V roce 2005 navrhla skupina poslanců KSČM a ČSSD, zastoupená Jitkou Gruntovou, doplnit seznam významných dnů o 7. duben jako „Den vzdělanosti“ (výročí vydání zakládací listiny Univerzity Karlovy) a 10. červen jako výročí vyhlazení obce Lidice.[122] Vláda návrh podpořila, ale podotkla, že „již řada stávajících státních svátků, ostatních svátků a významných dnů souvisí plně či částečně s 2. světovou válkou, čímž je podle názoru vlády válečné období v rozpětí let 1939 až 1945 v rámci více než tisícileté české státnosti zohledněno tímto způsobem více než dostatečně“.[123] Při projednávání navhrla poslankyně Nováková (ČSSD) přidat další významný den, 21. června jako „Den Policie České republiky“ (výročí schválení zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky), a Tomáš Kvapil (KDU-ČSL) navrhl přidat 15. květen jako „Den rodin“.[124][125] Návrh zákona byl posléze schválen včetně pozměňovacího návrhu poslance Kvapila.[126] Senát však tento návrh v souladu se zamítavým stanoviskem kulturního výboru zamítl jakožto nadbytečný, s poukazem na to, že není důvod vyzdvihovat právě den založení Karlovy Univerzity a věnovat rodině speciálně jediný den.[127] Sněmovna ale toto zamítnutí přehlasovala[128] a po podpisu prezidenta tak do kalendáře přibyly dva další významné dny.[129]

Ve stejném roce se opět v Senátu objevil návrh na přidání Velkého pátku mezi svátky – návrh zákona předložila skupina senátorů vedená Martinem Mejstříkem.[130] Při projednávání ve výborech k návrhu ještě přibylo vyřazení Mezinárodního dne žen z významných dnů. Po diskusi s několika dalšími pozměňovacími návrhy Senát schválil návrh v podobě z výborů.[131] Vláda ve svém stanovisku doporučila posoudit ekonomické hledisko přidání dalšího dne volna a nevyřazovat MDŽ.[132] Ve sněmovně se při prvním čtení setkalo s nesouhlasem zejména vyřazení MDŽ, načež rozhodla o vrácení návrhu Senátu k přepracování s tím, že má navrhnout jen zavedení Velkého pátku.[133]

Na přelomu let 2005/2006 navrhli poslanci Janeček a Talíř (KDU-ČSL) prohlášení Dne matek významným dnem.[134] Jejich návrh zákona však neobsahoval přesnou definici dne, kdy se má slavit, a sněmovna proto návrh vrátila k dopracování.[135] Upravený návrh poté předložila skupina poslanců KDU-ČSL, vláda s ním vyslovila souhlas, ale nestihl se projednat do konce volebního období.[136]

Volební období 2006–2010[editovat | editovat zdroj]

Po sněmovních volbách Senát znovu schválil svůj návrh zavést Velký pátek a vyřadit MDŽ v nezměněné verzi, když senátorům údajně nebylo zjevné, co po nich sněmovna chce přepracovávat;[137] nová vláda ve svém stanovisku z ekonomických důvodů podmínila souhlas zrušením jiného dne volna.[138] Při prvním čtení sněmovna opět kritizovala zejména rušení MDŽ a zákon zamítla, přičemž senátor Mejstřík poznamenal „já tady nejsem s Velkým pátkem naposledy“.[139]

V roce 2007 navrhl senátor Mejstřík novelu, která by Mezinárodní den žen nahradila mezi významnými dny Dnem matek.[140] Při projednávání ve výborech vznikly komplexní pozměňovací návrhy; podle jednoho se měl Den matek stát dokonce svátkem (ale jelikož připadá vždy na neděli, nemělo by to vliv na počet volných dnů) a vedle MDŽ vyřadit i Den vzdělanosti a Den rodin, druhý by dokonce novelu změnil zcela tak, že z ní Den matek vypustil, ale rušil Svátek práce, MDŽ, Den vzdělanosti, Den rodin a připomínku vyhlazení obce Lidice.[141] Návrhy byly proto vráceny k projednání výborům,[142] po kterém vznikl návrh Svátek práce zachovat, ale přejmenovat na „Svátek jara a práce“, Den matek zavést jako svátek a zrušit významné dny MDŽ, Den vzdělanosti a Den rodin;[143] přes další pozměňovací návrhy pak v této podobě Senát zákon schválil.[144] Vláda ve svém stanovisku návrh označila za bezdůvodný[145] a sněmovna ho v prvním čtení zamítla.[146]

V roce 2008 připravila poslanecká skupina vedená Kateřinou Jacques návrh na vytvoření nového významného dne 30. června jakožto dne odchodu okupačních armád z území ČSFR. S návrhem souhlasila vláda[147] i kulturní výbor sněmovny,[148] avšak až do konce volebního období neproběhlo druhé čtení.[149]

Ve stejném roce také senátor Mejstřík spolu se senátorem Štětinou opět navrhovali přidat Velký pátek mezi svátky, tentokráte i se Zeleným čtvrtkem;[150] ve výborech pak vznikla varianta omezující novelu jen na Velký pátek.[151] Při projednávání zákona pak senátor Kubera předložil pozměňovací návrh, podle kterého by se svátky připadající na sobotu či neděli přesouvaly na nejbližší pracovní den a jednodenní svátky připadající doprostřed pracovního týdne přesouvaly na pondělí, resp. pátek, tento návrh byl však zamítnut a návrh novely byl schválen v podobě z výborů, tzn. zařazení Velkého pátku. Vláda ve svém stanovisku poukazovala na ekonomické dopady novely,[152] ve sněmovně však u novely do konce volebního období neproběhlo ani první čtení.[153]

Volební období 2010–2013[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s 67. výročím květnového povstání připravila v roce 2012 skupina senátorů návrh speciálního „zákona o Českém národním povstání“ vyjadřujícího uznání jeho účastníkům a také měnící oficiální název památného dne 5. května „Květnové povstání českého lidu“ na „České národní povstání“.[154][155] Vláda ve svých připomínkách zpochybnila zavádění zcela nového označení namísto zažitého pojmu,[156] které se setkalo s kritikou i při projednávání ve sněmovně, kde bylo také pozměňovacím návrhem toto přejmenování ze zákona vyňato. Při projednávání se také objevil další pozměňovací návrh, kterým poslankyně Konečná navrhovala do označení významného dne 17. listopadu doplnit označení „Mezinárodní den studentstva“,[157] ten však přijat nebyl, takže se svátkový zákon nakonec vůbec neměnil.[158]

Na konci roku 2012 připravila skupina poslanců ODS, TOP09 a Věcí veřejných návrh zákona zavádějícího nový významný den 16. ledna jako „Den památky Jana Palacha“. Při prvním čtení kritizovali poslanci KSČM důvodovou zprávu k zákonu s tím, že Jan Palach není symbolem boje proti totalitní komunistické moci, což se setkalo s nesouhlasem dalších stran ve sněmovně i veřejnosti, která to chápala jako neúctu k Palachově památce.[159][160] Školský výbor doporučil schválení zákona, ovšem poslankyně Bohdalová (ČSSD) navrhla přidat ještě i významný den 28. března jako „Den narození Jana Ámose Komenského“.[161] I ve druhém čtení se rozprava věnovala zejména polemice s názory KSČM prezentovanými Miroslavem Grebeníčkem. Vedle toho poslanec Šincl (ČSSD) navrhl do novely přidat přesouvání svátků připadajících na víkend na sousední pracovní den (s alternativním návrhem týkajících se jen vánočních svátků) a poslanec Josef Šenfeld zopakoval návrh Kateřiny Konečné (oba KSČM) přidat k označení svátku 17. listopadu přídomek „Mezinárodní den studentstva“.[162] Zákon byl ve sněmovně posléze schválen v podobě navrhované školským výborem. Po přijetí návrhu v Senátu[163] a podpisu prezidenta republiky[164] tak novela zavádějící dva nové významné dny začala platit, s účinností od symbolicky zvoleného data 11. srpna 2013 (výročí Palachova narození).[165]

V březnu 2013 navrhla skupina poslanců zavést nový významný den 7. března jako „Den památky obětí pronásledování Romů za 2. světové války“, neboť 7. března 1943 byl vypraven první transport českých a moravských Romů do Osvětimi. Vláda ve svém stanovisku[166] poznamenala, že již existuje významný den památky obětí holocaustu, který zahrnuje i holocaust Romů, a vyjádřila nejistotu o vhodnosti zavádění významného dne pouze pro jistou skupinu lidí. Návrh zákona se však do předčasných voleb 2013 nestihl projednat ani v prvním čtení.[167]

Volební období 2013–2017[editovat | editovat zdroj]

V novém volebním období skupina poslanců KSČM znovu navrhla do názvu státního svátku 17. listopadu přidat „Mezinárodní den studentstva“, aby se zdůraznila připomínka událostí roku 1939.[168] Vláda s návrhem nesouhlasila,[169] při projednávání ve sněmovně byl návrh označován za pokus o relativizaci komunistické historie a byl zamítnut v prvním čtení.[170] Stejný návrh v roce 2015 připravila Helena Válková (ANO 2011). Tento konkrétní návrh vůbec nebyl zařazen do prvního čtení.[171]

Skupina 93 poslanců napříč politickým spektrem (s výjimkou poslanců KSČM), zastupovaná Jiřím Miholou (KDU-ČSL), předložila další návrh na zařazení Velkého pátku mezi svátky,[172] se kterým souhlasila i vláda.[173] Tentokrát se již návrh dostal do prvního čtení, kde jej sněmovna bez dlouhého projednávání zrychleným postupem schválila.[174] Senátní výbor sice doporučil vrátit zákon sněmovně s pozměňovacím návrhem, který předložili senátoři Bárka a Jermáře (oba ČSSD) i s ohledem na výše zmíněný návrh poslankyně Válkové, spočívajícím opět v doplnění „Mezinárodní den studentstva“ do názvu 17. listopadu, a při projednávání navrhl Zdeněk Škromach (ČSSD) zavést jako významný den 1. říjen jako Mezinárodní den seniorů, avšak senát zákon odsouhlasil v podobě schválené poslanci, přičemž se opakovaně stejně jako ve sněmovně zmínila potřeba „zrovna v této době“ připomínat křesťanské základy evropské kultury.[175] Po podpisu prezidenta tak mezi ostatní svátky počínaje rokem 2016 znovu patří Velký pátek.[176]

Skupina 33 poslanců vedená Augustinem Sylorem navrhla zavést 31. srpen jako významný den „Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie“ jakožto připomínku 31. srpna a 1. září 1310, kdy byli oddáni Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna a byly tak spojeny panovnické rody Lucemburků a Přemyslovců.[177] Vláda s návrhem vyjádřila nesouhlas, protože podle ní mají významné dny připomínat události relativně nedávné historie, zatímco v navrhovaném případě jde o historickou událost bez hlubšího soudobého významu; navrhla také zvážit, zda by nebylo lepší připomenout spíše Karla IV.[178] Tato varianta se diskutovala také při projednávání ve sněmovně,[179] při projednávání v kulturním výboru pak navrhovatel připravil alternativní podobu, podle které by památným dnem byl prohlášen 14. květen (výročí narození Karla IV.) jako „Den Elišky Přemyslovny a Karla IV.“, a tuto podobu výbor doporučil přijmout.[180] Ve druhém čtení byl návrh doplněn dvěma pozměňovacími návrhy: Helena Válková opět navrhla v rámci této novely doplnit název svátku 17. listopadu o „Mezinárodní den studentstva“ a Roman Sklenák (ČSSD) předložil další návrh mezi významné dny přidat Mezinárodní den seniorů;[181] ve třetím čtení pak Petr Bendl s připomenutím blížícího 700. výročí navrhl označení upravit jen na „Den Karla IV.“ Se všemi těmito úpravami pak sněmovna návrh schválila; i po schválení se rozpoutala diskuse předsedů stran a klubů (nikdo jiný už podle jednacího řádu vystupovat nemohl) o vhodnosti schváleného přejmenování svátku 17. listopadu.[182] Senát však i na základě žádosti předkládajícího poslance Sylora, se kterou se ztotožnil i kulturní výbor, rozhodl vrátit zákon sněmovně s návrhem na změnu názvu nového významného dne zpět na „Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny“.[183] Při opakovaném projednávání ve sněmovně se opět diskutovalo zejména o přejmenování 17. listopadu, avšak ve finále nebyl návrh Senátu přijat a k prohlasování původního sněmovního návrhu nebylo dostatek hlasů, takže byl návrh zákona zamítnut.[184] Po tomto neúspěchu se pokusil Augustin Sylor s třinácti dalšími poslanci návrh na Den Karla IV. a Elišky Přemyslovny prosadit znovu, ten však už nebyl zařazen ani do prvního čtení.[185]

Po výše zmíněném zamítnutí úpravy označení 17. listopadu vznikl v říjnu 2016 další obdobný návrh skupiny poslanců vedené Karlem Raisem (ANO 2011), ke kterému se následně připojila i Helena Válková; tento návrh však přídomek doplňoval na konec názvu svátku místo jeho začátku.[186] Tento návrh se dostal do prvního čtení (den po prvním čtení jiného návrhu novely předložené Robinem Böhnischem, viz níže[187]), nebyl však schválen v prvním čtení[188] a přes doporučení kulturního výboru návrh schválit[189] už nestihl být do konce volebního období zařazen do druhého čtení.[190]

Na začátku roku 2017 předložila skupina 101 poslanců vedená poslancem Böhnischem návrh na zavedení dvou nových významných dnů: 9. března jako „Vyhlazení terezínského rodinného tábora v Auschwitz II – Birkenau“ (připomínající událost z roku 1944) a 18. června jako „Den hrdinů druhého odboje“ (jako výročí boje parašutistů po atentátu na Heydricha v roce 1942).[191] Vláda ve svém souhlasném stanovisku doporučila úpravu názvu tábora na český název a přejmenování významného dne připomínající vyvraždění Lidic, aby odpovídal nově zaváděnému významnému dnu; předkladatel sice souhlasil s druhou navrhovanou úpravou, ale kvůli zrychlenému projednání ji slíbil projednat v Senátu. Sněmovna následně návrh schválila beze změn v prvním čtení, přičemž ho doplnila usnesením odsuzujícím „zločiny proti lidskosti prováděné nacisty […] na židovském, romském a slovanském obyvatelstvu […], genocidu Arménů a dalších […] menšin na území Osmanské říše […], jakož i další genocidní násilí kdekoliv na Zemi“ a vyzývajícím „mezinárodní společenství k účinné prevenci porušování lidských a občanských práv ve světě a k řešení sporů mírovými prostředky“.[192] Při projednávání v Senátu se pak na základě návrhu kulturního výboru připravil pozměňovací návrh obsahující přejmenování podle návrhu vlády a zákon byl vrácen sněmovně;[193] ta pak v této podobě zákon bez další diskuse přijala.[194] Od roku 2018 tedy přibyly dva nové významné dny, „Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince“ a „Den hrdinů druhého odboje“, přičemž stávající významný den 10. června se přejmenoval na „Den památky obětí vyhlazení obce Lidice“.[195]

Nejvýraznější změnou týkající se svátků, která proběhla v tomto volebním období, však bylo schválení jiného zákona: Na základě senátního návrhu vznikl nový zákon o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, který zakázal prodejní dobu ve vybraných svátcích a omezil dovolenou prodejní dobu na Štědrý den. Obchody s prodejní plochou nad 200 m² tak (s jistými výjimkami) nesmějí mít otevřeno 1. ledna, na Velikonoční pondělí, 8. května, 28. září, 28. října, 25. a 26. prosince a na Štědrý den smějí mít otevřeno nejdéle do poledne.[196][197]

Volební období od 2017[editovat | editovat zdroj]

Hned na začátku nového volebního období navrhla skupina poslanců ODS zrušit před rokem zavedený zákaz prodeje o některých svátcích, tento návrh však sněmovna zamítla v prvním čtení.[198] Stejný návrh za necelý rok předložila skupina poslanců TOP 09,[199] vedle něj se projednává také návrh novely tohoto zákona vyjímající z jeho působnosti velkoobchod, který byl sněmovnou schválen, ale vrácen senátem s pozměňovacím návrhem spočívajícím v úplném zrušení tohoto zákona; sněmovna však zákon schválila v původní verzi, čímž se zákaz prodeje o svátcích přestal vztahovat na velkoobchod.[200]

Skupina poslanců ODS zastoupená Václavem Klausem ml. navrhla zavést 8. říjen jako „Památný den sokolstva“ (výročí „Akce Sokol“ z roku 1941, při které nacisté rozpustili Sokol a pozatýkali jeho představitele).[201] Vláda ve svém neutrálním stanovisku upozornila na problém zavedení památného dne týkajícího se jednoho konkrétního spolku s ohledem na potenciální rozšiřování významných dnů věnovaných dalším spolkům či organizacím. Návrh zákona sněmovna schválila hned v prvním čtení, stejně snadno zákon schválil i senát a prezident, takže počínaje rokem 2019 existuje nový památný den 8. říjen „Památný den sokolstva“.[202]

Další návrh na doplnění názvu svátku 17. listopadu o označení „Mezinárodní den studentstva“ podala skupina čtrnácti poslanců napříč politickými stranami;[203] oproti původnímu záměru schválit zákon v prvním čtení se projednával běžným způsobem, přičemž se opět opakovaly argumenty z předchozích projednávání (poslanec Feri (TOP09) se pokusil o kompromisní pozměňovací návrh s označením „Mezinárodní studentský den“), a jako obvykle se v rámci projednávání objevily pozměňovací návrhy na další úpravy svátkového zákona: poslanec Grebeníček navrhl zavést významný den 30. září jako „Den vyhnání Čechů z pohraničí“, Věra Adámková (ANO 2011) navrhla označení 8. října za „Památný den sokolstva“ (přestože již byl předložen samostatný návrh změny zákona se stejným obsahem, viz výše; ten byl následně schválen ještě před třetím čtením tohoto zákona), načež Jiří Mihola přidal návrh o přidání 30. srpna jako „Den orelstva“. Zákon byl ale ve třetím čtení schválen v původní podobě. Po schválení senátem[204] a podpisu prezidentem zní od roku 2019 název významného dne 17. listopadu „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“.[205]

Skupina 88 poslanců napříč politickými kluby zastoupená poslancem Miholou navrhla označit 21. srpen jako nový významný den „Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy“; vláda se k návrhu vyjádřila souhlasně a sněmovna ho schválila v prvním čtení, takže bude projednán senátem.[206]

Dále byl sněmovně předložen návrh skupiny poslanců zastoupené Zuzana Majerovou Zahradníkovou (ODS) označit 17. leden jako památný den „Den mateřských škol“.[207]

Skupina poslanců STAN zastoupená Vítem Rakušanem navrhla doplnit název svátku 1. května o označení „Den vstupu České republiky do Evropské unie“; vláda ve svém neutrálním stanovisku podotkla, že by takový den měl být spíše významným dnem, popřípadě svátkem státním, protože „ostatní svátky“ jsou sváteční dny bez vazby na českou státnost.[208]

Omezení prodeje o svátcích[editovat | editovat zdroj]

Od 1. 10. 2016 je v Česku zákonem omezena otevírací doba některých druhů prodejen o vybraných svátcích. V níže uvedené dny platí úplný zákaz prodeje pro všechny prodejny s prodejní plochou nad 200 m² kromě čerpacích stanic, lékáren a dále prodejen na letištích, nádražích a v nemocnicích. Od listopadu 2019 se toto omezení týká pouze maloobchodních prodejen.[209]

Svátek Omezení prodejní doby
1. ledna – Den obnovy samostatného českého státu, Nový rok zavřeno
Velký pátek bez omezení
Velikonoční pondělí zavřeno
1. května – Svátek práce bez omezení
8. května – Den vítězství zavřeno
5. července – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje bez omezení
6. července – Den upálení mistra Jana Husa bez omezení
28. září – Den české státnosti zavřeno
28. října – Den vzniku samostatného československého státu zavřeno
17. listopadu – Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva bez omezení
24. prosince – Štědrý den zavřeno od 12:00
25. prosince – 1. svátek vánoční zavřeno
26. prosince – 2. svátek vánoční zavřeno

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obecná část důvodové zprávy k návrhu zákona o státních svátcích. Sněmovní tisk 449/0, 3. volební období PSP ČR. 23. 11. 1999
  2. PAMÁTNÝ DEN SOKOLSTVA – slet.sokol.eu. slet.sokol.eu [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  3. Sněmovní tisk 705, Návrh členů Národního shromáždění Václava Johanise, Antonína Hampla a soudruhů, aby byly zrušeny církevní svátky a zavedeny svátky národní, občanské, jakož i aby na místě zrušených svátků zavedena byla všeobecná, každoroční, placená dovolená pro dělnictvo. Národní shromáždění československé 1918–1920
  4. Sněmovní tisk 1589, Vládní osnova zákona, jímž se prohlašuje 28. říjen za svátek státní. Národní shromáždění československé 1918–1920
  5. Sněmovní tisk 1678, Zpráva I. výboru ústavního, II. výboru právního o vládní osnově zákona (tisk č. 1589), jímž se prohlašuje 28. říjen za svátek státní. Národní shromáždění československé 1918–1920
  6. Stenoprotokol 83. schůze (úterý 14. října 1919), Národní shromáždění československé 1918–1920
  7. Sněmovní tisk 1127, Návrh poslanců Dra Rašína, Dra Lukavského a soudruhů na stanovení dnů svátečních a odstranění jiných svátků náboženských. NS RČS 1920–1925
  8. Sněmovní tisk 2673, Návrh poslanců Jana Pelikána, Fr. Zeminové, Al. Tučného, Rud. Laubeho, Jos. Davida a spol., aby výroční den upálení mistra Jana Husa 6. červenec, prohlášen byl za svátek státní. NS RČS 1920–1925
  9. Sněmovní tisk 4210, Návrh poslanců Housera, Roučka, Warmbrunna a soudr. na prohlášení 6. července za svátek státní. NS RČS 1920–1925
  10. Sněmovní tisk 4636, V./4636. Interpelácia poslanca Floriána Tománka a spoločníkov na ministerského predsedu v záležitosti vyhlásenia Husovho dňa za štátny sviatok. NS RČS 1920–1925
  11. Sněmovní tisk 5061, Vládní návrh zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1920–1925
  12. Sněmovní tisk 5119, Zpráva výboru ustavně-právního o vládním návrhu (tisk 5061) zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1920–1925
  13. Stenoprotokol 336. schůze (sobota 21. března 1925). NS RČS 1920–1925
  14. Sněmovní tisk 213, Návrh poslanců F. Zeminové, dra Patejdla, F. Práška a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925 č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 10. 3. 1926. NS RČS 1925–1929
  15. Sněmovní tisk 228, Návrh poslanců Ant. Hampla, R. Tayerle a soudruhů na změnu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 20. 3. 1926. NS RČS 1925–1929
  16. Sněmovní tisk 965, Naléhavá interpelace poslanců F. Zeminové, H. Bergmanna, L. Pechmanové a spol. vládě pro rychlou novelisaci zákona o dnech svátečních a pro opětné zavedení druhých svátků o velikonocích, letnicích a vánocích. 29. 3. 1927. NS RČS 1925–1929
  17. Sněmovní tisk 989/XX, Interpelace poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, číslo 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech Československé republiky. 2. 4. 1927. NS RČS 1925–1929
  18. Sněmovní tisk 1039, Odpověď vlády na interpelaci poslance F. Zeminové a spol. pro rychlou novelisaci zákona o dnech svátečních 1 pro opětné zavedení druhých svátků o velikonocích, letnicích a vánocích (tisk 965). 3. 6. 1927. NS RČS 1925–1929
  19. Sněmovní tisk 1217/XXV, Odpověď ministra vnitra na interpelaci posl. H. Simma a druhů o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a. n. o svátcích a památných dnech Československé republiky (tisk 989/XX). 25. 6. 1927. NS RČS 1925–1929
  20. Sněmovní tisk 1303, Naléhavá interpelace poslanců Fr. Zeminové, H. Bergmanna, Dra Patejdla a druhů vládě republiky Československé pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků správy klidu nedělního, o vánocích, velikonocích a letnicích. 25. 11. 1927. NS RČS 1925–1929
  21. Sněmovní tisk 1378, Odpověď vlády na interpelaci poslance Zeminové a druhů na bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o Vánocích, Velikonocích a Letnicích (tisk 1303). 13. 12. 1927. NS RČS 1925–1929
  22. Sněmovní tisk 1530, Naléhavá interpelace poslanců Fr. Zeminové, H. Bergmanna, E. Špatného a druhů vládě republiky Československé pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o velikonocích, letnících a vánocích. 16. 3. 1928. NS RČS 1925–1929
  23. Sněmovní tisk 1589, Odpověď vlády na interpelaci posl. Fr. Zeminové a druhů pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o velikonocích, letnicích a vánocích (tisk 1530). 11. 6. 1928. NS RČS 1925–1929
  24. Sněmovní tisk 1560/XI, Interpelace poslanců H. Simma, inž. Junga a druhů ministru vnitra, aby byl novelován zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 24. 4. 1928. NS RČS 1925–1929
  25. Sněmovní tisk 1569/VII, Interpelace poslanců H. Simma, inž. R. Junga a druhů ministrovi vnitra, aby byly opět zavedeny dvojité svátky. 11. 5. 1928. NS RČS 1925–1929
  26. Sněmovní tisk 1571, Návrh poslance H. Simma, inž. R. Junga a druhů na změnu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 4. 5. 1928. NS RČS 1925–1929
  27. Sněmovní tisk 2120, Naléhavá interpelace poslanců F. Zeminové, H. Bergmanna, E. Špatného a druhů vládě o nezbytném zavedení dvojsvátků o velkonocích, letnicích a vánocích s právy úplného klidu nedělního. 12. 3. 1929. NS RČS 1925–1929
  28. Sněmovní tisk 2260, Odpověď vlády na interpelaci poslance Zeminové a druhů o nezbytném zavedení dvojsvátků o velikonocích, letnicích a vánocích s právy úplného klidu nedělního (tisk 2120). 18. 5. 1929. NS RČS 1925–1929
  29. Sněmovní tisk 2048/IX, Interpelace poslance O. Horpynky a druhů předsedovi vlády o provádění zákona o svátcích, pokud jde o státní zaměstnance. 19. 2. 1929
  30. Sněmovní tisk 1754, Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1925–1929
  31. Sněmovní tisk 2279, Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1754), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1925–1929
  32. Sněmovní tisk 79/II, Interpelace poslanců R. Köhlera, H. Krebse, H. Simma a druhů ministrovi sociální péče o vydání novely k zákonu o svátcích. 17. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  33. Sněmovní tisk 86, Návrh poslance dr. Mayr-Hartinga a druhů, aby byly znovu zavedeny dvojité svátky. 17. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  34. Sněmovní tisk 162, Návrh poslanců Aloise Petra, Koška a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925 č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé.. 16. 1. 1930. NS RČS 1929–1935
  35. Sněmovní tisk 420/X, Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů o vydání novely k zákonu o svátcích (tisk 79/II). 22. 4. 1930. NS RČS 1929–1935
  36. Sněmovní tisk 105, Návrh poslanců Fr. Zeminové, E. Špatného, H. Bergmanna, M. Šmejcové a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 2. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  37. Sněmovní tisk 316, Návrh poslanců Petra, Bezděka, dra Mičury, Čavojského a Schiitze na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a o. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 20. 2. 1936. NS RČS 1935–1938
  38. Sněmovní tisk 1122/XIII, Interpelace poslance Rudolfa Smetánky ministrovi vnitra ve věci t. zv. »polosvátků«. 29. 10. 1937. NS RČS 1935–1938
  39. Sněmovní tisk 1350/I, Odpověď ministra vnitra na Interpelaci poslance Rudolfa Smetánky ve věci t. zv. »polosvátků« (tisk 1122/III). 22. 4. 1938. NS RČS 1935–1938
  40. Sněmovní tisk 862, Návrh poslanca dr Martina Sokola na vydanie zákona, ktorým sa 30. október vyhlasuje za sviatok štátny. 8. 4. 1937. NS RČS 1935–1938
  41. Vládní nařízení z 14. října 1938, č. 241 Sb. z., o dni 28. října 1938
  42. Vládní nařízení č. 63/1939 Sb. ze dne 9. března 1939, kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech
  43. Vládní nařízení č. 219/1939 Sb. ze dne 18. září 1939, kterým se znovu mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech
  44. Vládní nařízení č. 250/1940 Sb. ze dne 6. srpna 1940 o 15. srpnu 1940
  45. Vládní nařízení č. 300/1940 Sb. ze dne 19. září 1940 o 28. září 1940
  46. Vládní nařízení č. 385/1940 Sb. ze dne 24. října 1940 o 1. listopadu 1940.
  47. Vládní nařízení č. 440/1940 Sb. ze dne 9. prosince 1940 o dočasné úpravě některých svátků
  48. Vládní nařízení č. 253/1941 Sb. ze dne 1. července 1941 o 5. červenci 1941
  49. Vládní nařízení č. 236/1942 Sb. ze dne 1. července 1942 o 6. červenci 1942
  50. Vládní nařízení č. 336/1942 Sb. ze dne 26. září 1942 o úpravě svátkového práva za války
  51. Příloha vyhlášky některých členů vlády č. 51/1949 Sb. o předpisech z doby nesvobody, kterých se přestalo používati před 15. listopadem 1946, nebo jichž se vůbec nepoužívalo, řádek 1
  52. Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o obnovení právního pořádku (uvedený v příloze k vyhlášce č. 30/1945 Sb.)
  53. Vyhláška ministra vnitra č. 30/1945 Sb. o platnosti ústavního dekretu presidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku
  54. Příloha zákona č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody, bod A. I
  55. Sněmovní tisk 237, Návrh posl. Cvinčeka, Hladkého, inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo, dr Zenkla a druhů na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státním svátkem v republice Československé. 28. 2. 1946. Prozatímní NS RČS 1945–1946
  56. Sněmovní tisk 248, Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců Cvinčeka, HIadkého, inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo, dr Zenkla a druhů (tisk 237)) na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státníma svátkem v republice Československé. 5. 3. 1946. Prozatímní NS RČS 1945–1946
  57. a b Stenoprotokol 38. schůze (čtvrtek 7. března 1946). Prozatímní NS RČS 1945–1946
  58. Zákon č. 52/1946 Sb. z. a n. v částce 25 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, 26. 3. 1946
  59. Zákon č. 248/1946 Sb. o úpravě svátkového práva
  60. http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/032schuz/s032010.htm
  61. Zákon č. 78/1948 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva
  62. Sněmovní tisk 1116, Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva. 19. 3. 1948. Ústavodárné NS RČS 1946–1948
  63. Stenoprotokol 102. schůze (středa 7. dubna 1948). Ústavodárné NS RČS 1946–1948
  64. Zákon č. 154/1949 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva
  65. a b c Stenoprotokol 59. schůze (pátek 2. listopadu 1951). NS RČS 1948–1954
  66. Zákon č. 93/1951 Sb. o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  67. Sněmovní tisk 587, Vládní návrh zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 16. 10. 1951
  68. Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb. o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem
  69. Zákon Slovenské národní rady č. 69/1969 Sb. o státním svátku Slovenské socialistické republiky
  70. Zákon Slovenské národní rady č. 52/1975 Sb., kterým se zrušuje zákon SNR č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky
  71. Sněmovní tisk 90, Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 13. 5. 1975
  72. Stenoprotokol 19. schůze (středa 11. června 1975). FS ČSSR 1971–1976
  73. Zákon č. 56/1975 Sb., kterým se mění zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  74. Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 141/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  75. Sněmovní tisk 98, Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 19. 9. 1988
  76. Sněmovní tisk 99, Zpráva předsedy Federálního shromáždění o zákonném opatření předsednictva Federálního shromáždění, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 29. 9. 1988
  77. 28. říjen státním svátkem. Rudé právo, 22. 9. 1988, str. 1
  78. Stenoprotokol 11. schůze (úterý 8. listopadu 1988). FS ČSSR 1986–1990
  79. Sněmovní tisk 375, Návrh skupiny poslanců Federálního shromáždění Československé federativní republiky na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů. 1990
  80. Stenoprotokol 27. schůze (pondělí 23. dubna 1990). FS ČSSR 1986–1990
  81. Stenoprotokol 28. schůze (středa 9. května 1990). FS ČSSR 1986–1990
  82. Zákon č. 167/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů
  83. Stenoprotokol 27. schůze (pátek 18. května 1990). ČNR 1986–1990
  84. Zákon České národní rady č. 204/1990 Sb. o prohlášení šestého července, dne upálení mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky
  85. Sněmovní tisk 300, Návrh poslance Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Miloše Zemana na změnu zákona č. 167/1990 Sb. o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 1990
  86. Stenoprotokol 15. schůze (středa 15. května 1991). FS ČSFR 1990–1992
  87. Zákon č. 218/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů
  88. Sněmovní tisk 1445, Zásady zákona o státních svátcích, svátcích a významných a památných dnech, předložené poslancem P. Tollnerem a dalšími. 1995
  89. Sněmovní tisk 1495, Zásady zákona o státních svátcích a významných a památných dnech, předložené poslancem J. Drápelou a dalšími. 1995
  90. Sněmovní tisk 1969, Návrh poslance J. Drápely a dalších na vydání zákona, o státních svátcích, svátcích a památných a významných dnech České republiky. 1995
  91. Zápis z 47. schůze výboru petičního, pro lidská práva a národnosti, konané dne 1.–2. 3. 1995
  92. Zápis 48. schůze výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, konané dne 22. a 23. února 1995 v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu, Sněmovní 4, Praha 1
  93. Zápis z 59. schůze výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, konané dne 1.–2. března 1995
  94. Zápis z 69. schůze ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu, která se konala 1. a 2. března 1995
  95. Sněmovní tisk 1969/1, Stanovisko vlády k návrhu zákona o státních svátcích, svátcích a památných a významných dnech České republiky. 30. 11. 1995
  96. Sněmovní tisk 1969/3, Pozměňovací návrhy k návrhu posl. J. Drápely a dalších na vydání zákona o státních svátcích, svátcích a památnách a významných dnech České republiky. 15. 2. 1996
  97. Projednávání sněmovního tisku 1969. PS PČR 1993–1996
  98. Projednávání sněmovního tisku 235, Návrh zákona na změnu a dopl. z. č. 93/1951 Sb., o st. sv. PS PČR 1996–1998
  99. Stenoprotokol 15. schůze (pátek 17. října 1997). PS PČR 1996–1998
  100. Sněmovní tisk 449/0, Návrh zákona o státních svátcích. PS PČR 1998–2002
  101. Stanovisko vlády k návrhu zákona o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o významných dnech. PS PČR 1998–2002
  102. Stenoprotokol 21. schůze (pátek 28. ledna 2000). PS PČR 1998–2002
  103. Sněmovní tisk 449/2. Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu z 28. schůze konané dne 15. března 2000
  104. Sněmovní tisk 449/4. Usnesení č. 147 petičního výboru 30. schůze, dne 4. května 2000
  105. Stenoprotokol 25. schůze (pátek 19. května 2000); 11.50 hodin. PS PČR 1998–2002
  106. Stenoprotokol 25. schůze (pátek 19. května 2000); 12.20 hodin. PS PČR 1998–2002
  107. Stenoprotokol 25. schůze (pátek 19. května 2000); 12.30 hodin. PS PČR 1998–2002
  108. Stenoprotokol 25. schůze (pátek 19. května 2000); 12.40 hodin. PS PČR 1998–2002
  109. Sněmovní tisk 449/5. Pozměňovací návrhy k návrhu zákona o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o významných dnech (tisk 449) 24. 5. 2000
  110. Stenozáznam z 4. dne 20. schůze (29. června 2000). Senát PČR
  111. Projednávání sněmovního tisku 449. Návrh zákona o státních svátcích. PS PČR 1998–2002
  112. Zákon č. 245/2000 Sb. o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu
  113. Usnesení vlády České republiky ze dne 28. dubna 2003 č. 416 + P k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (sněmovní tisk č. 281)
  114. Stenoprotokol 16. schůze (pátek 16. května 2003); 12.30 hodin. PS PČR 2002–2006
  115. Stenoprotokol 16. schůze (pátek 16. května 2003); 12.50 hodin. PS PČR 2002–2006
  116. Sněmovní tisk 281/2. Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ze 17. schůze ze dne 11. června 2003
  117. Stenoprotokol 22. schůze (středa 15. října 2003). PS PČR 2002–2006
  118. Stenoprotokol 22. schůze (čtvrtek 16. října 2003). PS PČR 2002–2006
  119. Stenozáznam z 1. dne 13. schůze (21. ledna 2004). Senát PČR
  120. Stenoprotokol 27. schůze (úterý 10. února 2004). PS PČR 2002–2006
  121. Zákon č. 101/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu
  122. Sněmovní tisk 905. poslanců Jitky Gruntové, Kateřiny Konečné, Radko Martínka a Karla Šplíchala na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. 23. 2. 2005
  123. Sněmovní tisk 905/1. Stanovisko vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb. 23. 3. 2005
  124. Stenoprotokol 48. schůze (pátek 21. října 2005). PS PČR 2002–2006
  125. Sněmovní tisk 905/3. Pozměňovací a jiné návrhy k tisku 905/0. PS PČR 2002–2006
  126. Stenoprotokol 51. schůze (středa 23. listopadu 2005). PS PČR 2002–2006
  127. Stenozáznam z 1. dne 9. schůze (26. ledna 2006). Senát PČR
  128. Stenoprotokol 54. schůze (úterý 14. března 2006). PS PČR 2002–2006
  129. Zákon č. 129/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb.
  130. Projednávání sněmovního tisku 1168. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2002–2006
  131. Stenozáznam z 6. dne 7. schůze (15. září 2005). Senát PČR
  132. Sněmovní tisk 1168/1. Stanovisko vlády k tisku 1168/0. 9. 11. 2005
  133. Stenoprotokol 54. schůze (čtvrtek 9. března 2006). PS PČR 2002–2006
  134. Projednávání sněmovního tisku 1165. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2002–2006
  135. Stenoprotokol 53. schůze (úterý 7. února 2006). PS PČR 2002–2006
  136. Projednávání sněmovního tisku 1253. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2002–2006
  137. Stenozáznam z 2. dne 14. schůze (2. listopadu 2006). Senát PČR
  138. Sněmovní tisk 95/1. Stanovisko vlády k tisku 95/0. 12. 12. 2006
  139. Stenoprotokol 11. schůze (úterý 6. února 2007). PS PČR 2006–2010
  140. Detail historie tisku č. 39. Návrh senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. Senát PČR]
  141. Usnesení Ústavně-právního výboru z 11. schůze, konané dne 17. července 2007. Senát PČR
  142. Stenozáznam z 2. dne 7. schůze (19. července 2007). Senát PČR
  143. Usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 12. schůze, konané dne 19. září 2007. Senát PČR
  144. Stenozáznam z 1. dne 8. schůze (19. září 2007). Senát PČR
  145. Sněmovní tisk 329/1. Stanovisko vlády k tisku 329/0. 14. 11. 2007
  146. Stenoprotokol 23. schůze (čtvrtek 29. listopadu 2007). PS PČR 2006–2010
  147. Sněmovní tisk 640/1. Stanovisko vlády k tisku 640/0. 19. 11. 2008
  148. Sněmovní tisk 640/2. Usnesení VVVKMT k tisku 640/0. 19. 11. 2009
  149. Projednávání sněmovního tisk 640. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2006–2010
  150. Detail historie tisku č. 324. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu
  151. Usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 2. schůze, konané dne 10. prosince 2008. Senát PČR
  152. Sněmovní tisk 707/1. Stanovisko vlády k tisku 707/0. 16. 2. 2009
  153. Projednávání sněmovního tisku 707. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2006–2010
  154. Senátoři chtějí zákonem uznat zásluhy účastníků květnového povstání 1945. ČT 24. 4. 5. 2012
  155. Detail historie tisku č. 343. Návrh senátního návrhu zákona senátorů Miroslava Nenutila, Milana Štěcha, Přemysla Sobotky a dalších, kterým se navrhuje zákon o Českém národním povstání, a mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích. Senát PČR
  156. Sněmovní tisk 718/1. Stanovisko vlády k tisku 718/0. 19. 7. 2012
  157. Stenoprotokol 52. schůze (středa 20. března 2013). PS PČR 2010–2013
  158. Projednávání sněmovního tisku č. 718. N.z. o Českém národním povstání. PS PČR 2010–2013
  159. KOPECKÝ, Josef. Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť po okupaci Československa. iDNES.cz. 8. 2. 2013
  160. Stenoprotokol 51. schůze (pátek 8. února 2013). PS PČR 2010–2013
  161. Sněmovní tisk 873/2. Usnesení VVVKMT k tisku 873/0. 27. 2. 2013
  162. Sněmovní tisk 873/3. Pozměňovací a jiné návrhy k tisku 873/0. PS PČR 2010–2013
  163. 9. schůze, 4. hlasování, 2. 5. 2013. Senát PČR
  164. Projednávání sněmovního tisku 873. Novela z. o státních svátcích
  165. Zákon č. 162/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
  166. Sněmovní tisk 972/1. Stanovisko vlády k tisku 972/0. 2. 5. 2013
  167. Projednávání sněmovního tisku 972. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2010–2013
  168. Sněmovní tisk 59/0. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  169. Sněmovní tisk 59/1. Stanovisko vlády k tisku 59/0. 8. 1. 2014
  170. Projednávání sněmovního tisku 59. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  171. Projednávání sněmovního tisku 548. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  172. Sněmovní tisk 491/0. Novela z. o státních svátcích - RJ. PS PČR 2013–2017
  173. Sněmovní tisk 491/1. Stanovisko vlády k tisku 491/0. 24. 6. 2015
  174. Stenoprotokol 33. schůze (středa 21. října 2015). PS PČR 2013–2017
  175. Stenozáznam z 1. dne 15. schůze (2. 12. 2015). Senát PČR
  176. Zákon č. 359/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
  177. Sněmovní tisk 450/0. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  178. Sněmovní tisk 450/1. Stanovisko vlády k tisku 450/0. 27. 4. 2015
  179. Stenoprotokol 31. schůze (úterý 29. září 2015). PS PČR 2013–2017
  180. Sněmovní tisk 450/2. Usnesení VVVKMT k tisku 450/0. PS PČR 2013–2017
  181. Stenoprotokol 39. schůze (čtvrtek 11. února 2016). PS PČR 2013–2017
  182. Stenoprotokol 42. schůze (středa 2. března 2016). PS PČR 2013–2017
  183. Stenozáznam z 1. dne 21. schůze (6. 4. 2016). Senát PČR
  184. Stenoprotokol 44. schůze (úterý 19. dubna 2016). PS PČR 2013–2017
  185. Projednávání sněmovního tisku 940. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  186. Sněmovní tisk 938/0. Novela z. o státních svátcích - RJ. PS PČR 2013–2017
  187. Stenoprotokol 56. schůze (středa 26. dubna 2017); 17.10 hodin. PS PČR 2013–2017
  188. Stenoprotokol 56. schůze (středa 26. dubna 2017); 17.00 hodin. PS PČR 2013–2017
  189. Sněmovní tisk 938/2. Usnesení VVVKMT k tisku 938/0. PS PČR 2013–2017
  190. Projednávání sněmovního tisku 938. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2013–2017
  191. Sněmovní tisk 1022/0. Novela z. o státních svátcích - RJ. PS PČR 2013–2017
  192. Stenoprotokol 56. schůze (úterý 25. dubna 2017). PS PČR 2013–2017
  193. Stenozáznam z 2. dne 7. schůze (7. 6. 2017). Senát PČR
  194. Stenoprotokol 59. schůze (úterý 27. června 2017). PS PČR 2013–2017
  195. Zákon č 226/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
  196. Projednávání sněmovního tisku 275. N.z. o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. PS PČR 2013–2017
  197. Zákon č. 223/2016 Sb. o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě
  198. Projednávání sněmovního tisku 21. N.z., kterým se ruší zákon o prodejní době. PS PČR 2017–
  199. Projednávání sněmovního tisku 275. N.z., kterým se zrušuje zákon o prodejní době. PS PČR 2017–
  200. Projednávání sněmovního tisku 200. Novela z. o prodejní době. PS PČR 2017–
  201. Projednávání sněmovního tisku 284. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2017–
  202. Zákon č. 49/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
  203. Projednávání sněmovního tisku 192. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2017–
  204. Stenozáznam z 2. dne 5. schůze (31. ledna 2019). Senát PČR
  205. Zákon č. 48/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů
  206. Projednávání sněmovního tisku 504. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2017–
  207. Projednávání sněmovního tisku 194. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2017–
  208. Projednávání sněmovního tisku 473. Novela z. o státních svátcích. PS PČR 2017–
  209. Zákon č. 223/2016 Sb. o prodejní době v maloobchodě

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]