Přeskočit na obsah

Zelený čtvrtek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zelený čtvrtek
Semjon Ušakov (1685):Ikona Poslední večeře Páně
Semjon Ušakov (1685):
Ikona Poslední večeře Páně
Oficiální názevZelený čtvrtek
Slavenývětšinou křesťanů po celém světě
Druhkřesťanský
Význam a smyslPoslední večeře Ježíše Krista, ustanovení eucharistie
Datumčtvrtek předcházející Velikonoční neděli
Rok 202517. dubna (Západní církev) 17. dubna (Východní církev)
Souvisí sVelikonoce, Dějiny spásy

Zelený čtvrtek (latinsky feria quinta hebdomadae sanctae[1]) je podle křesťanské tradice pátý den Svatého týdne (počítáno od Květné neděle včetně) a předvečer velikonočního tridua. Křesťané všech denominací si připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie.

Přívlastek „zelený“ vznikl podle některých teorií v němčině zkomolením původního názvu Greindonnerstag (tj. „lkavý čtvrtek“) na Gründonnerstag („zelený čtvrtek“).[2]

Římskokatolická liturgie

[editovat | editovat zdroj]

V římskokatolické církvi se dopolední mše (missa chrismatis) slaví pouze v katedrálách. Sídelní biskup svolává kněze své diecéze a spolu s nimi žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Večerní mše (missa vespertina in coena Domini) se slaví ve všech farních kostelech jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a ustanovení kněžské služby. Římský ritus umožňuje zařadit mytí nohou podle Ježíšova příkladu (J 13, 5 (Kral, ČEP)). Liturgická barva je bílá.

Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony a pak se odmlčí až do Gloria Velikonoční vigilie – říká se, že „Zvony odletěly do Říma“. Zapovězený zvuk zvonů a zvonku je v tomto období nahrazen dřevěnými klepači nebo řehtačkami. Na konci čtvrteční večerní mše se také odnáší eucharistie mimo svatostánek na jiné, vhodně k tomu upravené místo v kostele. Znázorňuje se tak odchod Ježíše z Večeřadla do Getsemanské zahrady.

Lidové zvyky a pranostiky

[editovat | editovat zdroj]

Na Zelený čtvrtek se dodržovala řada světských zvyků, mnoho z nich se vztahovalo k jídlu. Hlavní barvou jídla měla být zelená, typicky se vařily rozmanité zelené polévky a špenát. Právě v tento den by se též z čerstvých zelených jarních rostlin měla připravovat velikonoční nádivka. Ke snídani se na Zelený čtvrtek podávaly jidáše. Novou tradicí se v posledních letech stalo speciální zelené pivo, které vaří některé pivovary.

  • Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.
  • Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
Velikonoční hrkání, průvod s řehtačkami v Českých Budějovicích
  1. ↑ Missale romanum. Řím, Vatikán: Typis polyglotis Vaticani, 1970. Kapitola Triduum paschale, s. 239. (latinsky)
  2. ↑ KASPEREK, Adam Józef. Zelený čtvrtek [online]. Římskokatolická farnost Životice u Nového Jičína, 2009-04-09 [cit. 2009-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Večerní slavnost na Zelený čtvrtek – Památka Večeře Páně, s. 69. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]