Jiří Payne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
RNDr. Jiří Payne

Jiří Payne (2009)

Místopředseda
Strany svobodných občanů
Ve funkci:
14. února 2009 – 7. prosince 2015

Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
5. září 2017

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 20. června 2002

Náměstek ministra obrany ČR
Ve funkci:
1. listopadu 1996 – 25. května 1997

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992 [1]
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–1991)
ODS (1991–2009)
Svobodní (od 2009)

Narození 7. července 1956 (61 let)
Praha
Československo Československo
Choť Jana Payne
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Payne, plným jménem Jiří Tomáš Payne, (* 7. července 1956 Praha) je český politik a jaderný fyzik, v letech 1990 až 2002 postupně poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny PČR za Občanské fórum a ODS, později místopředseda Svobodných a poradce prezidenta Václava Klause. Od září 2017 poslanec Evropského parlamentu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Harry Donald Payne se kvůli sňatku s Češkou vzdal nároku na americké občanství. Jeho bratry jsou MUDr. Jan Payne a spisovatel Petr Pazdera Payne. Absolvoval základní školu a gymnázium v Botičské ulici v Praze a pak vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor jaderná fyzika). Po dobu studií pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži jako pomocná vědecká síla. V roce 1981 dokončil studium a složil závěrečné zkoušky. Fakulta mu ale kvůli jeho politickým a náboženským aktivitám odmítla vydat diplom. Bylo mu zamezeno v profesním životě. Na jeho případ upozornila Amnesty International. Promoci měl nakonec až v roce 1989. Mezitím pracoval jako programátor a lektor programování, pak po zostření jeho pronásledování byl od roku 1984 pečovatelem v domově důchodců a od roku 1986 topičem. Navštěvoval bytové teologické a filozofické semináře. Sám organizoval bytové kurzy hebrejštiny. V letech 1982-1989 ho sledovala Státní bezpečnost (spolu s jeho otcem a bratry) pod krycím jménem Fyzik a byl evidován jako prověřovaná osoba.[2] V roce 1988 se účastnil opozičních demonstrací, byl zadržen policií a obviněn z podněcování a organizování demonstrací. Trestní stíhání bylo zastaveno až po pádu režimu. Byl aktivní i jako zpravodaj organizace Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.[3]

Poslanecké období[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách v roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen do České národní rady.[4] Zastával zde post místopředsedy zahraničního výboru. V září 1990 se podílel na vzniku Meziparlamentního klubu demokratické pravice coby pravicového křídla v rámci Občanského fóra. Na jaře 1991 byl členem přípravného výboru pro založení ODS.[3] Opětovně byl do ČNR zvolen ve volbách v roce 1992, nyní již za ODS (volební obvod Praha). Zasedal v mandátovém a imunitním výboru a v zahraničním výboru.[5][6][7]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996 a sněmovních volbách v roce 1998. V letech 1992-1996 byl předsedou zahraničního výboru sněmovny, v letech 1996-2002 jeho místopředsedou.[8][9] Po roce 1996 byl náměstkem ministra obrany. Na ministerstvu řídil sekci zahraničních vztahů a podílel se na koordinaci přístupových jednání pro vstup Česka do NATO. V roce 1996 také připracoval volební kampaň ODS před volbami do senátu.[3]

Autonehoda a trestní stíhání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998, tedy v době, kdy byl poslancem, způsobil dopravní nehodu, když se střetl se sanitním vozem.[10] Při nehodě utrpěla Payneova dcera těžké zranění, zraněn byl i Payne a řidič sanitky.[11][12] Payne souhlasil se svým vydáním k trestnímu stíhání s tím, že poslanecká imunita se na takové případy vztahovat nemá.[11][12] Sněmovna Payna ke stíhání vydala.[11] Soud ho nepotrestal odnětím svobody, ale nařídil mu zaplatit způsobenou škodu a další peníze poslat na obecně prospěšné účely.[12]

Po odchodu ze sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Po odchodu ze sněmovny v roce 2002 se věnoval správě rodinného majetku. Od roku 2004 byl externím politickým poradcem prezidenta Václava Klause.[3] V roce 2007 založil s manželkou Janou firmu Coventina, která se zabývá developerskými projekty na rodinných pozemcích.[3]

V roce 2009 patřil mezi zakladatele Strany svobodných občanů a stal se jejím místopředsedou.[3] V letech 2010[13], 2012[14] a 2013[15] mandát obhájil. Místopředsedou strany byl do prosince 2015, kdy už v nové volbě post neobhajoval.[16] V senátních volbách roku 2012 kandidoval za Stranu svobodných občanů do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 26 - Praha 2. Získal 6 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[17]

V doplňovacích volbách do Senátu PČR v září 2014 kandidoval za Svobodné v obvodu č. 22 – Praha 10, kde se uvolnilo místo po Jaromíru Štětinovi.[18] Se ziskem 7,39 % hlasů skončil na 7. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.[19] V komunálních volbách v říjnu 2014 kandidoval za Svobodné do Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Jakožto lídr kandidátky byl i kandidátem strany na post pražského primátora.[20] Svobodní v tomto obvodě získali 3,57 % hlasů a nezískali žádný mandát.[21]

Europoslanec[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 kandidoval za Svobodné na 2. místě jejich kandidátky.[22] Získal 3 696 přednostních hlasů, tj. 4,64 % hlasů odevzdaných pro Svobodné,[23] mandát ale nezískal (stal se prvním náhradníkem). Na konci srpna 2017 však na svůj mandát rezignoval Petr Mach, protože se chtěl věnovat kampani před volbami do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2017.[24] Payne se tak stal v září 2017 novým poslancem Evropského parlamentu.[25]

Postoje[editovat | editovat zdroj]

Je znám jako kritik evropské integrace. Kritizoval Lisabonskou smlouvu, neboť podle něho odporuje právnímu řádu ČR.[26] Kritizoval zavedení cestovních pasů pro děti, protože paradoxně před vstupem ČR do Schengenského prostoru děti pas mít nemusely.[27] Marxismus považuje za druh náboženství, a diskuse s jeho představiteli mají být vedeny religiózními nikoliv vědeckými argumenty.[28]

Podpořil zamýšlenou výstavbu amerického protiraketového radaru v ČR.[29] Kritizoval církevní restituce, protože díky nim podle Payna získá církev příliš velkou moc, a nedojde k odluce církve od státu.[30] Kritizoval smlouvu ACTA, kterou považuje za vynucování pravidel analogového světa ve světě digitálním.[31]

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Kdyby kterákoli z politických stran nyní zastoupených ve Sněmovně získala většinu, hrozila by nám pohroma, že by opravdu uskutečnili to, co si do volebního programu napsali. Jejich volební dokumenty nejsou ilustrací zřetelné politické filosofie, jsou pokusem o komunistický pětiletý plán zkrácený na čtyřleté volební období.
— Po volbách v roce 2013[32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování, rozsah 23861-24850, strana 4
  3. a b c d e f RNDr. Jiří Tomáš PAYNE Curriculum Vitae [online]. svobodni.cz, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. Volby do České národní rady konané ve dnech 8. - 9.6.1990 [online]. volby.cz, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  5. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky)  – neplatný odkaz!
  8. Jiří Payne [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  9. Jiří Payne [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  10. Zápis z 25. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996-1998, [cit. 2013-12-10]. Dostupné online.
  11. a b c Zápis z 25. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1996-1998, [cit. 2013-12-10]. Dostupné online.
  12. a b c Zprávy středa, 28. července 1999. Radio Praha [online]. 28. července 1999 [cit. 2013-12-10]. Dostupné online.   – neplatný odkaz!
  13. MACH, Petr. Svobodní zvolili nové předsednictvo [online]. Strana svobodných občanů, 23. srpna 2010, [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.  
  14. SMETKA, Radim. Svobodní zvolili nové předsednictvo [online]. Strana svobodných občanů, 25. června 2012, [cit. 2013-12-31]. Dostupné online.  
  15. Svobodní zvolili předsedu a čtyři místopředsedy [online]. Strana svobodných občanů, 10. prosince 2013, [cit. 2013-09-10]. Dostupné online.  
  16. Místopředsedy svobodných jsou Hemerle, Matějka, Smetka a Zvára [online]. Strana svobodných občanů, 10. prosince 2013, [cit. 2015-12-07]. Dostupné online.  
  17. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012 [online]. volby.cz, [cit. 2012-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  18. Doplňovací volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 19.9. – 20.9.2014, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2014-09-03]. Dostupné online.  
  19. Doplňovací volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 19.9. – 20.9.2014, Výsledky hlasování, Obvod: 22 – Praha 10 [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2014-09-20]. Dostupné online.  
  20. Volby do zastupitelstev obcí 10.10. - 11.10.2014, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo hlavního města Prahy, Kraj: Hlavní město Praha, Obec: Praha hl.m., Kandidátní listina: Strana svobodných občanů [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2014-09-26]. Dostupné online.  
  21. Volby do zastupitelstev obcí 10.10. - 11.10.2014 - Zastupitelstvo hlavního města Prahy [online]. Český statistický úřad, 2015-11-10, [cit. 2015-10-04]. Dostupné online.  
  22. Mach, Payne a Pajonk povedou Svobodné do eurovoleb [online]. Novinky.cz, 2014-02-20, [cit. 2014-02-20]. Dostupné online.  
  23. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 23.05. – 24.05.2014. Přednostní hlasy pro kandidáty. Strana svobodných občanů [online]. Český statistický úřad, [cit. 2015-06-26]. Dostupné online.  
  24. Mach opouští Brusel kvůli českým volbám, chce Svobodné vidět v parlamentu. iDNES.cz [online]. 2017-08-30 [cit. 2017-09-08]. Dostupné online.  
  25. Jiří Payne [online]. Evropský parlament, 2017, [cit. 2017-09-21]. Dostupné online.  
  26. PAYNE, Jiří. Dračí vejce sametové revoluce. Blog Jiřího Payna [online]. 28. září 2009 [cit. 2013-12-22]. Dostupné online.  
  27. PAYNE, Jiří. Je načase usilovat o přívětivý stát. Blog Jiřího Payna [online]. 13. července 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné online.  
  28. Poznámky Jiřího Payna k projevu na Konferenci o pozůstatcích komunismu, 20. května 2000, dostupné online
  29. Dopis Jiřího Payna presidentu republiky v. Havlovi, 13. června 2000, dostupné online.
  30. SCHNEIDER, Jan. Jiří Payne: Funguje vůbec český stát?. Česká pozice [online]. 16. srpna 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné online.  
  31. PAYNE, Jiří. ACTA a dva světy autorských práv. Blog Jiřího Payna [online]. 17. listopadu 2013 [cit. 2012-12-01]. Dostupné online.  
  32. PAYNE, Jiří. K 17. listopadu. Blog Jiřího Payna [online]. 17. listopadu 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]