Daniel Kroupa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Daniel Kroupa, Ph.D.

Daniel Kroupa

5. předseda ODA
Ve funkci:
5. dubna 1998 – 17. června 2001
Předchůdce Jiří Skalický
Nástupce Michael Žantovský

Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
1. května 2004 – 19. července 2004

2. předseda Senátorského klubu USODA
Ve funkci:
20. prosince 2000 – 8. března 2002
Předchůdce Jitka Seitlová
Nástupce Jaroslava Moserová

2. senátor za obvod č. 19 - Praha 11
Ve funkci:
21. listopadu 1998 – 21. listopadu 2004
Předchůdce Václav Mencl
Nástupce Jan Nádvorník

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
Členství OF (1989–1991)
ODA (1991–2003)
Nestraník
v Senátu nezávislý (2003–2004)
v EP nezávislý (2004)
do EP za KDU-ČSL (2004)
za SNK-ED (2014)

Narození 6. ledna 1949 (68 let)
Plzeň
Československo Československo
Choť Marie Kroupová
Děti Magdalena
Matěj
František
Martin
Mikuláš Kroupa
Janek Kroupa
Příbuzní Hana Prošková (tchýně)
Profese politik a pedagog
Commons Kategorie Daniel Kroupa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Kroupa (* 6. ledna 1949 Plzeň) je český politik, vysokoškolský učitel, autor odborných publikací, filosof a signatář Charty 77, někdejší předseda ODA, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum (později za ODA), v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny za ODA, které v letech 1998–2001 předsedal, na přelomu století senátor Senátu PČR.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 maturoval na Střední průmyslové škole spojové techniky v Praze a téhož roku zahájil studium na Fakultě elektroniky ČVUT v Praze, které předčasně ukončil v roce 1970. Na začátku 70. let konvertoval ke křesťanství. V 70. letech pracoval jako čistič výloh a jako propagační redaktor a technik, v 80. letech jako topič a poté strojník v čerpací stanici vodárny.[1]

Manželka Marie je dcerou spisovatelky Hany Proškové a vnučkou hudebního skladatele Pavla Bořkovce. Spolu mají dceru a pět synů (Magdalena, Matěj, František, Martin, Mikuláš a Jan – známější z ČT a TV Nova jako Janek Kroupa).

Po sametové revoluci byl jedním ze zakladatelů Občanské demokratické aliance. Ta v letech 1989–1990 působila jako podčást Občanského fóra a spolu s OF rovněž její politici nastupovali do prvních polistopadových voleb.[2]

Ve volbách roku 1990 byl zvolen za Občanské fórum do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha). V rámci Občanského fóra patřil k představitelům pravice. V září 1990 z jeho iniciativy vznikl Meziparlamentní klub demokratické pravice, který předznamenal štěpení OF na jednotlivá politická křídla. Počátkem 1991 patřil mezi první politiky OF, kteří navrhli rozdělení hnutí na dvě volně spolupracující formace. V dubnu 1991 prohlásil, že nejbližšími partnery ODA jsou Občanská demokratická strana, Liberálně demokratická strana a Křesťanskodemokratická strana. ODA se nicméně udržela jako samostatná politická síla. Po rozkladu Občanského fóra proto Kroupa přestoupil v roce 1991 do poslaneckého klubu ODA. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[3][4]

V březnu 1992 ho 4. konference ODA zvolila na post 2. místopředsedy strany. V ODA reprezentoval konzervativní křídlo. Ve vedení strany se udržel do roku 1995, kdy ho 8. konference ODA z vedení vytlačila v rámci personálních změn souvisejících s opadnutím preferencí strany i s bojem liberálního a konzervativního křídla. Na postu místopředsedy ho nahradil Jiří Skalický. Do vedení se na postu místopředsedy vrátil na 13. konferenci ODA v listopadu 1997, ovšem volbu provázely vnitrostranické spory a ODA tehdy prožívala odliv členstva i sympatizantů.[5] V této době zastával kromě stranických postů i mandát v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát zastával do voleb roku 1998, jichž se ODA neúčastnila.

V roce 1998 procházela Občanská demokratická aliance vážnou krizí. Počátkem roku ji opustila řada vedoucích politiků. Daniel Kroupa byl tehdy pověřen vedením strany (dosavadní předseda Jiří Skalický v únoru rezignoval a ze strany krátce nato vystoupil). Ve funkci byl povtvrzen na 14. celostátní konferenci v dubnu 1998. Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 patřil jako předák ODA mezi iniciátory vzniku Čtyřkoalice – sdružení čtyř pravicových stran, které z podílu na moci předtím vyřadila opoziční smlouva. V ODA během roku 1999 prosazoval koncepci užší integrace stran Čtyřkoalice.[6]

Tehdy se také vrátil do parlamentu, protože v senátních volbách roku 1998 na podzim 1998 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za Senátní obvod č. 19 – Praha 11, coby kandidát ODA, respektive Čtyřkoalice. Mezitím obhájil post předsedy ODA na 15. konferenci v září 1998 i na 16. konferenci v říjnu 1999. 17. konference ODA v září 2000 ovšem přinesla vážné spory. Michael Žantovský prosazoval orientaci na liberální evropské politické proudy, zatímco Kroupa podporoval konzervativní orientaci. Spory se vedly i o angažovanost ODA v Čtyřkoalici. Konference nevynesla zásadní verdikt a vnitřní pnutí bylo odloženo. 18. konference ODA v červnu 2001 pak pro Kroupu znamenala konec jeho předsednické funkce. Opakované střety mezi liberálním a konzervativním křídlem totiž paralyzovaly volbu předsedy, z níž Kroupa nakonec po několika bezvýsledných kolech voleb odstoupil. Ve funkci ho vystřídal Michael Žantovský.[7]

Počátkem roku 2003 vystoupil z ODA a po zbytek svého senátorského funkčního období již tuto stranu nezastupoval.[8] Od května do července 2004 byl kooptovaným poslancem Evropského parlamentu.[9] V evropských volbách v roce 2004 neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu jako bezpartijní na kandidátní listině KDU-ČSL.[10] V současné době je členem předsednictva Unie evropských federalistů.

Po sametové revoluci přednášel postupně na několika fakultách Univerzity Karlovy v Praze politickou filosofii. V letech 2005 - 2015 byl vedoucím Katedry politologie a filozofie FF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2015 je na této katedře odborným asistentem.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval jako lídr SNK-ED[11], ale neuspěl (SNK-ED získala pouze 0,52 % hlasů a do EP se nedostala).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • MACHONIN, Sergej. Šest otázek pro Daniela Kroupu. Literární noviny. 1992, roč. 3, č. 22, s. 2. ISSN 1210-0021.

Autorská bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • KROUPA, Daniel. Svoboda a řád : (sváteční rozhovory). V Praze: Éós, 1996. 134 s. ISBN 80-901433-4-2.
  • KROUPA, Daniel (vyd.). Současné teorie moci. Ústí n. Labem: Filozofická fakulta Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. Labem, 2010. 144 s. (Acta Universitatis Purkynianae, Facultatis Philosophicae. Studia Politologica ; sv. 1). ISBN 978-80-7414-015-0.
  • KROUPA, Daniel. Dějiny Kampademie. Praha: Knihovna Václava Havla, 2010. 95 s. (Sešity Knihovny Václava Havla. 2010, č. 4.) ISBN 978-80-87490-00-6, ISSN 1803-9146.
  • KROUPA, Daniel a Martin NITSCHE. Fenomenologie : učební texty pro kurzy Fenomenologie vyučované na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2014. 223 s. ISBN 978-80-7414-759-3.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Daniel Kroupa (1949) [Příběh pamětníka]. In: Paměť národa [online]. [©2000–2016] [cit. 7. 9. 2016]. Dostupné z: http://www.pametnaroda.cz/story/kroupa-daniel-1949-819
  2. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1531. (česky)  
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-07-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1496–1497, 1499, 1547. (česky)  
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1539–1540, 1542. (česky)  
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1544, 1550. (česky)  
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1544–1545, 1550. (česky)  
  8. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1552. (česky)  
  9. Daniel Kroupa [online]. Evropský parlament, [cit. 2013-11-30]. Dostupné online.  
  10. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 11.–12. 06. 2004 [online]. volby.cz, [cit. 2012-07-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Kandidátní listina pro volby do Evropského parlamentu konané ve dnech 23.–24. května 2014, SNK Evropští demokraté [online]. SNK-ED, 2014-03-24, [cit. 2014-04-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]