Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998
StátČesko
Druh volebparlamentní
Volební termín19. a 20. června 1998
Předchozí volby1996
Následující volby2002
Volební účast74,03 %
Počet kandidátů18
Výsledky
strana %
ČSSD
32,31
ODS
27,74
KSČM
11,03
KDU⁠-⁠ČSL
9,00
US
8,60
SPR⁠-⁠RSČ
3,90
DŽJ
3,06
strany, které dosáhly na státní příspěvek (alespoň 3 %).[1]
Premiér
Před volbamiJosef Tošovský,
nestraník
Po volbáchMiloš Zeman,
ČSSD

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 se uskutečnily v pátek 19. června od 14:00 do 22:00 a sobotu 20. června od 8:00 do 14:00. O 200 míst v Poslanecké sněmovně se ucházelo 18 stran a hnutí. Šlo o předčasné volby, protože předchozí se konaly jen o dva roky dříve. Čtyřleté volební období Poslanecké sněmovny ale bylo zkráceno zvláštním ústavním zákonem č. 69/1998 Sb.

Hlasování se zúčastnilo 74,03 % oprávněných voličů, z nichž 99,58 % (5 969 505) hlasovalo platně. Ve volbách zvítězila ČSSD následovaná ODS, s výrazným odstupem pak následovala KSČM, KDU-ČSL a Unie svobody. Vládu vytvořila na základě takzvané Opoziční smlouvy ČSSD za podpory ODS.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Vítězné strany podle okresů (modrá ODS - 13 okresů, oranžová ČSSD - 64 okresů)
ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL US
Volební lídr Miloš Zeman
Miloš Zeman
Václav Klaus
Václav Klaus
Miroslav Grebeníček
Miroslav Grebeníček
Josef Lux
Josef Lux
Jan Ruml 2015.JPG
Jan Ruml
Hlasů 1 928 660 1 656 011 658 550 537 013 513 596
Procent 32,31 % 27,74 % 11,03 % 9,00 % 8,60 %
Mandátů 74 63 24 20 19
Předchozí volby (1996) 26,44 % (61) 29,62 % (68) 10,33 % (22) 8,08 % (18) nová strana

Rozdělení mandátů[editovat | editovat zdroj]

Volby PS 1998.svg

     ČSSD: 74 poslanců
     ODS: 63 poslanců
     KSČM: 24 poslanců
     KDU-ČSL: 20 poslanců
     US: 19 poslanců

Podrobné výsledky[editovat | editovat zdroj]

Podrobné výsledky stran[editovat | editovat zdroj]

Strana Počet hlasů % Kraje[2] Mandáty +/-
Česká strana sociálně demokratická 1 928 660 32,31 % 8 74 +13
Občanská demokratická strana 1 656 011 27,74 % 8 63 -5
Komunistická strana Čech a Moravy 658 550 11,03 % 8 24 +2
Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová 537 013 9,00 % 8 20 +2
Unie svobody 513 596 8,60 % 8 19 +19
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa 232 965 3,90 % 8 0 -18
Důchodci za životní jistoty 182 900 3,06 % 8 0
Demokratická unie 86 431 1,45 % 8 0
Strana zelených 67 143 1,12 % 8 0
NEZÁVISLÍ 51 981 0,87 % 8 0
Moravská demokratická strana 22 282 0,37 % 3 0
Česká strana národně sociální 17 185 0,29 % 8 0
Občanská koalice - Politický klub 14 788 0,25 % 8 0
celkem 5 969 505 100 % 200

Výsledky podle krajů (v procentech)[3][editovat | editovat zdroj]

ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL US SPR-RSČ DŽJ
Praha 23,44 42,45 6,99 6,15 13,38 2,15 1,79
Středočeský kraj 32,70 29,94 11,52 6,50 7,90 3,89 3,37
Jihočeský kraj 31,11 28,34 11,50 9,89 8,54 3,41 2,91
Západočeský kraj 32,73 27,74 11,73 6,82 8,37 4,26 3,92
Severočeský kraj 34,71 26,26 12,59 4,14 7,80 6,11 3,97
Východočeský kraj 29,94 27,73 10,00 11,56 9,07 3,68 3,28
Jihomoravský kraj 31,81 22,99 12,34 13,50 8,52 3,56 2,89
Severomoravský kraj 38,98 22,56 11,26 9,14 6,25 4,34 2,92

Rozdělení mandátů podle krajů[editovat | editovat zdroj]

Kraj ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL US celkem
Praha 6 11 1 1 3 22
Středočeský kraj 8 7 2 1 2 20
Jihočeský kraj 5 4 1 1 1 12
Západočeský kraj 6 5 2 1 1 15
Severočeský kraj 8 6 3 1 2 20
Východočeský kraj 8 8 2 3 2 23
Jihomoravský kraj 14 10 5 6 4 39
Severomoravský kraj 16 9 4 3 2 34
II. skrutinium 3 3 4 3 2 15

Mapy výsledků[editovat | editovat zdroj]

Mapy výsledků pěti stran, které se dostaly do nové sněmovny.

Povolební situace[editovat | editovat zdroj]

Po volbách se nejsilnější stranou stala ČSSD pod vedením MIloše Zemana se 74 mandáty. Prezident Václav Havel pověřil Miloše Zemana sestavením vlády. Ten se nejprve pokusil o vládu s KDU-ČSL a Unií svobody. Avšak předseda US Jan Ruml tuto možnost okamžitě odmítl kvůli svým osobním nesympatiím k Miloši Zemanovi.

Miloš Zeman tak učinil US nabídku, že se předsedou vlády stane předseda KDU-ČSL Josef Lux a Miloš Zeman se stane předsedou sněmovny, kterým už ostatně byl. I tuto nabídku koaliční spolupráce US osmítla.

Zeman se tak v této patové situaci rozhodl už s US nevyjednávat a učinil nečekaný krok- začal vyjednávání s Václavem Klausem a Občanskou demokratickou stranou. A vyjednávání byla úspěšná, vznikla menšinová vláda ČSSD v čele s Milošem Zemanem tolerovaná ODS v poměru 137/200 (Opoziční smlouva). Václav Klaus se stal předsedou PSP ČR a Unie svobody, KDU-ČSL i KSČM přešly do opozice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Až do změny ke dni 29. 1. 2002 (Zákon č. 37/2002 Sb.) byla hranice pro udělení příspěvku 3 %.
  2. Počet volebních krajů, ve kterých subjekt kandidoval
  3. Výsledky hlasování za volební kraje

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]