Miroslav Grebeníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc.
Miroslav Grebeníček na demonstraci iniciativy Ne základnám
Miroslav Grebeníček na demonstraci iniciativy Ne základnám

3. předseda KSČM
Ve funkci:
26. června 1993 – 1. října 2005
Předchůdce Jiří Svoboda
Nástupce Vojtěch Filip

Místopředseda KSČM
Ve funkci:
13. prosince 1992 – 26. června 1993

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Ve funkci:
1. června 1996 – 28. srpna 2013

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 31. prosince 1992

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1975–1990)
KSČM (od 1990)

Narození 21. března 1947 (72 let)
Staré Město
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Rodiče Alois Grebeníček
Alma mater UJEP v Brně
Zaměstnání politik
Profese vysokoškolský pedagog
Commons Kategorie Miroslav Grebeníček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Grebeníček (* 21. března 1947 Staré Město) je český komunistický politik, od roku 1990 poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění a Poslanecké sněmovny, v letech 1993-2005 předseda Komunistické strany Čech a Moravy.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl Alois Grebeníček, činný v protifašistickém odboji a vyznamenaný E. Benešem, který byl v letech 1945 až 1951 vyšetřovatelem Státní bezpečnosti na Krajském velitelství StB v Uherském Hradišti, kde podle některých krutě týral a mučil vyšetřované,[1] podle jiných patřil k nejlidštějším vyšetřovatelům.[2]

Miroslav Grebeníček vystudoval Pedagogickou a Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, v roce 1968 byl mezi studenty protestujícími proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. V době mládí byl výkonnostním cyklistou. Po studiích působil jako učitel, od roku 1975 vyučoval na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně (zaměření na dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnického hnutí a ekonomické teorie).

Do KSČ vstoupil roku 1975 jako osmadvacetiletý. Ve vrcholové politice se pohybuje od roku 1990. V lednu 1990 zasedl za KSČ v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 106 - Znojmo-Břeclav, Jihomoravský kraj). Ve volbách roku 1990 přešel do české části Sněmovny národů, nyní již za federalizovanou KSČM. Mandát obhájil ve volbách roku 1992. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3][4][5][6]

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a poslanecký mandát od té doby obhájil ve všech následujících volbách (volby 1998, volby 2002, volby 2006, volby 2010 i volby 2013).[7]

Vrcholem jeho politické kariéry bylo působení na postu předsedy Komunistické strany Čech a Moravy v letech 1993-2005. Jeho nástup do čela strany se odehrál na 3. sjezdu KSČM v Prostějově v červnu 1993. KSČM byla tehdy zmítána vnitřními spory. Zatímco dosavadní předseda Jiří Svoboda inicioval rozsáhlé reformy a pokoušel se i o změnu názvu strany (odstranění slova „komunistická“), konzervativní křídlo okolo Miroslava Štěpána naopak v rámci platformy Za socialismus vyzývalo k důslednějšímu naplňování postulátů marxismu-leninismu. Po sjezdu byl Miroslav Štěpán vyloučen z KSČM, reformisté přešli do jiných levicových formací (Strana demokratické levice, Levý blok) a vnitrostranické frakce byly eliminovány. Miroslav Grebeníček sice počátkem roku 1999 naznačil možnost změny názvu strany, ale takový návrh byl ostře odmítnut členskou základnou. KSČM se za jeho předsednictví stabilizovala a stala se trvalou součástí politického spektra a druhou nejsilnější stranou na české levici. Zároveň ale pokračující orientace na komunistickou ideologii stranu izolovala a znemožňovala její větší zapojení do vládnutí na celostátní úrovni. Výraznější konkurence Grebeníčkovi ve straně vyvstala až na 6. sjezdu KSČM v květnu 2004. Reformistické křídlo se tehdy pokoušelo do předsednické funkce prosadit Miloslava Ransdorfa, ale vážnějším soupeřem se stal Vojtěch Filip. Miroslav Grebeníček na sjezdu post předsedy obhájil, nicméně o rok později se předsednictví vzdal a jeho nástupcem se stal právě Vojtěch Filip. I pak ale zůstal poslancem KSČM.[8]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 obhájil svůj poslanecký mandát za KSČM v Jihomoravském kraji. Získal 3 786 preferenčních hlasů a posunul se tak z původního 6. místa kandidátky na místo první.[9]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • Grebeníček, M.: Prameny naděje. Vyd. 1. Praha: Futura, 2001. 326 s. ISBN 80-85523-69-8.
  • Grebeníček, M.: V proudu času. Vyd. 1. Praha: Futura, 2004. 142 s. ISBN 80-85523-98-1.
  • Grebeníček, M.: Hradba vzdoru. Praha: Ottovo nakladatelství, 2009. 208 s. ISBN 978-80-7360-925-2.
  • Grebeníček, M.: Ve znamení kříže: podvody nelze halit svatou rouškou. Praha: Ottovo nakladatelství, 2019. 432 stran. ISBN 978-80-7451-750-1.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaromír Marek: Miroslav Grebeníček chce po více než 12 letech odejít z čela KSČM Archivováno 7. 4. 2008 na Wayback Machine na Radiu Praze, 12. září 2005
  2. J. A. Zemanová-Mazalová, Budou-li mlčet oni, rozkvílí se kamení - Třetí odboj na Moravě, Brno 1990
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  5. INTERPELACE poslanců FS ČSFR SN Miroslava Grebeníčka a SL Jiřího Svobody předsedovi vlády ČSFR Janu Stráskému [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  6. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. (česky) 
  7. Miroslav Grebeníček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (česky) 
  8. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1422-1423, 1484. (česky) 
  9. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Všechny kraje, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]