Volba prezidenta České republiky 1998

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Volba prezidenta České republiky 1998 proběhla 20. ledna 1998 a byla druhou parlamentní volbou prezidenta České republiky. Dvoukolová volba proběhla na společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky ve Španělském sále Pražského hradu. Funkci předsedy Poslanecké sněmovny vykonával Miloš Zeman. Favorizovaným kandidátem byl stávající prezident Václav Havel. Dalšími kandidáty byli komunistický poslanec Stanislav Fischer a Miroslav Sládek předseda strany SPR–RSČ, který se v době konání volby nacházel ve vazební věznici Na Pankráci.[1] V druhém kole volby byl Václav Havel opětovně zvolen prezidentem České republiky.

Předchozí události[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Česko-německá deklarace a Druhá vláda Václava Klause.

Volba prezidenta probíhala v situaci ovlivněné pádem druhé vlády Václava Klause, který vyvolal skandál týkajícím se financování Občanské demokratické strany. Navzdory zvyklostem Václav Havel pověřil sestavením nové vlády Josefa Luxe, předsedu KDU-ČSL, což bylo vykládáno jako pokus odstranit Václava Klause z české politické scény.[2] Na nové vládě Josefa Tošovského podporované KDU-ČSL, ODA a Unií svobody se Klausem vedená ODS nepodílela. 9. prosince 1997 přednesl prezident Václav Havel v Rudolfinu před oběma komorami Parlamentu České republiky projev, ve kterém kritizoval průběh ekonomické transformace a celkový stav české společnosti, což šlo opětovně vyložit jako útok na bývalého premiéra Václava Klause.[2] Tento projev tak výrazně zkomplikoval Havlovo znovuzvolení.[3]

Dalším tématem diskutovaným v rámci volby byla Česko-německá deklarace. Miroslav Sládek, prezidentský kandidát SPR-RSČ, byl v době prezidentské volby vazebně stíhán za výroky pronesené v době ratifikace této deklarace.[2][3]

Kandidáti[editovat | editovat zdroj]

O úřad hlavy státu se ucházeli tři kandidáti. Stávající prezident Václav Havel podporovaný vládní koalicí a částí ČSSD. Komunistická strana Čech a Moravy navrhla astrofyzika Ing. Stanislava Fischera, CSc. SPR-RSČ navrhlo svého předsedu Miroslava Sládka, který se v době volby nacházel ve vazební věznici na Pankráci a volby se tak nezúčastnil.[2]

Průběh volby[editovat | editovat zdroj]

Druhá volba prezidenta České republiky proběhla na společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky tak, jak požadovala tehdy platná Ústava České republiky. Na úvod schůze vystoupil komunistický poslanec Vojtěch Filip, který parlament požádal, aby před parlamentem mohl vystoupit komunistický kandidát Stanislav Fischer. Tento návrh nakonec byl hlasy senátorů zamítnut.[4] Republikánský poslanec a prezidentský kandidát Miroslav Sládek se schůze parlamentu nezúčastnil a nehlasoval, protože většina poslanců a senátorů zamítla možnost poslat do vazební věznice, v níž byl Sládek umístěn, volební urnu.[3] Republikánský poslanec Jan Vik následně zpochybnil legitimitu prezidentské volby a oznámil, že se obrátí na Ústavní soud.[4] Kromě republikánské strany zazněla kritika stávajícího prezidenta také od poslanců KSČM. Komunistický poslanec Miroslav Grebeníček označil Václava Havla za prezidenta, který jedná proti zájmům České republiky, protože se omluvil za odsun sudetských Němců a nabízí jím občanství.[3] Výrazná kritika přišla také od poslanců vládní koalice. Poslanec KDU-ČSL Jiří Karas ostře kritizoval Havlův morální profil a zejména jeho obchodní spolupráci s bývalým komunistickým premiérem Mariánem Čalfou, přesto v závěru svého projevu vyjádřil Havlovi v nadcházející volbě podporu.[3] Podporu Havlovi vyjádřili navzdory politickým rozdílům také někteří poslanci ČSSD, jmenovitě Petra Buzková nebo Pavel Dostál. Podobně se vyjádřil také poslanec Jan Ruml z nově vzniklého poslaneckého klubu US-DEU.[3]

Navzdory návrhu senátorky Jitky Seitlové (ODA) byl nakonec prosazen tajný způsob volby prezidenta.[2]

Výsledky prvního kola volby

Kandidát hlasy senátoru hlasy poslanců celkem[2]
Václav Havel 39 91 130
Stanislav Fischer 5 26 31
Miroslav Sládek 1 22 23

V prvním kole nebyl zvolený žádný kandidát.[1] Dostatek hlasů na postup získal pouze Václav Havel.[3]

Výsledky druhého kola volby

Kandidát hlasy senátoru hlasy poslanců celkem[2]
Václav Havel 47 99 146

Bezprostředně po vyhlášení výsledků kola prvního proběhlo druhé kolo volby, do nějž postoupil jediný kandidát Václav Havel, který byl následně zvolen nejnižším možným kvórem 146.[2]

K průběhu volby prezidenta se následně vyjádřil republikánský poslanec Jan Vik: „Chci zdůraznit, že Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa neuznává dnešní volbu hlavy státu. Konstatujeme, že Václav Havel není legitimně zvoleným prezidentem České republiky. Pane Havle, styďte se.“[3] Na jeho slova reagovala první dáma Dagmar Havlová pískotem.[2][3]

Znovuzvolený prezident následně poděkoval poslancům a senátorům za vloženou důvěru:

„Jsem rád, že tentokrát jsem byl zvolen už oběma fyzicky existujícími komorami našeho Parlamentu, jak to předpisuje Ústava. A vaší důvěry si vážím, obzvlášť proto, že se mi jí dostalo ve volbě tajné. Jsem připraven 2. února, kdy skončí mé první funkční období v úřadě českého prezidenta, složit bez výhrad slib a jsem připraven využít všech zkušeností, které jsem dosud nabyl, k tomu, abych ve svém druhém a posledním funkčním období plnil své poslání co nejlépe a v souladu se slibem, který složím.“

—Václav Havel[5]

2. února 1998 složil Václav Havel na společném zasedání obou komor parlamentu prezidentský slib.[6]

Ústavní stížnost[editovat | editovat zdroj]

Kandidát republikánské strany Miroslav Sládek podal na průběh prezidentské volby stížnost k Ústavnímu soudu České republiky, v níž se domáhal zrušení platnosti volby z důvodu svého protiprávního vzetí do vyšetřovací vazby a rovněž z důvodu, že mu bylo znemožněno oddělené hlasování ve věznici. Následkem toho podle jeho názoru došlo k porušení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, a to jak ve vztahu k osobě stěžovatele jako občana, tak ve vztahu osoby stěžovatele jako poslance, a rovněž ve vztahu k politické straně SPR-RSČ, které byl stěžovatel předsedou. Ústavní soud Sládkovu stížnost zamítl jako nedůvodnou.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. , 2013. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. s. 31. Dostupné online.
  2. a b c d e f g h i LUTIŠAN, Vojtěch. Volba prezidenta republiky v České republice. Brno, 2009 [cit. 2018-01-11]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Vojtěch Šimíček. s. 23. Dostupné online.
  3. a b c d e f g h i 1998 - Volba prezidenta 2008 (Český rozhlas). Český rozhlas [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
  4. a b Václav Havel (1989, 1990, 1993, 1998) — Archiv ČT24: Prezidentské volby. www.ceskatelevize.cz [online]. 2018-01-06 [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
  5. PČR 1996-1998, PS a Senát, 1. schůze, část 8. www.psp.cz [online]. 1998-01-20 [cit. 2018-01-12]. Roč. 1998. Dostupné online. 
  6. PČR 1996-1998, PS a Senát, 2. schůze, část 1. www.psp.cz [online]. 1998-02-02 [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PČR 1996-1998, PS a Senát, 1. schůze. www.psp.cz [online]. 1998-01-20 [cit. 2018-01-12]. Roč. 1998. Dostupné online. 
  • TABERY, Erik. Hledá se prezident : zákulisí voleb hlavy státu. Praha: Respekt, 2008. ISBN 9788090376670. 
  • LUTIŠAN, Vojtěch. Volba prezidenta republiky v České republice. Brno, 2009. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Vojtěch Šimíček. Dostupné online.
  • NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PČR 1996-1998, PS a Senát, 1. schůze [online]. Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 1998 II. volební období SENÁT 1998, 1998-01-20 [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
  • Václav Havel (1989, 1990, 1993, 1998) — Archiv ČT24: Prezidentské volby. Česká televize [online]. 2018-01-06 [cit. 2018-01-12]. Dostupné online. 
  • 1998 - Volba prezidenta 2008 (Český rozhlas). Český rozhlas [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-01-11]. Roč. 2008. Dostupné online.