Jana Hybášková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jana Hybášková
Jana Hybášková (2013)
Jana Hybášková (2013)
Poslankyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
20. července 2004 – 13. července 2009
3. předsedkyně SNK ED
Ve funkci:
25. června 2006 – 12. května 2007
PředchůdceIgor Petrov
NástupceHelmut Dohnálek
1. předsedkyně EDS
Ve funkci:
24. listopadu 2008 – 11. prosince 2010
Předchůdcesubjekt vznikl
Nástupcesubjekt zanikl
Velvyslankyně ČR ve Slovinsku
Ve funkci:
1997 – 2001
PředchůdcePetr Kypr
NástupceTomáš Szunyog
Velvyslankyně ČR v Kuvajtu
Ve funkci:
2002 – 2004
PředchůdceJosef Rychtar
NástupceAntonín Blažek
Velvyslankyně EU v Iráku
Ve funkci:
2011 – 2015
Velvyslankyně EU v Namibii
Ve funkci:
září 2015 – 2019
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNK ED (2004–2008)
EDS (2008–2010)

Narození26. června 1965 (58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťIvan Gabal
Dětidvě dcery
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesediplomatka, politička
OceněníZáslužný kříž ministra obrany České republiky
CommonsJana Hybášková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Hybášková (* 26. června 1965 Praha) je česká a evropská politička a diplomatka. V letech 2004 až 2009 působila jako poslankyně Evropského parlamentu. V letech 2011 až 2015 byla velvyslankyní Evropské unie (EU) v Iráku a od září 2015 do roku 2019 v Namibii. Od 15. června 2022 zaujala místo vedoucí personálního odboru ministerstva zahraničních věcí ČR po zesnulé Heleně Bambasové.[1][2][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

V dětství Jana Hybášková pobývala s rodiči v Alžírsku, kde její otec působil jako veterinární lékař.[4] V letech 1983 až 1988 vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor arabistika, orientalistika, sociální lingvistika. V letech 1988–1989 získala studijní pobyt na Káhirské univerzitě a interní aspiranturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky (obor neevropská sociální lingvistika).[4]

V listopadu 1989 byla členkou stávkového výboru Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.[4]

Hovoří anglicky, arabsky a slovinsky. Jejím manželem je sociolog Ivan Gabal, mají spolu dvě dcery. K jejím zálibám patří lyžování, plavání, pouště, hory; ráda se stará o zahradu, psa a vaření.[4][5]

Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 pracovala na Federálním ministerstvu zahraničních věcí ČR, posléze na Ministerstvu zahraničí ČR ve funkci ředitelky odboru Blízkého východu.[5]

V roce 2002 byla poradkyní státního tajemníka pro evropské záležitosti Pavla Teličky.[5]

Od roku 2019 působí opět na Ministerstvu zahraničí jako Zvláštní zmocněnkyně ministra zahraničí pro podporu Čechů do institucí EU a mezinárodních organizací.[6][7]

Velvyslankyně České republiky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1997–2001 působila jako velvyslankyně České republiky ve Slovinsku.[5]

V letech 2002–2004 působila jako velvyslankyně České republiky v Kataru a Kuvajtu.[5] Do obnovení českého velvyslanectví v Iráku měla na starost i tuto zemi. V době konfliktu na jihu Iráku v oblasti Basry pomáhala se zajištěním základních potřeb pro tamější obyvatele.[8]

Poslankyně Evropského parlamentu[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2004 do roku 2009 byla poslankyní Evropského parlamentu, kam byla zvolena na kandidátní listině strany SNK – Evropských demokratů, jíž se stala předsedkyní (funkci předsedkyně vykonávala do 12. května 2007). V Evropském parlamentu byla členkou zahraničního výboru a předsedkyní Delegace EP pro vztahy s Izraelem.

Velvyslankyně Evropské unie[editovat | editovat zdroj]

V letech 2011 až 2015 působila jako velvyslankyně Evropské unie v Iráku, byla vůbec první Češkou, která byla v takto vysoké diplomatické pozici Evropské unie.[9][10] Během svého působení v Iráku se zabývala především rozvojovou pomocí během občanské války v této zemi.[11] Nejvíce oceňuje, že se jí, ve spolupráci s dalšími diplomaty, povedlo zajistit bezpečné uprchlické tábory pro 3,1 mil. vysídlených obyvatel a účinnou distribuci pomoci.[12]

Od září 2015 do roku 2019 působila na stejné pozici v Namibii.[13][14] Také zde se zabývala především rozvojovou pomocí pro domorodé obyvatelstvo.[15]

Politické zapojení[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2006 byla členkou řídícího výboru Světového hnutí za demokracii. V roce 2008 založila Evropskou demokratickou stranu a byla její předsedkyní až do zrušení strany v prosinci 2010. V roce 2009 se s ní neúspěšně pokoušela o znovuzvolení do Evropského parlamentu. V srpnu 2009 ohlásila KDU-ČSL, že Hybášková povede krajskou kandidátku do předčasných voleb v Královéhradeckém kraji.[16] V březnu 2010 si s předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou vyměnila místo v čele kandidátky v Praze. Ve sněmovních volbách byla stejně jako celá KDU-ČSL neúspěšná.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Hybášková je nositelkou vyznamenání Záslužný kříž ministra obrany ČR II. stupně.[17]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Spory s ministrem zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Během působení Jany Hybáškové na pozici velvyslankyně v Kataru a Kuvajtu došlo k rozporům s tehdejším ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou, když Hybášková otevřeně kritizovala rozhodnutí stáhnout z finančních důvodů z Basry českou polní nemocnici a nahradit jí jednotkou 80 vojenských policistů. „Nyní, kdy sedmá polní nemocnice sklízí plody svého enormního lidského i finančního nasazení, kdy potvrzuje dobré jméno naší země, je stažena. Když bychom mohli začít sbírat zisky ze stamilionové investice, jedeme domů. Vzdáváme se baastistickému a extremistickému nepříteli, který na nás nikdy přímo nezaútočil, pohodlnosti armádního zpravodajství, bezpečnostním obavám armády a nedostatku obecné politické vůle dovádět věci do konce.“[18] Jana Hybášková byla vládou v prosinci 2003 z pozice velvyslankyně odvolána, ve funkci skončila v únoru 2004. [19] Tomuto konfliktu předcházel již na začátku války v Iráku konflikt s ministrem Svobodou, kdy Hybášková odmítla pokyn, aby se z bezpečnostních důvodů vrátila do vlasti.[19]

Řízení v opilosti[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2021 způsobila Hybášková dopravní nehodu, když v pražské Bělohorské ulici v noci nabourala čtyři další zaparkovaná auta. Řídila opilá, neboť podle výsledků dechové zkoušky měla v krvi přes 1,5 promile alkoholu. Ministr zahraničí Jakub Kulhánek po nehodě uvedl, že „řízení v opilosti je naprosto nepřijatelné. Takové chování mě dvojnásob mrzí u diplomatů, kteří by měli jít příkladem“.

Nehoda se obešla bez zranění, nicméně policie případ vedla v tzv. zkráceném řízení, v němž Hybáškové sdělila „podezření ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky“, za což jí hrozilo až tříleté vězení, peněžitý trest nebo zákaz činnosti. Sdělení podezření totiž v tomto typu řízení znamená obdobu sdělení obvinění v klasickém trestním řízení. [20] Na konci října 2021 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 případ podmíněně odložilo, přičemž stanovilo zkušební dobu 1,5 roku.[21] Ani ministerstvo zahraničí nakonec Hybáškovou za řízení v opilosti nepotrestalo, protože není trestně stíhaná, neřídila služební vůz, ani neřídila v pracovní době.

Audit obsazování míst na ambasádách[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu července a srpna 2023 přinesly zpravodajské servery Seznam Zprávy (SZ) a iDNES.cz rozhovory s právníkem Janem Čapkem, týkající se jeho auditu obsazování míst na ambasádách na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky (MZV) a zaměřující se na činnost personálního odboru MZV, o kterém uvedl, že „má neotřesitelnou moc, všichni se mu dvoří a nikdo s ním nechce mít konflikty.“ Ředitelka personálního odboru Jana Hybášková měla závěr auditu projednat s ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským (Piráti) i se státním tajemníkem úřadu a uvést, že noviny zaplaví titulky, že je situace na odvolání ministra: „Bude to takovejhle titulek,“ pokud se novináři o netransparentnosti výběrových řízení doví. Měla navrhnout zařazení zprávy do utajovaného režimu, aby se k ní zamezil přístup novinářům přes informační zákon. Jana Hybášková zpravodajskému serveru SZ vyjádření neposkytla a uvedla, že stanovisko poskytne MZV. Mluvčí úřadu Daniel Drake později reagoval slovy: „Vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení se k otázkám nebudeme vyjadřovat“ – Čapek byl propuštěn a s MZV se soudí. Ministr Lipavský auditní zprávu neuvolnil a uvedl, že jde o audit na jeho podnět, zabývá se obdobím vlády Andreje Babiše (ANO) a dokončen bude za několik měsíců.[22][23][24]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Čekání na válku (2004)
  • Zpověď Evropanky aneb Jak se rozhoduje o nás bez nás (2009)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MENŠÍK, Jan. Personální odbor MZV vede Hybášková. Vloni opilá nabourala několik aut. Novinky.cz [online]. Seznam.cz a.s., 2022-07-01 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online. 
  2. FIALA, Adam. Hybášková jako velvyslankyně EU míří z Iráku do Namibie. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-07-29 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online. 
  3. TACHECÍ, Barbora; KTE. Návrat do běžného života je složitější než vstoupit do války, říká Jana Hybášková. Český rozhlas Plus [online]. Český rozhlas, 2017-10-21 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online. 
  4. a b c d Hybášková Jana - Životopis. Knihovnicka.NET [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Hybášková Jana, PhDr.. www.europarl.europa.eu [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  6. zvláštní zmocněnci | Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. www.mzv.cz [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  7. Databáze expertek Jana Hybášková. #Ženyjsou [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  8. Dehydratace a chronická onemocnění - to jsou hlavní problémy, s nimiž se zatím setkávají čeští zdravotníci sedmé polní nemocnice v Basře na jihu Iráku. BBC World Service [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  9. Catherine Ashton appoints new Head of EU Delegation to Iraq [online]. Brusel: Evropská služba pro vnější činnost, 2011-02-25 [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. EU Head of Delegation: We have to become a key partner in Iraq | News | European Parliament. www.europarl.europa.eu [online]. 2011-04-26 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Islamic State in Iraq is inspired by Chechnyan Emirate. Martens Centre [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Hybášková: Díky nám uprchlíci zůstávají v Iráku. A nestojí to zase tak strašné peníze.. www.kdu.cz [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  13. Hybášková jako velvyslankyně EU míří z Iráku do Namibie. ČT24 [online]. 2015-07-29. Dostupné online. 
  14. ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Český úspěch: Hybášková bude evropskou velvyslankyní v Namibii. Lidovky.cz [online]. 2015-05-22. Dostupné online. 
  15. Na cestách po Africe si člověk uvědomí význam věcí jako voda a klimatická změna, myslí si diplomatka Hybášková. Plus [online]. 2019-07-19 [cit. 2020-10-31]. Dostupné online. 
  16. Hybášková nakonec lidovce povede. Ale v Hradci. Týden.cz [online]. 2009-08-12 [cit. 2015-05-27]. Dostupné online. 
  17. COJECO.CZ. Jana Hybášková - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  18. Česká velvyslankyně v Kuvajtu bude odvolána. Radio Prague International [online]. 2003-11-28 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  19. a b Klaus neposlušnou diplomatku odvolal. iDNES.cz [online]. 2003-12-04 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  20. GURYČOVÁ, Kristýna. Diplomatka vyvázla z řízení v opilosti bez trestu. ‚Věřím, že se ze své chyby poučí,‘ říká Kulhánek. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 11. listopadu 2021 [cit. 11.listopadu 2021]. Dostupné online. 
  21. KOŘÍNEK, Ondřej. Žalobce podmíněně odložil případ Hybáškové. Bývalá europoslankyně nesmí rok a půl za volant. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  22. BLAŽEK, Vojtěch. Popsal, jak neprůhledně se dělá kariéra na ministerstvu. Následoval vyhazov. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2023-07-23 [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  23. Lipavský: Audit na MZV se týkal období vlády Babiše, hotov má být v řádu měsíců. ČeskéNoviny.cz [online]. ČTK, 2023-07-25 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online. 
  24. SLOUPOVÁ, Miroslava. Audit vyvolal paniku. Lipavský neříká pravdu, říká vyhozený auditor Čapek. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2023-08-02 [cit. 2023-08-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]