František Lukavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dr. František Lukavský
František Lukavský.jpg

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935
Stranická příslušnost
Členství mladočeská str.
Čs. nár. demokracie
Národní sjednocení

Narození 10. října 1874
Solnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. dubna 1937 (ve věku 62 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Profese pedagog a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Lukavský (10. října 1874 Solnice[1][2][3][4]4. dubna 1937 Plzeň)[5] byl český politik a menšinový aktivista na Plzeňsku, po roce 1918 poslanec Národního shromáždění republiky Československé za Československou národní demokracii.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny tkalce ze Solnice pod Orlickými horami. I přes relativní nezámožnost rodiny byl František Lukavský poslán na studia, musel si ovšem přivydělávat soukromým doučováním. Roku 1893 maturoval na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Už na gymnáziu se zapojil do studentského pokrokového hnutí společně s bratry Aloisem a Antonínem Hajnovými. Potom studoval matematiku, fyziku a filozofiii na Univerzitě Karlově v Praze, kde později roku 1908 získal titul doktora filozofie. Po jeden rok učil na gymnáziu v Českých Budějovicích, po čtyři roky na reálce v Rakovníku a od roku 1903 dlouhodobě na gymnáziu v Plzni. Plzeň se následně stala centrem jeho veřejných aktivit. Zapojil se do regionální spolkové a politické činnosti. Založil zde Osvětový svaz. Zasedal ve vedení Národní jednoty pošumavské a Ústřední matice školské, které podporovaly české menšiny v pohraničí. Podílel se na založení Stavebního družstva pro Plzeňsko a Stříbrsko. Napsal knihu Menšinové školství na Plzeňsku a Národní vývoj Plzně od r. 1898.[5]

Roku 1908 se stal členem mladočeské strany a stal se místopředsedou Českého národního klubu v Plzni. Od roku 1909 zasedal v obecním zastupitelstvu, později i v okresním zastupitelstvu.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 14 (nahradil v tomto obvodu zemřelého poslance Josefa Čiperu, který tu zasedal v předchozím volebním období[5]). Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6] Na Říšské radě působil v školském a menšinovém referátu. Byl v této době také inspektorem českých škol ve Vídni. Pro svůj volební obvod zajistil některé významné investice jako zřízení reálného gymnázia v Plzni nebo regulaci Radbuzy. Hájil práva českých zaměstnanců státních drah na Plzeňsku.[5]

V říjnu 1918 se podílel na průběhu převratu a přebírání moci v Plzni.[5]

V letech 1918-1920 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[7] Po odchodu poslance Antonína Kaliny usedl rovněž na post předsedy poslaneckého klubu strany.[5] Podle údajů k roku 1929 byl povoláním profesorem v Plzni.[8]

Patřil k tradičním stranickým špičkám národních demokratů. V roce 1937 se podílel na vypuzení Jiřího Stříbrného z Národního sjednocení, do kterého národní demokraté vplynuli.[9][10]

V září 1932 poprvé vážněji onemocněl, ale chorobu překonal a dočasně se ještě na několik let vrátil do politického a veřejného života. Zemřel v roce 1937 v Plzni.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1303. (česky) 
  3. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. (česky) 
  4. Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
  5. a b c d e f g h Dr. František Lukavský. Pondělí Národních listů a Národa. Duben 1937, roč. 77, čís. 14, s. 1. Dostupné online. 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. František Lukavský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  8. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  9. Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 612. (česky) 
  10. Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 450. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]