Solnice (okres Rychnov nad Kněžnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Solnice
Radnice na Masarykově náměstí
Znak obce Solnice
znak
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0524 576808
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rychnov nad Kněžnou
Historická země Čechy
Katastrální výměra 12,66 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 194 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 332 m n. m.
PSČ 517 01
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa městského úřadu Masarykovo náměstí 1
51701 Solnice
Starosta Jan Hostinský
Oficiální web: www.solnice.cz
Email: mesto.solnice@worldonline.cz
Solnice
Solnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Solnice (německy Solnitz) je město v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Žije zde přibližně 2 200[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní osada vznikla v polovině 13. století při obchodní cestě z Čech do Kladska, ve zřejmě zděné hradbě byly tři brány – Dobrušská, Rychnovská a Kladská. Uprostřed osady byl plac (v místě dnešního náměstí), kde se scházeli obyvatelé. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1321. Jelikož osada postupně vzkvétala a rozrůstala se, dne 18. srpna 1386 jí její majitelé Jan a Jaroslav z Meziříčí udělili městská práva a znak pánů z Meziříčí. V časných ranních hodinách ve středu 14. července 1926 navštívil město oficiálně prezident republiky T.G. Masaryk. Status města byl navrácen v roce 1991[2].

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 5. června 1991 č. 178
  3. M. Č. Josef Ehrenberger. Světozor. 9. 1876, roč. 10, čís. 37, s. 503. Dostupné online. 
  4. Sidon, Jan Maria, 1792-1868 [online]. knihovnahk.cz [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. Sidon, Jan Maria, 1792-1868 [online]. biblio.hiu.cas.cz [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. Osobní věstník duchovenský. Blahověst. Říjen 1868, roč. 18, čís. 30, s. 484. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]