Králova Lhota (okres Rychnov nad Kněžnou)
| Králova Lhota | |
|---|---|
 letecký snímek | |
_CoA_CZ.jpg)  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0524 576409 |
| Pověřená obec | Opočno |
| Obec s rozšířenou působností | Dobruška |
| Okres (LAU 1) | Rychnov nad Kněžnou (CZ0524) |
| Kraj (NUTS 3) | Královéhradecký (CZ052) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′40″ s. š., 15°59′57″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 246 (2021)[1] |
| Rozloha | 5,25 km² |
| Katastrální území | Králova Lhota u Českého Meziříčí |
| Nadmořská výška | 265 m n. m. |
| PSČ | 517 71 |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Králova Lhota 30 517 71 České Meziříčí ou.kralovalhota@seznam.cz |
| Starosta | Jiří Novák |
| Oficiální web: www | |
  Králova Lhota | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 576409 |
| Kód části obce | 72613 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Králova Lhota (německy Königshufen) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Žije zde 246[1] obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356.
V obci žil Josef Macháček, vydavatel zemědělských adresářů českých zemí z let 1907–1914.
Exulanti[editovat | editovat zdroj]
Dle Soupisu poddaných podle víry žilo v roce 1651 v Králově Lhotě 128 obyvatel a žádný z nich se ke katolické víře nepřihlásil.[2] V berní rule z roku 1654 je uveden soupis majetku exulantů, archiválie jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. V dobách protireformace, po opočenské rebelii v roce 1732, byli mnozí obyvatelé Královy Lhoty uvězněni. Místodržitelský patent, vydaný dne 29. ledna 1726, zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“ a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, fyzické tresty... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Působil zde i Antonín Koniáš. Proto během slezských válek emigrovaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále.
Hromadnou emigraci nekatolíků z této oblasti zajistil Jan Liberda, zprostředkoval generál Christoph Wilhelm von Kalckstein, podporu přislíbil pruský král Fridrich II. Veliký. Ve stručnosti: V roce 1742 emigrovali z Královy Lhoty do Münsterbergu Martin a Jan Jirsák (Jersák, Girsak) zanechali v Králově Lhotě mnoho majetku, patřili k zakladatelům Friedrichova Tábora v pruském Slezsku, v roce 1802 spoluzakládati město Zelov, jejich jména jsou ve všech exulantských koloniích včetně Volyně.[4] Někteří potomci tohoto košatého rodu jsou významnými představiteli evangelické reformované církve či baptistické duchovní tradice. V roce 1742 Královu Lhotu opustilo 41 osadníků s rodinami. Kouba Jan a Kouba Matěj byli spoluzakladateli exulantské obce Husinec v pruském Slezsku, kde byl později kazatelem sboru českého sboru Samuel Figulus (2. 4. 1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Jiří Krejcárek, stolař z Královy Lhoty, u nějž byly nalezeny zakázané knihy, se v roce 1766 vzdal svého podílu půdy v Horních Poděbradech a usadil se v Münsterbergu. Václav Vilímek spoluzakládal již výše zmíněný Husinec (v roce 1732 byl vězněn za to, že se u něj konala náboženská shromáždění)[5] – nelze vyjmenovat všechny exulanty či jejich potomky, kteří v cizině mnoho dokázali. Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Zikmunda
- Venkovská usedlost čp. 22
Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Exulanti, kteří prokazatelně zakládali české kolonie Velký Tábor, Malý Tábor, Čermín, Zelov a okolí (Bujny, Kučov), Husinec a Faustynov.
- Karel Hladík (1912 – 1967) – český sochař a profesor Akademie výtvarných umění v Praze.
Literatura (autor Edita Štěříková)[editovat | editovat zdroj]
- Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
- Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
- Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
- Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MARIE HŮLKOVÉ. Rozbor náboženských poměrů opočenského panství [online]. 2008. Dostupné online.
- ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-28]. Dostupné online.
- ↑ Rodokmenová zpráva vytvořená programem GenoPro. exulanti.genebaze.cz [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Králova Lhota na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Králova Lhota v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Encyklopedické heslo 