Králova Lhota (okres Rychnov nad Kněžnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Králova Lhota
letecký snímek
letecký snímek
Znak obce Králova LhotaVlajka obce Králova Lhota
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0524 576409
Pověřená obec Opočno
Obec s rozšířenou působností Dobruška
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 246 (2021)[1]
Rozloha 5,24 km²
Katastrální území Králova Lhota u Českého Meziříčí
Nadmořská výška 265 m n. m.
PSČ 517 71
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Králova Lhota 30
51771 České Meziříčí
ou.kralovalhota@seznam.cz
Starosta Jiří Novák
Oficiální web: www.kralovalhota.cz
Králova Lhota
Králova Lhota
Další údaje
Kód obce 576409
Kód části obce 72613
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Králova Lhota (německy Königshufen) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Žije zde 246[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356.

V obci žil Josef Macháček, vydavatel zemědělských adresářů českých zemí z let 19071914.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Dle Soupisu poddaných podle víry žilo v roce 1651 v Králově Lhotě 128 obyvatel a žádný z nich se ke katolické víře nepřihlásil.[2] V berní rule z roku 1654 je uveden soupis majetku exulantů, archiválie jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. V dobách protireformace, po opočenské rebélii v roce 1732, byli mnozí obyvatelé Královy Lhoty uvězněni. Místodržitelský patent, vydaný dne 29. ledna 1726, zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“ a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu, fyzické tresty... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Působil zde i Antonín Koniáš. Proto během slezských válek emigrovaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále.

Hromadnou emigraci nekatolíků z této oblasti zajistil Jan Liberda, zprostředkoval generál Christoph Wilhelm von Kalckstein, podporu přislíbil pruský král Fridrich II. Veliký. Ve stručnosti: V roce 1742 emigrovali z Královy Lhoty do Münsterbergu Martin a Jan Jirsák (Jersák, Girsak) zanechali v Králově Lhotě mnoho majetku, patřili k zakladatelům Friedrichova Tábora v pruském Slezsku, v roce 1802 spoluzakládati město Zelov, jejich jména jsou ve všech exulantských koloniích včetně Volyně.[4] Někteří potomci tohoto košatého rodu jsou významnými představiteli evangelické reformované církve či baptistické duchovní tradice. V roce 1742 Královu Lhotu opustilo 41 osadníků s rodinami. Kouba Jan a Kouba Matěj byli spoluzakladateli exulantské obce Husinec v pruském Slezsku, kde byl později kazatelem sboru českého sboru Samuel Figulus (2. 4. 1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Jiří Krejcárek, stolař z Královy Lhoty, u nějž byly nalezeny zakázané knihy, se v roce 1766 vzdal svého podílu půdy v Horních Poběbradech a usadil se v Münsterbergu. Václav Vilímek spoluzakládal již výše zmíněný Husinec (v roce 1732 byl vězněn za to, že se u něj konala náboženská shromáždění)[5] – nelze vyjmenovat všechny exulanty či jejich potomky, kteří v cizině mnoho dokázali. Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková.

Kostel sv. Zikmunda

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Literatura (autor Edita Štěříková)[editovat | editovat zdroj]

  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MARIE HŮLKOVÉ. Rozbor náboženskách poměrů opočenského panství [online]. 2008. Dostupné online. 
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-28]. Dostupné online. 
  4. Rodokmenová zpráva vytvořená programem GenoPro. exulanti.genebaze.cz [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]