Králova Lhota (okres Rychnov nad Kněžnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Králova Lhota
letecký snímek
letecký snímek
Znak obce Králova LhotaVlajka obce Králova Lhota
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0524 576409
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Obec s rozšířenou působností Dobruška
Pověřená obec Opočno
Historická země Čechy
Katastrální území Králova Lhota u Českého Meziříčí
Katastrální výměra 5,24 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 239 (2019)[1]
Nadmořská výška 265 m n. m.
PSČ 517 71
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Králova Lhota 30
51771 České Meziříčí
Starosta Jiří Novák
Oficiální web: www.kralovalhota.cz
E-mail: ou.kralovalhota@seznam.cz
Králova Lhota
Králova Lhota
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Králova Lhota (německy Königshufen) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Žije zde 239[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356.

V obci žil Josef Macháček, vydavatel zemědělských adresářů českých zemí z let 19071914.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Dle Soupisu poddaných podle víry žilo v roce 1651 v Králově Lhotě 128 obyvatel a žádný z nich se ke katolické víře nepřihlásil.[2] V berní rule z roku 1654 je uveden soupis majetku exulantů, archiválie jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. V dobách protireformace, po opočenské rebélii v roce 1732, byli mnozí obyvatelé Královy Lhoty uvězněni. Jezuitské metody rekatolizace (působil zde i Antonín Koniáš) zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků aj. Proto během slezských válek emigrovaly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále.

Hromadnou emigraci nekatolíků z této oblasti zajistil Jan Liberda, zprostředkoval generál Christoph Wilhelm von Kalckstein, podporu přislíbil pruský král Fridrich II. Veliký. Potomci exulantů z Opočenska žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, Švédsku i jinde, někteří byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova či Volyně. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. I jiní badatelé, např. Tomáš Stodola, se touto historií zabývají. Další zdroje informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov). Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková. Ve stručnosti: V roce 1742 emigrovali z Královy Lhoty do Münsterbergu Martin a Jan Jirsák (Jersák, Girsak) zanechali v Králově Lhotě mnoho majetku, patřili k zakladatelům Velkého Friedrichova Tábora v Pruském Slezsku, v roce 1802 spoluzakládati město Zelov, jejich jména jsou ve všech exulantských koloniích včetně Volyně.[3] Někteří potomci tohoto košatého rodu jsou významnými představiteli evangelické reformované církve či církve baptistické. V roce 1742 Královu Lhotu opustilo 41 osadníků s rodinami. Kouba Jan a Kouba Matěj byli spoluzakladateli exulantské obce Husinec v Pruském Slezsku. Jiří Krejcárek, stolař, u kterého byly nalezeny zakázané knihy, se v roce 1766 vzdal svého podílu půdy v Horních Poběbradech (Pruské Slezsko) a usadil se v Münsterbergu. Václav Vilímek spoluzakládal již výše zmíněný Husinec (v roce 1732 byl vězněn za to, že se u něj konala náboženská shromáždění), nelze vyjmenovat všechny exulanty či jejich potomky, kteří v cizině mnoho dokázali.

Poznámka: Vodítkem jsou knihy badatelky Edity Štěříkové. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.


Kostel sv. Zikmunda

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]


Literatura (autor Edita Štěříková)[editovat | editovat zdroj]

  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MARIE HŮLKOVÉ. Rozbor náboženskách poměrů opočenského panství [online]. 2008. Dostupné online. 
  3. Rodokmenová zpráva vytvořená programem GenoPro. exulanti.genebaze.cz [online]. [cit. 2019-12-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]