Bohdašín (okres Rychnov nad Kněžnou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bohdašín
Bohdašín - náves
Bohdašín - náves
Znak obce BohdašínVlajka obce Bohdašín
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0524 576115
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíDobruška
Okres (LAU 1)Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3)Královéhradecký (CZ052)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel212 (2021)[1]
Rozloha5,38 km²
Katastrální územíBohdašín v Orlických horách
Nadmořská výška485 m n. m.
PSČ518 01
Počet částí obce2
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Bohdašín
518 01 Pošta Dobruška
obec.bohdasin@dobruska.net
StarostaJosef Černý
Oficiální web: www.bohdasin.cz
Bohdašín
Bohdašín
Další údaje
Kód obce576115
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohdašín (německy Bochdaschin) je nevelká obec, položená v podhůří Orlických hor, při silnici vedoucí z Dobrušky na Nový Hrádek, na severním okraji okresu Rychnov nad Kněžnou v nadmořské výšce 485 metrů. Žije zde 212[1] obyvatel. Obec se člení na dvě části, vlastní Bohdašín a osadu Vanovka. Také k ní přísluší osady Bydlo a Rokole.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1544.[2]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V dobách protireformace v 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné.[4] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“ – a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z těchto důvodů z obce Bohdašín (po slezské válce) prokazatelně uprchli:[5]

  • Alžběta Rejzková, vdova po Jakubovi Rejzkovi. Dne 17.2.1756 se podruhé vdávala v Husinci, nové české kolonii v pruském Slezsku.
  • Jan Rejzek *(1735–24.5.1800), syn Jakuba Rejzka. Dne 14.11.1769 se v Husinci ženil. S rodinou žil a hospodařil ve Střelíně v pruském Slezsku.
  • Josef Rejzek *(1740–17.3.1814), syn Jakuba Rejzka. Dne 21.10.1772 se v Husinci ženil. S rodinou žil a hospodařil v obci Nové Poděbrady, založené českými exulanty.

Kazatelem českého sboru v Husinci v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v německých archivech. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se po 2. světové válce vrátili.

Památky v okolí[editovat | editovat zdroj]

  • Venkovský dům čp. 6
  • Zřícenina hradu Frymburk
  • Rokole – Poutní místo s kostelem Panny Marie, kapličkou u studánky s údajně zázračnou vodou, s křížovou cestou a první originální svatyňkou v Čechách (kopií původní kapličky v Schönstattě).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 490. 
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA: Stručně o pobělohorských exulantech. KALICH, 2005.
  5. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]