Bačetín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bačetín
Bačetín, road No 309.jpg
Znak obce BačetínVlajka obce Bačetín
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0524 576085
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Dobruška
Historická země Čechy
Katastrální výměra 8,12 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 395 (2019)[1]
Nadmořská výška 462 m n. m.
PSČ 518 01
Zákl. sídelní jednotky 3
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Bačetín 100
51801 Dobruška
Starostka Gabriela Prýmusová
Oficiální web: www.bacetin.cz
E-mail: ou@bacetin.cz
Bačetín
Bačetín
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Bačetín (německy Batschetin) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou, kraj Královéhradecký. Žije zde 395[1] obyvatel (v roce 2006 jich bylo 396).

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1458. Vesnice je ale mnohem starší. Až do roku 1420 náležel Bačetín spolu se Sudínem k cisterciáckému klášteru „Svaté pole“, (dnešní Klášter nad Dědinou), který byl založen v roce 1149 za krále Vladislava I. Mniši kolonizovali tehdy rozsáhlé území na úpatí Orlických hor. V roce 1420 byl klášter husitskými vojsky zničen, a tím byly zničeny všechny dokumenty o kolonizaci zdejší oblasti.

V době pobělohorské v roce 1628 se obyvatelé Bačetína aktivně účastnili selského povstání za náboženské svobody. Po krvavé porážce povstání byla obec potrestána. V zemských písemnostech je i zmínka, že v roce 1634 táhli přes obec Bačetín s vojevůdcem Bauerem Švédové. Usadili se v Dobrušce a v celém okolí, potom drancovali a loupili. Bačetínští občané nato zasypali studnu v horní části obce, zvanou „Bezednice“, z obavy, aby se zde švédští koňáci neusadili. V roce 1813 při válečném tažení tří císařů proti Napoleonovi táhli přes Bačetín i Rusové. Poslední tažení vojsk přes naši obec, bylo v roce 1866 ve válce prusko-rakouské, kdy bylo vojsko ubytováno po staveních až po 30 lidech.

Bačetín je od nepaměti převážně obcí zemědělskou, jejíž výměru obhospodařovali do roku 1957 místní soukromí zemědělci a po vzniklé, tzv. socializaci v roce 1958, dva zemědělské podniky a to Státní statek Sedloňov a místní Jednotné zemědělské družstvo. Bačetín leží v podhůří Orlických hor, 5 km od pověřeného města Dobrušky a asi 20 km od státní hranice s Polskem. K obci patří od roku 1960 osada Sudín s cca 60 obyvateli. Celkem žije v Bačetíně 398 obyvatel ve 101 domech. Kromě toho je v obci 25 rekreačních chalup.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Bačetín byl protireformačními zásahy katolické církve oslaben.[2] Z opočenského panství z osad: Bačetín, Slavětín, Králova Lhota, Opočno, Jílovice, Nepasice, Blešno, Černilov, Meziříčí, Šestajovice, Třebechovice, Rychnov nad Kněžnou prchaly z náboženských důvodů celé rodiny - a to pod ochranou pruského vojska. V dobách protireformace, po opočenské rebelii v roce 1732, při jezuitských metodách rekatolizace (mimo jiné i působením Antonína Koniáše), při povinné docházce na katolické bohoslužby, při odpírání souhlasů ke sňatkům či zákazům pohřbů nekatolíků, při hrozbách vězením a hlavně ze strachu - že opustí-li víru svou předků, nebudou spaseni, odcházeli do exilu. V roce 1742 z Bačetína uprchnul Jiří Hejzral (Hejzlar, Haisler) s dětmi Václavem (21 let), Janem (19 let), Rozinou (16 let), Alžbětou (13 let), Josefem (10 let) a Marií (kojenec). Ještě větší byla rodina uprchlého Jana Švorce (*1703 Bačetín). Po odchodu z Münsterbergu v pruském Slezsku patřily tyto rodiny mezi zakladatele obce Husinec. Hromadnou emigraci nekatolíků z této oblasti zajistil Jan Liberda, zprostředkoval generál Christoph Wilhelm von Kalckstein, podporu přislíbil pruský král Fridrich II. Veliký. Potomci exulantů z Opočenska žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova (odkud byli repatriovánai i někteří potomci Hejzlarovi). Rodokmeny exulantů (kromě jiných badatelů) spravuje Exulant (spolek), podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková. Další zdroje informací jsou v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov) nebo ve Státním oblastní archivu v Zámrsku.


Části obce[editovat | editovat zdroj]

Prapor a znak Bačetína[editovat | editovat zdroj]

Obec Bačetín používala v dřívějších dobách velmi pěkná pečetní znamení místních částí obce. Ty také byly využity při tvorbě návrhu obecního znaku. Kůň a radlice (zjednodušený pluh) byly použity pro Bačetín, Sudín ve znaku připomínají slunce a hvězdy.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE MARIE HŮLKOVÉ, Rozbor náboženských poměrů opočenského panství. https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130007302 - Hledat Googlem. www.google.com [online]. [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 

Literatura autorky Edity Štěříkové[editovat | editovat zdroj]

  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]