Repatriace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Repatriace (z pozdně latinského repatriare) je návrat osoby zpět do místa jejího původu, do vlasti, nebo vrácení občanství na základě svobodně vyjádřené vůle k takovému návratu.

Příkladem repatriace v Československu je návrat řeckých emigrantů [1]do Řecka[2] koncem sedmdesátých let 20. století nebo návrat dvou tisíc Volyňských Čechů z černobylské oblasti počátkem devadesátých let 20. století.[3]

Příkladem repatriace po rozpadu SSSR je návrat Tatrů odvlečených Stalinem do Střední Asie[4] zpět na Krym.[5]

Repatriantem může být exulant (politický uprchlík) nebo emigrant (ekonomický uprchlík). Pojem repatriace se používá i v případech osob, které pobývali v zahraničí v zájmu svého státu: vojáci, diplomaté. Dále se pojem repatriace používá v případech evakuace vlastních občanů ze zemí, kde se prudce zhoršila bezpečnost (přírodní katastrofa, vojenský konflikt nebo revoluce).

Repatriace uprchlíků, žadatelů o azyl a nelegálních migrantů je řešením pro státy postižené masovou migrací. K zajištění dobrovolného souhlasu s repatriací jsou vynakládány finanční prostředky.

U případů, kde chybí souhlas osoby se nejedná o repatriaci, ale o deportaci. V případě zločinců vydávaných partnerskými zeměmi je násilí nezbytnou součástí deportace.

Zdravotní repatriace[editovat | editovat zdroj]

Když je cestovatel neschopen pokračovat ve své cestě ze zdravotních důvodů, je pojišťovna požádána o repatriaci pacienta. Doprava může být řešena běžným letem, autosanitkou nebo aerosanitkou (let letadlem upraveným jako sanitka). Zdravotní repatriace je odlišná od zdravotní evakuace.

Repatriace post-mortem (po smrti)[editovat | editovat zdroj]

Převezení ostatků do vlasti.

Repatriace měny[editovat | editovat zdroj]

Když je zahraniční měna měněna zpět na měnu domácí země, je toto nazýváno repatriací. Příkladem by byl Američan, který mění britské libry zpět na americké dolary.

Kulturní repatriace[editovat | editovat zdroj]

Kulturní repatriace je návrat uměleckého objektu nebo umělecké práce do země původu (obvykle starověké umělecké předměty), nebo (pro ukořistěné předměty) k bývalému vlastníku (nebo jeho dědicům).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak se dostali Řekové do Česka. Příběh jejich komunity začal po druhé světové válce. Plus [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  2. Dotyk | Jak Češi přijali řecké uprchlíky. www.dotyk.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  3. ‚Zvládli to velmi dobře.‘ Před 30 lety se volyňští Češi vrátili zpět do vlasti, kde začínali od nuly. iROZHLAS [online]. 2021-04-24 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  4. Za 60 hodin skoro 200 tisíc lidí. Krymští Tataři si připomínají 75. výročí masové deportace. iROZHLAS [online]. 2019-05-18 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  5. Vyhnání a návrat krymyských Tatarů (19. 5. 2014). havelchannel.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.