Vamberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vamberk
Husovo náměstí
Znak obce VamberkVlajka obce Vamberk
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0524 576883
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Obec s rozšířenou působností Rychnov nad Kněžnou
Pověřená obec Vamberk
Historická země Čechy
Katastrální výměra 21,03 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 536 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 320 m n. m.
PSČ 517 54
Zákl. sídelní jednotky 7
Části obce 3
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu Husovo náměstí 1
51754 Vamberk
Starosta Jan Rejzl
Oficiální web: www.vamberk.cz
Email: podatelna@vamberk.cz
Vamberk
Vamberk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vamberk (německy Wamberg) je město na východě Čech v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji, 5 km jižně od Rychnova nad Kněžnou. Leží v podhůří Orlických hor na řece Zdobnici. Žije zde přibližně 4 500[1] obyvatel. Vamberk je proslavený především svojí ručně paličkovanou krajkou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1341[2], v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410[3]. Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce[4]. Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína.

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem 3 jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění od roku 1633 až do své smrti v roce 1671 vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila povinnost roboty a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní tradice paní Magdalena přivezla z rodných Flander umění paličkované krajky. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné tradice to byly řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovatt mimo jiné i paličkování.

Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů[5].

Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 vamberečtí dostali právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví.

Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839-1841 a následná výstavba kamenného mostu. Poslední majitel panství. PhDr. František Jindřich hrabě Lützow zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vamberk leží na křižovatce silnic I/11 (Hradec Králové - Žamberk - Šumperk) a I14 (Náchod - Ústí nad Orlicí). Díky tomu přes město jezdí autobusové spoje spojující Prahu s Orlickými horami a Jeseníky a linky z Náchodska a Podorlicka do Brna. Z místních linek je nejfrekventovanější ta, která spojuje Kostelec nad Orlicí, Doudleby, Vamberk a Rychnov nad Kněžnou a linka do Ústí nad Orlicí.

Železniční doprava zde má menší význam; ve Vamberku funguje od roku 1906 nádraží regionální trati z Doudleb do Rokytnice v Orlických horách, kde jsou v provozu pouze osobní vlaky. Trať má zastávku také v Pekle nad Zdobnicí, která slouží i pro blízký Jahodov. Větší nabídka spojů je v sousedních Doudlebách (trať Týniště nad Orlicí - Letohrad) se spoji do Hradce Králové a Letohradu.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek ve Vamberku.
  • Kostel sv. Barbory - raně barokní hřbitovní kostel z roku 1697, s hřbitovem a rodinnou hrobkou Lützowů
  • Kostel sv. Prokopa - vrcholně barokní stavba z počátku 18. století, postavena na základech gotického kostela, v kryptě se dochovaly proslulé mumie ze 17.-18.století v otevřených rakvích, včetně ostatků Magdalény Grambové s krajkovým límcem
  • Židovský hřbitov - na Zářečí, volně přístupný, s kamennými náhrobky od roku 1673 do konce 19. století
  • Boží muka
  • Socha zbičovaného Krista u sloupu, Tyršova ulice 15
  • Socha Ecce homo - odpočívajícího zmučeného Krista, ve farním dvoře
  • Socha Panny Marie
  • Socha sv. Anny Samétřetí u kostela
  • Sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii
  • Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty na náměstí
  • Socha Mistra Jana Husa z roku 1904, na náměstí
  • Kašna na náměstí
  • Kubiasova vila - architektura z 30.let 20. století, Tyršova ul. 25
  • Kamenný most přes Zdobnici s osmi sochami českých patronů, autor: Eduard Harnach, postaven v letech 18641865

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae. Tomus IV, Joseph Emler edidit. Pragae 1892, s. 368, č. 915
  3. J. Profous, Místní jména v Čechách IV, s. 475, dostupné online [1]
  4. Archiv český 32, editor Jaromír Čelakovský. Praha 1915, s. 467, č. 4421
  5. Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013, s.43
  6. [2]
  7. Ігор Мельник, Роксоляна Загайська "Антон Шімзер на кам’яницях і цвинтарях Львова" // Збруч, 16.02.2015

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Král, Josef František:: Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927; reprint 2012
  • Poslušný Ludvík: Stručné dějiny města Vamberka od nejstarších dob do června 1992; redaktor Eva Povondrová. Vamberk MěÚ 1992
  • Berger, Miroslav: Kdo byl kdo v dějinách Vamberka. Vamberk 2009
  • Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013
  • Poslušný, Ludvík: Nové paměti města Vamberka. Město Vamberk, 2010
  • Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (editoři): Handbuch der historischen Städten. Böhmen und Mähren. Kröner: Stuttgart 1998, S. 646, ISBN 3-520-32901-8.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]