Vamberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vamberk
Husovo náměstí
Husovo náměstí
Znak města VamberkVlajka města Vamberk
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0524 576883
Pověřená obec Vamberk
Obec s rozšířenou působností Rychnov nad Kněžnou
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 4 567 (2020)[1]
Rozloha 21,03 km²
Nadmořská výška 320 m n. m.
PSČ 517 54
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 3
Počet ZSJ 7
Kontakt
Adresa městského úřadu Husovo náměstí 1
51754 Vamberk
podatelna@vamberk.cz
Starosta Jan Rejzl
Oficiální web: www.vamberk.cz
Vamberk
Vamberk
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vamberk (německy Wamberg) je město na východě Čech v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji, 5 km jižně od Rychnova nad Kněžnou. Leží v podhůří Orlických hor na řece Zdobnici. Žije zde přibližně 4 600[1] obyvatel. Vamberk je proslavený především svojí ručně paličkovanou krajkou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1341[2], v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410[3]. Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce[4]. Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína.

Město Vamberk, kresba Johanna Venuta z roku 1810

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem 3 jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Tvrz se ve městě připomíná naposledy při konfiskaci Percingarova majetku roku 1622. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění od roku 1633 až do své smrti v roce 1671 vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila povinnost roboty a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní legendy přivezla paní Magdalena z rodných Flander umění paličkované krajky. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné legendy to byly řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovat mimo jiné i paličkování.

Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů[5].

Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 dostali vamberečtí právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví.

Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839-1841 a následná výstavba kamenného mostu. Poslední majitel panství, hrabě František Lützow, zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vamberk leží na křižovatce silnic I/11 (Hradec Králové - Žamberk - Šumperk) a I14 (Náchod - Ústí nad Orlicí). Díky tomu přes město jezdí autobusové spoje spojující Prahu s Orlickými horami a Jeseníky a linky z Náchodska a Podorlicka do Brna. Z místních linek je nejfrekventovanější ta, která spojuje Kostelec nad Orlicí, Doudleby, Vamberk a Rychnov nad Kněžnou a linka do Ústí nad Orlicí.

Železniční doprava zde má menší význam; ve Vamberku funguje od roku 1906 nádraží regionální trati z Doudleb do Rokytnice v Orlických horách, kde jsou v provozu pouze osobní vlaky. Trať má zastávku také v Pekle nad Zdobnicí, která slouží i pro blízký Jahodov. Větší nabídka spojů je v sousedních Doudlebách (trať Týniště nad Orlicí - Letohrad) se spoji do Hradce Králové a Letohradu.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Socha Immaculaty z mariánského sloupu
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vamberku.
  • Kostel sv. Barbory - raně barokní hřbitovní kostel z roku 1697, s hřbitovem a rodinnou hrobkou Lützowů
  • Kostel sv. Prokopa - vrcholně barokní stavba z počátku 18. století, postavena na základech gotického kostela, v kryptě se dochovaly proslulé vamberecké mumie ze 17.-18. století v otevřených rakvích, včetně ostatků hraběnky belgického původu Magdalény Grambové (†1671) s krajkovým límcem (zakladatelka tradice výroby vambereckých krajek)
  • Židovský hřbitov - na Zářečí, volně přístupný, s kamennými náhrobky od roku 1673 do konce 19. století
  • Sousoší Kalvárie s P.Marií, Janem a Marií Magdalénou - u kostela
  • Boží muka na náměstí: krucifix, na pilíři sochy Panny Marie Bolestné, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána; na soklu reliéf sv. Václava, na kříži vzadu tesané nástroje Kristova utrpení a dedikace s chronogramem
  • Socha zbičovaného Krista u sloupu, Tyršova ulice 15
  • Socha Ecce homo - odpočívajícího zmučeného Krista, ve farním dvoře
  • Socha Panny Marie
  • Socha sv. Anny Samétřetí u kostela
  • Sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii
  • Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty; varianta mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí v Praze
  • Socha Mistra Jana Husa z roku 1904, na náměstí
  • Klasicistní kašna se čtyřmi sochami na náměstí
  • Kubiasova vila – moderní vila z roku 1923
  • Kamenný most přes Zdobnici s osmi sochami českých patronů, autor: Eduard Harnach, postaven v letech 18641865
  • Sousoší vdovy s dítětem - památník obětem 1. světové války, nápis:"Čekali a nedočkali se"

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Regesta diplomatica necnon epistolaria Bohemiae et Moraviae. Tomus IV, Joseph Emler edidit. Pragae 1892, s. 368, č. 915
  3. J. Profous, Místní jména v Čechách IV, s. 475, dostupné online [1]
  4. Archiv český 32, editor Jaromír Čelakovský. Praha 1915, s. 467, č. 4421
  5. Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013, s.43
  6. [2]
  7. Ігор Мельник, Роксоляна Загайська "Антон Шімзер на кам’яницях і цвинтарях Львова" // Збруч, 16.02.2015

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Král, Josef František:Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927; reprint 2012
  • Poslušný Ludvík: Stručné dějiny města Vamberka od nejstarších dob do června 1992; redaktor Eva Povondrová. Vamberk MěÚ 1992
  • Berger, Miroslav: Kdo byl kdo v dějinách Vamberka. Vamberk 2009
  • Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013
  • Poslušný, Ludvík: Nové paměti města Vamberka. Město Vamberk, 2010
  • Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (editoři): Handbuch der historischen Städten. Böhmen und Mähren. Kröner: Stuttgart 1998, S. 646, ISBN 3-520-32901-8.
  • Tomáš Šimek a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 515.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]