Týniště nad Orlicí
| Týniště nad Orlicí | |
 Náměstí v Týništi nad Orlicí | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | město |
| LAU 2 (obec) | CZ0524 576859 |
| Pověřená obec | Týniště nad Orlicí |
| Obec s rozšířenou působností | Kostelec nad Orlicí |
| Okres (LAU 1) | Rychnov nad Kněžnou (CZ0524) |
| Kraj (NUTS 3) | Královéhradecký (CZ052) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′5″ s. š., 16°4′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 055 (2020)[1] |
| Rozloha | 52,46 km²[2] |
| Nadmořská výška | 253 m n. m. |
| PSČ | 517 21 až 517 22 |
| Počet částí obce | 6 |
| Počet k. ú. | 5 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu |
Mírové náměstí 90 517 21 Týniště nad Orlicí mestsky.urad@tyniste.cz |
| Starosta | Libor Koldinský |
|
Oficiální web: www | |
  Týniště nad Orlicí | |
| Další údaje | |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Týniště nad Orlicí (německy Tinischt an der Adler) je město v Královéhradeckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou. Nachází se 20 km jihovýchodovýchodně od centra Hradce Králové. Společně s přilehlými vesnicemi Křivice, Petrovice, Petrovičky, Rašovice a Štěpánovsko má přibližně 6 100[1] obyvatel. Rozkládá se na katastrální ploše 5244 ha v nadmořské výšce 253 m n. m. Je to čtvrté největší město okresu Rychnov nad Kněžnou (po Rychnově nad Kněžnou, Dobrušce a Kostelci nad Orlicí).
Geografie[editovat | editovat zdroj]
Město leží v blízkosti soutoku Tiché a Divoké Orlice, 13 km severovýchodně od Holic.
Název, znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]
Pro borové lesy, které město obklopují, bývá Týniště nad Orlicí označováno jako „město v lesích“. Jeho název vznikl ze slova „týn“, které znamenalo opevněný hrádek na vyvýšeném místě. Znak města představuje borovice se zelenými větvemi na červeném štítu. Na kmeni stromu je bílý štít se třemi černými pruhy v horní části, což je znak pánů z Kunštátu. Znak městu udělil v roce 1487 kníže Jindřich starší z Kunštátu a z Poděbrad.
Vlajku schválila Poslanecká sněmovna 24. února 2011. Popis vlajky je dle vexilologů: Červený list se zelenou borovicí se žlutým vykořeněným kmenem. Přes kmen černo-bíle dělený gotický štítek, nahoře se dvěma bílými břevny. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Autorem návrhu je Tomáš Zdechovský.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci je z roku 1361, kdy náležela k opočenskému panství a držel ji Sezema z Dobrušky. V roce 1577 se připomíná tvrz, kterou od roku 1559 vybudoval podkomoří markrabství moravského Hanuš Haugvic z Biskupic. Na nevysoké výspě při soutoku Tiché a Divoké Orlice původně vznikla kupecká osada s trojhranným náměstím a farním kostelem sv. Mikuláše in oppido[4]. V 15. století obec náležela k panství pánů z Kunštátu, od roku 1577 byl její osud spojen s častolovickým panstvím, které bylo od roku 1695 v držení Šternberků. V 1. polovině 16. století byly v obci a jejím okolí vybudovány četné rybníky. Roku 1619 se napposledy připomíná tvrz, když ji vlastnil Ota z Oppersdorfu. Pak byla opuštěna nebo upravena na panský dům[5].
Novodobý ráz Týniště nad Orlicí získalo v 19. století, kdy se stalo důležitou železniční křižovatkou tratí z Prahy do Hanušovic (vybudována roku 1874) a z Chocně do Meziměstí (vybudována roku 1875). Železniční spojení bylo předpokladem vzniku a rozvoje průmyslu, zejména zpracování dřeva, výroby nábytku, strojírenské výroby a koželužnictví.
Na město bylo Týniště nad Orlicí povýšeno 1. února 1914 císařem Františkem Josefem I. Ve 20. století bylo město známé díky výrobě tkalcovských stavů v závodě Elitex, který vznikl sloučením menších strojírenských podniků.
V období od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 pod Týniště spadala jako místní část Albrechtice nad Orlicí.[6]
Exulanti[editovat | editovat zdroj]
V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci evangelíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V roce 1742 takto prokazatelně opustil svou vlast a odešel do Münsterbergu Jiřík Vyklous z Týniště nad Orlicí. Tam se v roce 1746 oženil a tam i zemřel v roce 1776. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků... Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[7] bylo trestné. Místodržitelský patent, vydaný dne 29. ledna 1726, zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Dne 7.9.1734 byl v Týništi n. O. vězněn Jan Štěřík se synem Francem.[8][9] (Příjmení Štěřík má cca deset podob – Škeřík, Skersick, Schklerschik, SSterzik, Skerzick...) Později všichni emigrovali. Osmnáct (18) hospodářů z tohoto velmi početného rodu Štěříků mělo své usedlosti ve Friedrichově Hradci, čtyři z nich patří k zakladatelům této české kolonie v pruském Slezsku.[10]
Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Po druhé světové válce potomci českých exulantů, pokud žili v Polsku, z této země odešli.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- barokní kostel svatého Mikuláše - dominuje náměstí; na základech gotické stavby byljednolodní plochostropý chrám se zvonicí v hranolové věži vybudován ve třech etapách v letech 1672–1788. Zděnému kostelu předcházela původní dřevěná stavba, která několikrát vyhořela. Hlavní oltář: Obraz Apoteóza sv. Mikuláše z Myry, pod ním vyobrazeno Týniště, namaloval František Umlauf z Kyšperka; obrazy na postranních oltářích od Umlaufa a sv, Barbora od pruského malíře Templera (1962); pozdně gotická cínová křtitelnice z roku 1463.
- Morový sloup se sochou Panny Marie, barokní z let 1734-35, balustráda pozdější
- Radnice - empírová budova
- Hřbitov s pozoruhodnými náhrobky z 19. století, např. s plačícím andělem (František Wurzel, kolem 1850)
- Kamenný krucifix u hřbitova, z roku 1821
- Bývalý lovecký zámek Filipsruhe vystavěl ve 40. letech 18. století František Filip ze Šternberka, roku 1795 byl přestavěn na myslivnu, po roce 1978 přestavěn na byty zaměstnanců lesní správy, roku 1976 na dům služeb[11]. Stojí uprostřed sídliště U dubu.
- Týnišťská strouha ze 14. století, 18 km dlouhá[12]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Školství a zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]
Ve městě jsou dvě mateřské školy, základní škola a základní umělecká škola. Nachází se zde městská poliklinika s ordinacemi praktických i specializovaných lékařů. Pro seniory bylo vybudováno geriatrické centrum, které slouží jako domov důchodců i jako dům s pečovatelskou službou.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
Nachází se zde i divadlo a od roku 2007 znovuotevřené kino. Do poloviny 90. let 20. století ve městě působil amatérský divadelní soubor Jirásek. Po jeho rozpadu bývalá dlouholetá herečka, vedoucí a režisérka souboru Eva Drábková v roce 1998 založila nový soubor Jirásek-Temno. V roce 2013 byla otevřena Galerie Jaroslava Dostála a malířů Týnišťska.
Sport[editovat | editovat zdroj]
Týniště nad Orlicí má vlastní atletický stadion a fotbalové hřiště. Sportovní klub města má více než 500 členů, kteří působí ve 12 oddílech – v oddíle fotbalu, atletiky, kanoistiky, kuželek, tenisu, košíkové, stolního tenisu, odbíjené, sálové kopané, střelby, kulečníku a orientačního běhu.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městská autobusová doprava v Týništi nad Orlicí na jedné lince vedoucí do několika směrů byla zavedena 1. října 2004 a provozuje ji AUDIS BUS s. r. o. Od roku 2005 je součástí systému IREDO.
Místní části[editovat | editovat zdroj]
- Týniště nad Orlicí
- Křivice
- Petrovice
- Petrovičky
- Rašovice
- Štěpánovsko
Významní rodáci a občané[editovat | editovat zdroj]
- Štěřík (Antonín, Franc, Franc II., Jan) zakladatelé české exulantské obce Friedrichův Hradec (1752) v pruském Slezsku
- Jan Adolf Brandeis (1818–1872), český malíř portrétů a historických obrazů
- Jan Zvoníček (1865–1926), český vynálezce, vysokoškolský pedagog a rektor ČVUT
- štábní kapitán Alois Vašátko (1908–1942), hrdina z druhé světové války
- kapitán Vendelín Opatrný (1908–1944), interbrigadista a hrdina z druhé světové války
- Jiří Kosina (1926–2000), český hudební skladatel a sbormistr
- Jiří (George) Chaloupka (1932–2011), česko-australský vědec, expert v oblasti prehistorického skalního malířství
- Čestmír Brandejs (* 1944), český historik specializovaný na didaktiku dějepisu, dějiny středověku a raného novověku
Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]
| Rok sčítání | 2004 | 2012 |
|---|---|---|
| Počet obyvatel | 6 331 | 6 266 |
Fotogalerie leteckých snímků[editovat | editovat zdroj]
Celkový pohled z letadla
Turkova ulice
Most přes Orlici
Vodárenská věž
Sídliště u okružní ulice
Střed města z výšky
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Návrh městské vlajky schválen. rychnovsky.denik.cz. 2011-02-23. Dostupné online [cit. 2019-08-28].
- ↑ Antonín Profous, Místní jména v Čechách IV., s. 412; dostupné online[1]
- ↑ Tomáš Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 509
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. II. díl, Abecední přehled obcí a částí obcí v letech 1869-2005. Praha: Český statistický úřad, 2006. 623 s. ISBN 80-250-1311-1. S. 25.
- ↑ LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.
- ↑ SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 28
- ↑ August Neumann: Prostonárodní náboženské hnutí. vyd. 1931, str. 37-38
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2.
- ↑ Tomáš Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 509
- ↑ Toulavá kamera 1, str. 48, ISBN 80-7316-228-8
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Libor KOLDINSKÝ a kolektiv autorů:Týniště nad Orlicí - město v lesích. Historie města slovem i obrazem. Město Týnistě nad Orlicí, 2002. 312 stran. ISBN 80-901757-9-1
- Emanuel Poche - Jarmila Krčálová (red.) a kolektiv: Umělecké památky Čech, 4. díl, T-Ž . Academia Praha 1982, s. 126-127.
- Tomáš Šimek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 509.
- ŠTĚŘÍKOVÁ Edita: O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017 a jiné
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Týniště nad Orlicí na Wikimedia Commons - Galerie Týniště nad Orlicí na Wikimedia Commons
- Územně identifikační registr ČR. Obec Týniště nad Orlicí v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Oficiální stránky
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Týniště nad Orlicí
