Přírodní park Orlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní park
Orlice
Tichá Orlice v Bezpráví
Základní informace
Vyhlášení 1996
Nadm. výška 230-500 m n. m.
Rozloha 114.62 ha
Poloha
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Okres Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové
Umístění Pardubický kraj, Královéhradecký kraj
Souřadnice
Orlice
Orlice
Další informace
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přírodní park Orlice je přírodní park, který byl zřízen roku 1996 podél toků Tiché, Divoké a spojené Orlice.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Celková délka toků řek, podél kterých byl přírodní park zřízen, je cca 200 kilometrů. Na Tiché Orlici park začíná u obce Mladkov, na Divoké Orlici pod Zemskou bránou na hranicích chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Končí na území Hradce Králové v místě, kde je tok Orlice přemostěn městským silničním okruhem. Vzdálenost hranic parku od břehů řek kolísá mezi místy, kde téměř kopíruje břehy (zejména v městských zástavbách) a vzdáleností okolo 1,5 km. Výjimkou je údolí Ostroveckého potoka u obce Oucmanice, do kterého hranice parku zabíhá až do vzdálenosti cca 2,5 km od toku Tiché Orlice.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Přírodní park má za úkol chránit zachovalé říční a nivní ekosystémy a celkový ráz krajiny v okolí toku. Tichá, Divoká a spojená Orlice je jednou z mála českých řek, která nebyla ve svém dolním toku v dlouhých úsecích zregulována, má přirozený a nadále se vyvíjející charakter, náplavy a obnažené břehy. Na středním toku mají obě Orlice typický podhorský charakter s nivou širokou i jen několik desítek metrů, na dolním toku pak nížinný charakter s četnými meandry a starými říčními rameny. Nejvíce nepříznivých vlivů přineslo vytyčenému území velkoplošné kolektivní hospodaření v 70. a 80. letech 20. století, kdy došlo k rozorání významných částí niv a luk, vysoušení mokřadů a ramen a ničení roztroušené zeleně. K erozi nechráněné půdy přispěly i četnější povodně způsobené odlesněním hřebenů Orlických hor. V současné době je zaznamenáván obrat k lepšímu hlavně díky obnově a ochraně luk s bezorebným hospodařením.

Geologie a geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Přes značnou rozlehlost je geologické podloží neměnné a skládá se převážně ze svrchnokřídových sedimentů české křídové pánve. Přilehlé prudké svahy jsou tvořeny převážně opukou. Území parku klesá z nadmořské výšky 500 metrů z Orlických hor přes Podorlickou a Svitavskou pahorkatinu do Orlické tabule[1] v nadmořské výšce 230 metrů.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Na horním a středním toku je úzká niva obklopena prudkými svahy zalesněnými smíšeným lesem s převahou buku. Opukové podloží přispívá k pestrosti podrostu. Roste zde prvosenka vyšší, kýčelnice cibulkonosná, náprstník velkokvětý, vranec jedlový, hlístník hnízdák, lýkovec jedovatý a áron plamatý. Na prameništích se vyskytuje bledule jarní. Původní květenu ohrožuje v poslední době výskyt invazních druhů.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Různé části parku jsou obývány různými charakteristickými druhy ptactva. V říčních nánosových březích a nátržích dolního toku se vyskytují kulík říční, pisík obecný a ledňáček říční. Ve vyšších polohách pak hnízdí v pobřežních skalách a pod mosty skorec vodní a konipas horský. Obyvatelem parku je vydra říční. Tok Tiché Orlice má status Evropsky významné lokality z důvodu poměrně hojného výskytu mihule potoční[2].

Ochrana významnějších lokalit je řešena formou maloplošných chráněných území:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech - Kartografie Praha, 2006
  2. Časopis Turistická oblast Králický Sněžník, kap. Evropsky významná lokalita Tichá Orlice (Králický Sněžník o. p. s., 2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • dokument Koncepce ochrany přírody Pardubického kraje 2004
  • Informační tabule v obci Mladkov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]