Tichá Orlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tichá Orlice
Základní informace
Délka toku 107,5 km
Plocha povodí 757,1 km²
Průměrný průtok 7,4 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-02-02-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Pardubický - Jablonné nad Orlicí, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí, Choceň, Královéhradecký kraj - Borohrádek)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Orlice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tichá Orlice (německy Stille Adler) je řeka ve východních Čechách v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Je jednou ze dvou zdrojnic řeky Orlice a její délka od pramene po soutok s Divokou Orlicí je 107,5 km. Plocha povodí Tiché Orlice měří 757,1 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramení na západním svahu hory Jeřáb v Hanušovické vrchovině, nad Horní Orlicí, což je část obce Červená Voda. Pod obcemi Lichkov a Mladkov protéká zalesněným údolím přes Těchonín k Jablonnému nad Orlicí. U Albrechtic nad Orlicí v soutoku s Divokou Orlicí tvoří řeku, která má dále název Orlice.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Jediným větším přítokem je Třebovka zleva v Ústí nad Orlicí.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Ve svém ústí má průměrný průtok 7,4 m³/s.

Hlásné profily:

místo říční km plocha povodí

km2

průměrný průtok

v m3/s

stoletá voda

v m3/s

Lichkov 92,80 64,02 1,02 104
Dolní Libchavy 51,30 303,94 3,94 191
Čermná nad Orlicí 11,00 690,91 6,99 242

Využití[editovat | editovat zdroj]

Údolí Tiché Orlice v době zprovoznění železnice Olomouc-Praha v roce 1845.

Část toku od Letohradu přes Ústí nad Orlicí a Brandýs nad Orlicí až k Chocni, a dále lesy na levém břehu až k Borohrádku jsou vhodné k turistice. Část nivy je chráněná jako přírodní park Orlice.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Celý tok Tiché Orlice je vyhlášen Evropsky významnou lokalitou z důvodu poměrně hojného výskytu mihule potoční[1]. Řeka protéká několika velkoplošnými chráněnými územími. Od obce Mladkov níže byl přímo na ochranu řeky zřízen Přírodní park Orlice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Časopis Turistická oblast Králický Sněžník, kap. Evropsky významná lokalita Tichá Orlice (Králický Sněžník o. p. s., 2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Rybář, Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Hradec Králové: Kruh, 1989. ISBN 80-7031-024-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]