Tichá Orlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tichá Orlice
Řeka mezi Ústím nad Orlicí a Libchavami
Základní informace
Délka toku107,5 km
Plocha povodí757,1 km²
Průměrný průtok7,4 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-02-02-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Pardubický - Jablonné nad Orlicí, Letohrad, Ústí nad Orlicí, Brandýs nad Orlicí, Choceň, Královéhradecký kraj - Borohrádek)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Orlice
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tichá Orlice (německy Stille Adler) je řeka ve východních Čechách v Pardubickém a Královéhradeckém kraji. Je jednou ze dvou zdrojnic řeky Orlice a její délka od pramene po soutok s Divokou Orlicí je 107,5 km. Plocha povodí Tiché Orlice měří 757,1 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Pramení na západním svahu hory Jeřáb v Hanušovické vrchovině, nad Horní Orlicí, což je část obce Červená Voda. Pod obcemi Lichkov a Mladkov protéká zalesněným údolím přes Těchonín k Jablonnému nad Orlicí. U Albrechtic nad Orlicí v soutoku s Divokou Orlicí tvoří řeku, která má dále název Orlice.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Ve svém ústí má průměrný průtok 7,4 m³/s.

Hlásné profily:

místo říční km plocha povodí

km2

průměrný průtok

v m3/s

stoletá voda

v m3/s

Lichkov 92,80 64,02 1,02 104
Dolní Libchavy 51,30 303,94 3,94 191
Čermná nad Orlicí 11,00 690,91 6,99 242

Využití[editovat | editovat zdroj]

Údolí Tiché Orlice v době zprovoznění železnice Olomouc-Praha v roce 1845.

Část toku od Letohradu přes Ústí nad Orlicí a Brandýs nad Orlicí až k Chocni, a dále lesy na levém břehu až k Borohrádku jsou vhodné k turistice. Údolím Tiché Orlice vede cyklotrasa č. 4061.[1] Část nivy je chráněná jako přírodní park Orlice.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Celý tok Tiché Orlice je vyhlášen Evropsky významnou lokalitou z důvodu poměrně hojného výskytu mihule potoční[2]. Řeka protéká několika velkoplošnými chráněnými územími. Od obce Mladkov níže byl přímo na ochranu řeky zřízen Přírodní park Orlice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Údolím Tiché Orlice vede jedna z nejhezčích cyklotras Česka. iDNES.cz [online]. 2016-08-15 [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  2. Časopis Turistická oblast Králický Sněžník, kap. Evropsky významná lokalita Tichá Orlice (Králický Sněžník o. p. s., 2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DVOŘÁKOVÁ, Stanislava. A Orlice nebyla tichá. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2017. 93 s. ISBN 978-80-7405-432-7. 
  • ROZEHNAL, Vladimír; ROZEHNALOVÁ, Zdenka. Stezkami na obou Orlicích. Pardubice: Knihy s úsměvem, 2020. 240 s. ISBN 978-80-907754-9-7. 
  • RYBÁŘ, Petr. Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Hradec Králové: Kruh, 1989. 391 s. ISBN 80-7031-024-3. 
  • ŠÁMALOVÁ, Zlata; TÁZLER, Josef. Po řekách krajinou a časem : putování řekami ve správě Povodí Labe, státní podnik. Hradec Králové: Povodí Labe ve spolupráci s vydavatelstvím Garamon, 2010. 301 s. ISBN 978-80-86472-46-1. Kapitola Tichá Orlice, s. 116–129. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]