Orlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o řece ve východních Čechách. Další významy jsou uvedeny v článku Orlice (rozcestník).
Orlice
Orlice ústící do Labe
Orlice ústící do Labe
Základní informace
Délka toku 32,7 km
Plocha povodí 2036,9[1] km²
Průměrný průtok 21,8 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-02-03-001
Zdrojnice
Divoká Orlice, Tichá Orlice
(u Albrechtic nad Orlicí)
50°8′4,2″ s. š., 16°4′8,1″ v. d.
247 m n. m.
Ústí
do Labe v Hradci Králové
50°12′11,6″ s. š., 15°49′29,7″ v. d.
227 m n. m.
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký kraj - Týniště nad Orlicí, Třebechovice pod Orebem, Hradec Králové)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
povodí Orlice (Česko 96,47 %, Polsko 3,53 %)[1]

Souřadnice: 50°8′4,2″ s. š., 16°4′8,1″ v. d.

Orlice (německy Adler, polsky Orlica) je řeka ve východních Čechách. Její celková délka činí 32,7 km (od soutoku Divoké a Tiché Orlice), celková plocha povodí měří 2036,9 km²[1], z toho na území Česka připadá 1964,9 km²[1]. Vzniká soutokem dvou zdrojnicDivoké Orlice dlouhé 99,3 km (na území Česka) a Tiché Orlice dlouhé 107,5 km.

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Řeka získává jméno Orlice od soutoku Divoké a Tiché Orlice mezi Žďárem nad Orlicí, Světlou a Albrechticemi nad Orlicí. Protéká obcemi Týniště nad Orlicí, Petrovice, Štěnkov, Třebechovice pod Orebem, Nepasice, Blešno a Svinary. V Hradci Králové se z levé strany vlévá do řeky Labe. Tok řeky Orlice charakterizují četné meandry a slepá ramena. Jde o jeden z mála zachovalých a minimálně narušených vodních toků v Česku.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Jejím přítokem je z pravé strany řeka Dědina, z levé strany pouze potoky, z nichž největší jsou Stříbrný a Bělečský.

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Orlice u Třebechovic pod Orebem

Průměrný průtok Orlice u ústí činí 21,8 m³/s.

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Orlice (m³/s) v Týništi nad Orlicí:[2]

Průměrné měsíční průtoky Orlice (m³/s) v Týništi nad Orlicí v roce 2014:[2]

Hlásný profil:[3]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Týniště nad Orlicí 30,90 1554,17 km² 18,60 m³/s 516,0 m³/s

Využití[editovat | editovat zdroj]

V minulosti byla na Divoké i Tiché Orlici provozována voroplavba. Tok řeky tvoří základ rozsáhlého přírodního parku Orlice, jehož součástí je i řada chráněných území a přírodních rezervací. Řeka je vhodná pro vodní turistiku, protože je sjízdná v celé své délce od Albrechtic nad Orlicí až po soutok s Labem. V celé své délce 33 km má pouze 3 jezy, které je nutno přenést, proto tato klidně meandrující řeka je poměrně nenáročná a vhodná i pro začátečníky.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Labe a jeho povodí [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b Povodí Labe – Zpráva o hodnocení množství povrchových vod (str. 84) [online]. [cit. 2015-10-16]. Dostupné online.  
  3. Evidenční list hlásného profilu stanice Týniště nad Orlicí [online]. [cit. 2014-12-22]. Dostupné online.  
  4. Vodácký průvodce - Řeka Orlice [online]. raft.cz, [cit. 2010-10-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Rybář, Přírodou od Krkonoš po Vysočinu. Hradec Králové: Kruh, 1989. ISBN 80-7031-024-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]