České Meziříčí
| České Meziříčí | |
|---|---|
 Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí | |
  | |
| ZnakVlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Opočno |
| Obec s rozšířenou působností | Dobruška (správní obvod) |
| Okres | Rychnov nad Kněžnou |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°17′13″ s. š., 16°2′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 027 (2025)[1] |
| Rozloha | 21,90 km²[2] |
| Nadmořská výška | 254 m n. m. |
| PSČ | 517 71 |
| Počet domů | 552 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 3 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 5 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Boženy Němcové 61 517 71 České Meziříčí info@ceskemezirici.cz |
| Starosta | Milan Žďárek |
| Oficiální web | www |
  České Meziříčí | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 576212 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
České Meziříčí (dříve také Meříč, Mezřič atd., německy Böhmisch Meseritsch) je obec v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Leží v nadmořské výšce 254 metrů v katastrálním území s rozlohou 2 191 hektarů a žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel. V obci je mateřská škola, základní škola a pošta.
Název obce pochází od její geografické polohy mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Sama obec leží na Zlatém potoku, který níže po proudu nese jméno Dědina.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast byla osídlena již v pravěku, ale k založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu na obchodní stezce z Prahy do Kladska. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století. V roce 1352 je doloženo české pojmenování lokality jako Mezrziecz a z téhož roku je prvně doložena místní katolická duchovní správa. Ta se později stala utrakvistickou, v pobělohorském období byla navrácena katolíkům. V roce 1624 je doložena místní škola (stávala v místě pozdější budovy obecního úřadu).
V roce 1871 byl v Českém Meziříčí založen cukrovar, který vznikl z iniciativy místních zemědělců.[4] Ti jej ale nedokázali efektivně spravovat, a v roce 1885 byl odprodán vídeňské firmě Nathan Hellmann.
Exulanti
[editovat | editovat zdroj]Z opočenského panství prchaly z náboženských důvodů celé rodiny – a to během slezských válek pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. V roce 1742 z Českého Meziříčí prokazatelně uprchli do Münsterbergu v pruském Slezsku tyto rodiny:[5]
- Jan Franc, chalupník. V roce 1734 byl odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 byl osvobozen pruským vojskem a emigroval do Münsterbergu.[6] Patří mezi zakladatele české osady Husinec.
- Václav Glanc (* 1699), zatčen v roce 1732[7] a vyslýchán v roce 1740.[8] V roce 1746 se nacházel v Münsterbergu, rovněž patří mezi zakladatele Husince.
- Jiřík Glanc (* 1716) byl 21. srpna 1753 starším v Husinci. Patří mezi zakladatele Husince, emigroval ale později a neprošel Münsterbergem.
- Jan Hubáček (* 1700). Bratr rychtáře, jeden z vůdců opočenského povstání, v roce 1734 odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 osvobozen vojskem emigroval. V Münsterbergu byl starším (ve vedení) českého sboru. Patří mezi zakladatele Husince, i tam byl starším sboru.
- Josef Šindelář – emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
- Vít Švorc (* 1678). V roce 1733 byl v Dobrušce vězněn jako kacíř a majitel zakázaných knih. [9] V roce 1740 byl znovu vyslýchán.[8] emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
- Jan Valášek, emigroval sám, 29. ledna 1743 se v Münsterbergu oženil, ale k zakladatelům Husince patří jen vdova Dorota.
V roce 1742 dále emigrovali: Jan Brouček, Čechovský Matěj, Jan Frýzl, Jan a Jiřík Glanc, Marek Standera, Václav Standera, Jan Žilka, ne všechny osudy jsou zmapovány. V roce 1708 prokazatelně žili v české čtvrti Berlína exulanti Jakub Boháček a Mikuláš Vondráček, kteří lobbovali za trpící české nekatolíky.[10] Všichni tito lidé pocházeli z Č. Meziříčí.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 887 | 2 308 | 2 325 | 2 353 | 2 304 | 2 329 | 2 064 | 1 621 | 1 674 | 1 599 | 1 567 | 1 522 | 1 567 | 1 796 | 1 941 |
| Počet domů | 275 | 288 | 290 | 340 | 357 | 375 | 423 | 458 | 420 | 412 | 403 | 482 | 503 | 553 | 552 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Části obce
[editovat | editovat zdroj]V letech 1960–1990 k obci patřily i Rohenice a od 1. ledna 1981 do 23. listopadu 1990 také Jílovice a Vysoký Újezd.[13]
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 27. března 2000.[14]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Dominantou obce je barokní kostel svaté Kateřiny z roku 1748 postavený hrabětem Rudolfem Colloredo na místě původní dřevěné stavby.
- Před kostelem stojí socha Panny Marie od Františka Pacáka, žáka Matyáše Bernarda Brauna.
- Místní cukrovar.
- Hrnčířův mlýn čp. 94
- Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého, datován nápisem k roku 1864.[15]
- Do katastrálního území České Meziříčí zasahuje část přírodní rezervace Zbytka.
Významní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Jakub Němeček, odbojný sedlák, literárně ztvárněný jako titulní postava ve hře Františka Adolfa Šuberta Jan Výrava
- Karel Otčenášek, 23. královéhradecký biskup
- Aleš Zavoral, český podnikatel, zakladatel internetového obchodu Alza.cz
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Letecký snímek -
Socha T. G. Masaryka -
Obecní úřad -
Prodejny -
Pošta -
Pomník padlých
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Tereos TTD: Kompletní historie cukrovaru České Meziříčí. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
- ↑ Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1910.
- ↑ Ivo Kořán: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECCENSIS, S.B. XII - 1970. S. 93-137
- ↑ a b Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, protokoly o zasedání konzistoře, kniha č. 18, zpráva o provedeném výslechu z 25.8.1740.
- ↑ Bohumil Lukavský z Řeneč: Martyrologium čili utrpení církve boží v zajetí babylonském zůstávající. I.P. 1732–36. In: Bratrské Listy, 1904.
- ↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Pro o.s. Exulant vydal Kalich v r. 2005.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 481, 212, 643.
- ↑ Udělené symboly – České Meziříčí [online]. 2000-03-27 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ Maxová Ivana, Nejedlý Vratislav a Zahradník Pavel: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Rychnov nad Kněžnou. SÚPPOP Praha 1999, s. 18, ISBN 80-86234-04-5
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Galerie České Meziříčí na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu České Meziříčí na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Meziříčí v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- České Meziříčí v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
