České Meziříčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
České Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Kostel Svaté Kateřiny v Českém Meziříčí
Znak obce České MeziříčíVlajka obce České Meziříčí
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0524 576212
Pověřená obec Opočno
Obec s rozšířenou působností Dobruška
Okres (LAU 1) Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 953 (2020)[1]
Rozloha 21,9 km²
Nadmořská výška 254 m n. m.
PSČ 517 71
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 5
Kontakt
Adresa obecního úřadu Bož. Němcové 61
51771 České Meziříčí
info@ceskemezirici.cz
Starosta Ing. Milan Žďárek
Oficiální web: www.ceskemezirici.cz
České Meziříčí
České Meziříčí
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České Meziříčí (dříve také Meříč, Mezřič atd., německy Böhmisch Meseritsch) je obec v Královéhradeckém kraji v okrese Rychnov nad Kněžnou. Leží v nadmořské výšce 254 m n. m. na katastrální ploše 2 191 ha a má přibližně 2 000[1] obyvatel. V obci je mateřská škola, základní škola a pošta. PSČ je 517 71.

Název obce pochází od její geografické polohy mezi řekami Labem, Metují a Orlicí. Sama obec leží na Zlatém potoku, který níže po proudu nese jméno Dědina. Oblast byla osídlena již v pravěku, ale k založení současné obce došlo patrně koncem 13. století saskými kolonisty u brodu na obchodní stezce z Prahy do Kladska. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 14. století.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

Z opočenského panství prchaly z náboženských důvodů celé rodiny - a to během slezských válek pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda, královým prostředníkem byl generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu... Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Od roku 1726 v oblasti působil i Antonín Koniáš.

V dobách protireformace (vč. opočenské rebelie v roce 1732) žili poddaní jen ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život.

V roce 1742 z Českého Meziříčí prokazatelně uprchnuli do Münsterbergu v pruském Slezsku tyto rodiny:[2]

  • Jan Franc, chalupník. V roce 1734 byl odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 byl osvobozen pruským vojskem a emigroval do Münsterbergu. [3] Patří mezi zakladatele české osady Husinec. Od roku 1754 byl kazatelem sboru v Husinci Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.
  • Václav Glanc *(1699), zatčen v roce 1732[4] a vyslýchán v roce 1740.[5] V roce 1746 se nacházel v Münsterbergu, rovněž patří mezi zakladatele Husince.
  • Jiřík Glanc *(1716) byl 21.8.1753 starším v Husinci. Patří mezi zakladatele Husince, emigroval ale později a neprošel Münsterbergem.
  • Jan Hubáček *(1700). Bratr rychtáře, jeden z vůdců opočenského povstání, v roce 1734 odsouzen k nuceným pracím na dobu neurčitou. V roce 1742 osvobozen vojskem emigroval. V Münsterbergu byl starším (ve vedení) českého sboru. Patří mezi zakladatele Husince, i tam byl starším sboru.
  • Josef Šindelář - emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Vít Švorc *(1678). V roce 1733 byl v Dobrušce vězněn jako kacíř a majitel zakázaných knih. [6] V roce 1740 byl znovu vyslýchán.[5] emigroval s rodinou do Münsterbergu, patří mezi zakladatele Husince.
  • Jan Valášek, emigroval sám, 29.1.1743 se v Münsterbergu oženil, ale k zakladatelům Husince patří jen vdova Dorota.

V roce 1742 dále emigovali: Jan Brouček, Čechovský Matěj, Jan Frýzl, Jan a Jiřík Glanc, Marek Standera, Václav Standera, Jan Žilka, ne všechny osudy jsou zmapovány. V roce 1708 prokazatelně žili v české čtvrti Berlína exulanti Jakub Boháček a Mikuláš Vondráček, kteří lobbovali za trpící české nekatolíky.[7] Všichni tito lidé pocházeli z Č. Meziříčí.

Potomci exulantů z Opočenska žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova. Podrobněji tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Dominantou obce je barokní kostel sv. Kateřiny z r. 1748 postavený hrabětem Rudolfem Colloredo na místě původní dřevěné stavby. Před kostelem stojí socha Panny Marie od Františka Pacáka, žáka Matyáše Bernarda Brauna. Další významnou stavbou je i místní cukrovar.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  3. Josef Volf: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1910.
  4. Ivo Kořán: Opočenská rebélie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECCENSIS, S.B. XII - 1970. S. 93-137
  5. a b Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, protokoly o zasedání konzistoře, kniha č. 18, zpráva o provedeném výslechu z 25.8.1740.
  6. Bohumil Lukavský z Řeneč: Martyrologium čili utrpení církve boží v zajetí babylonském zůstávající. I.P. 1732–36. In: Bratrské Listy, 1904.
  7. Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech. Pro o.s. Exulant vydal Kalich v r. 2005.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]