Karel Otčenášek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Karel Otčenášek, O.S.L.J.
23. královéhradecký biskup
Člen Řádu sv. Lazara Jeruzalémského
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Královéhradecká diecéze
Jmenován 21. prosince 1989
Emeritura 6. června 1998
Předchůdce Mořic Pícha
Nástupce Dominik Duka
Heslo

Caritas Dei, patientia Christi, honorificentia populi nostri

Láska Boží,trpělivost Kristova,čest našeho lidu
Znak Arcibiskup Otcenasek Karel CoA.jpg
Svěcení
Služby Osobní arcibiskup
Kněžské svěcení 17. března 1945
Biskupské svěcení 30. dubna 1950
světitel Mořic Pícha
2. spolusvětitel 
Osobní údaje
Země Česká republikaČeská republika Česká republika
Datum narození 3. dubna 1920
Místo narození České Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 23. května 2011 (ve věku 91 let)
Místo úmrtí Hradec Králové
Česká republikaČeská republika Česká republika
Národnost Česká
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní

ThLic. Karel Otčenášek, O.S.L.J., PaedDr. h. c. (13. dubna 1920, České Meziříčí23. května 2011, Hradec Králové) byl 23. biskup královéhradecký (19901998) a osobní arcibiskup (od roku 1998). Od března 2005 byl druhým služebně nejstarším biskupem na světě po severokorejském Francisi Hong Yong-ho, narozenému v roce 1906, o němž však od roku 1962 nejsou žádné zprávy[p 1]).

Život[editovat | editovat zdroj]

Karel Otčenášek se narodil 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí do věřící rodiny Františka a Žofie Otčenáškových jako nejstarší bratr tří dívek (Marie, Anna, ?). Jeho otec byl kolářem, matka v domácnosti. V rodné obci vychodil obecnou školu a jeden rok měšťanské školy. V roce 1931 odešel do Prahy, kde studoval na jesuitském církevním gymnáziu v Praze-Bubenči díky pomoci od tehdejšího děkana v Českém Meziříčí. Studium zakončil po osmi letech maturitou s vyznamenáním v roce 1939. Téhož roku začal studium bohosloví v královehradeckém diecésním semináři, ale již po měsíčním studiu odešel na popud biskupa Mořice Píchy do římského Nepomucena, kde absolvoval Lateránskou univerzitu a dosáhl licenciátu teologie (ThLic.). Tato šestiletá studia probíhala během druhé světové války, Otčenášek se stal příslušníkem zahraniční československé armády, ale do služby již z důvodu blížícího se konce války nenastoupil. V Římě byl 17. března 1945 vysvěcen na kněze a do vlasti se navrátil v září téhož roku. Stal se kaplanem v Týnci nad Labem (přibližně září 1945–únor 1948), poté působil do jara 1949 v Horní Rovni u Pardubic a  od jara 1949 nastoupil jako administrátorŽamberku po zatčení tamějšího děkana Josefa Jakubce.

Od října 1949 do června roku 1950 zastával funkci vícerektora diecézního semináře v Hradci Králové. Po zrušení semináře působil do jara r. 1951 jako administrátor velké vrchlabské farnosti. V neděli 30. dubna 1950 byl bez tehdy nutného státního souhlasu, ale se souhlasem tehdejšího papeže Pia XII. vysvěcen v kapli sv. Karla Boromejského královehradecké biskupské residence Dr. Mořicem Píchou na biskupa. Obřadu jako spolusvětitelé asistovali profesoři hradeckého semináře Dr. Hájek a Dr. Gregor, dále byli přítomni ještě ThDr. František Novák, ThLic. Rudolf Rykýřvikarista konzistoře P. Stanislav Zeman. V době svého svěcení neměl ještě ani dodnes běžně požadovaný věk 30 let, ani potřebných 5 let pastorační činnosti. Státní aparát toto nepovolené svěcení později zhodnotil jako protistátní činnost a velezradu.

Od jara 1951 byl po 2 a 1/2 roku násilně držen v internačním táboře pro kněze a řeholníky v Želivě. Tam byl spolu s biskupem Tomáškemspirituálem olomouckého semináře Šuránkem držen odděleně od ostatních spoluvězňů, kněží a řeholníků. V listopadu 1953 byl převezen do vyšetřovací vazby v Pardubicích.

Od 15. listopadu 1949 byl vicerektorem kněžského semináře v Hradci Králové. Dne 30. dubna 1950 byl v kapli sv. Karla Boromejského v Hradci Králové vysvěcen bez tehdy nutného státního souhlasu na biskupa a vzápětí nato uvězněn. V letech 19511962 byl komunistickým režimem ČSSR vězněn pro vlastizradu (Pardubice, Hradec Králové, Mírov, Leopoldov, Kartouzy...). Po propuštění nejdříve pracoval v různých manuálních zaměstnáních (od roku 1962 do roku 1965 byl dělníkem v mlékárně v Opočně), a tajně působil jako kněz, posléze začal působit jako kněz oficiálně (19651968 duchovní správa v Trmicích, 19681973 duchovní správa v Hradci Králové – Plotiště nad Labem, 19731990 opět Trmice[p 2]). V červenci 1968 byl soudně rehabilitován a rozsudek z padesátých let zrušen jako nezákonný.

Teprve po roce 1989 se mohl ujmout biskupského úřadu, pro nějž byl určen již před 40 lety. Dne 27. ledna 1990 byl oficíálně uveden do úřadu 23. sídelního biskupa královehradecké diecéze a sídelním biskupem byl do 26. září 1998, kdy byl vystřídán biskupem Dominikem Dukou. V rámci Československé biskupské konference se stal předsedou pro duchovenstvo a předsedou komise Justicia et Pax České biskupské konference. Pro jeho zásluhy mu byl papežem Janem Pavlem II., jehož byl osobním přítelem, v roce 1998 udělen osobní titul arcibiskupa.

V roce 1995 obdržel Řád TGM I. třídy. Věnoval se odškodnění politických vězňů a sepsání jejich životů. Byl patronem IKUE (Mezinárodní sdružení katolických esperantistů) a duchovním převorem Českého velkopřevorství Řádu svatého Lazara.

Zemřel zaopatřen svátostmi, 23. května 2011 v 21.45 h v biskupské rezidenci v Hradci Králové.[1]. Pohřben je v kryptě katedrály svatého Ducha v Hradci Králové.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Patrně byl umučen režimem, vládnoucím v Severní Koreji.
  2. Slepá ulička č. 4, Trmice

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://zpravy.idnes.cz/zemrel-arcibiskup-karel-otcenasek-d5p-/domaci.asp?c=A110524_080553_hradec-zpravy_cen

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 502.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • OTČENÁŠEK, Karel; SVOBODA, Bohumil. Víra je můj pevný hrad : rozhovory s arcibiskupem Karlem Otčenáškem a jeho přáteli. Praha : Vyšehrad, 2004. 291 s. ISBN 80-7021-741-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

23. biskup královéhradecký
Předchůdce:
Mořic Pícha
19891998
Karel Otčenášek
Nástupce:
Dominik Duka