Jan Vokál
| Jeho Excelence Mons. JUDr. Ing. Jan Vokál, JU.D. | |
|---|---|
| 25. biskup královéhradecký | |
.jpg) | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | královéhradecká |
| Jmenování | 3. března 2011 |
| Předchůdce | Dominik Duka |
| Heslo | „Sub tuum praesidium“ „Pod ochranu tvou“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 5. července 1988 světitel Jaroslav Škarvada |
| Kněžské svěcení | 28. května 1989 Řím, Vatikán světitel Jan Pavel II. |
| Biskupské svěcení | 7. května 2011 světitel Tarcisio Bertone 1. spolusvětitel Dominik Duka 2. spolusvětitel Erwin Josef Ender |
| Osobní údaje | |
| Země |  Česko |
| Datum narození | 25. září 1958 (66 let) |
| Místo narození | Hlinsko, Československo |
| Národnost | česká |
| Denominace | Římskokatolická církev |
| Rodiče | Jan Vokál a Anna Vokálová |
| Povolání | katolický kněz, katolický jáhen a katolický biskup |
| Alma mater | Univerzita Karlova Papežská lateránská univerzita |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Vokál (* 25. září 1958, Hlinsko v Čechách) je český římskokatolický biskup. Od roku 1991 byl vatikánským úředníkem. Dne 3. března 2011 ho papež Benedikt XVI. jmenoval královéhradeckým biskupem.[1][2] Biskupské svěcení přijal 7. května 2011 ve vatikánské bazilice sv. Petra z rukou vatikánského státního sekretáře kardinála Tarcisia Bertoneho.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se a vyrůstal jako druhé ze tří dětí v křesťanské rodině Jana a Anny Vokálových v Hlinsku, první svátosti přijal v tamější farnosti Narození Panny Marie.[3] Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích (1974–1978) a poté obor technická kybernetika na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde roku 1983 získal titul inženýra.[3][4]
Studium
[editovat | editovat zdroj]V září 1983 emigroval z Československa, když se při výletu do Benátek během dovolené v jugoslávském Umagu nedostavil k odjezdu a namísto toho hned po příjezdu do Benátek vyhledal nádraží a odjel vlakem do Říma. Tam jej v Papežské koleji Nepomucenum přijal Mons. Karel Vrána a po několika měsících získal politický azyl z náboženských důvodů. Už v roce 1983 nastoupil na papežskou kolej Nepomucenum v Římě a studoval filosofii a teologii na Papežské lateránské univerzitě.[3][4] Během studia se po dobu tříměsíčních letních prázdnin, kdy byla kolej uzavřena, čtyřikrát zdokonaloval ve znalosti angličtiny v americkém Texasu.
Dne 5. července 1988 jej v německém Ellwangenu (diecéze Rottenburg-Stuttgart) vysvětil biskup Jaroslav Škarvada na jáhna a podle místa původu jej inkardinoval do královéhradecké diecéze. Roční jáhenskou praxi vykonal ve farnosti svatého Dominika v Northfieldu a na Univerzitě svatého Tomáše v arcidiecézi St. Paul-Minneapolis v USA.[3]
Kněz a působení ve Vatikánu
[editovat | editovat zdroj]Dne 28. května 1989 jej papež Jan Pavel II. v bazilice sv. Petra ve Vatikánu vysvětil na kněze.[3][4] V letech 1989–1990 působil jako farní vikář (kaplan) v kostele Zjevení Páně (Epiphany Church) v diecézi Peoria v USA.[3] Od 1. října 1991 pracoval na Sekci pro obecné záležitosti Státního sekretariátu ve Vatikánu[4] jako minutant (koncipista, tedy ten, kdo připravuje koncepty písemností). V posledním období měl na starosti slovanské státy. V letech 1995, 1997 a 2009 doprovázel papežské pastorační návštěvy v České republice.[3][4] V letech 1992–2005 byl osobním sekretářem kardinála Corrada Bafileho.[3] Roku 2005 jej papež Benedikt XVI. jmenoval koadjutorem kanovnické kapituly při bazilice Panny Marie Sněžné v Římě, zde vykonával kněžskou službu.[3] Od roku 1997 má titul kaplan Jeho Svatosti a od roku 2007 je prelátem Jeho Svatosti.[3][4] 28. září 2005 jej královéhradecký biskup Dominik Duka OP jmenoval čestným kanovníkem Katedrální kapituly Svatého Ducha v Hradci Králové.[3]
Na Papežské lateránské univerzitě v Římě vystudoval též práva,[4] v roce 2005 tam získal licenciát a 2008 doktorát (diplom obojího práva, in utroque iure, JU.D.).[3] Obdržel diplom Kongregace pro bohoslužbu a svátosti za studium manželských kauz (1991–1992) a diplom Kongregace pro blahořečení a svatořečení za studium postulátů kauz (2004–2005).[3] Roku 2009 získal na Univerzitě Karlově v Praze v rigorózním řízení titul JUDr. v oboru ústavního práva.[3][4] Plynně hovoří kromě češtiny anglicky a italsky, pasivně ovládá němčinu, polštinu a ruštinu.[3][4] Mluvčí České biskupské konference Aleš Pištora neměl k dispozici informaci, zda má Jan Vokál vatikánské občanství, ale iDnes.cz to považuje za pravděpodobné.[4]
Biskupem královéhradeckým
[editovat | editovat zdroj]Dne 3. března 2011 jej papež Benedikt XVI. jmenoval 25. biskupem královéhradeckým. Úřadu se ujal v sobotu 14. května 2011 při slavnostní intronizaci v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové.
Za své biskupské heslo si Jan Vokál zvolil začátek známé mariánské modlitby „Sub tuum praesidium“ (Pod ochranu tvou).[4] Biskupský erb mu navrhl církevní heraldik arcibiskup Andrea kardinál Cordero Lanza di Montezemolo. Štít je rozdělen čtvrcením na pokos do čtyř polí: 1. pole zlaté (místo červeného, znak biskupství v papežských barvách), na něm stříbrná vzlétající holubice Ducha Svatého (podle okna ve svatopetrské basilice a erbu biskupství). Na 2. modrém poli zlatý havajský květ (připomínka vlámského misionáře Damiána de Veustera, Otce malomocných), 3. modré pole se zlatým vidlicovým křížem (připomínka bl. Anny Kateřiny Emmerichové) a ve 4. zlatém poli modré písmeno M jako symbol Panny Marie. Nad štítem je zelený biskupský klobouk se šesti střapci na každé straně.
Biskup Jan Vokál uvedl vysvětlení svého znaku: „Celý znak je soukromým vyjádřením mého povolání v symbolech. Majestátní symbol Ducha Svatého je pak v horní části znaku: pod tímto symbolem v okně baziliky sv. Petra ve Vatikánu jsem byl vysvěcen na kněze, na stejném místě přijmu biskupskou konsekraci. A poslání, které mi právě Svatý Otec svěřil, se váže ke katedrále zasvěcené právě Duchu Svatému. Svatý Damián de Veuster stál jednoznačně u zrození mého povolání ke kněžství a bl. Kateřina Emmerichová mi nepochybně nejvíce pomohla v tomto povolání vytrvat.“[5]
Od roku 2013 je biskup Jan Vokál také členem COMECE, Komise biskupů z biskupských konferencí Evropské unie.[6]
V roce 2019 se stal členem sjednocené maltsko-pařížské obedience Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského a po zesnulém kardinálu Miloslavu Vlkovi se ujal funkce hlavního kaplana jeho české jurisdikce.[7]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Znak biskupa Jana Vokála -
Mons. Jan Vokál na Diecézním setkání seniorů a jejich přátel, červen 2012 -
Mons. Jan Vokál na pohřbu Karla Otčenáška
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Novým královéhradeckým biskupem se stal Mons. Jan Vokál Archivováno 9. 1. 2014 na Wayback Machine., Magazín Christnet, 3. března 2011
- ↑ UHLÍŘ, Jan. Exkluzivně: Tomáš Halík ke jmenování biskupa Jana Vokála. Christnet.eu [online]. Spolek Christnet [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Mons. Jan Vokál novým biskupem královéhradeckým Archivováno 5. 3. 2011 na Wayback Machine., Tiskové středisko České biskupské konference, 3. 3. 2011
- ↑ a b c d e f g h i j k KRATOCHVÍL, Luboš; ČTK. Hradeckým biskupem se stal po Dukovi vystudovaný kybernetik Jan Vokál. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-03-03 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
- ↑ MACHÁNĚ, Jiří. Seznamte se: Jan Vokál, nově jmenovaný biskup. Katolický týdeník [online]. Katolický týdeník, 2011-03-10 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Seznam členů COMECE. www.comece.eu [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-30.
- ↑ Seznam představitelů Velkobailiviku České republiky Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. [cit. 11. 9. 2019]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vokál na Wikimedia Commons 
Osoba Jan Vokál ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Vokál
| Předchůdce: Dominik Duka |
|
25. biskup královéhradecký od roku 2011 dosud |
|
Nástupce: - dosud ve funkci |
