Kardinál státní sekretář
| Kardinál státní sekretář | |
|---|---|
.svg) Státní znak Vatikánu | |
 | |
| Úřadující Pietro Parolin od 15. října 2013 | |
| Členský stát |  Svatý stolec |
| Oslovení | Jeho Eminence |
| Sídlo | Vatikán |
| Nominuje | papež |
| Předchůdce | Tarcisio Bertone |
| První ve funkci | Girolamo Dandini (1551–1555) |
| Vytvoření | 20. listopadu 1551 |
| Poslední ve funkci | Pietro Parolin |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kardinál státní sekretář je titul předsedy vatikánského Státního sekretariátu, nejstaršího a nejdůležitějšího dikasteria (oddělení) římské kurie. Jeho úřad zhruba odpovídá úřadu premiéra (předsedy vlády) a může jej zastávat pouze kardinál-biskup.
Kardinála státního sekretáře jmenuje dle vlastní úvahy papež (není to však jeho povinností), jeho funkční období (stejně jako všech ostatních vrcholných představitelů dikasterií) de facto končí současně s pontifikátem papeže, jenž ho do funkce jmenoval (nový papež ovšem zpravidla nejmenuje nového Státního sekretáře ihned, ale zhruba do 6 měsíců od svého zvolení). Během papežské sedisvakance pak jeho úlohu přebírají až do zvolení nového papeže camerlengo, substitut státního sekretariátu a sekretář pro vztahy se státy.
Pokud úřad není během života papeže obsazen, vykonávají jeho povinnosti zpravidla dva podsekretáři státu, kteří nemusí být kardinálové. V současné době úřad zastává Pietro Parolin.
Seznam státních sekretářů[editovat | editovat zdroj]
- Girolamo Dandini (1551–1555)
- Karel Boromejský (1560–1565)
- Tolomeo Gallio (1565–1566)
- Girolamo Rusticucci (1566–1572)
- Tolomeo Gallio (1572–1585)
- Decio Azzolino (1585–1587)
- Alessandro Peretti de Montalto (1587–1590)
- Paolo Emilio Sfondrati (1591)
- Giovanni Antonio Facchinetti de Nuce (1591)
- Pierbenedetto Peretti (1592–1593)
- Pietro Aldobrandini (1593–1605)
- Silvio Valenti (do 1605)
- Scipione Caffarelli-Borghese, kardinál – nepot (1601–1621)
- Lodovico Ludovisi, kardinál – nepot (1621–1623)
- Lorenzo Magalotti (1624–1628)
- Giovanni Giacomo Panciroli (1644–1651)
- Fabio Chigi (později papež Alexander VII.) (1651–1655)
- Giulio Rospigliosi (později papež Klement IX.) (1655–1667)
- Decio Azzolino (1667–1669)
- Federico Borromeo ml. (1670–1673)
- Francesco Nerli (1673–1676)
- Alderano Cibo (1676–1689)
- Giambattista Rubini (1689–1691)
- Fabrizio Spada (1691–1700)
- Fabrizio Paolucci (1700–1721)
- Giorgio Spinola (1721–1724)
- Fabrizio Paolucci (1724–1726)
- Niccola Maria Lercari (1726–1730)
- Antonio Banchieri (1730–1733)
- Giuseppe Firrao (1733–1740)
- Silvio Valenti Gonzaga (1740–1756)
- Alberico Archinto (1756–1758)
- Ludovico Maria Torriggiani (1758–1769)
- Lazzaro Opizio Pallavicini (1769–1785)
- Ignazio Boncompagni Ludovisi (1785–1789)
- Francesco Saverio de Zelada (1789–1796)
- Ignazio Busca (1796–1797)
- Giuseppe Doria Pamphili (1797–1799)
- Ercole Consalvi, státní prosekretář (1800); kardinál státní sekretář (1800–1806)
- Filippo Casoni (1806–1808)
- Giulio Gabrielli (1808–1814)
- Giuseppe Doria Pamphilj, prosekretář (1808)
- Bartolomeo Pacca, státní prosekretář (1808–1814)
- Ercole Consalvi (1814–1823)
- Giulio Maria della Somaglia (1823–1828)
- Tommaso Bernetti (1828–1829)
- Giuseppe Albani (1829–1830)
- Tommaso Bernetti, státní prosekretář (1831); kardinál státní sekretář (1831–1836)
- Luigi Lambruschini (1836–1846)
- Pasquale Gizzi (1846–1847)
- Gabriele Ferretti (1847–1848)
- Giovanni Soglia Ceroni (1848–1856)
- Giuseppe Bofondi (1848)
- Giacomo Antonelli (1848)
- Anton Francesco Orioli (1848) (ad interim)
- Giovanni Soglia Ceroni (1848)
- Giacomo Antonelli (1848–1876)
- Giovanni Simeoni (1876–1878)
- Alessandro Franchi (1878)
- Lorenzo Nina (1878–1880)
- Lodovico Jacobini (1880–1887)
- Mariano Rampolla del Tindaro (1887–1903)
- Rafael Merry del Val y Zulueta (1903–1914)
- Domenico Ferrata (1914)
- Pietro Gasparri (1914–1930)
- Eugenio Pacelli (později papež Pius XII.) (1930–1939)
- Luigi Maglione (1939–1944)
- úřad neobsazen (1944–1958), nejdříve vykonával celou agendu Pius XII. osobně (patrně důvod, proč nového státního sekretáře nejmenoval), po roce 1952 jí část připadla státním prosekretářům Tardinimu (1952–1958) a Montinimu, pozdějšímu papeži Pavlu VI. (1952–1954).
- Domenico Tardini (1958–1961)
- Amleto Giovanni Cicognani (1961–1969)
- Jean-Marie Villot (1969–1979)
- Agostino Casaroli (1979–1990) (státní prosekretář od 28. dubna do 30. června 1979)
- Angelo Sodano (1991–2006) (státní prosekretář od 1. prosince 1990 do 28. června 1991)
- Tarcisio Bertone (2006–2013)
- Pietro Parolin (od 15. října 2013)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kardinál státní sekretář na Wikimedia Commons
