Pavel VI.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blahoslavený
Pavel VI.
262. papež
Církev římskokatolická
Zvolen 21. června 1963
Uveden do úřadu 30. června 1963 (intronizace)
Pontifikát skončil 6. srpna 1978
Předchůdce Jan XXIII.
Nástupce Jan Pavel I.
Heslo In nomine Domini
Ve jménu Páně
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 29. května 1920[1]
Biskupské svěcení 12. prosince 1954
Kardinálská kreace 15. prosince 1958
kreoval Jan XXIII.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Giovanni Battista Montini
Země Itálie
Datum narození 26. září 1897
Místo narození Concesio, ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí 6. srpna 1978
(ve věku 80 let)
Místo úmrtí Apoštolský palác, VatikánVatikán Vatikán
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Pochován v Bazilice svatého Petra
Národnost italská
Podpis
Svatořečení
Začátek procesu 18. dubna 1993
Beatifikace 19. října 2014
Vatikán
beatifikoval František
Svátek 26. září
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Pavel VI. (26. září 1897 Concesio - 6. srpna 1978 Vatikán), původním jménem Giovanni Battista Enrico Antonio Maria Montini (Jan Křtitel Jindřich Antonín Maria), byl papež v letech 19631978. Předsedal druhé části Druhého vatikánského koncilu a dohlížel na provádění jím přijatých rozhodnutí. Mezi jeho zásadní díla patří encyklika Humanae vitae a apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi. Během patnácti let v úřadu povýšil Pavel VI. na šesti konzistořích 143 arcibiskupů na kardinály. Pavel VI. zemřel v papežské rezidenci Castel Gandolfo na srdeční zástavu.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Znak kardinála Montiniho

Giovanni Montini se narodil v italském městě Concesio v provincii Brescia v urozené rodině. Do kněžského semináře vstoupil v roce 1916 Po čtyřech letech dokončil studium a byl vysvěcen na kněze. Poté studoval na Gregoriánské univerzitě a Univerzitě v Římě. Jeho organizační schopnosti mu zajistily místo v papežské kurii. V roce 1937 se stal pomocníkem kardinála Pacelliho, sekretáře papeže Pia XI.. Když byl Pacelli zvolen do papežského úřadu jako Pius XII., Montini získal pozici pod novým sekretářem papeže. Sekretář však v roce 1944 zemřel a Montini pracoval přímo pro papeže Pia XII.

V roce 1953 se stal milánským arcibiskupem, tedy tradičním „předstupněm“ ke kardinálskému postu. K překvapení mnohých Montini nikdy nedostal kardinálský post před papežovým úmrtím v roce 1958. Novým papežem se stal Angelo kardinál Roncalli (zvolil si jméno Jan XXIII.) a po pouhých dvou měsících v úřadu povýšil Montiniho na kardinála.

Montini papežem[editovat | editovat zdroj]

Země navštívené papežem Pavlem VI.

Humanae vitae[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Humanae vitae.

Jako papeže si Pavla VI. svět bude nejspíše pamatovat díky encyklice Humanae vitae, kterou vydal v 25. července 1968. V tomto díle znovupotvrzuje pohled katolické církve na plánování a kontrolu porodnosti a potvrzuje nepřijatelnost antikoncepce. Veřejnost podrobila encykliku ostré kritice a došlo i k odklonu některých věřících, kteří se s tímto přístupem nedokázali ztotožnit. [zdroj?]

Papež byl reakcí veřejnosti na encykliku zdrcen. Jeho biografie na internetových stránkách Vatikánu vzpomíná, že to byla událost, která provázela papeže celým jeho pontifikátem, nicméně od svého postoje neustoupil. Encyklika dodnes zůstává také klíčovým dokumentem názoru katolické církve na cenu, důstojnost a ochranu lidského života – odsuzuje totiž i umělý potrat (interrupci).

Mezináboženský dialog[editovat | editovat zdroj]

Pavel VI. byl prvním papežem ve 20. století, který se setkal s vrcholnými představiteli východních ortodoxních náboženství. V roce 1964 v Jeruzalémě hovořil s patriarchou pravoslavné církve Athenagorasem I. Byl to krok k prolomení komunikační bariéry mezi katolickou církví a pravoslavím, ze kterého vzešla deklarace, čtená na druhém vatikánském koncilu v Římě a na speciální ceremonii v Istanbulu.

Pavel VI. byl také teprve druhým papežem, který se setkal s představitelem anglikánské církve arcibiskupem z Canterbury Michaelem Ramseyem. Papež Pavel VI. jako první během pontifikátu navštívil šest kontinentů.

Pro Československo bylo důležité, že papež Pavel VI. odsoudil vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa a následnou okupaci sovětskou armádou.

Encykliky[editovat | editovat zdroj]

Exhortace[editovat | editovat zdroj]

Proces svatořečení[editovat | editovat zdroj]

Proces svatořečení byl zahájen 18. března 1993, v diecézi Řím. Dne 20. prosince 2012 jej papež Benedikt XVI. prohlásil za Ctihodného a dne 9. května 2014 papež František podepsal dekret o zázraku na Jeho přímluvu. Blahořečení proběhlo 19. října 2014 na svatopetrském náměstí v Římě. Svátek byl stanoven na 26. září.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bmontini.html
  2. http://tisk.cirkev.cz/ze-zahranici/pavel-vi-opravdu-dokazal-venovat-bohu-to-co-je-bozi/
Papež
Předchůdce:
Jan XXIII.
19631978
Pavel VI.
Nástupce:
Jan Pavel I.