Klement II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Svatost
Klement II.
149. papež
ClemensII.jpg
Církev římskokatolická
Zvolení 24. prosince 1046
Uveden do úřadu 25. prosince 1046 (konsekrace)
Pontifikát skončil 9. října 1047
Předchůdce Řehoř VI.
Nástupce Benedikt IX.
Osobní údaje
Rodné jméno Suidger von Morsleben
Datum narození 1005
Místo narození Hornburg, Dolní Sasko, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí 9. října 1047
Místo úmrtí Pesaro Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Místo pohřbení katedrála v Bamberku
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha v Hornburgu, autorka Sabine Hoppe

Klement II., rodným jménem Suitger, hrabě z Morslebenu a Hornburgu (1005 Hornburg – 9. října 1047 Pesaro) se narodil se v Hornburgu, v Dolním Sasku v Německu. Byl synem hraběte Konrada z Morslebenu a Hornburgu a jeho manželky Amulrad. V roce 1040 se stal v Bambergu biskupem. Papežem byl od 25. prosince 1046 až do své smrti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1046 doprovázel Suitger německého krále Jindřicha III., do Itálie, když na žádost římských frakcí laiků i duchovních měl ukončit dlouho trvající chaos týkající papežské legitimity. Jindřich po příchodu do Itálie svolal církevní synodu do Sutri. Synoda pod dohledem Jindřicha odvolala kandidaturu Benedikta IX., Silvestra III. a přiměla k rezignaci stávajícího papeže Řehoře VI., který byl obviněn ze svatokupectví. Jindřich navrhl vlastního kandidáta, jenž přijal jméno Klement II. a 25. prosince 1016 byl vysvěcen. První papežský akt Klementa II. byla korunovace Jindřicha III. císařem Svaté říše římské včetně korunovace jeho manželky, což bylo součástí Jindřichova plánu. I když Klement II. zastával svůj úřad pouze krátce, přijal přísnější pravidla týkající se svatokupectví (simony).

Synoda v Sutri[editovat | editovat zdroj]

Na podzim roku 1046 si nárok na papežský stolec dělali tři kandidáti. Jeden z kandidátů byl biskupem v Bazilice Sv. Petra (Basilica di San Pietro in Vaticano), další v Lateránu, (Basilica di San Giovanni in Laterano), a třetí v Bazilice Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) v Římě. Dva z nich, Benedikt IX. A Silvestr III. reprezentovali soupeřící frakce šlechty. Třetím byl Řehoř VI., jenž si titul papeže koupil od odstupujícího Benedikta IX. v dobré víře, že tím ukončí chaos a boje v Římě, a byl také současným papežem. Katolická encyklopedie tvrdí, že toto opatření, které mohlo zničit důvěru v církev bylo simonické, tedy bylo to svatokupectví. Někteří o vině Řehoře VI. pochybovali, ale způsob získání jeho papežského úřadu nesl všechny aspekty svatokupectví. Bylo to rozhodně považováno za vadu Řehořova charakteru. Každá frakce měla v Římě řadu přívrženců a ovládala část města.

Klement II. papežem[editovat | editovat zdroj]

Když koncil v Sutri potvrdil Suitgera jako jediného legitimního papeže Klementa II. , odcestoval Jindřich s novým papežem do Říma, kde jej i s manželkou korunoval císařem Svaté říše římské. Nový papež si ponechal i své biskupství v Bambergu. Částečně kvůli potřebné finanční podpoře, a také pro případ, že by se Římané rozhodli vyhnat ho, aby se měl kam vrátit. Jeho rozhodnutí byla později kritizována reformní stranou v rámci papežské kurie. Jednak spojení krále s Klementovou volbou papežem a také to, že si Klement II. ponechal úřad biskupa v bamberské diecézi. Řídil tak současně Řím i Bamberk.

Papež Klement II.

Na své cestě, kdy doprovázel císaře jižní Itálií vyhlásil Klement II. interdickt nad městem Benevento, protože odmítlo císaři otevřít své brány. Pokračoval s Jindřichem do Německa, cestou kanonizoval Sv. Wiboradu, (také Guiborat, Weibrath nebo Viborata, zemřela roku 926).[P1 1]

Toxikologické zkoušky v roce 1959 prokázaly v Klementových ostatcích přítomnost značného množství prudce jedovatého olověného cukru (trihydrát octanu olovnatého). Je tedy možné, že byl otráven, ovšem vzhledem k tomu, že soudobí léčitelé látku často používali při léčbě (zejména u pohlavních chorob a průjmů), mohl se papež stát jednou z řady jejich nechtěných obětí.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. V roce 925 Viborata předpovídala maďarskou invazi do jejího regionu. Její varování umožnilo kněžím u Sv. Gala a Sv. Magnuse skrýt knihy a víno a uniknout do jeskyní v nedalekých kopcích. Nejcennější rukopisy byly přeneseny do kláštera na ostrově Reichenau. Opat kláštera Engilbert, vyzvala Wiboradu, aby unikla do bezpečí, ale odmítla opustit svou celu. Nájezdníci klášter vypálili a Viborádu zavraždili. Za záchranu církevních cenností a životů mnichů byla svatořečena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pope Clement II na anglické Wikipedii a Wiborada na anglické Wikipedii.

Papež
Předchůdce:
Řehoř VI.
10461047
Klement II.
Nástupce:
Benedikt IX.