Benedikt IX.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Svatost
Benedikt IX.
145. papež
Papa Benedictus IX.jpg
Církev římskokatolická
Zvolení 21. října 1032
Uveden do úřadu 1. ledna 1033 (konsekrace)
Pontifikát skončil 13. ledna 1045
Předchůdce Jan XIX.
Nástupce Silvestr III.
Osobní údaje
Rodné jméno Teofylaktus III.
Datum narození cca 1012?
Místo narození Řím Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí cca prosinec 1055/leden 1056? (ve věku asi 43 let)
Místo úmrtí Grottaferrata
Papežský stát Papežský stát, Svatá říše římská Svatá říše římská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho Svatost
Benedikt IX.
147. papež
Papa Benedictus IX.jpg
Zvolení 10. března 1045
Pontifikát skončil 1. května 1045
Předchůdce Silvestr III.
Nástupce Řehoř VI.
Datum narození červen 1012
Místo narození Řím
Datum úmrtí 1055 (ve věku 42–43 let)
Místo úmrtí Grottaferrata
Místo pohřbení Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2942673
Rodiče Alberic III, Count of Tusculum
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeho Svatost
Benedikt IX.
150. papež
Papa Benedictus IX.jpg
Zvolení 8. listopadu 1047
Pontifikát skončil 17. července 1048
Předchůdce Klement II.
Nástupce Damasus II.
Datum narození červen 1012
Místo narození Řím
Datum úmrtí 1055 (ve věku 42–43 let)
Místo úmrtí Grottaferrata
Místo pohřbení Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2942673
Rodiče Alberic III, Count of Tusculum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benedikt IX. (asi 1012?, Řím – zemřel mezi roky 1055 a 1085?) byl papežem ve třech obdobích (10321044, 1045 a 10471048). Vlastním jménem Teofylaktus III., hrabě tuskulský. Vzhledem ke svému chování (zejména prodeji úřadů) bývá různými osobnostmi velmi negativně hodnocen. Byl homosexuál.[1] Také trval na tom, že český kníže Břetislav I. by měl založit klášter jako pokání za to, že si z Polska odnesl ostatky svatého Vojtěcha.[2] Benedikt IX. byl papežem celkem třikrát a každý jeho pontifikát je římskokatolickou církví uznáván za legitimní. Není náhodou, že byl svými příbuznými natolik protežován – jeho předchůdci Jan XIX. a Benedikt VIII. byli jeho strýcové.[3] [p 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Teofylaktův otec Alberich III. podplatil významné římské duchovní, aby se jeho syn mohl stát papežem. Teofylakt tak byl vysvěcen roku 1032 (nebo 1033), ve velmi mladém věku.[p 2] Již někteří Benediktovi současníci se hrozili nad zkažeností tohoto papeže. Byl obviňován z vražd, zlodějství a různých oplzlostí.[p 3] Roku 1038 se Benedikt setkal s císařem Konrádem II. kvůli neposlušnosti milánského arcibiskupa Heriberta.[p 4] Ten se dostal kvůli svým tvrdým praktikám do sporu se svými lenníky. Těm předchozího roku udělil Konrád II. jejich léna jako dědičná, což arcibiskup Heribert nemínil uznat. Konrád II. se snažil dobýt Milán, což se mu nepodařilo. Arcibiskup Heribert poukazoval na papežovu zkaženost, každopádně tandem Benedikt IX. - Konrád II. se ukázal jako úspěšný: Papež vzdorného arcibiskupa exkomunikoval.[8] Konrád II. však roku 1039 podlehl moru, čímž Benedikt IX. přišel o spojence.

Mezi lety 10441045 došlo v Římě ke vzpouře lidu. Papež byl vyhnán a nahrazen jiným – Silvestrem III. Římskokatolickou církví je Silvestr III. uznáván jako legitimní papež. Benedikt IX. se do Říma ještě téhož roku vrátil, Silvestra III. vyhnal a zhruba o měsíc později svůj úřad prodal arciknězi Janu Gratianovi, a to za ohromnou sumu 1000–1500 liber stříbra.[6] Jan Gratian přijal papežské jméno Řehoř VI. Z iniciativy císaře Jindřicha III. byl svolán 20. 12. 1046 koncil, který sesadil papeže a zvolil nového – Klementa II. Avšak Klementem II. nebyl Benedikt IX. zcela odsunut, neboť v říjnu roku 1047 Klement II. zemřel a Benedikt IX. znovu (potřetí) obsadil papežský stolec, ze kterého byl vyhnán císařskými posly v červenci 1048. Místo něj byl dosazen na papežský trůn Damasus II., bývalý biskup z Brixenu, vládnoucí 23 dní. Není jisté, zda Damasa II. zabila malárie nebo někdo od Benedikta IX. Benedikt IX. se však již papežem znovu nestal, ale stáhl se na své hrady. Svatý Petr Damiani napsal, že skonal v nekajícnosti. Dle jiných pramenů se uchýlil do kláštera Grottaferrata, kde se ze svých hříchů kál.[4] Zemřel někdy v 50. letech 11. století, možná později.[9]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Svědectví kronikáře Kosmy[editovat | editovat zdroj]

Pozoruhodné svědectví o papeži Benediktu IX. a jeho kardinálech podává kanovník Kosmas ve své kronice. Na podzim roku 1039 dorazilo do Říma poselství knížete Břetislava I. a biskupa Šebíře, které mělo původně jednat o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Už tyto snahy, praví Kosmas, byly „více dary podmazané, nežli slovy výmluvnosti uhlazené".[10] Ale mezi tím došly do Říma stížnosti na Břetislavovu výpravu do Polska v létě 1039, při níž Češi ukořistili ostatky svatého Vojtěcha a došlo k loupení církevního majetku. Papež Benedikt IX. byl vyzýván k sesazení Břetislava I. i biskupa Šebíře a k vyhlášení klatby.[11] Místo jednání o arcibiskupství musili poslové čelit žalobám. Naštěstí pro Čechy patřil Benedikt IX. „k snad nejprodejnějším a nejméně zásadovým papežům raného středověku".[12] Kosmas vypravuje, jak čeští poslové obešli kardinály, „penězi podplatili jejich chytrost, zlatem podvrátili spravedlnost, platem vykoupili milost a dary zmírnili soudní nález".[13] A tak vyzněl papežův výrok pro Břetislava a Šebíře neobyčejně příznivě. Papež přiznal Čechům, že jednali v dobrém úmyslu, a vlastně nic z důsledků polské výpravy zásadně neodsoudil. Ostatky svatého Vojtěcha, ač byly vojenskou kořistí, Čechům neodňal.[14] Nad knížetem byl vynesen pouhý trest pokání: měl ve Staré Boleslavi vystavět chrám svatého Václava a založit u něho kolegiátní kapitulu, kterou musil obdařit dostatečným majetkem, z něhož pak měly být hrazeny potřeby kanovníků. Kníže tak učinil a biskup Šebíř kostel vysvětil již v roce 1046.[15]

Báseň J. S. Machara[editovat | editovat zdroj]

Josef Svatopluk Machar vydal cyklus básnických sbírek Svědomím věků, v němž se pokusil epickou i lyrickou formou podat duchovní atmosféru jednotlivých historických údobí od nejstarší časů po současnost.[16] Jedním ze svazků tohoto cyklu je sbírka Barbaři (1911), ve které je obsažena i báseň Papež Benedikt IX. Básník v ní papeže zobrazil jako velikého hříšníka a později kajícníka v klášteře Grottaferrata.

Byl papežem již od svých dětských let.
To místo poskvrnil i celý svět,
že Satan nemoh rozsít více běd.

J. S. Machar, Papež Benedikt IX., úryvek[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Další papež z rodiny Tusculských - Benedikt VII. - roku 973 potvrdil zřízení biskupství v Praze.
  2. Přesné datum narození není s určitostí známo, a proto i údaj o jeho věku v době, kdy se stal papežem, se u různých historiků liší. Český slovník bohovědný uvádí, že mu bylo asi dvanáct let (s otazníkem),[4] profesor Kadlec tvrdí, že mu bylo třináct let,[5] profesor Špirko píše, že mu bylo sotva osmnáct let.[6]
  3. Papež Viktor II., jeho současník, napsal, že celý Benediktův život se skládal z loupeží, vražd a neřestí a že jej obchází hrůza, když o tom má psát.[7]
  4. Jde o milánského Heriberta. Jeho současník Heribert z Kolína nad Rýnem byl arcibiskupem kolínským a kancléřem císaře Otty III.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lynne Yamaguchi Fletcher, First Gay Pope, London, 1992
  2. "Pope Benedict IX". Catholic Encyclopedia. New York: Robert Appleton Company. 1913.
  3. MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda, 1998. 240 s. ISBN 80-902300-3-2. S. 79 - 81. 
  4. a b TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath-církevní rok (sešity 22-41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913-1916. 951 s. cnb000308871. S. 95. 
  5. KADLEC, Jaroslav. Církevní dějiny. 2. díl, Raný středověk. 2. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1975. 132 s. cnb000470603. S. 94. 
  6. a b ŠPIRKO, Jozef. Cirkevne dejiny: s osobitným zretel'om na vývin cirkevných dejín Slovenska. Svazek 1. Turčianský Sv. Martin: Neografia, 1943. 477 s. S. 262. (slovensky) 
  7. OBERMEIER, Siegfried. Mezi touhou po moci a zbožností: životy hříšných papežů. Praha: Brána, 2005. 238 s. ISBN 80-7243-256-7. Kapitola Jan XIX. a Benedikt IX. – dva nestoudní lichváři, s. 56. 
  8. Heribert of Antimiano. Encyklopaedia Britannica [online]. [cit. 2012-10-04]. Dostupné online. 
  9. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 270 - 273. 
  10. Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1972. 261 s. cnb000296615. S. 85. 
  11. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. 798 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 392. 
  12. KRZEMIEŃSKA, Barabara. Boj knížete Břetislava I. o upevnění českého státu (1039-1041). Praha: Academia, 1979. 75 s. cnb000392328. S. 17. 
  13. Kosmas. Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová. Praha: Svoboda, 1972. 261 s. cnb000296615. S. 85–86. 
  14. KRZEMIEŃSKA, Barabara. Boj knížete Břetislava I. o upevnění českého státu (1039-1041). Praha: Academia, 1979. 75 s. cnb000392328. S. 20. 
  15. BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. 798 s. ISBN 80-7185-265-1. S. 392–394. 
  16. OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 3/1: M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „Josef Svatopluk Machar", autor Zdeněk Pešat, s. 50–52. 
  17. MACHAR, Josef Svatopluk. Barbaři: 1907-1911. 4. vyd. Praha: Šimáček, 1920. 286 s. cnb000639228. Báseň „Papež Benedikt IX.", s. 124–125. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Jan XIX.
10451046
Benedikt IX.
Nástupce:
Silvestr III.