Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi je nejstarší dosud existující kolegiátní kapitulou v České republice (a po pražské metropolitní kapitule naší druhou nejstarší dosud existující kapitulou). Jejím úkolem je péče o naše nejstarší poutní místo Starou Boleslav, kult dědičného knížete sv. Václava a Palladium země České.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kapitulní bazilika sv. Václava a kostel sv. Klementa

Od založení do konce středověku[editovat | editovat zdroj]

Založil ji ve Staré Boleslavi krátce po roce 1039 český kníže Břetislav I. spolu s bazilikou sv. Václava. Byl to akt pokání, které mu uložil papež Benedikt IX. za válečnou výpravu do Polska, odkud přinesl ostatky sv. Vojtěcha. Jejím úkolem bylo od počátku pečovat o poutní místo spojené s mučednickou smrti sv. Václava a šířit úctu k tomuto přednímu patronu českého národa. Později se stala také ochráncem milostného mariánského obrazu, uctívaného ve staroboleslavském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, takzvaného Palladia země České.

K založení kapituly se váže také listina připisovaná Břetislavu I. Ta je ovšem až pozdějšího data, vznikla na konci 12. nebo až v průběhu 13. století. Přesto však může alespoň částečně odrážet poměry v době vzniku kapituly. Ta v ní od českého knížete obdržela řadu příjmů z vesnic nejen v okolí Boleslavi, ale také na Moravě. Zajímavá je nejstarší zmínka o zpracování vína u nás – konkrétně o vinném lisu v obci Dřísy nedaleko Boleslavi.

Významně Boleslav i kapitulu podpořil císař Karel IV., který ji opakovaně navštívil. V basilice sv. Václava učinil nadaci na zpívanou mši, město nechal opevnit novými hradbami a arcibiskup Arnošt z Pardubic vydal roku 1354 při osobní vizotaci nová kapitulní statuta. Úřad probošta byl tehdy spojen s kanonikátem u sv. Víta v Praze, jak tomu bylo již dříve v minulosti. Probošt od té doby již většinou nesídlil trvale v Boleslavi a starost o kapitulu přešla převážně na děkana. Později v 16. století došlo k oddělení proboštského obročí od kapitulního majetku. Úřad probošta byl pak často až do 18. století spojován s úřadem děkana nebo obsazován osobnostmi majícími již jiné významné obročí.

Husitské bouře zahnaly kapitulu za hranice. Kanovníci se před obsazením města na jaře 1421 uchýlili do Žitavy, odkud se vrátili až r. 1434 a začali s pomalou obnovou. Kapitula zachovala věrnost straně pod jednou a stejně jako další české kapituly, zejména pražská, stála vždy na katolické straně. K roku 1450 sepsali kanovníci provolání k věřícím pod jednou, aby přispěli na opravu zničených kostelů. I nadále ovšem docházelo k ochuzování kapituly tím, že král Zikmund a Páni z Michalovic si svévolně přivlastnili některé její statky. Vzhledem k neutěšené ekonomické situaci a nedostatku kněží pod jednou pak působili někteří kanovníci v běžné duchovní správě. Situace se dále zhoršila, když majitelé brandýského panství, k němuž patřila i značná část Boleslavi, přestoupili k Jednotě bratrské a Jan ze Šalenberka vymohl v roce 1506 na králi Vladislavu Jagelonském dočasně podací právo ke kapitulnímu chrámu sv. Václava. Počet sídelních kanovníků se stále snižoval až nakonec v Boleslavi přebýval pouze děkan s kaplanem u kostela Panny Marie.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie, západní průčelí
Kanovnická rezidence z 18. století

K určitému zlepšení došlo po roce 1547, kdy se po konfiskaci stalo brandýské panství majetkem královské komory. Již roku 1544 byl Ferdinandem I. jmenován za probošta kronikář Václav Hájek z Libočan, který se o tři léta později stal i jejím děkanem. Protože ovšem v Boleslavi pravidelně nesídlil vypukl spor a Hájek se nakonec obou hodností vzdal (1549). Kapitula se snažila o obnova katolické víry v kraji ovlivněném do té doby výrazně Jednotou bratrskou, stejně jako o opravu zchátralých chrámů v renesančním duchu. Děkan Ondřej Pešín (1593) završil v letech 15861593 obnovu kapitulního chrámu sv. Václava, jeho nástupci kostelíka sv. Klementa. V Boleslavi také fungovala kapitulní škola, kterou, stejně jako probíhající opravy finančně podpořil císař Ferdinand I. Z této doby také pocházejí nejstarší zprávy o mariánských poutích konaných ke zdejšímu milostnému Mariánskému reliéfu (1566). Ty záhy podporovali také jezuité ze staroměstské Klementinské koleje (poprvé 1667). Po vydání Rudolfova majestátu v létě roku 1609 vyhlásili katoličtí předáci boleslavský milostný reliéf, k němuž směřovalo stále větší množství poutníků, za svou záštitu – Palladium země České. Roku 1613 zahájila kapitula ve spolupráci s jezuity a za podpory panovnické rodiny – císaře Matyáše a jeho manželky Anny Tyrolské a katolické šlechty stavbu nynějšího poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kde je Palladium dodnes uchováváno.

Za třicetileté války Boleslav opakovaně trpěla pobytem vojsk. Při saském vpádu 1631, bylo uloupeno Palladium, vyhořela budova děkanství i v ní uložený kapitulní archiv. Při obsazení Švédy 16391640 byly zpustošeny kostely i kapitulní majetky a na jeho konci bylo město dokonce vypáleno.

Po ukončení bojů nastává ovšem doba největší slávy poutního místa. V 17. a 18. století působil v Boleslavi významně jezuitský řád, který zde roku 1667 zřídil svou rezidenci[pozn. 1] a podporoval její rozvoj. Po jeho nuceném odchodu na konci 18. století ujala se duchovní i materiální péče opět naplno kapitula. Ta se mezitím musela vzpamatovat z ran, které jí způsobila vleklá válka. To se částečně podařilo až na počátku 18. století za probošta a později kardinála Michala Bedřicha hraběte z Althanu, biskupa ve Vácu. Přestože Boleslav osobně navštívil jen dvakrát, zajistil v Římě stálý příjem ze solné daně pro jednoho sídelního kanovníka a poslal odtud kapitule také ostatky jejich patronů sv. Kosmy a Damiána. V letech 17281739 nechal postavit jižně od kostela Panny Marie podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofer budovu proboštství. Již před tím v letech 17101720 nechal děkan Jan Herold ze Stody postavit jižně od basiliky sv. Václava novou budovu kapitulního děkanství. Ta nahradila starší, zničenou za Saského vpádu roku 1631. Stavbu provedl Filip Spannbrucker z Prahy. Děkan Jan Frik získal v Římě, kde se účastnil jako člen přípravné komise kanonizace sv. Jana Nepomuckého, právo nosit pontifikálie. V Boleslavi nechal postavit kapli bl. Podivena a v kapitulní obci Dřísech kapli stětí sv. Jana Křtitele.

Císař Josef II., který dočasně zakázal poutě, zamýšlel v rámci reforem úplně zrušit všechny nebiskupské kapituly, ale na poslední chvíli ze záměru sešlo. Došlo ovšem k vydání dvou dvorských dekretů (1788, 1789), podle nichž nesměla kapitula nadále volit čestné kanovníky. Vedle probošta a děkana byly jmenováni pouze kanovníci sídelní a nesídelní, které navrhoval arcibiskup a potvrzoval panovník.

Stále nedořešené právní a majetkové poměry vedly po polovině 19. století ke zřízení zvláštní kapitulní komise (18571865). Došlo k objevení původních statut z roku 1354 v archivu metropolitní kapituly a na jejich základě byla vypracována statuta nová, vydaná 6. prosince 1866. Došlo k rozdělení pravomocí probošta a děkana a fungování bylo urovnáno ve prospěch celé kapituly.

Další problémy pro kapitulu nastaly po vzniku republiky za pozemkové reformy, kdy byl ustanoven zvláštní arcibiskupský kapitulní komisař Mons. Jan Pauly. Ten zajistil majetek pro další fungování kapituly i s přispěním vlastního rodinného dědictví. Mimo jiné odkoupil pro kapitulu zámeček Javorná nedaleko Karlových Varů a v jeho okolí lesy. Stejně tak se zasloužil významnou měrou o důstojné mileniové svatováclavské oslavy roku 1929, jimž předcházela oprava kostelů i jejich okolí. V rámci tohoto výročí navštívil Starou Boleslav vedle množství poutníků také papežský legát Angelo Roncalli, pozdější papež Jan XXIII.

Od roku 1929 spolupracovala kapitula při správě poutního místa s redemptoristy, kteří pečovali o chrám Panny Marie. Jejich požehnané působení však přerušil roku 1950 komunistický režim. Ten také odebral kapitule veškerý pozemkový majetek a soustavně pracoval na její destabilizaci, která by vedla také k postupnému zániku samotného poutního místa. Lidé ovšem do Boleslavi putovat nepřestali.

Benedikt XVI. při mši svaté ve Staré Boleslavi 28. září 2009

Skutečná obnova poměrů po znovunabyté svobodě nastala až po roce 2001. Kapitula byla jedním z iniciátorů Národní svatováclavské pouti, která povznesla každoroční poutní oslavu smrti hlavního českého patrona na celostátní úroveň. V roce 2009 přivítala kapitula v čele se svým proboštem Vladimírem Kelnarem o slavnosti sv. Václava ve svém kapitulním chrámu papeže Benedikta XVI., který se zde poklonil ostatkům českého dědičného knížete na místě jeho zavraždění a následně spolu s 600 kněžími celebroval bohoslužbu pro více než 50 000 věřících na kapitulní louce za městem zvané od té doby Proboštská.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Věrna svému odvěkému poslání vede kapitula náročnou obnovu areálu kostelů sv. Václava a sv. Klementa, národní kulturní památky, a jejího okolí, zanedbaného léty komunistické vlády. Spolupodílí se také na každoroční Národní svatováclavské pouti pořádané ve Staré Boleslavi. Snaží se též všemožně pečovat o svatováclavský kult. Obnova poměrů po komunistické devastaci ovšem potrvá ještě řadu let.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Kapitula se řídí statutami vydanými Arnoštem z Pardubic dne 21. března 1354 a upravenými roku 1866, naposledy pak pražským arcibiskupem v roce 1996. Tvoří ji v ideálním případě probošt, děkan a šest kanovníků (z nichž jsou tři sídelní a tři nesídelní) a dále kanovníci čestní. Instalace nového člena kolegia probíhá ve starobylé kryptě sv. Kosmy a Damiána. Probošt zastupuje kapitulu navenek, podepisuje listiny, instaluje kanovníky i děkana, svolává kapitulu, má vrchní dozor nad majetkem a dohlíží na kapitulní archiv. Děkan zastupuje probošta, spravuje kapitulní majetek a vede duchovní správu.

Bývalí kapitulárové (probošti, děkani, kanovníci)[editovat | editovat zdroj]

Někteří zemřelí kanovníci Kolegiátní kapituly byli pohřbeni na staroboleslavském hřbitově.

Současní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Sídelní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Nesídelní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

Čestní kanovníci[editovat | editovat zdroj]

  • Václav Nekolný, osobní arciděkan – výpomocný duchovní v Římskokatolické farnosti Uhlířské Janovice (narozen 27. září 1934, čestným kanovníkem od 1. 4. 2013)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jezuitský řád sídlil v budově u hlavního vchodu do kostela Nanebevzetí Panny Marie na severní straně Boleslavské ulice.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivana Boháčová (ed.): Stará Boleslav – přemyslovský hrad v raném středověku, Mediaevalia archaeologica 5, Praha 2003
  • Karin Pátrová: Stará Boleslav a její místo v českých církevních dějinách, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav 2009
  • Karin Pátrová: Počátky Kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi, in: Studie a zprávy 13/1998, str. 117–128
  • Karin Pátrová: Prebendy nejstarších kolegiátních kapitul do sklonku 14. století (Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad), in: Český časopis historický 106/2008, str. 505–533
  • Václav Ryneš: Paladium země České, Praha 1948
  • Joannes Carolus ROHN, Antiquitas ecclesiarum, capellarum et monasteriorum aliarumque aedium sacrarum districtus Boleslaviensis et..., Pragae s.d. 1770?

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]