Žitava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německém městě v saské části Horní Lužice. Další významy jsou uvedeny v článku Žitava (rozcestník).
Zittau
Žitava
Zittau-06.IV.07-151.jpg
Zittau – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 242 m n. m.
Stát Německo Německo
Spolková země Sasko Sasko
okres Zhořelec
Zittau na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 66,74 km²
Počet obyvatel 29 361 (2007-12-31)
Hustota zalidnění 440 obyv./km²
Správa
Starosta Arnd Voigt
Oficiální web www.zittau.eu
Telefonní předvolba 03583
PSČ 02763
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žitava (něm. Zittau, polsky Żytawa, lužickosrbsky Žitawa) je město v Německu, v saské části Horní Lužice, v zemském okrese Zhořelec.

Poloha a charakter města[editovat | editovat zdroj]

Žitava leží severozápadně od česko-německo-polského trojmezí. To též leží poblíž soutoku Mandavy a Lužické Nisy. Město mělo k 1. červenci 2005 25 717 obyvatel. Je sídlem zemského okresu Zhořelec. Na polském břehu Lužické Nisy leží bývalá část Žitavy Großporitsch (Porajów).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Žitava v roce 1647

V letech 12321237 byl v sousedním Budyšíně kastelánem hradu Jindřich z rodu Ronovců. Využil této doby a společně se svým bratrem Častolovem a za pomoci českého panovníka Václava I. získal zdejší území zahrnující hrad i s osadou. V listinách byli pak psáni s přídomkem de Sitavia.

Již zanedlouho po první písemné zmínce v roce 1238 roku 1255 Přemysl Otakar II. navštívil Žitavu a propůjčil mu městská práva. V roce 1248 je uváděn jako purkrabí ze Žitavy již zmíněný Jindřich z Ronovců. Kolem roku 1263 se oba Ronovci ze Žitavy stahují a území převzal král. Některé statky v okolí si ovšem Ronovci podrželi i nadále.

Po roce 1260 se Žitava stala rychle rostoucím významným královským městem. Byla zde založena mincovna a město bylo postupně opevňováno. V roce 1283 bylo město a velká část severních Čech zastaveny nakrátko braniborskému knížeti markraběti Otovi IV. Zástavu král Rudolf I. zrušil a území sám převzal. V letech 12911300 se zde konalo několik schůzek státníků. V roce 1310 se do Žitavy vrací potomek Ronovců v osobě Jindřicha z Lipé. V roce 1319 pak Žitavsko vyměnil s králem Janem Lucemburským za statky na Moravě.

Od roku 1346 se společně s dalšími 5 městy stala Žitava součástí lužického Šestiměstí. V roce 1390 úřad žitavských fojtů zastávali jiní z klinštejnské větve někdejších Ronovců, Anselm a Předbor z Ronova.[1].

Po bitvě na Bílé hoře se stalo z Žitavy jedno z center protestantských českých exulantů. Někteří se zde usadili, jiní pokračovali dále do Drážďan nebo Berlína (v té době součástí Braniborska). Během Sedmileté války došlo k téměř kompletnímu zničení města. Na začátku 16. století město nejvíce obchodovalo s pivem, od 18. století začalo obchodovat i s textilem, který měl tradici v celé Horní Lužici.

Novější události[editovat | editovat zdroj]

V roce 1879 zde existující žitavský přírodovědný spolek Globus nechal postavit na vrcholu Hvozdu vyhlídkovou věž a v roce 1891 kamennou rozhlednu.[2]

Na počátku 20. století bylo město železniční křižovatkou. Leželo na dráze Drážďany-Liberec, tratě vedly i do Zhořelce, Varnsdorfu, Frýdlantu v Čechách a Ojvína/Jonsdorfu (k plánovanému prodloužení tratě až do Mimoně nedošlo).

Během 2. světové války zde byl pracovní tábor, vězni pak nuceně pracovali ve zdejší továrně Phänomen Werke Gustav Hiller, která vyráběla nákladní auta. Žitava zažila značný úbytek obyvatelstva, v roce 1950 zde žilo skoro 47 tisíc obyvatel, poté však poklesl až na dnešních 25 tisíc. Na začátku 21. století počet obyvatel stagnuje.

Po sjednocení Německa v roce 1990 bylo hodně továren uzavřeno, díky čemuž ztratila Žitava většinu ze svého ekonomického potencionálu. V okolí města byla ukončena i těžba hnědého uhlí, ačkoli pár kilometrů od Žitavy již v Polsku těžba uhlí i nadále pokračuje.

Na místě někdejších hradeb je dnes Zelený okruh (Grüner Ring), umělecké urbanistické dílo, vybudované na přelomu 19. a 20. století. Tvoří jej parky, občanská výstavba, vily a památníky. Žitavská úzkorozchodná dráha ve směru do Frýdlantu byla sice v celé délce zrušena, do Lužických hor však i nadále turisty dopravují vlaky tažené parními lokomotivami.

Kultura a vzdělanost[editovat | editovat zdroj]

V Žitavě je Divadlo Gerharta Hauptmanna, které je nositelem více než dvousetleté žitavské divadelní historie. Kromě něj jsou tu také dvě vysoké školy, Hochschule Zittau/Görlitz a Internationales Hochschulinstitut Technické univerzity Drážďany a jedna mezinárodní akademická síť, Univerzita Nisa. Na obou vysokých školách studuje přes 4 000 studentů.

Turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Umění a architektura[editovat | editovat zdroj]

  • Velký žitavský postní závěs (1472)
  • Kostel sv. Kříže
  • Schinkelův pomník
  • Náměstí s radnicí (1845)
  • Řeznická bašta s květinovými hodinami
  • Konírna-Stará solnice z roku 1511
  • Malý žitavský postní závěs (1573)
  • Bývalý františkánský klášter
  • Vzácné pískovcové kašny

Kultura a volný čas[editovat | editovat zdroj]

  • Žitavská kulturní stezka z roku 1914
  • Divadlo Gerharda Hauptmanna v Žitavě
  • Zoologická zahrada a zábavní park ve Weinaupark
  • Západní park s jezerem Olbersdorfer See

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silniční[editovat | editovat zdroj]

Město postrádá přímé spojení na německý dálniční systém, ale je plánováno připojení na dálnici mezi Zhořelcem (německy Görlitz) a Budyšínem (německy Bautzen).

Vlaková[editovat | editovat zdroj]

Žitava je obsluhována regionálním dopravcem Ostdeutsche Eisenbahn GmbH (ODEG), který provozuje spojení Žitavy se Zhořelcem a Chotěbuzí (německy Cottbus), ta je pak spojena s Drážďany a zbytkem Německa. Žitava je i jednou z cílových stanicí jedné z nejstarších tratí v Německu, která byla otevřena v roce 1848 a spojuje ji s Lobavou (německy Löbau). Ze Žitavy se dá vlakem dostat i lázeňských saských měst Oybin a Jonsdorf v Žitavských horách.

Žitava má vlakové spojení i Českou republikou, přesněji Libercem a dalšími menšími obcemi a městy na trase. Jistou zvláštností je, že vlak nejede přímo, ale jistou část trasy je na polském území, na kterém ale vůbec nezastavuje.

Hraniční přechody[editovat | editovat zdroj]

Žitava leží blízko trojmezí, ve kterém se setkávají hranice Německa, České republiky a Polska. Z tohoto důvodu se v okolí města nachází hned několik hraničních přechodů.

Německo - Česko[editovat | editovat zdroj]

  • Hartau - Hrádek nad Nisou - situován u německé vesnice Hartau, jižně od Žitavy. Tento přechod je určen pouze pro chodce.

Německo - Polsko[editovat | editovat zdroj]

  • Žitava (Chopinstraße) – Sieniawka - hraniční most přes Lužickou Nisu, která tvoří hranici mezi Německem, Českem a Polskem.
  • Zittau (Friedenstraße) – Porajów - hraniční most přes Lužickou Nisu, tento hraniční přechod je často používám při cestách ze Žitavy do Česka. V tomto případě je pak při cestě použit hraniční přechod u Hrádku nad Nisou.
  • Zittau Lusatiaweg – Porajów - dříve uzavřený hraniční přechod, který byl otevřen v roce 2007 pro chodce a cyklisty.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zittau na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 80-901955-2-0. Kapitola Ronovci, s. 12-14.  
  2. RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1 : KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Hvozd, s. 44.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Města a obce zemského okresu Zhořelec Wappen Landkreis Goerlitz.svg

Bad Muskau (Mužakow) | Beiersdorf | Bernstadt auf dem Eigen | Berthelsdorf | Bertsdorf-Hörnitz | Boxberg/O.L. (Hamor) | Dürrhennersdorf | Ebersbach-Neugersdorf | Eibau | Gablenz (Jabłońc) | Görlitz | Groß Düben (Dźěwin) | Großschönau | Großschweidnitz | Hähnichen | Hainewalde | Herrnhut | Hohendubrau (Wysoka Dubrawa) | Horka | Jonsdorf | Kodersdorf | Königshain | Krauschwitz (Krušwica) | Kreba-Neudorf (Chrjebja-Nowa Wjes) | Lawalde | Leutersdorf | Löbau | Markersdorf | Mittelherwigsdorf | Mücka (Mikow) | Neißeaue | Neusalza-Spremberg | Niedercunnersdorf | Niesky | Obercunnersdorf | Oderwitz | Olbersdorf | Oppach | Ostritz | Oybin | Quitzdorf am See | Reichenbach/O.L. | Rietschen (Rěčicy) | Rosenbach | Rothenburg/O.L. | Schleife (Slepo) | Schönau-Berzdorf auf dem Eigen | Schönbach | Schöpstal | Seifhennersdorf | Sohland a. Rotstein | Trebendorf (Trjebin) | Vierkirchen | Waldhufen | Weißkeißel (Wuskidź) | Weißwasser/Oberlausitz (Běła Woda) | Zittau