Plátno

Plátěná vazba (1) – osnova, (2) - útek

Další významy jsou uvedeny v článku Plátno (rozcestník).

Plátno je textilie, tkaná tou nejjednodušší plátěnou vazbou, prostým křížením osnovy a útku. Tuhé plátno se vyrábělo hlavně ze lnu i z konopí, dnes většinou z bavlny a z umělých vláken. Plátno bylo dlouho jediná běžně dostupná tkanina, z níž se šily šaty i prádlo. Dnes se užívá například na ložní prádlo (prostěradlo), na výrobu stanů a plachet a také jako malířské plátno, podklad pro olejovou malbu. Proto se obrazům na plátně říká také „plátno“.

Historie

Primitivní tkalcovský stav (Muzeum v Százhalombatta, Maďarsko)

Plátno je nejstarší a dlouho jediná tkanina, známá už v předhistorických dobách; české sloveso „platit“ se patrně odvozuje od toho, že se kousky plátna užívaly jako platidlo. V egyptských hrobech se zachovaly vzorky i celé balíky nesmírně jemného plátna z bavlny. Až do novověku se plátno vyrábělo po domácku: domácí napředli nitě a pozvali potulného tkalce, který si nosil jednoduchý stav. V horských krajích bylo tkalcovství běžné zimní zaměstnání rolníků a vyrobené plátno sami nosili na trh, později je od nich vykupovali faktoři. Textilní výroba byla jedna z prvních, v níž se už kolem roku 1800 hromadně uplatnily stroje a plátenictví tak zaniklo.

Druhy plátna

Japonka u tkalcovského stavu

Nejjemnější plátno bylo bavlněné a ještě kolem roku 1900 se len často míchal s bavlnou (tzv. irské plátno). Na hrubší plátno se používalo konopí, případně juta (pytlovina); ta je také základem pravého linolea. Mezi zvláštní druhy plátna patří:

• batist, jemné lněné plátno;
• kaliko, pevné bavlněné plátno;
• knihařské plátno, silně apretované a barvené nebo reliéfní;
• nepromokavé plátno na stany i pláštěnky, původně apretované fermeží;
• plachtovina ze lnu a konopí;
• pytlovina, hrubé plátno z juty;
• voskované plátno jako náhražka kůže na přikrytí stolů i jiného nábytku; původně se impregnovalo voskem, později fermeží a různými laky.

Malířské plátno

Podrobnější informace naleznete v článku Malířské plátno.

Malířské plátno je poměrně tuhé, nejčastěji lněné nebo konopné, a předem apretované. Před použitím se musí napnout na dřevěný rám („blindrám“), který se dá vypnout klíny v rozích; někdy se plátno také lepí na desku nebo lepenku. Před použitím se musí natřít klihovým základem s plavenou křídou („šeps“) a případně vybrousit. Někteří moderní malíři malovali na plátno bez základu, jiní používali jako základ například černý asfalt. Proti dříve používaným dřevěným deskám je plátno lehké a dá se i svinout, časem však křehne a restaurátoři je musí nažehlovat na novou podložku.

Nejstarší zachovaný obraz na plátně pochází z roku 1410, ale běžné užívání plátna se prosadilo až začátkem 16. století, společně s olejovou malbou, patrně zásluhou benátských malířů.

Pannotypie

Podrobnější informace naleznete v článku Pannotypie.

Pannotypie je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Podkladem citlivé vrstvy bylo černé voskované plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna a typických prasklin.

Odkazy

Související články

• Celta
• Len
• Malířské plátno
• Plátno (vazba)
• Textilie
• Tkalcovský stav