Malířské plátno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Malířské plátno upnuté na blindrám

Malířské plátno je textilní látka používaná jako povrchové médium pro výtvarná díla (malby). Přestože nejstarší malířská plátna pocházejí z počátku 15. století, ve větší míře se začalo používat od 16. století v Itálii a od 17. století v ostatních evropských zemích, na úkor malby na dřevo, které předtím jako médium převládalo. Používá se pro olejomalby, malby temperovými, akrylovými a řidčeji akvarelovými barvami.

Materiálem je většinou hustě a pevně tkané a proti tahu odolné plátno z jedné ze dvou základních textilií:

  • bavlny – většinou kolem 200 g/m², vhodnější pro menší plátna, neboť má většinou jemnější strukturu
  • lnu – většinou kolem 400 g/m², vhodnějšího pro větší plátna, s hrubší strukturou

popřípadě jejich směsi pro polohrubá plátna.

Malířské plátno se upevňuje na napínací rám ze dřeva (zřídkakdy jiného materiálu), na který je pevně upnuto – hřebíky, nýty, napínáčky nebo (u současných maleb) nastřelovacími sešívačkovými sponami. Rám (někdy též zvaný „blind rám“) je nejčastěji obdélníkového tvaru, méně často oválný nebo ve tvaru různých souměrných erbů apod. U rozměrnějších rámů může být uprostřed zpevněn dřevěnými „žebry“.

Po napnutí se plátno pro malbu připraví impregnací (tzv. klížením) králičím (kožním nebo kostním) klihem (případně doplněný glycerinem), za tepla rozpuštěným a ředěným ve vodě v poměru cca 1:20, a následně přetřením (tzv. šepsováním) podkladovou akrylátovou či jinou barvou.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]