Znělec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Znělec

Znělec (též fonolit) je výlevná magmatická hornina světle šedé až nazelenalé barvy. Samotný název ve většině jazyků vyjadřuje vlastnost horniny vydávat při poklepání zvuk, tedy znít. Obvykle obsahuje značný podíl živcových hornin a živce (s větším obsahem alkalických prvků), v menší míře plagioklasy. Název souvisí s tím, že při úderu znělcové kameny vydávají znělý zvuk. Používá se mj. pro výrobu dlažby, lze jej použít i pro výrobu tmavého znělcového skla.

Rozpadá se tence deskovitou odlučností. Těží se pro štěrk.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Znělec je neobvyklý v tom, že se formuje z vysoce křemičitě nenasycených tavenin při nízkém stupni částečného tavení (méně než 10 %) vysoce hliníkových hornin zemské kůry jako je tonalit, monzonit a přeměněné horniny. Slabé natavení takových hornin uvolňuje hliník, draslík, sodík a vápník tavením živce s účastí mafických minerálů. Tavenina je podsycená oxidem křemičitým (křemenem), tj. ztuhlá hornina neobsahuje krystaly křemene.

Výskyt znělce je spojen s několika druhy geologických procesů a tektonických jevů, které mohou vést k tavení s potřebnými vlastnostmi. Patří sem pevninský vulkanismus horkých skvrn, jaký se může formovat nad plášťovými plumami přikrytými tlustou pevninskou zemskou kůrou. Žuly typu A a zásadité vulkanické provincie se obvykle spojují se znělcem. Znělce mohou také vznikat částečným tavením spodních žulových desek v kolizních orogénních zónách.

Znělcové vrcholy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]