Luž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Luž
Lausche
Zbytky restaurace na vrcholu
Zbytky restaurace na vrcholu Luže

Vrchol 793 m n. m.
Prominence 368 m ↓ E442 SE od Jítravy
Izolace 25,8 km → Černá hora[1]
Poznámka kruhový výhled
Poloha
Státy Česko Česko
Německo Německo
Pohoří Lužické hory / Lužický hřbet / Jedlovský hřbet / Lužský hřbet
Souřadnice 50°50′56″ s. š., 14°38′49″ v. d.
Luž
Fire.svg
Luž
Hornina znělec
Povodí Svitávka (Ploučnice, Labe), Mandava (Lužická Nisa, Odra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Luž (793 m n. m.) (německy Lausche, lužickosrbsky Łysa), je výrazná znělcová hraniční hora, nejvyšší vrchol Lužických hor. Česká část hory leží v severní části okresu Česká Lípa. Z obou stran je dobře přístupná po turistických stezkách. Horní partie hory jsou chráněné jako přírodní rezervace.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Leží v katastrálním území obce Horní Světlá (katastr Horní Světlá pod Luží 675024) přímo na česko-německé hranici v severní části okresu Česká Lípa a celé České republiky, mezi vesnicí Horní Světlá na české a Waltersdorf v zemském okrese Zhořelec na saské straně. Je nejvyšší horou Lužických hor, Lužice a v Německu nejvyšší horou východně od Labe. V geomorfologickém členění patří do Lužického hřbetu (IVA-2A), okrsku Jedlovský hřbet (IVA-2A-a).[2]

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doložený název hory pochází z roku 1538, kdy se jí říkalo Spitzberg (Špičák). Obyvatelé německého Waltersdorfu ji však nazývali Mittagsberg (Polední hora) - při výhledu z jejich vesnice bývalo totiž slunce přímo nad horou.[3] Německý název Lausche je znám od roku 1631, český název Luž byl použit až v roce 1909 Josefem Kafkou v jeho ilustrovaném průvodci po Čechách.[4]

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Ve vrcholové části je hora porostlá pralesními porosty, níže se vyskytují buk, klen, javor, smrk. Smrkové lesy při jižním úpatí byly poničeny exhalacemi a po roce 1970 z větší části vykáceny. Botanický průzkum v roce 1998 dokladoval řadu cenných druhů rostlin i mnoha živočichů. To bylo důvodem k snaze ekologů tuto část hory ochránit.

Přírodní rezervace Luž byla vyhlášena Správou CHKO Lužické hory v září 2011 s platností od 1. října 2011.

Z historie[editovat | editovat zdroj]

O faktu, že přes vrchol vedla historická hranice mezi Čechami a Lužicí svědčí dochované hraniční kameny ze 16. a 17. století. V roce 1823 na vrcholu nechal Karel Friedrich Mathäus z Waltersdorfu postavit dřevěný hostinec, který postupně rozšiřoval a v roce 1833 rozšířil i o malou rozhlednu. Nová prostornější budova (tzv. Lausche Baude) byla postavena až v roce 1882 zásluhou saských spolků. Stala se kuriozitou, protože ji hraniční čára rozdělovala na část německou (pod číslem 334 náležela k Waltersdorfu) a rakouskou (číslo 143, Horní Světlá)[5]. Přímo uprostřed na střeše byla vybudována 10 metrů vysoká rozhledna. Byly zde i dvě poštovní schránky a turisté si museli dát pozor, zda lístek vhazují do německé, či rakouské.[6]

Chata na Luži byla oblíbeným výletním místem i za doby první republiky a poslední majitel ji provozoval až do konce 2. světové války[7]. 8. ledna 1946 byla chata vyhořela (pravděpodobně úmyslně zapálena). Později vzniklo několik plánů na výstavbu nové chaty, ale žádný z nich nebyl nikdy realizován[5].

Nahoře byla nelegální stanice světelného telegrafu, přes kterou se posílala čísla kdysi oblíbené sázkové hry Lotynka z Žitavy dál na Prahu.[8] Majitel chaty byl za své nelegální počínání uvězněn.[9]

Na vrcholku jsou dnes pouze zbytky původní vyhořelé chaty (upravené jako vyhlídková terasa) a nevelký retranslační stožár na německé straně. Na vrchol vede z jihu Česká cesta, upravená zde pro excísaře Ferdinanda V., který podnikal ze svých Zákup po okolí četné výlety, ze severu v mnoha serpentinách Lužická cesta. Vrcholová návštěvní kniha zaznamenává ročně 10 000 návštěvníků, převážně z Německa.[6] Vrcholová kniha byla na podzim 2012 nedbalostí některého z návštěvníků zničena a zatím nebyla nahrazena novou[zdroj?].

Zázemí pro sport a turisty[editovat | editovat zdroj]

Občerstvení a ubytování dnes zastávají Chata Pod Luží a sousední Lužická bouda v areálu Horní Světlá - Myslivny, zhruba 1 km jihovýchodně od vrcholu. Odtud nahoru vede červeně značená turistická trasa.[10] V okolí běžecké terény (běžecká trasa Lužický hřbet - Lauschekammweg; na české straně letní červené, dálková turistická trasa E3, a zimní oranžové značení, na straně SRN se jedná o modrou turistickou značku) je udržována společnými silami německou (Waltersdorf) i českou turistickou veřejností.

Na německé straně na severním svahu hory bývala obtížností černá sjezdovka s lyžařským vlekem; v současnosti v provozu v její spodní části menší sjezdovka v nadmořské výšce cca 600 m.n.m. v místě znaném Waltersdorfwache (byvší hraniční přechod do ČR pro pěší turistiku).

Výhled[editovat | editovat zdroj]

Z vrcholové plošiny, přístupné z české i z německé strany, je výrazný nádherný rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Výhled k východu dnes znesnadňují vzrostlé stromy.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ultrakopce na Ultratisicovky.cz
  2. HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1 : Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Všeobecná část, s. 18.  
  3. PODHORSKÝ, Marek. Liberecký kraj. Praha 7 : freytag&berndt, 2002. ISBN 80-7316-032-3. Kapitola Českolipsko, s. 26.  
  4. Turista, 1/2008, str. 10.
  5. a b KÜHN, Jiří. Luž / Lausche [online]. luzicke-hory.cz, [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.  
  6. a b c RŮŽIČKA, Jiří; JORDÁKOVÁ, Jana; POZLOVSKÁ, Zuzana. Lužické hory do kapsy. Praha 1 : KMa s. r. o.,, 2006. ISBN 80-7309-328-6. Kapitola Luž, s. 116.  
  7. Turista, 1/2008, str. 11.
  8. Liberecký kraj – Českolipsko, str. 26
  9. Lužické hory do kapsy, str.116
  10. Mapa Lužické hory č.14. Praha : Trasa, 2010, 6.vydání. ISBN 978-80-7324-289-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]