Ploučnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ploučnice
Ploučnice mezi Mimoní a Borečkem
Základní informace
Délka toku 106/112 km
Plocha povodí 1193,77 km²
Průměrný průtok v Benešově n/Pl. 8,6 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-14-03-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Liberecký - Mimoň, Česká Lípa, Ústecký kraj - Děčín)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ploučnice je česká řeka, která pramení v okrese Liberec pod Ještědem, protéká okresy Česká Lípa a Děčín a v městě Děčín ústí zprava do Labe. Odvodňuje severní část Čech vymezenou Ralskou pahorkatinou, Českým středohořím a Lužickými horami. Je plná meandrů převážně v lukách, vodácky splavná, dlouhá 106 km[1]. Povodí má rozlohu 1193,77 km²[2]

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Od pramenů do Stráže[editovat | editovat zdroj]

Prameny Ploučnice nalezneme dva. Jako Hlavní pramen Ploučnice je většinou označována dříve mohutná vyvěračka u Osečné na jižním okraji obce Janův Důl v nadmořské výšce 390 metrů. Vystupuje zde několik pramenů, které stékají do rybníka u Jenišovského mlýna.[3][4]

Někdy je uváděn i pramen (Horní Ploučnice), který se nachází o pár kilometrů dále a o něco výše u obce Hoření Paseky na JZ svahu Ještědu v nadmořské výšce 654 metrů.[5]

Nedaleko od pramene se mezi obcemi Chrastná a Osečná odděluje náhon Hamerská strouha, sloužící k napájení Hamerského rybníka. Dále Ploučnice protéká obcemi a osadami Břevniště, Útěchovice a Hamr na Jezeře. U Stráže pod Ralskem napájí Horecký rybník a dále plyne rovně mezi loukami územím, které bylo silně poznamenáno rozsáhlou těžbou uranu.

Od Stráže do České Lípy[editovat | editovat zdroj]

Nad Novinami pod Ralskem se zařezává do hluboké pískovcové soutěsky zakončené stometrovým tunelem. Tento úsek se nazývá Průrva Ploučnice.[6]

Průrva Ploučnice pod Ralskem

Dále až do České Lípy úzké, lidskou rukou nedotčené koryto meandruje loukami v neobydlené krajině. Od Stráže se Ploučnice obloukem vyhýbá vrchu Ralsko a vtéká do Mimoně. Úsek v Mimoni tvoří částečně regulované koryto s břehovými porosty a několika menšími stupni. Zde, u zámeckého parku v Mimoni, se do řeky zprava vlévá Panenský potok a Ploučnice dále pokračuje k Borečku, kde se nejvíce přibližuje k letišti Hradčany. Pak zleva přijímá vody Hradčanského potoka. Dále teče k severozápadu, severně od oblasti zvané Polomené hory územím, které bylo součástí vojenského prostoru Ralsko. Do neustále meandrujícího toku zprava od Zákup přitéká SvitávkaDobranovský potok.

V České Lípě[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je říčka přemostěna desítkou silničních a potrubních mostů i lávek pro pěší, vede přes ni také most železniční tratě. Protože povodí Ploučnice je a bylo ploché, často se zde rozlévala a měnila koryto. Na jedné z pískových naplavenin založil některý pán z rodu Ronovců v 13. století hrad Lipý, nazývaný vodním hradem.[7] Z Ploučnice byl v 16. století napájen vodní příkop kolem hradu, který se přestavbami na 200 let před ničivým požárem z roku 1820 změnil v zámek.[8] Dnes je řeka svedena do kamenného koryta zhruba o 200 metrů dál a z hradu se stala udržovaná a zvelebovaná ruina.

Za Českou Lípou[editovat | editovat zdroj]

Za Českou Lípou Ploučnice přijímá zleva Robečský potok a zprava Šporku. Dál pokračuje osadami Stružnice a Jezvé, kde zprava přitéká Radečský potok a zleva malý Valteřický potok. Pak je na toku Horní Police s Valdeckým potokem zleva a Žandov, kde se zprava připojuje Vrbový potok. Pod Žandovem do ní zleva ústí drobné potoky Merboltický a Valkeřický, následují obce Malý a Starý Šachov, Oldřichov nad Ploučnicí a Františkov nad Ploučnicí, nad kterým se tyčí zřícenina hradu Ostrý. Poslední úsek až do Děčína má větší spád a je na něm množství jezů. V Benešově nad Ploučnicí se zprava vlévá Bystrá a zleva malý Fojtovický potok. Nakonec Ploučnice protéká osadami Jedlka a Soutěsky a v Děčíně se proti Podmoklům vlévá do Labe.[9]

Přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Ploučnice v Mimoni
Železniční most v České Lípě

Průměrné měsíční průtoky Ploučnice (m³/s) ve stanici Benešov nad Ploučnicí:[10]

Hlásné profily:[11][12][13][14]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Stráž pod Ralskem 82,60 120,99 km² 1,0 m³/s 58,5 m³/s
Mimoň 74,60 269,71 km² 2,3 m³/s 103,0 m³/s
Česká Lípa 36,40 623,94 km² 4,9 m³/s 159,0 m³/s
Benešov nad Ploučnicí 10,90 1156,74 km² 8,6 m³/s 227,0 m³/s

Výškový rozdíl mezi pramenem u Osečné a ústím v Děčíně je 263,6 metrů, průměrný spád je 2,56%. Roční srážky v povodí jsou v průměru 711 mm. V ústí do Labe je průměrný průtok 8,77 [m³/s], v roce 1946 zde byl zaznamenán 217 [m³/s].[9]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

V roce 1575 se nad Mimoní říkalo Ploučnici Srní potok (Rehwasser - srní voda), a osada na jejím břehu se proto jmenuje Srní Potok.[15]

Fauna a flora[editovat | editovat zdroj]

Meandry Ploučnice u mostu v Heřmaničkách

V období znečišťování vod průmyslovými podniky a splašky měst množství ryb v Ploučnici kleslo, nicméně pestrost druhů zůstala zachována. Prováděné průzkumy v ní prokázaly 900 druhů vyššího rostlinstva, z toho 9 chráněných. Dále se zde vyskytuje 11 druhů obojživelníků, kteří potřebují k životu vodní toky a plochy. U řeky žije 100 druhů ptáků, z nichž mnohé patří mezi ohrožené (např. slavík obecný, ledňáček říční či skorec vodní). Protože část řeky nezamrzá, slouží jako zimoviště labutí velkých a divokých kachen.[9]

Liberecký kraj oznámil na podzim 2013 záměr vyhlásit dvě lokality meandrů Ploučnice (u Mimoně a u Žízníkova) přírodními památkami.[16]Po vyřešení rozporů s dotčenými obcemi byly přírodní památky Meandry Ploučnice a Niva Ploučnice zastupitelstvem Libereckého kraje v květnu 2014 schváleny. Jsou součástí Evropsky významné lokality Horní Ploučnice.[17]

Po roce 2000 byl postupně realizován projekt Čistá Ploučnice. S nákladem 600 milionů korun byly postaveny či zmodernizovány čističky odpadních vod a kanalizace v městech na povodí řeky. ČOV v Hradčanech (Ralsko) byla oceněna jako Vodohospodářská stavba roku 2013.[18]

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Soutok Labe s Ploučnicí

Ploučnice bývala oblíbenou řekou vodáků, později došlo k devastaci okolí horního toku uranovými doly a střední tok byl nepřístupný ve vojenském prostoru Ralsko. Podle vodáckého průvodce z roku 1978 v letech obsazení území sovětským vojskem po roce 1968 platil zákaz vystupovat na břeh v úseku 15 km od Borečku po Brennou. O povolení průjezdu se muselo žádat MNV Mimoň tři týdny před plánovanou plavbou.[19] Dnes Ploučnice řekou láká tichem, přírodou a romantikou. Sjížděný úsek měří 90 km.

Obtížnost se udává ZW C na horním a středním toku a WW I na dolním, ale vzhledem k různým překážkám je nutno počítat s náročností o něco větší. Ploučnice se obvykle splouvá od Stráže pod Ralskem, od hráze přehrady Horka. Na tamním vodočtu musí být alespoň 20 cm[20], jinak nezbývá než v prvním úseku za nižšího stavu vody lodě občas popostrčit přes mělčiny. Hned po osmi kilometrech čeká největší atrakce — Průrva Ploučnice. Až do Mimoně pak řeka meandruje bez větších překvapení. Za ní už začíná opravdová divočina. Členité meandry, stromy spadlé přes řeku a místa, kde se řeka dělí do mnoha ramen, dělají plavbu nezapomenutelnou. Víkendové splutí je možné ukončit u mostu v Brenné, Heřmaničkách nebo v Žizníkově. K projetí celého toku je třeba 3 až 4 dny. Z Benešova nad Ploučnicí do Děčína lze splout za 3 až 4 hodiny.[21]

Úsek pod Českou Lípou je těžší a sjízdný pouze za vyššího stavu vody. V Benešově musí být na vodočtu alespoň 90 cm vody. Nachází se zde množství jezů za normálního stavu nesjízdných a za vyššího nebezpečných.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. podle některých zdrojů 112
  2. Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Město Žandov a blízké okolí. Žendov: MěÚ Žandov, 1998. Kapitola Ploučnice, s. 10. 
  4. KOLEKTIV AUTORŮ. Československé řeky. Praha: Olympia, 1978. Kapitola Ploučnice, s. 131. 
  5. ŠTEFÁČEK, Stanislav. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska. Praha 2: Baset, 2008. ISBN 978-80-7340-105-4. Kapitola Ploučnice, s. 482. 
  6. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 2. Praha: freytag&berndt, 2005. ISBN 80-7316-233-4. Kapitola Průrva Ploučnice, s. 98. 
  7. PHDR.GABRIEL, František. Hrad Lipý. Praha: Společnost přátel starožitností, 1997. ISBN 80-901258-6-7. Kapitola Historické osudy hradu, s. 2. 
  8. Hrad Lipý, str. 24.
  9. a b c Žandov - Ploučnice, str. 11.
  10. Povodí Ohře – Vodohospodářská bilance dílčího povodí Ohře, dolního Labe a ostatních přítoků Labe (str. 69) [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-25. 
  11. Evidenční list hlásného profilu Stráž pod Ralskem [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  12. Evidenční list hlásného profilu Mimoň [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  13. Evidenční list hlásného profilu Česká Lípa [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  14. Evidenční list hlásného profilu [online]. Český hydrometeorologický ústav [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  15. ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Srní Potok, s. 122. 
  16. Michael Polák. Meandry řeky Ploučnice budou přírodní památkou. Českolipský deník [online]. 2013-11-07 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. 
  17. Šablona:Citace elektronického periodika m
  18. redakce. Zmodernizovaná čistička v Hradčanech dostala cenu. Českolipský deník [online]. 2014-03-30 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  19. Československé řeky, str. 131.
  20. Československé řeky, str. 132.
  21. Encyklopedie vodních toků, str. 483.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]