Osečná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Osečná
Náměstí v Osečné s mariánským sloupem a kostelem sv. Víta
Znak obce OsečnáVlajka obce Osečná
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0513 564290
Kraj (NUTS 3) Liberecký (CZ051)
Okres (LAU 1) Liberec (CZ0513)
Obec s rozšířenou působností Liberec
Pověřená obec Český Dub
Historická země Čechy
Katastrální výměra 28,06 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 128 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 374 m n. m.
PSČ 463 52
Zákl. sídelní jednotky 6
Části obce 7
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu Městský úřad Osečná
Svatovítské náměstí 105
Osečná 463 52
Starosta Jiří Hauzer
Oficiální web: www.osecna.cz
Email: mesto@osecna.cz
Osečná
Osečná
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mariánský sloup
Osečná náměstí

Osečná (německy Oschitz) je město na severu Čech, v okrese Liberec, v Libereckém kraji, zasazené do malebné krajiny Podještědí. Leží asi 10 km jihozápadně od Liberce na úpatí Ještědsko-kozákovského hřbetu a Ralské pahorkatiny. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel. Městem a Chrastnou protéká řeka Ploučnice, která pramení severně od obce u Jenišovského rybníka. Druzcovem protéká Druzcovský potok a Zábrdím a Vlachovým říčka Zábrdka. Dalšími vodními plochami v okolí jsou rybníky Jenišovský, Mlékárenský, Kočvarův, Lázeňský a Chrastenský. V tomto podještědském městečku je mateřská a základní škola. Nachází se zde lázně Kundratice, jedny z nejstarších lázní v Čechách, založené již r. 1881.

Městečko leží na silnici ze Stráže pod Ralskem do Českého Dubu, má autobusové spojení s Českým Dubem, Stráží pod Ralskem, Hodkovicemi nad Mohelkou a Libercem. Nejbližší železniční stanice je od obce vzdálena asi 7 km směrem na sever, v Křižanech.

V Osečné se odehrává román Karolíny Světlé Frantina, která si zdejší kraj velmi oblíbila a v nedaleké Světlé měla svou chalupu, kam v létě společně se svým mužem (prof. Petr Mužák) jezdívala. Podještědí se stalo inspirací pro její dílo.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Osada Osečná je poprvé zmiňována roku 1352 v souvislosti s nedalekým hradem Děvínem, i když byla pravděpodobně založena již o sto let dříve českým šlechtickým rodem Vartenberků, a to uprostřed obchodní stezky, která vedla z nedalekého Českého Dubu na Děvín. Jméno města je zřejmě odvozeno od slova osekati, což bylo to první, co se muselo před stavbou udělat – osekat les.

Na konci 14. stol. je doložen místní dřevěný kostelík sv. Víta. Roku 1444 byla osada zcela zničena během husitského nájezdu. Tehdy bylo vystěhováno české obyvatelstvo a začali se sem stěhovat Němci. Roku 1516 kupuje hrad a město saský rod Bieberštejnů a dne 8. dubna 1565 Karel Biberštejn pokládá základní kámen pro stavbu nového kostela, tentokrát kamenného. Stavba byla dokončena o tři roky později roku 1568. V roce 1548 byla založena kronika města.

Na přímluvu svobodného pána z Oprštorfu, kterému Karel Bieberštejn Osečnou r. 1569 prodal, povýšil císař Rudolf II. roku 1576 Osečnou na město s právem používat městský znak a pečeť se znakem gryfa se zlatou korunkou a s nápisem „Sigilium oppidi ossensis 1576“. Německé obyvatelstvo zde žilo již před rokem 1620, v knize daní z roku 1654 čítá Osečná 23 měšťanů, 15 chalup a 21 malorolníků. Roku 1680 napadli Osečnou náchodští a čáslavští sedláci, jejich povstání proti robotě však bylo potlačeno vojskem hraběte Haranta. V roce 1713 žilo ve městě 43 měšťanů, 2 malorolníci a 48 domkařů.

Nově povýšené město obdrželo právo várečné - tzn. právo vařit pivo. Pivovar věnoval městu r. 1598 Zikmund Smiřický, který město koupil r. 1591, a tehdy se dostalo pod vládu českého šlechtického rodu Smiřických. V této době až do r. 1769 v Osečné existovalo také právo hrdelní. Popravy mohly být dvojího druhu – buď oběšení anebo setnutí hlavy. Popraviště stálo na tzv. Šibeničním vršku, kde se dnes nachází památník německého spisovatele a básníka Friedricha Schillera. (Pamětní kámen byl znovu objeven v roce 2004 místním občanem, učitelem Radomírem Starým a jeho ženou a ti pak založili tradici každoročního setkávání u kamene.) V této době už existoval i dřevěný vodovod, který vedl z Jeníšovského rybníka do kašny, která na náměstí stávala ještě v roce 1954.

Roku 1618 Albrecht Jan Smiřický protestoval proti českému králi a římskému císaři Ferdinandu II., což mělo negativní výsledky – po bitvě na Bílé hoře získal jejich majetek Albrecht z Valdštejna, který byl tehdy vlastníkem frýdlantského vévodství. Obyvatelé byli přinuceni přijmout katolickou víru a museli platit českodubskému faráři, což odmítli. R. 1653 byla oznámena rekatolizace, tedy že byla znovu přijata římskokatolická víra.

Když byl v roce 1634 Albrecht zavražděn, jeho majetek získal císař Ferdinand II., který ho o dva roky později daroval generálovi Janu Ludvíku Hektrovi, jako poctu za jeho válečné zásluhy. Když r. 1640 zemřel, zdědila majetek jeho dcera Regina, která 14. května roku 1643 nastoupila do Kláštera sv. Jakuba ve Vídni, a když se o deset let později stala představenou, darovala své panství klášteru, v jehož majetku bylo město do roku 1783, kdy byl klášter zrušen Josefem II.

5. listopadu 1642 přitáhlo do města švédské vojsko, které jeho velkou část zničilo. Za oběť jim padla radnice, vykradli kostel a zapálili pivovar. Ten už nebyl nikdy obnoven a tím v Osečné definitivně končí výroba piva. Nová radnice uprostřed náměstí byla slavnostně otevřena v roce 1704. K její stavbě byly mj. použity kameny ze shořelého pivovaru.

Osečnou během její existence postihlo několik požárů, ten největší nastal 11. června 1825, kdy shořela velká část města. Ohni podlehlo 25 domů, fara, radnice a věž kostela, v níž se roztavily všechny zvony, kterých tam tehdy bylo pět (v současné době se na věži nachází zvony dva). S tímto požárem je spojena i jedna velká zajímavost: říká se, že kdyby tenkrát Osečná nevyhořela, byla by dnes větší než Liberec.

Českodubské panství a s ním i Osečnou koupil 6. 8. 1838 sychrovský kníže Kamil Rohan, který roku 1870 nad vstupem do kostela nechal umístit rodinný erb, který se na stejném místě nachází dodnes. Na erbu stojí jejich heslo Potius mori quam foedar („Raději zemřít než zradit“).

Roku 1890 byly v Osečné farnost sv. Víta, četnická stanice, pětitřídní škola, záložna, tři mlýny, výrobna bačkor a pantoflí a tkalcovna, konaly se v ní pravidelné výroční trhy. Ve městě žilo na začátku 20. století 11 Čechů a 828 Němců. Po skončení druhé světové války byly němečtí obyvatelé vysídleni.

Dne 10. října 2006 byl obci vrácen status města.[2] V současné době[kdy?] se ve městě staví rozhledna, která bude stát na Jiránkově kopci nad Jeniškovským rybníkem, na tomto místě už kdysi stávala. 28 metrů vysoká rozhledna bude mít zvláštní tvar „DNA“.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky a zajímavá místa[editovat | editovat zdroj]

  • Kotelské lípy - dvě chráněné lípy velkolisté v osadě Kotel, z nichž jedna dosahuje výšky 25,5 m a v obvodu kmene měří 9,25 m, což ji zřejmě dělá nejmohutnějším stromem v Libereckém kraji a celých severních Čechách. 2× se stala Stromem roku.
  • Chrasteňský vodopád - malý vodopád u Chrastné ležící na umělém korytě řeky Ploučnice, které slouží k napájení Hamerského rybníka (tzv. Hamerská strouha).
  • Pramen Ploučnice - hlavní prameniště řeky Ploučnice nacházející se u Jenišovského rybníka, bývá označováno jako jedno z nejvydatnějších pramenišť ve střední Evropě. Druhé prameniště se nachází na svazích Ještědu.
  • Čertova zeď - národní přírodní památka nad osadou Kotel. Jsou to zbytky ploché čedičové žíly pocházející ze třetihor, která vystupuje na povrch ve formě zdi. Koncem 19. století byla velká část zdi rozebrána a použita ke stavbě. Podle pověsti se jedná o dílo samotného ďábla, který dostal za úkol do svítání postavit zeď od Ještědu k Bezdězu. Jak už to bývá, když satanáš letěl na Ještěd pro poslední náklad kamení, zakokrhal kohout (ve skutečnosti to byl sedlák ze Zábrdí, který se s čertem vsadil a upsal svou duši peklu, a ze strachu že sázku prohraje, napodobil kohoutí kokrhání a v okolí začali okamžitě kokrhat všichni ostatní kohouti. Čert tak sázku prohrál.).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  3. Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VINKLÁT, Pavel. Podještědí. Liberec: Okresní úřad Liberec a Sdružení obcí „Podještědí“, 2001. ISBN 80-902887-0-7. 

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]