Smiřičtí ze Smiřic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Smiřičtí ze Smiřic
COA Smiřický.jpg
Erb Smiřických
země České královstvíČeské království České království
mateřská dynastie Smiřičtí
tituly Hrabata
zakladatel Jan Smiřický
rok založení 13. století
vymření po meči 1630
vymření po přeslici 1654

Smiřičtí ze Smiřic (něm. von Schmiritz) byl významný český šlechtický rod, pocházející ze Smiřic, dnes okres Hradec Králové. Působil především ve východních Čechách, největší proslulosti dosahoval v druhé polovině 16. století a v první polovině 17. století, kdy šlo o jeden z nejbohatších rodů v Českém království. Pak jejich panství postupně přebral Albrecht z Valdštejna. Smiřičtí se zasloužili o významný rozvoj regionu – například v Jičíně vystavěli renesanční zámek, který pak do nynější podoby přestavěli italští architekti, povolaní Albrechtem z Valdštejna. Zakládali manufaktury a pivovary.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Palác Smiřických ma Malostranském náměstí v Praze, kde se konala tajná schůzka, jež vyvrcholila v tzv. první pražskou defenestraci
Informační deska na paláci Smiřických na Malostranském náměstí

O raných dobách rodu se příliš neví. Rod založil v období husitských válek (14191436) Jan Smiřický, který bojoval po boku pražanů jako hejtman, později se pokusil v Praze o násilný převrat ve prospěch panské jednoty. Později uznal králem Zikmunda Lucemburského, díky čemuž vytvořil obrovský majetek v severních Čechách, kde mu patřil Bezděz, Houska, Helfenburk, RoudniceJestřebí. Působil jako hejtman na Boleslavsku a Litoměřicku. V roce 1450 získal do manského držení panství Lysá nad Labem. Stál na straně Jiřího z Poděbrad, kterého později opustil a přidal se k jeho odpůrcům. Král jej obvinil ze zrady a roku 1453 jej nechal v Praze popravit.

Rodový majetek přechází pak na nezletilé syny Jindřicha a Václava, jejichž poručníkem byl Zdeněk ze Šternberka[1]. Václav záhy zemřel a tak celý majetek přešel na Jindřicha. Jindřich se oženil s Kateřinou Maštovskou z Kolovrat a se stal důvěrníkem krále Jiřího z Poděbrad a ten nechal rod v roce 1475 povýšit do panského stavu. Jindřich zemřel roku 1478 na hradě v Lysé nad Labem. Zůstali po něm čtyři synové a sedm dcer. Rod se tak rozdělili na několik větví. Vzdor bouřlivému období rod ekonomicky sílil. Z nevýznamného šlechtického rodu se do poloviny 16. století vypracoval na jeden z nejbohatších rodů v Čechách – vlastnil dvanáct panství a byl téměř tak bohatý, jako Trčkové z Lípy, se kterými si v regionu konkuroval.

Zikmund († 1608) byl dobrým hospodářem i podnikatelem, přešel k systému režijního velkostatku. Jeho syn Jaroslav v nízkém věku roku 1611 zemřel.

Jeho bratr Albrecht Jan Smiřický (1594-1618 studoval na kalvínské univerzitě v Heidelbergu, poté cestoval po západní Evropě i Itálii. Po návratu do Čech přikoupil k zděděným statkům ještě Malou Skálu, DymokuryTurnov. Patřil mezi čelní představitele protihabsburské opozice. Právě v jeho pražském paláci se uskutečnila schůzka, kde byla naplánována druhá pražská defenestrace. Zvolili jej direktorem i správcem. Je dokonce pokládán za pravděpodobného kandidáta na český trůn, v listopadu 1618 však na válečném tažení do Českých Budějovic onemocněl a zemřel.

Vyloučením posledního mužského potomka, jeho bratra Jindřicha Jiřího, pro slabomyslnost, přešlo nástupnictví na ženskou linii. Mezi sestrami se rozpoutal boj o správu rodinného majetku a s tím spojeného poručnictví: starší Eliškou Kateřinou, donedávna vězněnou na Kumburku pro poklesek s příslušníkem selského rodu a odtud vysvobozenou Otou Jindřichem z Vartenberka, a  mladší Markétou Saloménou, provdanou za Jindřicha Slavatu z Chlumu. S konečnou platností byl spor rozhodnut, když Eliška Kateřina zahynula při výbuchu prachu na Jičínském zámku, který pravděpodobně sama způsobila a při němž zahynul i Jindřich Slavata. Hned po bitvě na Bílé hoře však Markéta Saloména, horlivá protestantka a první dáma Anny Falcké, ze země uprchla a zbytek života strávila ve vyhnanství; její syn Albrecht byl za třicetileté války velitelem v protestanském vojsku.

Poručnictví za slabomyslného Jindřicha Jiřího a celé dědictví Smiřických získal jako nejvhodnější katolický příbuzný jeho strýc Albrecht z Valdštejna. Roku1628 internoval Jindřicha na Hrubé Skále, kde zemřel roku 1630; jeho smrtí vymírá rod Smiřických po meči.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Erb Smiřických ze Siebmacherovy kroniky

Nosili stříbrně a černě kosmo dělený štít.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Kaplíři ze Sulevic, Kolovraty, Vančury z Řehnic, Gutštejny , Žerotíny či Beřkovskými ze Šebířova.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Smiřičtí v Lysé, Ing.Milan Plšek, Listy města Lysé nad Labem 9/2005

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Smiřičtí ze Smiřic, s. 144-145.  
  • JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha : Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6.  
  • JUKL, Jakub. Jan Smiřický ze Smiřic. Praha : Veduta, 2012. ISBN 89788086829784.  
  • LUDVÍK, Josef. Památky hradu, města a panství Náchoda i vlastníkův jeho. Hradec Králové : Pospíšil, 1857. 343 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]