Helfenburk u Úštěka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Helfenburk
Obytná věž
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 1. polovina 14. století
Zánik konec 16. století
Stavebník Klinštejnové
Další majitel Arcidiecéze pražská, Smiřičtí ze Smiřic, Šternberkové aj.
Poloha
Adresa 3 km východně od města, Úštěk, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Helfenburk
Helfenburk
Další informace
Kód památky 42722/5-2256 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helfenburk u Úštěka (též Hrádek) je zřícenina hradu ze 14. století vzdálená asi 3 km od městečka Úštěk v okrese Litoměřice. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1] Byl vystavěn na vrcholu pískovcové ostrožny, která vybíhá do zalesněného údolí Hrádecký důl v nadmořské výšce 310 m n. m. s převýšením 70 metrů nad dnem údolí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. století. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát,[2] ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad.[3] Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i jeho nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupina Jana z Jenštejna o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu. [3] V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále biskup Konrád z Vechty (zemřel zde roku 1431).

Plošina hradního jádra

V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil pan Půta z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z  Dubé, ale zastavili ho Janu Smiřickému. Vdova po něm prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů a ten ho vzápětí postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, který byl významným představitelem odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále potom dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku.[2] Jako poslední je uváděn na hradě pan Vilém z Illburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval.[4] Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl.[5] Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye.[6] Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství.

Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník, hrabě Josef von Schroll a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 18871890 dostavěl rozbořené třetí patro 30 metrů vysoké věže, na kterou vede 143 schodů.[7] Původní středověký přístup do věže nebylo možné využít, neboť směřoval do vnitřní části hradu na skálu se zbytky zdiva jinak nepřístupného paláce, proto nechal prorazit boční vstup. V druhé půli 20. století jej převzaly organizace Českého svazu ochránců přírody a začaly jej za dohledu litoměřického okresního konzervátora Františka Fišera opět opravovat a udržovat. Později zde vzniklo občanské sdružení (dnes spolek) Hrádek, které si objekt pronajalo, udržuje ho a stará se o průvodcovskou službu.[8]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Původní hrad na skalní plošině byl převážně dřevěný. Teprve po rozšíření za Jana Očka z Vlašimi byl na skále postaven kamenný palác, kaple a řada menších provozních budov. Byla vyhlubena nová 65 m hluboká studna vybavená šlapacím kolem. Jan z Jenštejna nechal rozšířit palác a především vystavěl nový hradební okruh, jehož hradba se dosud zachovala včetně cimbuří. V čele hradu byla v dominantní poloze postavena obytná věž. Vstupní brány byly chráněny kolébkovými padacími mosty a hlubokým příkopem, který je dnes z většiny zasypaný.[9]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Z Úštěku vede přímo ke zřícenině žlutá turistická značená cesta (přibližně 6 km), která vede přes Lhotu, kolem hájovny a dále Ptačím dolem (cesta je vhodná i pro jízdu na kole a s kočárkem). V blízkosti hradu jsou dvě parkoviště. Nejvyužívanější se nachází nedaleko obce Ostrá, odkud lze k hradu přijít dvěma cestami - po červeném okruhu do Ptačího dolu a dále po žluté (cca 2 km), nebo severní cestou po červeném okruhu (cca 3 km). Méně využívané parkoviště se nachází na kraji obce Rašovice, odkud k hradu vede polní cesta po zelené turistické cestě (1,5 km).

Objekt je zpřístupněn veřejnosti po celý rok, o víkendech je zpřístupněna i věž. Na hradě není technicky možné zajistit občerstvení, jediný zdroj pitné vody se nachází v 0,5 km vzdálené studánce. Z vrcholu třípatrové zachovalé hradní věže je pěkný výhled na okolní lesy. Několik kilometrů odtud východním směrem u obce Blíževedly se nachází malý skalní hrádek Hřídelík a zřícenina hradu Ronov, severozápadním směrem u obce Ostré Kalvárie, která postupně prochází rekonstrukcí.

Nejbližší železniční zastávka se nachází přibližně v 5 km vzdáleném Úštěku na trati 087 z Lovosic do České Lípy. Oblast je vyznačená např. na mapách KČT 15 – Máchův kraj a 11 – České středohoří východ.[10][11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-28]. Katalogové číslo 154930 : Hrad Helfenburk. Památkový katalog. MonumNet [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  2. a b ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hrádek (Helfenburk) – hrad, s. 151–155. 
  3. a b TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 4. Praha: freytag&berndt, 2007. ISBN 978-80-7316-287-0. Kapitola Hrádek (Helfenburk), s. 192. 
  4. Toulavá kamera, str.193
  5. PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Helfenburk, s. 113. 
  6. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Zříceniny hradů výšinných, skalních, vodních. Praha: Olympia, 1998. ISBN 80-7033-702-8. Kapitola Hrádek – Helfenburk, s. 78. 
  7. POHORECKÝ, Vladimír. Tipy na výlet po rozhlednách a starých hradech. Praha: Radioservis, 2000. ISBN 80-86212-10-6. Kapitola Hrad Hrádek zvaný též Helfenburk, s. 40. 
  8. Toulavá kamera, str.194
  9. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Kapitola Helfenburk u Úštěka, s. 157–158. 
  10. Toulavá kamera, str.195
  11. Peša – České hrady, str. 117

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav; PODROUŽEK, Kamil. Helfenburk, hrad pražských arcibiskupů. Borek: Hrádek, 2011. 524 s. ISBN 978-80-904730-0-3. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Litoměřicko a Žatecko. Svazek 14. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Hrádek hrad, s. 96–104. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]