Ronov (hrad, okres Česká Lípa)
| Ronov | |
|---|---|
 Věž v severovýchodním nároží se vstupy na hradební ochoz v prvním patře | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotika |
| Výstavba | 14. století |
| Materiál | kámen |
| Stavebník | Páni z Klinštejna |
| Další majitelé | Berkové z Dubé Ilburkové |
| Současný majitel | Biskupství litoměřické |
| Poloha | |
| Adresa | Blíževedly,  Česko |
| Pohoří | České středohoří |
| Souřadnice | 50°37′12,72″ s. š., 14°24′51,84″ v. d. |
  Ronov | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18702/5-2844 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ronov je zřícenina hradu severovýchodně od Blíževedel v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Nachází se na vrcholu kopce Ronov, který je součástí Ralské pahorkatiny. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1]
Nejstarší přímé zprávy o hradu pochází z patnáctého století. Roku 1438 jej vlastnil Vilém z Ilburka, který hrad významně přestavěl. Po roce 1538 se hlavním vrchnostenským sídlem stala stvolínecká tvrz, a Ronov se postupně změnil ve zříceninu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Doba založení hradu a jeho nejstarší dějiny jsou nejasné. Vzhledem k názvu je nepochybné, že jej založil některý příslušník rozvětveného rodu Ronovců.[2] August Sedláček soudil, že hrad okolo roku 1420 založil Hynek Hlaváč z Dubé,[3] ale podle Dobroslavy Menclové mohl být založen už ve druhé polovině čtrnáctého století.[4] První písemná zmínka o hradu pochází pravděpodobně z roku 1427.[2]
.png)
Krajinu v okolí Ronova a Kravař měli od roku 1348 v zástavě bratři Hynek a Jindřich z Dubé. V roce 1355 ji získali do dědičného držení a po Hynkově smrti v roce 1361 ji zdědil jeho stejnojmenný syn († 1381). Syn Hynka mladšího se jmenoval také Hynek a získal přízvisko Hlaváč. V době jeho nezletilosti za něj majetek spravoval strýc Hynek z Dubé, bratr jeho otce a pán saského hradu Hohnstein. Nejspíše to byl on, kdo přenechal Kravařsko pánům z Klinštejna, jedné z vedlejších větví Ronovců.[4] Přídomek jednoho z nich, Předboře z Ronova, by mohl být podle Rudolfa Anděla první nepřímou zmínkou o hradu. V tom případě by Ronov založili ve třetí čtvrtině čtrnáctého století páni z Klinštejna.[4] Předborův přídomek se však vztahuje k lužickému hradu Ronov (též Rohnau) u Hirschfelde.[5]
Na začátku husitských válek hrad ovládal Hynek Hlaváč z Dubé, který stál na straně krále Zikmunda a spolu s lužickým Šestiměstím bojoval proti husitům. Když v roce 1423 zemřel, zdědili jeho majetek bratři Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé. Jaroslav zemřel bezdětný v roce 1432. Jindřich zůstal majitelem hradu nejméně do roku 1437, ale krátce poté od něj hrad získal Vilém z Ilburka.
Vilém z Ilburka byl spojencem pánů z Vartenberka v jejich bojích s Šestiměstím. Lužičané proto v roce 1444 vypravili vojenskou výpravu, která se spojila s litoměřickým landfrýdem a Těmou z Koldic. Jejich vojsko potom neúspěšně oblehlo hrad Sloup Mikeše Pancíře, ale dobylo Rybnov, Stvolínky a města Žandov, Česká Kamenice a Osečná. Vojenský konflikt trval až do prosince roku 1444, ale Ronov při něm dobyt nebyl.[4]
Vilémův stejnojmenný syn roku 1505 určil Ronov a městečko Stvolínky jako věno své manželce Anežce z Helfenštejna. Ta se také po jeho smrti v roce 1538 stala jedinou dedičkou, ale po její smrti měl majetek připadnout jejich dceři Anně.[3] Anežka se přestěhovala ze špatně přístupného hradu do tvrze ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějakou dobu udržován, ale když Alžběta z Vartenberka prodala roku 1608 Stvolínky Adamu Hrzánovi z Harasova, byl označen jako pustý.[4]
Během třicetileté války hrad sloužil jako útočiště obyvatelům z okolních vesnic, kteří na něm ukrývali majetek. V roce 1643 jej proto dobylo a vypálilo švédské vojsko.[4] V roce 1845 nechal tehdejší majitel panství Stvolínky, litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, postavit na vrchol Ronova křížovou cestu. Při jejím budování byl z velké části zbořen palác a na jeho místě vztyčen kříž. Křížová cesta byla upravována v roce 1891, ale časem zcela zanikla.[4]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Ronov byl postaven ve dvou stavebních fázích. Starší snad tvořila pouze obytná věž, ze které téměř nic nedochovalo. Zříceniny jsou pozůstatkem budov, které nechal postavil Vilém z Ilburka. Za něj hrad získal dvoudílnou nebo trojdílnou dispozici. Poloha na dominantním a obtížně přístupném kopci hradu poskytovala ochranu před rozvíjející se dělostřelbou. Prvky aktivní obrany jsou patrné i v systému opevnění, ale patří k raným a nepříliš účinným řešením aktivní dělostřelecké obrany.[2][6] Jejich kvalitu snižovaly oddělené úseky hradeb, po jejichž ochozech se obránci nemohli plynule pohybovat, a nemožnost postřelování všech kurtin.[6]
Převážná většina zdiva je postavena z místního čediče, který je jen ojediněle doplněn tesanými pískovcovými prvky nebo cihlami a dlaždicemi. Hlavním obranným prvkem byla osmdesát až sto centimetrů tlustá hradba, před niž zcela vystupují dvě bašty, jejichž štěrbinová okna umožňují postřelování kurtin.[7]
Vstup do hradu umožňovala brána, jejíž budova se částečně dochovala na jižní straně. Cesta se v průjezdu pravoúhle stočila a vstoupila na první nádvoří. Centrální skála a k ní připojená hradba dělila vnitřní prostor hradu na jihozápadní a severovýchodní část. Do druhé z nich se vcházelo další bránou v hradbě na jihovýchodním úpatí skály.[8]
Budova v jihozápadním nároží měla obytný charakter. Přízemí osvětlovala jen drobná větrací okénka a do prvního patra se vstupovalo po dřevěné konstrukci otvorem v jihovýchodní zdi. Za vstupem se nacházela přibližně čtvercová místnost osvětlená oknem, u nějž se dochoval pískovcový překlad. V severovýchodní stěně je pískovcová klíčová střílna, která umožňovala ostřelovat prostor prvního nádvoří. V jihozápadní části prvního patra se nacházela roubená komora.[8]
Problematické je stanovení funkce severovýchodní budovy. Velká okna, orientovaná na vnější stranu hradu, vedou k domněnce, že stavení mělo obytnou funkci. V prvním patře však vedla jen lávka, která spojovala dvojici dveří, jimiž se vstupovalo na ochozy přilehlých úseků hradeb. Budova nejasného účelu stála také mezi vrcholovou skálou a severozápadní hradbou.[8] Hradní palác stával na skále, která převyšuje prostor nádvoří asi o pět metrů.[7] Dochovaly se z něj pouze nepatrné základy.[8]
Přístup[editovat | editovat zdroj]
Z vrcholu je výhled po okolí, na nedaleké Stvolínky, Stranné či Blíževedly.[9] Na hrad vede odbočka z červeně značené turistické trasy mezi Stvolínkami a Blíževedly. Nejbližší železniční zastávka je v Kravařích, odkud vede na úpatí vrchu zeleně značená trasa.[10] Vrch Ronov se nachází na území chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj a jeho úbočí i vrchol jsou chráněny jako přírodní památka.[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-12-07]. Identifikátor záznamu 129423 : Hrad Ronov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 2. vyd. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Ronov, s. 476–478.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Ronov a Stvolinky, s. 301.
- ↑ a b c d e f g Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Ronov – hrad, s. 402.
- ↑ PANÁČEK, Jaroslav. Anselm a Předbor z Ronova – ale ze kterého?. In: GERSDORFOVÁ, Zlata; HLOŽEK, Josef. Castellologica bohemica. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020. ISBN 978-80-261-0950-1. ISSN 1211-6831. Svazek 19. S. 114.
- ↑ a b GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-295-X. S. 42. Dále jen Gabriel, Panáček (2000).
- ↑ a b Gabriel, Panáček (2000), s. 38.
- ↑ a b c d Gabriel, Panáček (2000), s. 41.
- ↑ Českolipsko a Máchův kraj. Děčín: Česká turistika, 2005. ISBN 80-903410-9-8. Kapitola Holanské rybníky, s. 31.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Ronov [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ronov na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Ronov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Hrad Ronov (u České Lípy) – 19. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze českého severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2022-04-26 [cit. 2021-04-27]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.
