Helfenburk u Bavorova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Helfenburk
Hradní jádro
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 13571364
Přestavba poslední čtvrtina 15. století
Zánik po roce 1589
Stavebník Jošt, Petr, Jan a Oldřich I. z Rožmberka
Současný majitel město Bavorov
Další majitelé Švamberkové aj.
Poloha
Adresa 2 km jihozápadně od obce, Krajníčko, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Helfenbuk
Helfenbuk
Další informace
Rejstříkové číslo památky 45196/3-4173 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helfenburk je zřícenina hradu asi 5,5 km od Bavorovaokrese Strakonice. Nachází se v katastru obce Krajníčko na skalnatém vrchu Malošín v nadmořské výšce 683 m. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1355 stavbu hradu zahájili Rožmberkové na ochranu nedalekého města Bavorov. Jednalo se o čtyři bratry: Petra, Jošta, OldřichaJanaRožmberka. Povolení k stavbě dostali od Karla  IV., šlo o ocenění jejich dobrých služeb. Doprovázeli Karla IV. na jeho korunovační cestě do Říma.[2] Roku 1381 udělili nedalekému Bavorovu městská práva.

Bergfrit
Věž v severovýchodním nároží třetího nádvoří

Po smrti Jana 1389 i jeho bratra Oldřicha, přešel hrad do vlastnictví Janova syna Jindřicha III. z Rožmberka. Ten patřil k odpůrcům vlády krále Václava IV. a byl členem Panské jednoty. Král se mu snažil v mezích možností škodit,[3] údajně i za pomoci Jana Žižky.[zdroj?].

Po jeho smrti měl hrad v držení jeho syn Oldřich II. z Rožmberka. Byl velmi mlád a jeho poručníkem byl Čeněk z Vartemberka. Ten se později obrátil na katolickou víru a v tomto duchu jej vychovával. Po potupné porážce před Táborem nechal na svých panstvích pochytat husitské kněze a nechal je uvěznit na svých hradech. Na Helfenburku prokazatelně dva zemřeli.[3]

Po jeho smrti vládl syn Jindřich IV. z Rožmberka a posléze Jan II. z Rožmberka. Oba dva měli neustále potíže kvůli zadluženosti, o tu se postaral jejich otec, díky válečným nákladům. Hrad byl zastaven Přeškovi z Čestic. Ve smlouvě byl dodatek o volném vstupu do hradu od bývalých majitelů. Po jeho smrti byl hrad opět vyplacen.[3]

V letech 14681472 bylo okolí hradu neklidné. Docházelo k sousedským sporům mezi Rožmberky a městy Písek, SušiceVodňany. Hrad nedoznal velké úhony, ale těmito spory trpěly okolní vesnice.[2]

Pohled z paláce
Palác
Rekonstrukce podoby hradu (L. Herc, olej na plátně)

Po smrti Jana z Rožmberka a po smrti jeho syna Jindřicha V. z Rožmberka se vlády ujal Vok II. z Rožmberka. Společně se svým poručníkem Bohuslavem ze Švamberka zadlužený hrad prodal bratrům Václavu Vlčkovi z Čenova a Zikmundu Vlčkovi z Čenova. Václav Vlček byl původně prostý hejtman, který válčil v Uhrách a v Polsku a ve službách krále získal mimořádné vojenské znalosti a dosáhl hodnosti polního hejtmana. Byl považován za vynikajícího vojevůdce a specialistu na obranu. V letech 14731484 zesílil vybudováním nového opevnění obranyschopnost hradu. Byl ale silným a nevítaným sousedem pro Rožmberky, kteří půjčili peníze hraběti Jindřichu Preuschenkovi z Hardeggu na koupi hradu, a ten jej koupil v roce 1484.[2] Po jeho smrti se hrad znovu vrátil do rukou Rožmberků, roku 1499 jim jeho syn hrad prodal zpět. Roku 1523 docházelo ke sporům o dědictví, protože Petr IV. z Rožmberka, stejně tak jako jeho bratři, umírá bezdětný. Zajímavostí tohoto hradu je, že v roce 15151518 byl purkrabím Želízko z Tourového, který vyhnal hradní čeleď.[3]

Roku 1551 Vilém z Rožmberka připojil k hradu i část okolního panství a celkově je zvelebil. Hrad samotný však plnil jen hospodářskou funkci. Podle rožmberského inventáře Helfenburk patřil k chudším hradům. Bylo v něm celkově velmi málo nábytku a nádobí, ale tento počet vynahrazovala rozsáhlá hradní výzbroj, ať už se jednalo o zbroje či zbraně. Stejně tak byl i nedostatek služebnictva. Po přesídlení správy panství na Kratochvíli dochází k úplnému opuštění hradu.[3]

V roce 1592 po smrti Viléma z Rožmberka jeho mladší bratr a dědic Petr Vok prodal celý hrad městu Prachatice. Po Bílé hoře jim byl zkonfiskován, přestože se město snažilo o jeho zpětné získání, nevedlo se jim. V té době je již označován jako pustý. Hrad byl tedy využíván více než dvě stě let. Později jej měly ve vlastnictví jiné rody, např. Eggenbergové a později až do roku 1922 Schwarzenbergové. Od roku 1928 je zřícenina majetkem státu.[2]

Hrad chátral až do třicátých let 20. století. Tehdy se dostal do rukou volyňských turistů (KČT), kteří se postarali o opravu a zpřístupnění hradu. Nyní je hrad ve vlastnictví města Bavorov. Ve 20. století byly jeho hradby a budovy částečně obnoveny. V roce 1977 byla jižní strážní věž upravena na rozhlednu – z vysoké válcové věže je pěkný výhled do okolí (na Písecké hory s Velkým Mehelníkem, JE Temelín, Vodňany, Novohradské hory, Blanský les s vrcholem Kleť i na šumavské hory Chlum, Libín, Bobík, Boubín a v pozadí Plechý, na severu jsou 50 km vzdálené Brdy). V jarních a letních měsících je objekt využíván k různým kulturním akcím.

Popis hradu[editovat | editovat zdroj]

Hrad v dochované podobě je čtyřdílný, ale první nádvoří vzniklo až během pozdně gotické přestavby Václava Vlčka z Čenova. Obdélné dvoupalácové hradní jádro s bránou v jižní hradbě zaujalo nejvyšší část kopce a s výjimkou severní strany ho obepínal parkán. Paláce, které o patro převyšovaly spojovací hradby, mezi sebou svíraly obdélné nádvoří. Po jeho obvodu vedla dřevěná arkádová chodba, která spojovala prostory v prvním patře. Oba paláce byly podsklepené a ve všech patrech měly dvě kvalitně vybavené místnosti osvětlované velkými obdélnými okny. V prvním patře východního paláce se dochovaly pozůstatky táflování.[4]

Severní hradba jádra v obou směrech pokračuje mimo jádro. Na východě ji ukončuje okrouhlá věž a na západě lichoběžníková věž třetí brány, pod kterou se nachází studna nebo cisterna. Věže spojuje obloukovitě vedená hradba, která uzavírá třetí nádvoří. Podél této hradby stály hospodářské budovy. Na severní straně se nacházelo lichoběžníkové druhé nádvoří, v jehož čele stojí do hradby vetknutý bergfrit přístupný v prvním patře sedlovým portálem. Brána do nádvoří se nacházela v severozápadním nároží. Byla kulisová a uzavírala se hřebenem. Před vlastní branou bylo předbraní.[4]

Ke zlepšení dělostřelecké obrany vzniklo ve druhé polovině patnáctého století první nádvoří s řadou nových hospodářských budov. Jeho hradbu zesilovaly tři polookrouhlé bašty se šterbinovými střílnami a čtverhranná věž první brány. Koruny hradeb i bašt byly vybavené krytým střeleckým ochozem a podobně byla upravena také hradba třetího nádvoří. Tři čtvrtiny obvodu hradu zajistil nový příkop.[4]

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

17. století byl Helfenbuk novým domovem pro různé ztracené existence a bezdomovce. Byl zde nalezen chlapec, který byl zarostlý jako opice a živil se sběrem lesních plodů a kořínků. Po dlouhém úsilí se jej podařilo zcivilizovat.[zdroj?]

Přímo pod velkou věží se ukrývá poklad. Ten se dá najít pouze na Velký pátek. O to se pokusil chalupník z nedalekého Koječína. Když začal kopat, zjevil se mu vousatý skřítek, ale on se polekal a utekl pryč. A bylo po pokladu.

Další pověst vypráví o dudákovi. Ten si oblíbil černé malé kotě. Když byl dudák doma, kotě také. Ale jakmile dudák odešel za výdělkem, kotě se ztrácelo neznámo kam. Jednou se dudák ve špatné náladě vracel nocí domů. Poblíž Helfenburku mu zastoupil cestu černě oblečený muž a požádal ho, zda si nechce něco přivydělat a zahrát jeho kamarádům. Dudák jej následoval, až na hrad a hrál. Ale bál se podívat, komu vlastně hraje a kdo ho platí. Až po delším čase se odvážil a viděl, že hraje k tanci kocourům. A ten, který ho na hrad přivedl, byl jeho malé černé koťátko. Dudák byl přesvědčen, že viděl samotné čerty.

Podle další pověsti v lese před branou hradu bydlel poustevník.

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina hradu je přístupná po červeně značené turistické trase z Husince a po modře značené trase z Bavorova do Volyně. Mezi vesnicemi KoječínŠtětín odbočuje ze silnice ii/142 asfaltovaná cesta ke hradu.[5] V turistické sezóně se vybírá vstupné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-12-31]. Identifikátor záznamu 157626 : Hrad Helfenburk, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Jižní Čechy. Svazek V. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Helfenbuk – hrad, s. 66–68. 
  3. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Písecko. Svazek VII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 295 s. Kapitola Helfenbuk a Bavorov hrady, s. 84–103. 
  4. a b c DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Jižní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2002. 184 s. ISBN 80-902873-5-2. Kapitola Helfenbuk u Bavorova, s. 28–31. 
  5. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2015-12-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]