Tarasnice
Tarasnice je jednak druhem stacionární palné zbraně typické pro 15. století a určené především pro přímou střelbu, mimoto je ale pojem používán i pro moderní přenosné zbraně se střelami na reaktivním principu, které jsou určeny pro likvidaci pevných krytů nebo obrněné techniky.
Historické tarasnice[editovat | editovat zdroj]
Tarasnice měly poměrně značně dlouhou hlaveň (poměr mezi světlostí neboli vnitřním průměrem a délkou se pohyboval mezi 1 : 8 a 1 : 12), jejíž světlost byla rovna světlosti prachové komory. Tarasnice jako houfnice byly zprvu kovány z ocelových pásů, svíraných příčně kruhy. Avšak z husitských válek jsou již doloženy zprávy o lití velkých tarasnic. Ráže těchto děl se pohybovala mezi 50–100 milimetrů. Střílelo se z nich nejprve kamennými koulemi.[zdroj?] Za husitských válek se používaly jako projektil železné kované koule, lité olověné koule a dokonce střely s železným jádrem obaleným olověným pláštěm.[1] Předpokládaný účinný dostřel byl asi 250–300 metrů.[2]
Jméno tarasnice pochází patrně od tarasu, ochrany mezi bojovými vozy,[3][4] či dle dřevěného podstavce, na který byla upevňována.[zdroj?] Tarasnice byly typickými pevnostními zbraněmi, ale používaly se i při obléhání.[2] Za husitských válek byly patrně často vezeny na půlvoze – jednoduché dřevěné lafetě.
Moderní tarasnice[editovat | editovat zdroj]
Pojem tarasnice je používán pro skupinu zbraní nasazovaných ve druhé světové válce i po ní, ke kterým patří bazuka, pancéřová pěst a RPG. Tyto názvy bývají používány jako synonyma.
Zbraň, která měla označení tarasnice přímo v názvu byla ve výzbroji ČSLA po druhé světové válce. Šlo o Tarasnici T21,[5] která mohla být vybavena lafetou s koly, nebo používána bez ní. Měla ráži 82 milimetrů a uváděný účinný dostřel 600 metrů, přestože maximální dostřel byl až 2 500 metrů.
Jiným příkladem je Tarasnice Carl Gustaf M3.[6] Má ráži 84 milimetrů a účinný dostřel 700 metrů. Tato zbraň je i ve výzbroji Armády České republiky. Zároveň dokladuje nejednoznačné používání pojmů, protože ji lze najít i pod označením pancéřová pěst. Podobnou mimo jiné používal i Docent Chocholoušek.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ DURDÍK, Jan. Husitské vojenství. [s.l.]: Naše vojsko, 1953. 246 s. OCLC 558748087
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Palné zbraně, s. 418.
- ↑ JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Díl IV. Praha: W knjžecj arcibiskupské knihtiskárně, u Josefy wdowy Fetterlové, řjzenjm Wáclawa Špinky, 1838. Dostupné online. S. 551.
- ↑ Josef Jungmann: Slovník česko-německý, heslo Taras
- ↑ DOUBRAVA, Lukáš. Tarasnice T21 [online]. Dostupné online.
- ↑ ALEX, Švamberk. Tarasnice Carl Gustaf M3 [online]. 2014-04-02 [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Tarasnice ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
