Páni ze Švamberka
| Švamberkové (von Schwanberg) | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Zakladatel | Ratmír ze Skviřína |
| Rok založení | Kolem roku 1223 |
| Poslední vládce | Adam II. ze Švamberka |
| Větve rodu | ze Skviřína, z Krasíkova |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Páni ze Švamberka (též z Sswamberka, z Sswamberka a z Krasikowa, něm. Herren von Schwanberg, též Schwamberg) byli starý český rod pocházející ze západních Čech. Prvním genealogicky doloženým předkem tohoto panského rodu je Ratmír ze Skviřína, o němž je nejstarší zmínka z roku 1223, kdy je uveden ve svědečné řadě v listině biskupa Peregrina. Predikát používal podle obce nedaleko Boru a podle hradu Boru a ze Švamberka se začali psát až jeho potomci. Nové poněmčené jméno si zvolili podle labutě v erbovním znamení (Schwann= labuť)[1] a jedná se tak o mluvící znamení. Od 13. století patřili Švamberkové k významným západočeským rodům a od druhé poloviny 14. století patřili mezi přední představitele českého panstva.
Majetek po Rožmbercích[editovat | editovat zdroj]
Listinou z roku 1484, která byla dohodou o vzájemném nástupnictví v případě vymření jednoho z obou dohodu uzavírajících rodů, získali Švamberkové po smrti Petra Voka rožmberský majetek. Na krátký čas se tak stali jedním z nejbohatších rodů v Českém království. Jan Jiří ze Švamberka začal v důsledku tohoto velkolepého dědictví užívat nový erb – polcený složený ze švamberské stříbrné labutě v červeném poli a rožmberské červené růže ve stříbrném poli.[2] Švamberkové se zúčastnili stavovského povstání a kvůli tomu došlo ke konfiskaci jejich majetků, byli donuceni k emigraci a v roce 1664 Adamem II. ze Švamberka v mužské linii vymírají. V roce 1665 se díky sňatkové politice s dědičkami stal švamberský erb součástí erbu Paarů.
Významní Švamberkové[editovat | editovat zdroj]
- Ratmír ze Skviřína – pravděpodobně založil v roce 1238 minoritský klášter ve Stříbře a hrad Krasíkov, roku 1257 poprvé použil pečeť s erbem labutě na listině týkající se ochrany kláštera Pons Bohemicus. Zúčastnil se tažení Přemysla Otakara II. proti Bélovi IV. v roce 1260.
- Bohuslav I. z Boru – zastával za Václava II. úřad plzeňského podkomořího, byl svědkem mnoha významných listin a v roce 1310 byl členem dvanáctičlenného poselstva k římskému králi Jindřichovi VII. ve věci případného sňatku králova syna Jana a poslední dospělé volné Přemyslovny Elišky.
- Bohuslav VI. ze Švamberka († 1425) - za panování krále Václava IV. zastával úřad nejvyššího komořího a nejvyššího sudího. Později se přidal na stranu husitů a po smrti Jana Žižky se stal jedním z vůdců povstání. Zemřel v roce 1425 na následky zranění obličeje utrpěného při obléhání Prahy, jeho ostatky pak byly přeneseny do Moravského Krumlova.
- Hynek Krušina ze Švamberka
- Bohuslav VII. ze Švamberka
- Kryštof I. ze Švamberka († 1534) – jihočeský šlechtic.
- Kryštof II. ze Švamberka, novoutrakvista; jako pán na Zvíkově (prodal Petru Vokovi 1569 panství Bechyni).
- Jindřich III. starší ze Švamberka († 1574) – syn Kryštofa, známý svými stavebními činnostmi, především rozšiřováním Zvíkova.
- Jan Jiří ze Švamberka († 1617) – dědic po Rožmbercích (podle smlouvy uzavřené mezi rody roku 1484), nejvyšší dvorský sudí, nejvyšší zemský komorník, hejtman prácheňského a bechyňského kraje.
- Petr II. ze Švamberka († 1620) – zámožný šlechtic, hejtman plzeňského kraje, člen třicetičlenného direktoria během českého stavovského povstání, poté nejvyšší dvorský sudí.
- Adam II. ze Švamberka († 1664) – poslední mužský člen rodu.
Erb[editovat | editovat zdroj]
Bílá labuť v červeném poli, popř. labuť se zlatýma nohama a zlatým zobákem na zeleném trojvrší.
Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Spojili se s Rožmberky, Paary, Šternberky, Oppersdorffy, Šelmberky, Pernštejny, Lobkovici či pány z Rožmitálu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. 2. vyd. Praha: Albatros, 1988. 368 s. S. 300, 301.
- ↑ Tomáš Kleisner a Zuzana Holečková, Mince a medaile posledních Rožmberků, Praha 2006, s. 62-66. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BŮŽEK, Václav; HRDLIČKA, Josef, a kol. Dvory velmožů s erbem růže : všední a sváteční dny posledních Rožmberků a pánů z Hradce. Praha: Mladá fronta, 1997. 315 s. ISBN 80-204-0651-4.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Švamberka, s. 158–160.
- JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2006. ISBN 80-86125-72-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
ze Švamberka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
