Bechyně (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bechyně
letecký pohled od severu
letecký pohled od severu
Základní informace
Sloh renesanční
Architekt Baldassare Maggi z Arogna
Výstavba 1268
Přestavba 1581–1584
Stavebník Přemysl Otakar II.
Současný majitel Panství Bechyně
Další majitelé Přemyslovci, Lucemburkové, páni z Kunštátu, Bechyňové z Lažan, páni z Grafeneku, Šternberkové, Švamberkové, Rožmberkové, Paarové
Poloha
Adresa Zámek 1, Bechyně, ČeskoČesko Česko
Ulice Zámek
Souřadnice
Bechyně
Bechyně
Další informace
Rejstříkové číslo památky 20995/3-4676 (PkMISSezObr)
Web www.panstvi-bechyne.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bechyně je hrad přestavěný na zámek na ostrožně nedaleko soutoku Lužnice a Smutné ve městě Bechyně v okrese Tábor. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Místo, na kterém bechyňský zámek stojí, bylo osídleno už v pravěku. Ačkoliv terénní úpravy během stavby středověkého hradu a pozdějšího zámku s parkem zcela zničily stopy opevnění, předpokládá se, že se zde v některých obdobích nacházelo opevněné hradiště. Nejstarší opevnění bylo pravděpodobně postaveno na přelomu starší a střední doby bronzové. Existence opevněného sídla je možná také v době halštatské a laténské. Rozloha tehdejších hradišť se přibližně kryla s plochou zámeckého areálu. Ke zvětšení opevněné plochy došlo nejspíše v závěru keltského osídlení.[2]

Nejmladší hradiště bylo v Bechyni postaveno v raném středověku. Početné nálezy keramiky na ostrožně pochází z devátého až první poloviny desátého století. Slovanské hradiště na severu vymezoval příkop, který později odděloval středověký hrad od města. Severně od příkopu se však mohlo nacházet rozsáhlé opevněné předhradí. V jedenáctém a dvanáctém století se Bechyně stala významným přemyslovským správním centrem zmiňovaným Kosmovou kronikou jako provincia Bechin. Existenci kostela na hradišti ve dvanáctém století dokládají písemné prameny, díky kterým známe jména bechyňských arcijáhenů: Dětleba, Heřmana a Engelberta.[2]

Vrcholný středověk[editovat | editovat zdroj]

K založení vrcholně středověkého hradu došlo za vlády Přemysla Otakara II., kdy vyvrcholily snahy českých králů o upevnění svého vlivu v této oblasti. Ten nechal v roce 1268 na pusté hoře Bechyni vystavět hrad, který se měl stát jeho opěrným bodem v jižních Čechách v bojích proti Vítkovcům. Po Přemyslově smrti v roce 1278 a opakovaných bezvládích a především slabé vlády Jana Lucemburského došlo k oslabení královského vlivu v oblasti. Naopak stoupla moc Vítkovců, resp. Rožmberků (především pak Petra I. z Rožmberka), kteří postupně získali části bechyňského panství. Před rokem 1340 se Bechyně dostal do majetku Štěpána z Kunštátu a posléze ji vyměnil s Jindřichem Leflem z Lažan, jehož potomci se psali Bechyňové z Lažan, za náchodské panství. Jindřich Lefl byl nejprve příznivcem mistra Jana Husa, později se však přiklonil na stranu císaře Zikmunda. Vzhledem k blízkosti Tábora však jeho postavení nebylo příliš snadné. Roku 1422 byla Bechyně dobyta a vypálena vojsky Jana Hvězdy z Vícemilic. Hrad se však hejtmanovi Zdislavu z Hartvíkova podařilo uhájit. Při obležení Bechyně v roce 1428 se však už hradní posádka vzdala a hrad s městem obsadil Jan Bleha z Těšnice. Během tohoto obléhání padl Jaroslav z Trocnova, bratr Jana Žižky.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

V roce 1477 odkoupili od Oldřicha z Grafeneku panství bratři Jaroslav a Zdeslav ze Šternberka. Od jejich dědiců jej pak v roce 1530 odkoupil Kryštof ze Švamberka a na Zvíkově a v roce 1569 Petr Vok z Rožmberka (1539–1611), který nechal hrad v letech 1581–1584 nákladně přestavět. Autorem přestavby byl Baldassare Maggi z Arogna. Petr Vok vedl velmi bohatý společenský život, což se projevilo i ve značné zadluženosti. Po sňatku s Kateřinou z Ludanic se umoudřil, ale po smrti bratra Viléma v roce 1592 po něm převzal jeho dluhy, takže byl nucen některá panství odprodat. V roce 1596 panství zakoupil Adam ze Šternberka a na Sedlci (1575–1623). V držení Šternberků zůstal do roku 1761. Jako důsledek sňatku (1715) dědičky bechyňského panství Marie Terezie Violanty ze Šternberka (1699–1761) s Janem Leopoldem Paarem (1693–1741) přešel zámek do rukou Paarů. Po smrti Marie Terezie zdědil zámek její syn z prvního manželství Jan Václav Paar (1719–1792). Za Paarů prošel zámek řadou drobných úprav.

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

V držení rodu Paarů zámek zůstal do roku 1948, kdy byl znárodněn. Posledním majitelem Bechyně a dalších statků byl kníže Alfons (1903–1979), který byl jedním ze signatářů memoranda české a moravské šlechty prezidentu Háchovi v roce 1939.

V období komunistické totality se z bechyňského zámku stalo rekreační zařízení Akademie věd. Na začátku devadesátých let 20. století sice zámek restituovali sourozenci Alfons Václav Paar (1932–2016, 7. kníže rodu Paarů), Karel Eduard (emeritní velkopřevor Českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů) a Eleonora Markéta, avšak posléze ho prodali. V současnosti obhospodařuje zámek firma Panství Bechyně, která patří jako česká dceřiná společnost pod Panství Bechyně SE / Herrschaft Bechyne SE.

V prostorách bývalého špýcharu a pivovaru se nachází Muzeum keramiky s Alšovou jihočeskou galerií a v bývalé zámecké sýpce Muzeum Vladimíra Preclíka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-13]. Identifikátor záznamu 131852 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Bechyně, s. 31–32. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]