Direktorium (stavovské povstání)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tento článek je o direktoriu během druhého českého stavovského protihabsburského povstání. Další významy jsou uvedeny na stránce Direktorium.

Direktorium (z latinského slova diregere – určovat směr, vést) bylo třicetičlenný sbor nekatolických placených direktorů, správců a radů během českého stavovského povstání, který tvořil prozatímní vládu s právem svolávat zemskou hotovost a stavovské sjezdy a vyjednávat s německými kurfiřty a knížaty. Tento nový vládní orgán nahradil sbor místodržitelů a zemské úřady.

Jako orgán českých stavů vzniklo už 26. června 1609. Na Rudolfu II. si vymohlo vydání Majestátu (9. července 1609) a zvolení defenzorů. Bylo obnoveno den po defenestraci 24. května 1618 na sjezdu defenzorů a sestávalo z 30 direktorů, po deseti za každý stav (vyšší šlechta, nižší šlechta, měšťanstvo).[1][2] Jeho členy byli zástupci významných a vlivných šlechtických rodů (Lobkowiczové, Kinští, Czerninové). Do čela byl postaven Václav Vilém z Roupova.[3] Obdobně bylo direktorium zvoleno i na Moravě po připojení k povstání 2. května 1619, prvním předsedou moravského direktoria byl Václav z Roupova.

Direktorium již 25. května 1618 schválilo dokument Druhá apologie stavův Království českého, jehož konečné úpravy provedl právník Martin Fruwein.[3] Na 8. července 1619 svolalo direktorium do Prahy generální sněm, uzavřelo konfederaci stavů zemí Koruny české a Rakouska a na zemském sněmu v srpnu 1619 se vyslovilo pro sesazení Ferdinanda II. (císař 1619–1637) a zvolení Fridricha Falckého českým králem (1619–1620). Jeho korunovací 4. listopadu 1619 byla činnost direktoria ukončena. Po Bílé hoře byli direktoři tvrdě potrestáni, mnozí byli popraveni na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Krátce bylo direktorium obnoveno během saského vpádu do Čech 1631, avšak pro odpor saského kurfiřta Jana Jiřího I. (kurfiřtem 1611–1656) faktickou moc neprosadilo.

Seznam direktorů Českého království a jejich tresty[editovat | editovat zdroj]

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Panský stav[editovat | editovat zdroj]

Rytířský stav[editovat | editovat zdroj]

Kašpar Kaplíř ze Sulevic, nejstarší popravený (86 let) během Staroměstské exekuce 21. června 1621

Městský stav[editovat | editovat zdroj]

a/ Staré Město pražské

b/ Nové Město pražské

c/ Menší Město pražské

d/ Kutná Hora

e/ Žatec

Sekretář[editovat | editovat zdroj]

  • Benjamin Fruwein z Podolí (1550–1637; bratr Martina) – uprchl (později konvertoval ke katolické víře, byl omilostněn vrátil se a vstoupil do služeb císaře, který jej za spolupráci povýšil do rytířského stavu)

Regionální původ direktorů[editovat | editovat zdroj]

Z celkem 23 šlechtických direktorů (i s třemi dodatečně zvolenými) jich pocházelo

  • 5 z Boleslavska: Václav Budovec z Budova, Bohuchval Berka z Dubé, Václav Šťastný Pětipeský, Jáchym Ondřej Šlik, Václav st. Berka z Dubé
  • 5 z Litoměřicka: Václav Vilém z Roupova, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Vilém ze Vchynic a Radslav ze Vchynic
  • 3 ze Žatecka: Kryštof Fictum, Jan Albín Šlik (zakoupen též na Loketsku a Boleslavsku), Bohuslav z Michalovic
  • 2 ze Slánska: Petr Milner z Milhauzu (zakoupen též na Boleslavsku) a Albrecht Pfefferkorn
  • 1 z Hradecka: Albrecht Jan ze Smiřic (zakoupen též na Boleslavsku a Kouřimsku)
  • 2 z Bechyňska: Petr ze Švamberka, Kašpar Kaplíř ze Sulevic (zakoupen i na Kouřimsku)
  • 2 z Podbrdska: Oldřich Gersdorf z Gersdorfu a Jindřich Otta z Losu
  • 2 z Plzeňska: Vilém st. z Lobkowicz, Humprecht Czernin z Chudenic
  • 1 z Prácheňska: Pavel z Říčan.

Z tohoto přehledu vyplývá, že naprosto rozhodující postavení měly severní Čechy (boleslavský a litoměřický kraj), kde bylo zakoupeno deset direktorů.[8]

Náboženské vyznání direktorů[editovat | editovat zdroj]

Seznam direktorů Moravského markrabství[editovat | editovat zdroj]

Předsedové[editovat | editovat zdroj]

  • 1. Vilém z Roupova na Znojemském hradě – starší příbuzný prezidenta českého direktoria
  • 2. Pertold Bohobud z Lipé na Moravském Krumlově († 1643)
  • 3. Rudolf Šlejnic na Novém Meziříčku
  • 4. Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně
  • 5. Albrecht Sedlnický z Choltic na Čechách
  • 6. Karel z Kounic na Ždánicích
  • 7. Kryštof z Říčan na Budíškovicích
  • 8. (opět) Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně

Panský stav[editovat | editovat zdroj]

  • Pertold Bohobud z Lipé na Moravském Krumlově († 1643) – 2. předseda direktoria, po jeho skončení nejvyšší lovčí
  • Vilém z Roupova na Znojemském hradě – 1. předseda direktoria
  • Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně
  • Kryštof z Říčan na Budíškovicích
  • Rudolf Šlejnic ze Šlejnic na Novém Meziříčku
  • Albrecht Sedlnický z Choltic na Čechách
  • Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna (12. 5. 1581/1582 – 24. 6. 1623 Špilberk)
  • Fridrich z Kounic na Slavkově
  • Jindřich Václav z Thurnu na Letovicích
  • Jan Bernard z Kunovic na Ostrohu
  • Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek na Jemnici
  • Václav Mol z Modřelic na Hranicích
  • Karel Kryštof Sedlnický na Dívčích Hradech
  • Karel z Kounic na Ždánicích
  • Volf Zikmund Jankovský z Vlašimi na Budči
  • Jan ml. Bruntálský z Vrbna

Rytířský stav[editovat | editovat zdroj]

Městský stav[editovat | editovat zdroj]

a/ Olomouc

  • Václav Lužický
    • Jan Obrštorfar - nahradil Lužického

b/ Brno

  • Eliáš Netolička

c/ Znojmo

  • Fridrich Mainrad

d/ Jihlava

  • Jan Hynek z Velinova
    • Jiří Menší - později

d/ Uherské Hradiště

  • Fridrich Mužík

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dějiny Prahy v datech. Příprava vydání Zdeněk MÍKA. druhé, doplnění a upravené. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 368 s. ISBN 80-204-0789-8. S. 97. 
  2. Některé zdroje jako datum ustavení direktoria uvádí až druhý den po defenestraci, tj. 25. května, jako např.: PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. Recenzoval PhDr. Josef Janáček, DrSc.. Praha: Mladá fronta, 1985. Kapitola Politikové I, s. 192. 
  3. a b c ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584–1620 : první Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-388-6. S. 126. 
  4. KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 28. 
  5. KOBROVÁ s.18
  6. SKÁLA ZE ZHOŘE, Pavel. Příprava vydání Josef Janáček. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 450 s. S. 378. 
  7. Příčina pádu nebyla dosud objasněna – (KOBROVÁ s.37–44)
  8. JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. ISBN 80-238-6220-0. S. 316, 352. 
  9. KOBROVÁ, Lenka. Martin Fruwein. Praha, 2006. 56 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta UK, Ústav českých dějin. Vedoucí práce prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.. s. 7, 9. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADAMOVÁ, Karolina; LOJEK, Antonín; SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Stát. Příprava vydání Karel Schelle. Praha, Litomyšl: Paseka, 2015. 652 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 158-159. 
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 87-88. 
  • JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. 610 s. ISBN 80-238-6220-0. 
  • MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 77. 
  • PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4., doplněné a přepracované vyd. Praha: Rodiče s. r. o., 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 144.