Gerštorfové z Gerštorfu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gerštorfové z Gerštorfu
(Gersdorffové z Gersdorffu)
Rodový erb Gerštorfů z Gerštorfu
Rodový erb Gerštorfů z Gerštorfu
země České královstvíČeské království České království
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
DánskoDánsko Dánsko
tituly páni
hrabata (1723)
větve rodu Choltická, podhořanská, malšovická

Gerštorfové z Gerštorfu (též Gersdorffové z Gersdorffu, německy Gersdorf(f), polsky Gersztorf, rusky Герцдорфы) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice, patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec. Členové rodu byli činní v německých zemích, v Dánsku, Českém království a Slezsku, od 17. století též v Livonsku a Ruském impériu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do Čech přišli v 15. století, jedna část rodu bojovala proti husitům, jiní, např. Kryštof z Gerštorfu, veleli z pozice hejtmana husitským vojskům. Zikmund v letech 14531459 sloužil jako hejtman na Křivoklátě. Při rodinné schůzce roku 1527 se sešlo v lužické Žitavě dvě stě příslušníků rodu. V 16. století se stal Jiří hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev Gerštorfů na Cholticích, patřil k oporám krále Ferdinanda I. během jeho bojů proti vzbouřeným stavům roku 1547. Jiřího vnuk Jindřich dal vzniknout rodové linii na Podhořansku. Drželi Osov, Běštín, Chrastinu. Malšovická odnož žila na Jičínsku a vlastnila tu Velké Horky a Samšinu, z této větve vzešel Mikuláš Gerštorf, jenž se stal svobodným pánem. Roku 1619 mělo v Lužici 13 Gerštorfů svá Léna.

Oldřich Gerštof z malšovické větve sloužil císaři Rudolfovi ve funkcích rady a prokurátora, za stavovského povstání povýšil a stal se direktorem a zemským správcem. Po Oldřichově smrti roku 1620 mu Ferdinand II. zkonfiskoval veškerý majetek. Další linie vznikaly po porážce na Bílé hoře, část v čele s Kašparem Kryštofem se usídlila v Dánsku, Jiřího linie emigrovala do Švédska. Někteří odešli do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 povýšil Kryštof Bedřich do hraběcího stavu.

V roce 1875 sloužilo v pruské armádě 14 členů rodu v hodnosti důstojníků. Někteří příslušníci rodu žijí dodnes.

Ruská větev[editovat | editovat zdroj]

Jedna z větví rodu s původem ve Slezsku, se roku 1602 v osobě Jiřího (Georga) Gerštorfa přestěhovala do Livonska. Generálporučík Dětlev Jan z Gerštorfu († 1787) se vyznamenal v rusko-švédské a sedmileté válce. Rod byl zapsán na seznam livonských šlechtických rodů a ve VI. oddílu almanachu Petrohradské gubernie.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Historická podoba erbu

Společný znak pro všechny linie tvoří dělený štít, nahoře červený, spodní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Mitrovskými, pány z Czernhausu, z Palombini a dalšími.

Významní členové rodu[editovat | editovat zdroj]

Náhrobky Gersdorfů v lužickosrbské obci Kauppa, 17. stol.

Významní členové ruské větve rodu[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Funkce říšského hofmistra byl nejvyšší státní úřad v Dánském království, podobná předsedovi vlády a zástupci krále. Kromě výsadního ústavního postavení měl dánský hofmistr důležité úkoly, avšak jeho povinnosti nebyly zcela jasně definovány. V 16. století vedl státní finance a dohlížel na finanční komoru a cla a daně.
  2. Svazek 22. Řezno: [s.n.] 
  3. Lubina Mahling: „Um der Wenden Seelenheyl hochverdient“ – Reichsgraf Fridrich Casper von Gersdorf. Eine Untersuchung zum Kulturtransfer im Pietismus. Nakladatelství Domowina, Bautzen 2017, ISBN 978-3-7420-2431-2.
  4. Šablona:BBLd

Literatura[editovat | editovat zdroj]