Livonsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dějiny Lotyšska
Knight livonia.png
Znak Livonska

Livonsko je historický útvar, který se rozkládal přibližně na území dnešního Estonska a Lotyšska, na východním pobřeží Baltského moře. Jeho obyvatelstvo tvořili Livonci, patřící k ugrofinským národům, jejich řečí byla dnes téměř vymřelá livonština. Na území Livonska žili i Estonci (zvaní rusky též Čudové, ugrofinský národ) a různé kmeny Baltů (Latgalové, Kurové, Zemgalové, Žemaité (starším českým názvem „Žmuďané“) a další).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Při zřízení Livonska jako samostatného územního útvaru sehráli význačnou roli rytíři livonského řádu, kteří se po založení řádu roku 1202 území zmocnili a vytvořili jakousi federaci Livonska, sestávající zpočátku z duchovních pseudostátních útvarů (biskupství), svobodných měst a území přímo ovládaných řádem. Zároveň se zasloužili o rozšíření křesťanství. Roku 1237 se spojili s Řádem německých rytířů jako jeho samostatná větev.[1]

Historická území Lotyšska

Během 15. století livonský stát značně zeslábl v důsledku rozporů mezi livonskou větví Řádu německých rytířů, rižským arcibiskupem a městy. Toho začalo využívat k expanzi Moskevského knížectví, které hledalo možnost proniknutí k Baltu. Roku 1558 vypukla mezi moskevským státem a Livonskem tzv. Livonská válka (1558–1582/1583). Během ní byl Livonský řád roku 1560 sekularizován a Livonsko jako samostatný stát roku 1561 zaniklo . Části livonského území připadly Litvě, Polsku, Švédsku a Dánsku. Samostatnost si zachovalo pouze Kuronsko a Zemgalsko jako vévodství kuronské a zemgalské. Světským vládcem se tu stal pod lenní svrchovaností polského krále dosavadní velmistr livonského řádu (po roce 1525 se livonská větev řádu německých rytířů osamostatnila) Gotthard Kettler. Kuronsko patřilo k Polsko-litevské unii až do dělení Polska roku 1795, kdy připadlo Rusku. Zadvinské vévodství obsadilo roku 1625 Švédsko, stejně jako ostrov Saremaa roku 1644. Roku 1721, po prohrané Severní válce, je muselo odstoupit Rusku. V letech 1795-1917 tedy patřilo celé historické Livonsko k Rusku.[1]

Po Říjnové revoluci 1917 vznikly na území někdejšího Livonska dva nezávislé státy, Estonsko a Lotyšsko, rozdělené ne podle historického, ale podle etnického principu.[1]Lotyšská část někdejší Livonské gubernie se dnes označuje jako historický a kulturní region Vidzeme, který již není správním celkem.

Existuje též livonská národní hymna.

Livonsko na mapě z roku 1573, jejíž autorem je Joann Portantius.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Honzák, Pečenka, Vlčková, Evropa v proměnách staletí. Heslo Livonsko, str. 261n

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Honzák, Pečenka, Vlčková, Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri 1995. Heslo Livonsko, str. 261n.
  • Ottův slovník naučný, heslo Livonsko. Sv. 16, str. 203

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Livonsko ve Wikislovníku